Česká televize se stala terčem politického boje
Bouřlivý a neustále proměnlivý vývoj okolo ČT naprosto zatemnil věcnou podstatu celé záležitosti. Záměrné zpolitizování tohoto původně čistě vnitropodnikového či pracovně-právního sporu dokonce vede k tvrzením typu "obě strany mají kus pravdy" nebo "je to složité", "na vině je špatný zákon" apod. A přitom tomu tak není.
"Bitva o Kavčí hory" naplno propukla 20.12.-dnem jmenování J.Hodače generálním ředitelem ČT, přičemž jí předcházel prolog v podobě protestní petice profesních sdružení - smluvně a finančně provázaných s ČT- jimž se zase nelíbilo odvolání stávajícího ředitele Chmelíčka. Čili šlo pouze o jednostranné osobní sympatie resp. Antipatie motivované egoistickými a partikulárními zájmy různého typu.
V této chvíli vstoupili do hry politici a politické subjekty (prezident, 4K, protizemanovské "hradní" křídlo ČSSD) obávající se narušení dosavadního a pro ně nesmírně výhodného (příznivě nakloněné zpravodajství a publicistika) statu quo .
Proto byl vyvolán dojem nutnosti boje o zachování nezávislosti ČT, svobody slova a snad i samotné demokracie proti údajně zpolitizované Radě ČT a jejímu "nelegitimně jmenovanému" generálnímu řediteli ovládanými ODS ústící do pokusu o reprízu "sametové revoluce" se všemi jejími atributy - jak již o tom ostatně v Britských listech psal Tomáš Pecina. A nadešel tedy čas polopravd, lží, populismu, demagogie, manipulace a přímé nezákonnosti.
Fakta jsou však jasná: D.Chmelíček byl odvolán na základě jasně deklarovaných důvodů (neplnění projektu, špatná komunikace, odmítání předkládání vyžádaných materiálu, causa Sazka, rozpočet), J.Hodač zase jmenován standardním způsobem (výběrové řízení), který naprosto nemůže být "v rozporu s duchem zákona", když tato procedura je v něm definována pouze takto: "Rada ČT jmenuje (a odvolává) jejího generálního ředitele". Nejsou vyžadována jakákoli kritéria ani termíny atd.
Inkriminovaný Zákon o ČT (včetně způsobu jmenování Rady) existuje od r. 1991- a nikdy nebyl silněji kritizován ani dnes demonstrujícími politiky- neřkuli zaměstnanci ČT. Proč až nyní- a za těchto okolností? Dle tohoto zákona byli také Radou jmenováni již tři předchozí ředitelé - a dva z nich rozhodně nebyli zkušenými manažery ani televizními profesionály. Ani v těchto případech žádné protesty dnešních "rebelů" nenastaly. A co se týče údajného napojení J.Hodače na ODS a jeho snahy podřídit zpravodajství jejím zájmům-nic takového nelze prokázat z jednoduchého důvodu: Redaktoři zpravodajství (a další) takto nového ředitele (i šéfku zpravodajství Bobošíkovou) ocejchovali již předem a odmítli uznat jejich jmenování.
A tak toto smutné představení nyní graduje v podobě nerespektování nadřízených a bezprecedentní okupace prostor zpravodajství včetně zneužívání majetku ČT a narušování vysílání ze strany tzv. vzbouřenců.( Mimochodem zkusme si představit situaci, kdy zaměstnanci ČNB neuznávajíc nově jmenovaného guvernéra se odmítají řídit jeho pokyny, ubytují se na pracovišti a namísto standardních pracovních postupů poskytují úvěry svým kamarádům a sobě navzájem.) Od těchto skutečností se také odvíjejí všechny další kroky J.Hodače.
Česká televize se tedy na sklonku roku 2000 stala předmětem i nástrojem politického boje, v němž se zcela nepokrytě spojily zájmy té části politické scény usilující o diskreditaci a následnou porážku stran opoziční smlouvy se zájmy redaktorů ČT obávajících se změny zaběhnutého stylu práce, kdy namísto objektivního zpravodajství a reflexe politiky šlo spíše o ambice politiku ovlivňovat a spoluvytvářet- bez kontroly a odpovědnosti.
Pokud tyto skupiny prostřednictvím Poslanecké sněmovny a jejích orgánů nakonec svých cílů dosáhnou, půjde o nejtěžší porážku demokracie a právního státu od listopadu 1989.
(Tomáš Doležal je student politologie FSV UK.)
