Politici proti novinářům
Ředitel ČT je vyměněn radou, složenou (na hraně zákona) převážně ze zástupců ODS a
ČSSD. A to za osobu známou svou ústupností politickému tlaku. Narychlo přivolaná
Klausova poradkyně vyhází většinu redakce. Pak najme nové redaktory, především z řad
opravdových osobností. A takto vytvořená redakce se sebevědomě a v nevídané míře
pustí do investigativního pátrání po nepravostech politiků a jejich pranýřování.
Je tento scénář možný? Není. Kdyby v nynějším sporu rebelové prohráli, znamenlo by to,
že si politici mohou vyměnit redakci zpravodajství ČT, kdykoliv se jim zachce. Stal by se
z toho pro politiky neodolatelně lákavý precedens. Samotné osoby Hodače a Bobošíkové
nejsou rozhodující - oni sami mohou být na pokyn vládních stran vyměněni. Redaktoři ČT
by se tak stali podřízenými politiků vládních stran v ještě větší míře, než je tomu dnes.
V Britských listech se často objevovala vážně míněná představa, že kdyby politici dosadili
do zpravodajství někoho rozumnějšího, zkušenějšího atd., podlézavý vztah redaktorů k nim
by zmizel. Jenom, smůla smůlovatá, zatím se nepodařilo padnout na toho pravého, ale snad
se to konečně podaří příště.
A co když je tato představa od začátku scestná? Že každá výměna vedení je
nikoliv revoluce shora, ale jen další demonstrace moci politiků nad ČT? A naopak,
že je dnešní vzpoura konečně naděje na to, aby se stal novinář pánem studia?
Poznámka JČ: Potíž je, že Britské listy - protože systematicky po mnoho měsíců kontrolovaly činnost Rady ČT - mají pozitivně zjištěno, že Jiří Hodač nebyl jmenován Radou ČT na nátlak politických stran, ale naopak proti němu. Toto obviňování je virtuální realita. Upozorňuji, že nemám naprosto žádné sympatie s ODS a jak pravidelní čtenáři vědí, jsem ostrým kritikem této strany i Václava Klause.