Britské listy

Jak se v České republice udála "sametová" "revoluce" či jaký scénář mělo revival hnutí "Děkujeme, odejděte", napadne každého, když vidí současný "boj o televizi", odehrávající se uprostřed davu bavičů, nadávajících na politiky uprostřed Václavského náměstí... Jen Václav Havel si ještě nenašel čas v mrazivém odpoledni, aby přišel pozdravit "své" Pražany s typickým gestem V - vítězství. Zcela určitě by morálně pookřáli a nehlodala by jim v koutku duše obava ze ztráty zaměstnání, řekl li by jim pár hřejivých slov o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.

Na začátku sametu také nebyla jen arogance bývalé moci, ale také touha po majetku, po penězích. Tvůrcům už nestačily honoráře a hlavně - nebyli si jisti, zda jich dosáhnou i během několika let, i v podmínkách počínající gorbačovské perestrojky...

Řekněme si rovnou, na počátku vzbouření v ČT nebylo (zlaté) vejce či slepice, ani Chmelíček, ale sedlácká mentalita několika desítek tvůrčích pracovníků. Ti o sobě prohlašují a snad se i sami domnívají, že oni jsou jediní, kteří zabezpečují veřejnoprávní charakter jakéhokoliv veřejnoprávního média. Že oni jsou ti povolaní i vyvolení. Je to jejich kšeft. Je to jejich obživa, obnažovat svou veřejnoprávnost, "nezávislost" a nezkorumpovatelnost JAKÝMKOLIV názorem - i tím správným. A jako sedláci v oněch historických selských bouřích, živelně protestují, je li na obzoru někdo, kdo by jim mohl rozkopat bábovičky a způsobit případnou nezaměstnanost. Nebo nedej bože, kdyby jim změnil pečlivě vyvážený manipulativní mediamix, kterým se snaží přimět ty tupé diváky, aby velebili liberalismus, svobodu vybrat si z několika dlouhých telenovel, divácky úspěšného krváku či satiry ve stylu TeleTele. Protože většina z těchto tvůrců si nezvykla na podmínky zaměstnaneckého poměru, stala se takzvaně nezávislá a tudíž loajalitu pociťuje jen ke svému bankovnímu kontu. Jejich zesíťované manipulace dosáhly takřka dokonalosti, "věří jim" více než 70 % diváků... Úděl sedláků s vidlemi si musí protrpět až do hořkého konce. "Veškeré pohnutky lidského konání jsou vlastně nízké, podíváte li se z nadhledu..." glosoval situaci jeden ze zahraničních pozorovatelů, se kterým jsem mluvil na téma jmenování nového ředitele veřejnoprávní televize.

Firemní psycholog by ocenil výjimečnou míru ztotožnění se zaměstnance či spolupracovníka s institucí, redakcí. Každý kameraman, kulisák či režisér řekne hrdě: "Já jem z České televize, sloužím národu - a kdo je víc?" Připomíná mi to silácká gesta havířských štajgrů z Ostravy. Bohužel, na Hradě už nesedí Gustáv Husák, který by takové hrdinské gesto zajisté ocenil. Václava Havla, trpícího nespavostí, dojímají k slzám retrospektivní pohledy na jeho bývalé kamarády z dob, kdy disent byl tak romantický... A tak se skoro každou noc na dvou programech ze čtyř pouštějí undergroundové koncerty s výpověďmi bývalých hudebních "disidentů" a "hudebních publicistů" jako "nabídka" pro jednoho osamělého nespavce na osamělém Hradě.

Již dlouho se kritizuje (mj. i na stránkách Britských listů) nevyváženost, politická manipulativnost a neobjektivita pohledu některých médií. Česká televize, ačkoliv je nás všech - občanů tohoto státu - tomuto seznamu vévodí. Podřízenost partajním sekretariátům je ale jednostranná - cokoliv levicového, cokoliv etatistického, od ďábla jest. Zatímco skrytá manipulace ve prospěch liberalismu pánů Ševčíka a Schwarze je normální a přirozená. Stala se měřítkem věcí, "úhlem pohledu". Na obrazovky nesmí Jan Keller či Martin Hekrdla, ale kdejaký redaktor Respektu je téměř kmenovým spolupracovníkem a glosátorem čehokoliv. "Experti" na ekonomiku nejsou přední univerzitní profesoři a národohospodáři, ale pouze jacísi na ježka ostříhaní "dealeři" burzovních hráčů. Patria Finance má dveře k veřejnoprávnosti vždy otevřeny. Analytika odborových svazů, kterak polemizuje se zástupcem Světové banky plynulou angličtinou, na obrazovce veřejnoprávní televize neuvidíte. Nehodí se jaksi do scénáře... Daleko horší nežli partajní vlivy na veřejnoprávnost je ale obrovská korupční síla "nezávislých" producentských center v situaci, kdy titíž lidé dodávají pořady navzájem si konkurujícím televizním stanicím, tytéž postprodukční pracoviště dabují, stříhají či digitálně upravují záběry pro všechny. Zdánlivě to vypadá jako konkurenční boj, fakticky je to ten největší kartel, který v Čechách existuje. Dostat se na černou listinu tohoto karelu kamarádů. co spolu mluví je pro každého smrtelné. Předstihnout tento kartel může objemem proteklých miliard snad jen "několik si navzájem konkurujících" sítí benzínových stanic, které berou benzín z jedné rafinerie.

Lidové noviny před několika měsíci zveřejnily dvoustránkový a vzácně pravdivý portrét "typického českého žurnalisty. Uzávěrkami stressovaný workoholik, relaxující po dni prostátém či prosezeném na tiskových konferencích v restauraci poblíž redakce a kritizující konkurenci s pohárem piva v ruce. Rozvedený či svobodný, bez závazků ke komukoliv, liberál oddaný své profesi. Jenže je tento "úhel pohledu" - pohledu na českou realitu - opravdu jediný? Neexistuje pohled jiný - třeba prodchnutý hladivou životní moudrostí primáře Sovy či filosofickým a smířlivým sarkasmem doktora Strosmayera?

Před nastupujícím ředitelem České televize stojí několik úkolů. Jeden z prvních a nejzávažnějších bude učinit veškeré finanční toky, včetně honorářů a produkčních nákladů velmi transparentní a kdykoliv podrobitelné dálkovému průzkumu komukoliv - třebas přes internet. Nesmí existovat "obchodní" tajemství, pokud nemá existovat i podezření podobné těm z Brna či těm, které provázely při vyhazovu vedoucího sportovní redakce Baumruka.

Druhý bude vytvoření mediálně analytického pracoviště pod přímou kompetencí ředitele, analyzující systém mediálně-manipulativních her a napříč médii koordinovaných akcí. Jakési vnitřní inspekce, která bude využívat a platit si i externí pohledy z mnoha stran, nejen z těch "přátelských". tento kritický mediální panel bude muset být pod neustálým tlakem veřejnosti, včetně politických stran.

Jakýkoliv projekt na definici veřejnoprávnosti a obnovu objektivity, včetně plánů samotného ředitele nesmí zůstat nepřístupný, tak jako mnoho předtím.

Otevřená komunikace vedení ČT s veřejností si vynutí daleko přímější vyjadřování názorů i ze strany nově nastupujícího ředitele. Mandát který má, je mandát silný - mandát sedmi z devíti členů Rady. Je to mandát k obnově prestiže, pošramocené zákulisním pletichařením a podezřeními z korupčních penězovodů.

Mandát který ředitel má, je mandát k razantním krokům, které povedou k RYCHLÉ nápravě.

Bude li váhat, bude smeten ve víru hysterií a mediálního chaosu. Takže pokud ČT dostane od Rady několikamiliónovou pokutu za hrubé porušení veřejnoprávnosti a manipulativní nevyváženost ve včerejším či dnešním "vzbouřeneckém" vysílání, nemůže tuto pokutu platit televize - my všichni. Budou se o ni muset na základě jednání škodní komise podělit vzbouřenci. Přispět jim může z rezervního fondu i jejich "nezávislá" odborová organizace. Pro několik z nich bude pracovně právní řešení vzpoury zřejmě znamenat i okamžitý odchod s poukazem na § 53 zákoníku práce. Za hrubé porušení pracovní kázně se dá považovat i přerušení vysílání dvouminutovou "peticí" ve zpravodajské relaci. Třetím, asi nejtěžším úkolem bude pro nového ředitele definování oné veřejnoprávnosti - nikoliv podle přání či mínění zaměstnanců nebo spoupracovníků televize, ale na základě široké diskuze o úloze média veřejné služby, roli veřejnoprávní instituce, právu na informace o jejím ekonomickém chodu, o účelnosti využívání prostředků koncesionářů. Řeč musí být i o míře profesionality odborných redaktorů i moderátorů. To aby jedinou odborností o kriminalitě a demonstracích hovořícího redaktora nebyla jeho napravená anarchistická minulost. To aby jedinou odborností na ekonomiku se ministra ptající redaktorky nebyla střední ekonomická škola. To aby jediným ekologickým počinem redaktora vyjadřujícího se k ochraně životního prostředí nebylo okopávání záhonku na zahrádce.

Zastupování veřejnosti musí být spojeno s nezpochybnitelnou profesionalitou a odpovědností. Odpovědností veřejnosti. A zde "hnutí" Televize - věc veřejná selhává na celé čáře. Stalo se manipulativní mašinérií, snažící se ovládnout něco, co jim nepatří. Děkujeme, odejděte...