Novináři z České televize: Pár otázek pro ráno po kocovině
Vzpoura v České televizi pokračuje. Od jejího počátku je však jasné, že bude mít docela významný dopad na vývoj novinářského řemesla v Česku po roce 1989. Ať už redaktoři ČT vyhrají, nebo nakonec budovu zpravodajství opustí, budou muset přemýšlet, nakolik se z nezávislých pozorovatelů situace stali partnery jedné části politického spektra.
Vidím dva hlavní momenty, které budou v této evaluaci klíčové. První je "uzurpování" obrazovky k prezentaci vlastního problému s novým vedením České televize. Druhým uzavření paktu o spolupráci s politiky čtyřkoalice, Petrou Buzkovou a senátorem Václavem Fischerem.
Tak třeba redaktorka Daniela Drtinová moderuje Jedenadvacítku a zároveň je zpravodajkou z Poslanecké sněmovny. Bude pro ni únosné moderovat debatu, které se zúčastní například senátor Ruml, který se vzbouřenci bojoval proti politikům z jiných stran? A co když ve studiu zasedne Petra Buzková proti - řekněme - Vlastimilu Tlustému? Bude paní Drtinová moderovat, nebo oznámí konflikt zájmů a debatu nechá řídit někoho, kdo do televize nastoupí až po vyřešení konfliktu? A když půjde paní Drtinová ve Sněmovně s otázkou třeba za Václavem Klausem, bude se muset smířit s tím, že se s ní předseda ODS odmítne bavit. "Ještě u vás přespává paní Buzková?" budu se ptát zpravodajů ČT každý druhý politik.
Už vůbec není myslitelné, aby reportéři ČT pracovali na investigativních kauzách. Když náhodou narazí na porušení zákona, může jim každý politik odpovědět, že psaná pravidla porušil z důvodů vyššího zájmu. Mohlo mu jít třeba o svobodu slova...
Stejně tak redaktor a jeden z vůdců vzbouřenců Adam Komers nedávno křičel v televizních garážích na radní Janu Dědečkovou, že mu vadí její nominace za ODS. Kdokoli z ODS může od nynějška křičet na pana Komerse, že mu vadí jeho přátelé ve čtyřkoalici.
Samozřejmě je také možné, že novináři si tyto otázky klást nebudou. Mohou trvat na tom, že jsou nezávislí a nezaujatí. Pak je také možné, že opět uchvátí obrazovku k řešení svých problémů a budou se ve zprávách s některými politiky přít o svou nezaujatost. To by však podle mého osobního odhadu veřejnost od sledování zpráv spíše odrazovalo. "Přepni to na Novu, tam se s nikým nehádaj," řekl by si po dvou měsících sledování monotematických zpráv ČT pan Novák (bez pejorativního nádechu, prosím).
Troufám si tvrdit, že ať dopadne vzpoura v ČT jakkoli, veřejnoprávní zpravodajství už nikdy nebude jako dřív. Možná to vše novinařině v České televizi nakonec prospěje. Jak už v BListech napsal Tomáš Pecina, někteří redaktoři si uvědomují, že překročili hranici nezávislosti a chystají se odejít. Uvidíme, kolik jich bude. A také jsem zvědavý, kdo nastoupí na jejich místa.
Zajímavé bude sledovat, kam budou novináři z České televize odcházet. Zda je budou ochotně přijímat jiná média, či zda budou mít "plot". Nedovedu si představit, že by někoho z nich najal třeba Vladimír Železný do Novy. Soukromý majitel vyžaduje jistou disciplínu a na tu se u redaktorů ČT spolehnout nemůže.
Plně podporuji názory Jaroslava Plesla
Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva "zhovadilost" zákona nedává právo na beztrestnost
(Jaroslav Štemberk je právník.)
Plně podporuji v předchozích vydáních Britských listů zveřejněné názory Jaroslava Plesla, (zde a zde), neboť jedním ze základních principů demokracie je uznávání povinnosti dodržovat zákony, naproti čemuž bolševici zastávali tezi, že "revoluční vědomí dělnické třídy je nad zákonem".
K tomu stojí za to uvést rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z 8. 7. 1999 ve věci Bascaya a Ok(uoglu versus Turecko (pramen: A. Hubálková, Bulletin advokacie, zvl. číslo říjen 2000, str. 111-112) .
Stěžovatelé - autor knihy Bascaya (novinář a univerzitní učitel) a nakladatel Ok(uoglu se v této věci domáhali odškodnění za odsouzení podle ustanovení tureckého zákona o boji proti terorismu - čl. 8 - šíření propagandy proti nedělitelnosti státu - za vydání knihy, ve které autor mimo jiné uváděl argumenty pro uznání Kurdů za svébytný národ. Autor byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody, nakladatel k šesti měsícům odnětí svobody, každý z nich k pokutě 50 milionů tureckých lir a náklad knihy byl zkonfiskován (autor byl navíc na základě odsouzení zbaven titulu docenta a vyloučen z ankarské univerzity). Zákon, podle kterého byli odsouzeni, byl později pro rozpor s mezinárodními smlouvami o lidských právech, ke kterým Turecko přistoupilo, revidován tak, že podle nového znění by jejich jednání již bylo beztrestné. Turečtí zákonodárci však nepřiznali nárok na rehabilitaci osobám, které byly odsouzeny podle původního znění a trest už byl na nich vykonán.
Evropský soud zaujal stanovisko, že stěžovatelé si byli vědomi toho, že šíření názorů, které podporují kurdský separatismus, je v Turecku zákonem zakázáno a je trestné, přičemž interpretace zákona tureckým soudem pro bezpečnost státu v jejich případě nevybočila z jeho mezí tak, že by to bylo možno považovat za nepřípustné rozšiřování trestní odpovědnosti nad zákonem stanovený rámec a obvyklou soudní praxi. To, že zákon omezuje základní práva a svobody více, než je mezinárodním právem považováno za přípustné, nezakládá právo občanů tento zákon beztrestně porušovat. Jestliže stěžovatelům právo na rehabilitaci nebylo přiznáno tureckým právem, nemůže jim ho přiznat ani Evropský soud. Proto byla jejich stížnost zamítnuta.
Poznámka JČ: Vyplývá z toho, zdá se mi, že pokud chce někdo měnit špatné zákony občanskou neposlušností, musí počítat s tím, že za změnu zákona bude muset přinést osobní oběť.
Poznámka TP: Být na místě vzbouřenců, začal bych příslušnou judikaturu urychleně studovat: vedení televize na ně podalo trestní oznámení pro podezření ze spáchání tří trestných činů, přičemž nejméně v jednom případě (§ 249 TZ - neoprávněné užívání cizí věci) je podezření zřejmě důvodné. A protože došlo ke značné škodě, uplatní se trestní sazba podle druhého odstavce, tj. až tři roky vězení. Squatting je nebezpečný koníček a zvolíme-li k němu nevhodné místo, mohli bychom splakat nad výdělkem...
Otevřený dopis panu L. Vaculíkovi
Nedělejme z lidí bezhlavé stádo
Vážený pane Vaculíku,
Dovolte mi, abych alespoň cestou tohoto otevřeného dopisu reagoval na Vaši výzvu
2000 slov v roce 2000. Opravdu hluboce si vážím Vaší práce a snad právě proto jen stěží chápu důvody, které Vás k sepsání tohoto prohlášení vedou. V žádném případě však nechci o tomto prohlášení s Vámi a se všemi ostatními polemizovat. Máme přece demokracii a každý má právo na svůj vlastní názor.
2000 slov už tu jednou bylo. Byla ovšem jiná doba a hlavně bylo jiné, bezesporu nedemokratické zřízení. Podpisy pod tuto výzvu pak následně znamenaly pro stovky lidí odstavení od profesí a práce, kterou tito lidé dělali a chtěli dělat s nejlepším přesvědčením a nasazením. Přišla však normalizace a s ní spojené pronásledování těch, kteří se pod 2000 slov podepsali. Znám dokonce příběh člověka, který shodně s Vámi s tehdejší politickou situací nesouhlasil, ale měl ke 2000 slov své výhrady a nepodepsal. Přesto se mezi podepsanými objevil a nesl následky spolu s ostatními. Byla mu dokonce dána šance obhájit svoje vysoce odborné a vědecké postavení dopisem, ve kterém právě Vám uváděl důvody, proč se ke 2000 slov nepřipojí. Měl prostě jen dokázat fakt, že nepodepsal a přesto byl mezi ostatními uveden. Tento člověk tak neučinil, protože nechtěl Vám a všem dalším ublížit. Následky tohoto statečného a hluboce morálního rozhodnutí si pak nesl do konce života. Na rozdíl od Vás se ke své odborné a vědecké profesi už nikdy nevrátil.
Pane Vaculíku, snad je konečně pryč ta doba, kdy jsme museli hledat jakési "svědomí národa" a ukazovat tak jedinou správnou cestu. Snad je tu konečně doba, kdy se budou moci lidé rozhodovat zcela svobodně a hlavně už samostatně! Ponechme jednu z nejvyšších výhod demokracie, totiž svobodu myšlení, lidem a nečiňme z nich zase ono "bezhlavé stádo", které musí být někým vedeno. Není tak dávno doba, kdy herci a studenti spolu s ostatními zvonili na náměstích svazky klíčů těm, které jsme už prostě nechtěli. Toto zvonění pak ve značné míře přivedlo do čela státu ty, kterým už zase chceme obrazně řečeno odzvonit. Je tu ovšem jeden podstatný rozdíl, či nezanedbatelná maličkost. Oni byli zvoleni demokraticky právě námi! A ještě jedna věc, pane Vaculíku. Tenkrát byly ty svazky klíčů skromné a snad až komunisticky strohé. Obávám se, že ty dnešní svazky jsou tučnější, plné imobilizérů od drahých vozů či domků. V žádném případě je nikomu nezávidím (mám svůj svazek), ba naopak! Jsem tomu rád a věřím, že v drtivé většině jsou výsledkem poctivé práce ať už herců, nebo režisérů, či ostatních pracovníků v kultuře. Mám jenom strach, pane Vaculíku, že tyto svazky už nebudou řinčet s takovou razancí a jasností jako ty tenkrát, kdy na krátkou chvíli stál tento národ jako jednotný!
Je tu nové tisíciletí a snad už přišla i doba, kdy zapomeneme na podpisové akce a různé petice či provolání. Snad přijde doba, kdy se dokonce naučíme v získané demokracii i my sami demokraticky chovat. Nebo snad chcete, aby ti, kteří snad nebudou s Vašimi novými 2000 slov v roce 2000 souhlasit, zažívali to, co jste musel prožít Vy a další ? Určitě Vám události kolem České televize mohou připomínat Váš Rušný dům, ale opravdu je jiná doba. Nechme herce hrát, režiséry režírovat, dramaturgy dramaturgovat, prodavače prodávat, pekaře péci, ředitele řídit, rady nechme radit a hlavně - nechme lidem prostor pro jejich vlastní názor bez peticí či výzev !
Pane Vaculíku, opravdu se píše konec roku 2000 a je jiná doba !
Zcela záměrně jsem tento otevřený list napsal jako svůj vlastní názor a nechci žádné doplňující desítky,stovky či dokonce tisíce podpisů. Ať hovoří každý sám za sebe a hoďme konečně za hlavu manýry, které opravdu patří kamsi do hluboké totality.
Na závěr mi dovolte, pane Vaculíku, popřát vám do nového tisíciletí mnoho zdraví, osobních úspěchů a hlavně tvůrčí síly pro vaši další spisovatelskou práci.
V Brně 27. prosince roku 2000
Vojtěch Fatka
Jak Antonín Dekoj organizoval v ČT vzbouření
Jméno a adresa autora, zaměstnance ČT, je redakci známa.
Vážený pane Čulíku,
jako (...) letý zaměstnanec ČT musím reagovat na Váš článek. V podstatě mi mluvíte z duše, až na informaci, že rada vedená panem Jirákem odvolala pana ředitele Puchalského. Mám za to, že pan ředitel Puchalský na svou funkci rezignoval. Domnívám se, že to bylo z důvodu, nedostatku (drtivou většinou hlasů) podpory zaměstnanců v odborovém parlamentu.
Tento parlament svolával předseda NOO (Nezávislá odborová organizace). Která by se spíše měla jmenovat ZOO /Z, jako závislá/, neboť pan Dekoj je vedoucím přenosového vozu a z této funkce je podřízen řediteli výroby Vítu Novotnému. Ten samý Antonín Dekoj, který pár dní před tím napsal za NOO dopis vyjadřující podporu řediteli Puchalskému (zda to bylo od vedení vyžádané, mi při rozhovoru neprozradil), aby do 24 hodin, když odboráři začali vracet legitimace, protože v tomto případě sice VV NOO (Výkonný výbor) informoval, ale souhlas nedostal, na což si mě také osobně stěžoval slovy: "zůstal jsem sám", sepsal zdrcující kritiku rady se žádostí o odvolání ředitele a odstoupení rady.
Také se mi nabízí myšlenka na podobnost "nezávislosti" pana Dekoje, když 4.12.2000 večer v restauraci před, zčásti zaměstnanci (jeden z nich mi tuto historku 5.12.2000 v ČT vyprávěl) a zčásti s televizí spolupracujícími profesemi., pronesl: " jestli zítra rada ředitele odvolá budou odbory stávkovat, není možné aby nám rada volila každý rok nového ředitele".
Když rada skutečně o týden později odvolala ředitele, slibovanou akci zorganizoval, ale před televizí z cca 300 lidí (dle zpráv) ani já, ani jiní zaměstnanci, kteří sledovali zprávy, jsme nepoznali své kolegy , vyjma těch kteří se delegovali na jednání s radou.
Rada, která do té doby prohlašovala, že ředitel bude zvolen nejdéle do konce ledna, pod tlakem lidí závislých na řediteli Chmelíčkovi, najednou, zřejmě z obav dalších intrik pana Chmelíčka urychleně zvolila ředitele. To že to byly obavy oprávněné, se ukázalo hned ráno, když se pan Chmelíček snažil zpochybnit platnost volby právnickou spekulací o svém písemném odvolání.
Skutečnost, že z personálního hlediska je odvolání sporné, vyjádřil na kameru ČT další závislý - personální ředitel pan Kříž, kterého přijal do ČT pan Chmelíček ještě jako podnikový právník. Ale závislé je podstatě celé kolegium, které spolu s radou pana Jiráka, zcela proti kritériím vyhlášeným ve výběrovém řízení, chtělo podnikového právníka asi za to, že je potvrdí ve funkcích na které je uvedl ředitel Puchalský.
A tak mám takové divné tušení, že redaktoři hezky naskočili panu závislému odboráři Dekojovi, protože on a závislí potřebovali jakékoliv odborové vzbouřence proti odvolání ředitele zajištujícího jim udržení dosaženého. Musela jsem se usmívat, když jsem slyšela nezávislého pana Dekoje, který mimochodem dával na žádost tehdy podnikového právníka pana Chmelíčka písemný souhlas VV NOO s výpověďmi mezi dveřmi a ještě před svědkem, jak se za stávkující odboráře postaví dostanou-li výpověď.
P.S Právě jsem jsi v BL přečetla článek o napadení paní Dědečkové "nezávislým" panem Dekojem a panem Dubem (potvrzuji správnost jména). Na základě toho ruším prosbu o nezveřejnění mé reakce, pouze prosím o nezveřejnění svého jména.
Vyjednávejte!
Jestli se nepřestanete pubertálně handrkovat, jste odepsaní všichni!
Musíme vyzvat účastníky přetahování o televizi, aby si okamžitě uvědomili, že pokud hned a společně nenajdou věcné východisko z krize, budeme je všichni považovat za podvodníky, mečiarizátory, nebo korumpované slouhy partají (kterýchkoliv).
Ty televizní přetahovačky mi připadají, ať mi všichni zasvěcenci prominou, jako když se puberťáci musejí trumfovat, protože na kousek vyjednávání nemají dost skutečné sebedůvěry, ani dovednosti vyjednávat, a nakonec ani dost rozumu. Umím si představit, jaké mohly být příčiny nesmiřitelného jednání na obou stranách. Ale je tu ještě třetí strana - my koncesionáři, a asi taky čtvrtá strana, a to ony "veřejné osobnosti", které se staví na tu či onu stranu. A pak jsou ty skutečné strany - partaje: kdoví, jestli opozičně spjatí spojenci dosud spjati jsou, a kolik stran v téhle kauze představuje čtyřkoalice. (Kdybych nevěřil, že bolševiků nebude v ČR ještě aspoň 15 let víc než 13 %, řekl bych, že se komouš směje, když se hlupínci perou...)
Jenže v diskusi kolem televize jsou tihle účastníci házeni obvykle do pouhých dvou pytlů. Za Radou stojí opoziční spojenci nebo i jen ODS, za redakcí zpravodajství prý stojí buď čtyřkoalice, anebo ti, komu ČT dává si vydělat.
Jenže já bych se cítil jako někdo, kdo věří na všeobecné spiknutí, kdybych uvěřil, že by všechny veřejné (většinou kulturní) osobnosti byly korumpovány kšeftíčky, které jim pracovníci ČT blahovolně přidělují - protože jsou i takoví, kteří nedostali ani líznout, a přece vystupují proti Radě. I když v českém národě bývají záchvaty revolucionářství podobně intenzivní a masové jako záchvaty partajnictví, bylo by mi divné, kdyby tolik lidí, které znám jako rozumné, nekriticky podlehli své oprávněné nechuti vůči zpartajničení věcí veřejných a slepě se nechali využít skupinou zpravodajských redaktorů.
Nejsem si jist ani tím, že partaje se chtějí televize zmocnit právě skrze Radu, ale jestli je někdo v republice k strhávání moci efektivně zorganizován, jsou to spíš politické partaje, a ne intelektuálské nebo umělecké kruhy.
Když se vyjadřuju k situaci v televizi, jde mi o vyřešení maléru, nepodporuji ani politiky, ani soukromé zájmy. Já jako koncesionář se vůbec nechci nechat dát do nějakého pytle s partajemi, protože mě by na televizi zajímala právě její nezávislost. Nemohu mít důvěru k politicky instalované Radě ani k partajím, když vidím, jak přinejlepším nemotorně a přinejhorším služebně Rada jednala a jedná, a když vidím, jak pohotově se k vzbouřenému týmu televizní redakce připojují politici, místo co by jim i Radě šlo o to, vyjasnit ihned, bez odkladů a pronikavě skutečné příčiny krize.
Dovedu si představit, že příčinou televizní krize bylo to, že předchozí vedení (p. Chmelíček a asi i jeho předchůdci) nedokázalo zabránit tomu, aby se v televizním týmu a mezi jeho dodavateli rozmohly podivné vzájemné i vnější závazky a nekalé zisky - když to tak mohlo být v Brně, tak proč ne třeba i v Praze?
A copak neznáme z mnoha jiných podniků, ústavů nebo ministerstev pozoruhodnou soudržnost všech málo schopných zaměstnanců i jejich důkladné zabetonovávání před každým, kdo by chtěl učinit smlouvy, zisky, poměry a postupy průhlednými - například před Radou?
Je taky dobře myslitelné, že v pochopitelném odporu vůči hanebnému paktování strany opozice (ODS) se stranou, která vyhrála volby (ČSSD), se televizní redaktoři dopustili toho, že fandili politikům na vládě nezávislým, tedy v roce 2000 čtyřkoalici. To ovšem bylo neprofesionální a nehodné veřejnoprávní televize a Rada by tomu měla zabránit.
Ovšem kdyby Rada bývala měla právě takové důvody a záměry, bylo by od ní velmi chytré, aby je dala dost veřejně najevo. Jenže to asi dost chytře neudělala, když si proti sobě rychlým postupem tolik poštvala neinformovanou veřejnost, a když její exponenti pan Hodač s paní Bobošíkovou tak dupou v porcelánu... Možná že Rada nebyla nechytrá, ale že mnozí v ní zapojit veřejnost nechtěli, protože veřejnost z účasti na veřejnoprávních problémech vylučují ti, kdo Radu dosadili - politici.
Ovšem klidně tou příčinou krize mohlo být taky to, že partajní politici se rozhodli využít dlouhotrvajících zmatků a rozepří v televizi k tomu, aby pod záminkou nastolení pořádku získali skrze lidi v Radě úplnou moc nad zpravodajským vysíláním - cožpak se už dlouho nesnaží zasahovat do politicky významných pořadů?
Všecka taková podezření budou rozptýlena tím, že se poslanci z mediální komise, členové Rady, ředitel ČT, vůdci krizového štábu, redaktoři a odbory společně dohodnou na postupu, kterým se vyjasní poměry hospodářské i politické a kterým se ustanoví takový řád veřejnoprávní televize, který znemožní zneužívání televize jak pro politické, tak pro neoprávněné soukromé zájmy. Tuhle strategii neprodleně předloží odborné i kulturní a občanské veřejnosti, rozumně zapracují připomínky a uvedou ji v akci. Když to umějí udělat v jiných zemích, budou se to muset naučit i zdejší politici, televizní profesionálové a podnikatelé, kritika i občané. Možná si k tomu pozvou pro radu experty odjinud i veřejné osobnosti z domova - čím víc svědků, tím poctivější to bude.
Jakmile některý z účastníků sporu odmítne o takovém vyřešení jednat, je odepsán: Politik, který nechce posílit televizi, aby byla připravena pronásledovat ho za jeho nepravosti, bude veřejně pojmenován a příště si ani neškrtne, jestli mají voliči kouska rozumu.
(Šéf)redaktor nebo (šéf)redaktorka nebo producenti, kteří odmítnou nechat veřejnost nahlížet do své finanční i pracovní kuchyně a kteří se budou vzpírat povinnosti vysílat jen informace podložené a opatřené vždycky i vyjádřením druhé či další strany, ti zas budou moci být považováni za korumpované, a jako takoví nebudou ve veřejnoprávní televizi zaměstnáváni.
A jestli to u nás takhle vyřešit nejde, protože přece u nás daňový poplatník nesmí znát ani to, jaký plat dává svému úředníkovi na obci, ani jak si vláda získává a platí poradce atp., pak můžeme ještě doufat, že máme nezávislé noviny a rádio - ostatně brzy poté, co televize nezávislost ztratí, budeme svědky toho, jak na redakce nepohodlných novin nebo rádia budou vytaženy jejich privatizační prohřešky, lustrační záznamy, dluhy, soukromé aféry atd. Při těchto bojích se nakonec nějací politici "nové generace" vypěstují, a my riskneme je v příštích volbách zvolit, protože s korumpovaností těch druhých si už budeme jisti.
Julius Satinský hezky napsal v Týdeníku Rozhlas, že u nás stejně jako na Slovensku bude lepší garnitura politiků, podnikatelů i občanů teprve, až do veřejného života vstoupí mládež, která má dnes před maturitou. Za dvacet let si povíme. Ale teď bych byl rád, kdyby místo nahlouplých černých tabulek v televizi byly Události. Možná nejsem tak blbý, abych si i ze zpravodajství vzbouřenců nedokázal udělat svůj názor. Pokud počítáte s tím, že moji spolukoncesionáři tak hloupí jsou, a že jejich názor musí někdo chytřejší řídit, je zbytečné se o nezávislou televizi vůbec snažit - stejně jejím nezávislým zprávám nebudou rozumět.
To je taky důvod, proč pořád věřím víc na vliv dobrého vzdělávání než na vliv médií. Koho už mediální maléry otrávily, pojďte se mnou radši učit kritizovat a podporovat reformu ve školství, aby budoucí diváci a vládci tohoto národa nebyli tak tupí, malicherní a manipulovatelní. Jde to udělat, a času máme stejně jako u televize - 20-30 let.
Česká televize se stala terčem politického boje
Bouřlivý a neustále proměnlivý vývoj okolo ČT naprosto zatemnil věcnou podstatu celé záležitosti. Záměrné zpolitizování tohoto původně čistě vnitropodnikového či pracovně-právního sporu dokonce vede k tvrzením typu "obě strany mají kus pravdy" nebo "je to složité", "na vině je špatný zákon" apod. A přitom tomu tak není.
"Bitva o Kavčí hory" naplno propukla 20.12.-dnem jmenování J.Hodače generálním ředitelem ČT, přičemž jí předcházel prolog v podobě protestní petice profesních sdružení - smluvně a finančně provázaných s ČT- jimž se zase nelíbilo odvolání stávajícího ředitele Chmelíčka. Čili šlo pouze o jednostranné osobní sympatie resp. Antipatie motivované egoistickými a partikulárními zájmy různého typu.
V této chvíli vstoupili do hry politici a politické subjekty (prezident, 4K, protizemanovské "hradní" křídlo ČSSD) obávající se narušení dosavadního a pro ně nesmírně výhodného (příznivě nakloněné zpravodajství a publicistika) statu quo .
Proto byl vyvolán dojem nutnosti boje o zachování nezávislosti ČT, svobody slova a snad i samotné demokracie proti údajně zpolitizované Radě ČT a jejímu "nelegitimně jmenovanému" generálnímu řediteli ovládanými ODS ústící do pokusu o reprízu "sametové revoluce" se všemi jejími atributy - jak již o tom ostatně v Britských listech psal Tomáš Pecina. A nadešel tedy čas polopravd, lží, populismu, demagogie, manipulace a přímé nezákonnosti.
Fakta jsou však jasná: D.Chmelíček byl odvolán na základě jasně deklarovaných důvodů (neplnění projektu, špatná komunikace, odmítání předkládání vyžádaných materiálu, causa Sazka, rozpočet), J.Hodač zase jmenován standardním způsobem (výběrové řízení), který naprosto nemůže být "v rozporu s duchem zákona", když tato procedura je v něm definována pouze takto: "Rada ČT jmenuje (a odvolává) jejího generálního ředitele". Nejsou vyžadována jakákoli kritéria ani termíny atd.
Inkriminovaný Zákon o ČT (včetně způsobu jmenování Rady) existuje od r. 1991- a nikdy nebyl silněji kritizován ani dnes demonstrujícími politiky- neřkuli zaměstnanci ČT. Proč až nyní- a za těchto okolností? Dle tohoto zákona byli také Radou jmenováni již tři předchozí ředitelé - a dva z nich rozhodně nebyli zkušenými manažery ani televizními profesionály. Ani v těchto případech žádné protesty dnešních "rebelů" nenastaly. A co se týče údajného napojení J.Hodače na ODS a jeho snahy podřídit zpravodajství jejím zájmům-nic takového nelze prokázat z jednoduchého důvodu: Redaktoři zpravodajství (a další) takto nového ředitele (i šéfku zpravodajství Bobošíkovou) ocejchovali již předem a odmítli uznat jejich jmenování.
A tak toto smutné představení nyní graduje v podobě nerespektování nadřízených a bezprecedentní okupace prostor zpravodajství včetně zneužívání majetku ČT a narušování vysílání ze strany tzv. vzbouřenců.( Mimochodem zkusme si představit situaci, kdy zaměstnanci ČNB neuznávajíc nově jmenovaného guvernéra se odmítají řídit jeho pokyny, ubytují se na pracovišti a namísto standardních pracovních postupů poskytují úvěry svým kamarádům a sobě navzájem.) Od těchto skutečností se také odvíjejí všechny další kroky J.Hodače.
Česká televize se tedy na sklonku roku 2000 stala předmětem i nástrojem politického boje, v němž se zcela nepokrytě spojily zájmy té části politické scény usilující o diskreditaci a následnou porážku stran opoziční smlouvy se zájmy redaktorů ČT obávajících se změny zaběhnutého stylu práce, kdy namísto objektivního zpravodajství a reflexe politiky šlo spíše o ambice politiku ovlivňovat a spoluvytvářet- bez kontroly a odpovědnosti.
Pokud tyto skupiny prostřednictvím Poslanecké sněmovny a jejích orgánů nakonec svých cílů dosáhnou, půjde o nejtěžší porážku demokracie a právního státu od listopadu 1989.
(Tomáš Doležal je student politologie FSV UK.)
Právní hledisko:
Zákon o České televizi je nedostatečně propracovaný
Jsem právnička (pracuji v
ČNB) a problém pravomocí Rady ČT a existence zákona o ČT mně velice zaujal.
Domnívám se, že není náhodou, že ČNB nedávno měla a má obdobné problémy s
jmenováním osob odpovědných za její řízení jako je tomu dnes v ČT. Domnívám
se, že vývoj v naší zemi se dostal do stadia, kdy se i tyto konkrétní
záležitosti začínají řešit. Nemíním srovnávat postavení ČNB a ČT v ústavním
systému ČR. Pouze bych se ráda zmínila, že styčný bod u těchto institucí je
v tom, že obě instituce byly zřízeny na základě zákona a obě instituce kromě
veřejnoprávní agendy vyvíjejí podnikatelskou činnost. Narozdíl od ČNB, kde
byla odpovědnost za její řízení zcela zřejmá (situace se mění 1.1.2001),
nemá ČT jasně vymezené řídící pravomoci a odpovědnost za její řízení.
Není pravděpodobně překvapením, že se domnívám, že kořeny současných
problémů ČT leží ve špatném, nedostatečně propracovaném zákoně o ČT.
Domnívám se, že tento zákon nedostatečně vymezuje postavení ČT, její právní
formu, způsob hospodaření a řízení. Zákon o ČT stanoví, že jediným členem
statutárního orgánu ČT je ředitel ČT, nejsou ale vymezeny jeho rozhodovací
pravomoci a odpovědnost, kromě toho, že odpovídá Radě ČT. Z takové
konstrukce by vyplývalo, ze Rada ČT, kt. schvaluje rozpočet ČT, je vlastně
fakticky odpovědná za řízení ČT, že musí být odpovědna za závazky a dluhy
ČT. Jelikož je Rada ČT je jmenovaná Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR (PSP
je jeden z orgánů veřejné moci založený Ústavou ČR /obdobně jako ČNB) +
ředitel ČT jmenovaný Radou ČT odpovídá Radě ČT + Rada ČT schvaluje rozpočet
ČT měl by tudíž za řízení a příp. ztráty této společnosti odpovídat stát.
Zde ale přichází kompetenční problém, jelikož zákon o ČT stanoví, že
odpovědnost státu za závazky ČT je výslovně vyloučena.
V podnikatelských vztazích za řízení podnikatelské práv. osoby odpovídá
statutární orgán. Pokud ale byla věřitelům společnosti způsobena škoda, za
tuto škodu ručí členové stát. orgánu, ale případně i ty osoby, které měly
skutečný vliv na přijetí rozhodnutí a následně způsobenou škodu (viz.
obchodní zákoník od 1.1.2001). Kdo bude odpovědný za škodu způsobenou
jednáním České televize ? Pokud její statutární orgán je odpovědný Radě ČT,
měla by to být pravděpodobně Rada ČT. Odpovědnost státu za závazky ČT je ale
vyloučena - budou to osobně členové Rady ČT ? Příp. poslanci PSP, kteří
jejich zvolení podpořili ? Bude to statutární orgán ze zákona - ředitel ČT ?
Zdá se, že ČT je hybrid, není jasně stanoveno, kdo za její závazky odpovídá,
a pokud se ČT dostane do finančních potíží, bude velice obtížné tuto situaci
řešit a dovodit, kdo nese za závazky ČT skutečnou odpovědnost.
K problému odvolání/jmenování ředitele ČT. Jak jsem se již vyjádřila, Rada
ČT je orgán veřejné moci. Není to orgán, který by přímo vykonával státní
správu, ale je to orgán, ustavený na základě zákona, zvolený PSP, na něhož
byla delegovaná moc, která je mocí veřejnosti. Pravomoci Rady ČT jsou
vymezeny zákonem č. 483/1991 Sb., o České televizi. Zákon o ČT stanoví
pravomoc Rady ČT zvolit a odvolat statutární orgán samostatné právnické
osoby - ČT. Jelikož zákon nestanoví bližší podmínky za jakých by se tak mělo
dít, je nutné pídit se po smyslu zákona, případně po ústavních principech
zřízení ČR. V žádném případě nelze dopustit, aby kterýkoliv orgán veřejné
moci mohl činit jakékoliv kroky či rozhodnutí bez řádného odůvodnění, tak
aby byla veřejnost přesvědčena, že tyto kroky nebyly "pouze" na základě
zákona, ale že byly i správné, nebo alespoň odůvodněné.
Dle Ústavy a Listiny základních práv a svobod je v ČR možné státní moc
uplatňovat nejen v případech ale i v mezích stanovených zákonem, a to
způsobem, který zákon stanoví (viz. čl. 2 Listiny ZPS). Jinými slovy v CR
statni moc nelze vynucovat v jiným způsobem, než zákon stanoví. Jelikož
zákon o ČT stanoví pravomoci Rady ČT vůči samostatné právnické osobě - ČT -
nestanoví však nic o hlediscích, kt. se má Rada ČT řídit při odvolávání
statutárního orgánu právnické osoby - ČT. Z toho by bylo možné i dovodit, že
pravomoc Rady ČT je neomezená a že zákon ji umožňuje využívat ji svěřenou
moc neomezeným způsobem, tj. odvolávat a volit ředitele ČT, schvalovat či
neschvalovat rozpočet ČT (samostat. práv. osoby) kdy se ji zachce.
Praxe potvrdila, ze Rada ČT tuto svou neomezenou moc v praxi i skutečně
neomezeně využila, bez řádného zdůvodnění svých rozhodnutí. Takový postup a
využívání pravomocí Rady ČT je v rozporu s rozumnými hledisky řádné správy
veřejné moci a v rozporu s demokratickými principy ústavního zřízení ČR.
Vzhledem k tomu, že Rada ČT má neomezené pravomoci stanovené zákonem, a tyto
pravomoci neomezeně využívá, tento zákon, nebo alespoň postup Rady ČT nemůže
být v souladu s Ústavou ČR. Takový postup a příp. i zákon by měl být jako
neustavní zrušen Ústavním soudem (příp. řádným soudem).
Vzhledem k tomu, ze Rada ČT nepostupuje v souladu s ústavními principy ČR a
svým jednáním způsobuje škody a svým jednáním porušuje i ústavní práva
občanů ČR na svobodu projevu a na informace, její postup by měl byt hodnocen
jako neústavný a následně jako "nesprávný" a za rozhodovaní a za škody s
rozhodováním související by měla nést odpovědnost i podle zákona č. 82/1998
o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (i zde se
jedná o ústavní právo - patřící ČT - stanovené Listinou ZPS - čl. 36 odst.
3).
Domnívám se, že by bylo vhodné udělat kvalifikovaný právní rozbor současné
situace v ČT a pokusit se situaci řešit soudní cestou. Domnívám se, že např.
odvolaný statutární orgán samostatné práv. osoby ČT - odvolaný ředitel ČT má
možnost proti zákonnosti a ústavnosti svého odvolání brojit ústavní
stížností (neexistuje řádný opravný prostředek proti rozhodnutí orgánu
veřejné moci o jeho odvolání, jediným je ústavní stížnost sama). Lze ale
uvažovat i o možnosti podat určovací žalobu na řádný soud a tam se domáhat
jménem svým a jménem ČT ústavních práv. Samozřejmě vypracovat právní
stanovisko nebude vůbec jednoduchá záležitost. Dalším otazníkem je, zda
bývalý ředitel chce do vzniklé velice rozporuplné situace zasáhnout.
Byla jsem zklamána BBC
Pozn. Svůj názor Vám zasílám proto, že se do diskuse na BL zapojili lidi z
ČT a jejich názory mi přišli zajímavé. Nejsem odborníkem na mediální
problematiku, uvítala jsem rozbor historie vztahů v ČT. Nemohu si ale
neodpustit i reakci na Vaše názory: zdá se mi, pane Šulíku, že to s tím
proti-českým šovinismem skutečně přeháníte na úkor vyváženosti (a vážnosti)
Vašich vlastních zpráv. Pobývala jsem delší dobu v Británii, těšila jsem se
na to (kromě jiného i Vámi ozpěvované) perfektní britské zpravodajství, a
vůbec BBC, a byla jsem velice zklamaná. Kromě některých diskusních pořadů a
některých historických dokumentů mi vysílání Britské BBC přišlo poměrně
ubohé - převažovaly jednoduché seriály o péči o domácích zvířata, o domácích
pracích, jednoduché seriály "ze života" a pod. 6ádné závažné rozbory
domácího, či zahraničního dění. Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale
nestranně musím přiznat, že jsem se v posledním čase stala fandou ČT,
zpravodajské relace "21", nebo jiných dokumentárně-publicistických pořadů.
Možná právě proto, že je vidět, že je dělají kompetentní lidi (bez ohledu na
jejich věk, pohlaví, rasu apod.). I když neznám vývoj situace v ČT, domnívám
se, že se tam něco dělo, a že to něco nebylo veskrze negativní, věřím tudíž
lidem, kteří v ČT pracovali a chci aby tam pracovali nadále.
Pokud Rada ČT nezasedá veřejně, nechci s ní mít nic společného
Kvapně zvoleného ředitele jste předhodili podrážděné veřejnosti jako kus masa
JUDr. Miroslav Mareš, předseda Rady ČT,
Vážený pane předsedo,
děkuji Vám za Vaše sdělení ze dne, 21.12.2000 zaslané poštou, ve kterém mě "bohužel oznamujete", že jsem "nebyl vybrán".
Uvítal bych, kdybyste konstatoval, že jsem "Radou ČT nebyl vybírán".
Nevím totiž, zda jste si v tom chvatu povšiml, že jsem podmínil svoji přihlášku veřejným zasedáním Rady ČT.
Za situace, kdy "zástupci veřejnosti" nejsou ochotni zastupovat veřejnost otevřeně, nemohu mít s Vaší Radou nic společného.
Právo ze zákona činit, co jste činili, Vám neupírám, ale to ještě z Vás nesnímá odpovědnost za důsledky, o které jste se společně přičinili.
Nepovažovali jste za svoji povinnost vysvětlit Vaše počínání veřejnosti, jejímž jménem jste jednali.
Nevysvětlili jste veřejnosti důvody odvolání ředitele Chmelíčka, ačkoliv pečliví čtenáři Vašich zápisů by si je mohli domýšlet.
Kvapně zvoleného ředitele jste předhodili podrážděné veřejnosti jako kus masa. Bylo to od Vás nesmírně nezodpovědné a zbabělé. Myšlence televize veřejné služby, jakož i řediteli Hodačovi osobně, jste nekonečně ublížili.
Očekávám, že Rada, jako celek učiní kroky k nápravě a její členové se nebudou rozpakovat, kdo má udělat první krok.
Opětovně Vás vyzývám: jednejte a otevřete své jednání veřejnosti!
Vstupte do nového tisíciletí s pohledem do nepokřiveného zrcadla.
O etice: pane Čulíku, vy že jste novinář?
Pane Culiku,
prominte, ze Vam uz zase pisu. Ale po precteni Vasich tzv. komentaru k situaci v CT mi to proste neda abych se nezeptal primo: VY ZE JSTE NOVINAR?
Zpusob, jakym presentuje pani Bobosikova vzbourene redaktory CT, lze zjednodusene oznacit za cernobile videni. Ze to pouzila pani Dedeckova v rozhlasovem poradu, to by mi nevadilo, ale ze byvala novinarka tvrdi, ze pro novinare je prvorady pracovne pravni vztah, to uz je silne kafe. Coz neplni novinar poslani? A najme ve verejnopravni televizi??? Pojdme se bavit o profesionalite jednotlivych zurnalistu, ale nestavejme to do pozice: bud poslechnes nebo tahni!!! Pani Bobosikova si plete pojem a prujem!!! Pracovnepravni vztahy plati na pracovistich a samozrejme i v CT, ale vzdy jim bude nadrazena novinarska etika.
Zijete v Britanii, mel byste tedy mit informace o skvelych manazerskych schopnostech pana Hodace, coby sefa Ceske redakce BBC. Procpak mu zovialne prezdivali Kapitan MEMO??? O zpusobu jeho rizeni tam koluji zajimave zkazky. Schvalne si to overte!!!
Pani Bobosikova je typicky produkt ekonomicke skoly, vetsina jejich absolventu nema zadne skrupule, protoze uz v prvnim rocniku se dozvi, ze podvadet je normalni, jenom se na to nesmi prijit!!! Sve premnohe aktivity bagatelizuje, stranickou naklonnost ODS taktez. Ale hlavne, ukazuje se, ze z novinariny nepochopila vubec nic, protoze jinak by si musela byt vedoma etickeho kodexu novinare. Ale tak je to, kdy novinare dela ekonomka!
Pane Culiku, rada CT je naprosto diletantska, kdyz si nedokazala spocitat, ze svym rozhodnutim ohrozuje samu podstatu vysilani CT. Kasparek Stepanek, to je kapitola sama pro sebe.
Tak a je to venku. Ale pozor. Vyse uvedene nejsou zadne emotivne zabarvene utoky, to je pouze nekolik faktu, ktere jaksi v tomto sporu zapadaji dost hluboko. Hovorit o tom, na ci strane je zakon je v tuto chvili stejne relevantni, jako reseni otazky, zda bylo drive vejce nebo zda uz slepice. Tady jde prave o novinarskou etiku. Ti lide si uz zkusili, co to je pracovat pod Hodacem, a byt jsou jejich profesionalni kvality diskutabilni, jedno je jasne, oni pochopili, ze je ohrozena jejich etika, nikoli jejich posty, ty by se dali velice snadno v diskuzich proverit. Cas by totiz jediny mohl prokazat, zda jsou schopni se ve sve praci zlepsit a zda nikoliv!
Hezky rok tam za vodou. Tam je totiz diskuse o BBC uplne nekde jinde. Tady nechceme stranickou servilnost verejneho media, o kterou tak vehementne usiluji ti, kteri tak snadno zapominaji u soudu, kteri uz ani nevedi, jak jejich soukmenovec Cermak rval v zasedaci sini tehdejsi CNR na sveho naivniho kolegu:
Kde zijes vole, ted se kradou miliony na staleti dopredu, ted je to prave Eldorado (viz jedno z poslednich cisel Literarnich novin - rozhovor se senatorem Burdou). A takovou televizi nikdo nechce, krome tech nekolika, kteri to potrebuji.
V ucte
Jan Schejbal
Podle činů poznáte je...
Spor o ČT trvá. Jeho svědci srovnávají současné dění s událostmi r.1948. Pan prezident vidí varovný příznak v tom, že tehdy byla diktatura nastolena zákonnou cestou a naznačuje, že snad není vždy správné respektovat zákon. Je to pohled ze stejného soudku jako ten, který mu dovolil omilostnit usvědčeného vraha. Jiní vidí věc tak, že to byly zrevolucionizované řvoucí a k agresi naladěné davy, které vyvolaly v prezidentu Benešovi obavy z krveprolití a přiměly jej přijmout Gottwaldův diktát. Střízlivý čtenář nechť posoudí, čím se dění na Kavčích Horách více podobá Vítěznému Únoru.
Věci se více a více politizují. "Povstalci" se stále snaží vyvolat zdání, že nejde o nic než o Svatou Věc Nezávislosti České Televize na politických stranách, především na jimi nenáviděné a - upřímně řečeno i mnou nemilované ODS. Jako vždy, když se plýtvá vznešenými slovy, si musíme položit otázku, jak je to doopravdy a komu tento cirkus slouží. Zkušenost učí, že v takových případech je téměř vždy vše úplně jinak-
V Radě České televize jsou zastoupeny všechny parlamentní strany poměrem, který jim přisoudili voliči. Sotva lze předpokládat, že by takto složené těleso záměrně vyslalo na start jednoznačného koně ODS. Vztah Jiřího Hodače k ODS ani jiné straně není naopak prokázán a vzhledem k jeho dlouhému pobytu v cizím prostředí je dokonce i málo pravděpodobný. Politici ODS do současných sporů zasahují velmi málo a vždy zcela objektivně. Snad ještě méně výrazní jsou v této pranici sociální demokraté. Na druhé straně někteří významní činitelé čtyřkoalice, především pak Unie svobody, se nestydí podporovat "povstalce" a zpochybňovat nutnost respektu k právnímu řádu země. Mají občany za prosťáčky, kteří jim mají věřit , že jsou morálně tak čistí, že si nikdy v budoucnu nevyberou od "rebelů" daň za podporu v těžkých chvílích, pokud by tito nedejbože zvítězili. Právem je lze podezírat, že se touto cestou snaží získat větší skrytý vliv na ČTV než by odpovídalo volebnímu výsledku. A právem jim lze vyčítat, že hájíce své mocenské zájmy slouží k zastření další nepříjemné skutečnosti, totiž toho, že v boji o vládu nad ČTV jde také o moc nad penězovody, jimiž protéká ročně pět miliard korun českých.
Není to nic nového. Strany čtyřkoalice a jejich jednotliví činitelé se i dříve různými prostředky snažily získat více moci, než jim dle volebních výsledků přísluší. Tímto tvrzením je neobviňuji z apriorně nemorálního jednání. Pokud se nepřekročí meze slušnosti a pravidla demokratických postupů vymezování podílu na moci, jde o standardní jednání slabších politických stran, které je běžné i v zemích se stabilizovaným demokratickým řádem. Často tak přijde ke cti myšlenek a jejich reprezentantů, kterými mohou malé strany převažovat nad velkými.V našem případě však je potíž v tom, že meze slušnosti i demokratická pravidla občas překročeny bývají.
Připomeneme si především "Sarajevský atentát", který dodnes zůstává sotva překonatelnou ukázkou politické podlosti. Kdo jednou podrazí své partnery, podrazí i příště. Jeho výsledkem bylo nakonec rozbití ODS a oslabení pravice. Následovalo porušení demokratických pravidel vyloučením ODS z účasti na Tošovského vládě. Dalším výsměchem demokratických principů, kterým jsme v špatném smyslu obohatili nevídaným způsobem dějiny evropské demokracie, bylo ustavení poslaneckého klubu Unie svobody, tehdy strany, která se nezúčastnila voleb a jejíž poslanci byli zvoleni ne jako zářné osobnosti, ale jako řadová jména na vývěsce tehdy ještě populární ODS. Rozkol v ODS pak přispěl k volebnímu výsledku, který spolu s nezastřeným vyděračským jednáním stran dnešní čtyřkoalice přiměl ODS a ČSSD k pragmatickému kroku uzavření opoziční smlouvy. Chování čtyřkoaličních politiků v pranici o ČTV zcela odpovídá duchu výše zmíněných postupů. Je příliš průhledné na to, aby bylo věrohodné. Všichni ostatní sledují tuto válku na dálku, pouze za nezávislost bojující Jan Ruml nocuje v budově zpravodajství ČTV.
Zdá se navíc, že někteří z angažovaných politiků zcela ztratili soudnost, když režim, na jehož vzniku mají nepochybně značnou osobní zásluhu a jehož dnešní podobu, včetně těch hyzdících skvrn, pomáhali utvářet v dobrém i zlém smyslu slova, náhle házejí do stejného pytle s nacismem a komunismem a jsou ochotni jej bourat stejnými prostředky, kterými bojovali za svržení komunistické diktatury. Takové kálení do vlastního hnízda je vskutku neobvyklé a vzbuzuje pochybnosti o důvěryhodnosti účinkujících.