Valorizace starobních důchodů je diskriminační - požaduji nápravu
A/ Zdůvodnění diskriminační valorizace
důchodů:
-
Nivelizační valorizace důchodů pevnou částkou,
zavedená předlistopadovým režimem, byla převzata i polistopadovými vládami
a vedla v první polovině devadesátých let k výrazné nivelizaci důchodů
a při vysoké inflaci i k výraznému poklesu kupní síly vyšších důchodů.
Nivelizační proces pokračoval i v dalších letech, kdy vedle jednotné částky
bylo při valorizaci použito i procentní
zvýšení důchodů. Teprve od 1.8.1998 byla valorizace prováděna procentním
zvýšením, ale to již nemohlo podstatněji ovlivnit nivelizaci z předchozích
let.
Důsledkem výše uvedeného způsobu valorizace
je i po zvýšení od 1.12.2000 tento index zvýšení důchodů z roku 1989 při
inflaci za období 1989 až 1999 ve výši 374% :
-
nejnižší důchody...........................................................cca 558%
-
průměrný důchod .........................................................cca 405%
-
nejvyšší důchody...........................................................cca 282%
Jak je zřejmé z tohoto přehledu, došlo nivelizační
valorizací (zvyšováním důchodů o jednotnou částku) k přerozdělení důchodů
v rozporu se zásluhovostí zakotvenou v dřívější i v současné zákonné úpravě
důchodového zabezpečení. Relativně vyšší zvýšení nízkých důchodů bylo bezesporu
nezbytné, ale mělo být provedeno sociální
dávkou tak, jak je běžné u ostatních nízkých příjmů, a nikoliv na úkor
vyšších důchodů! Starobní důchod není sociální dávkou závislou na libovůli
zákonodárce, ale je právním nárokem vyplývajícím ze zákona o důchodovém
zabezpečení. U nejvyšších důchodů je
jejich reálná hodnota ve srovnání s rokem 1989 i po zvýšení od 1.12.2000
nižší až o 92%, což představuje částku cca Kč 3000 měsíčně!
U vyšších důchodů nejde jen o důchody bývalých
politických a nomenklaturních pracovníků, ale i o důchody řadových občanů,
kteří si ve snaze zajistit se lépe pro pozdější stáří, dále pracovali a
důchod nepobírali. Diskriminační valorizací však o zvýšení svých důchodů
zcela nebo z podstatné části přišli! Uvedeným způsobem si mohou současní
důchodci i nyní svůj důchod zvýšit,
a to na rozdíl od dřívější úpravy bez omezení. Dřívějším důchodcům se však
jejich právní nárok upírá!
2/ Nová zákonná úprava důchodového zabezpečení
platná od 1.1.1996 zvýhodňovala důchody přiznané po 1.1.1996 oproti dřívější
úpravě v průměru o cca 850,- Kč měsíčně a jejich výši na rozdíl od dřívější
úpravy nijak neomezuje. V posledních dvou letech byl uvedený rozdíl diferencovanou
valorizací starých a nových důchodů částečně snížen, ale diskriminace starodůchodců
i nadále trvá, nehledě na to, že znevýhodnění
za uplynulé roky již nikdy nebude vyrovnáno. Již z tohoto důvodu by měla
být u všech důchodů z roku 1989 alespoň obnovena jejich tehdejší kupní
síla!
3/ Diskriminační valorizace důchodů a zvýhodnění
důchodů od 1.1.1996 je nepochybně porušením Listiny základních práv a svobod
a tím i Ústavy České republiky, neboť je v rozporu s principem stejných
práv občanů!
B/ Písemná sdělení požadující
nápravu křivd způsobených diskriminační valorizací:
1/ V roce 1994 a 1995 jsem zaslal Kanceláři prezidenta republiky stížnost
na diskriminační valorizaci důchodů. V odpovědi mi bylo sděleno, že " otázky
týkající se důchodového zabezpečení občanů náleží výhradně do kompetence
příslušných orgánů státní správy, do které Kancelář prezidenta republiky
ani pan prezident nezasahují." Pan prezident
však zákony o valorizaci podepsal a je tudíž za jejich provádění spoluodpovědný.
Na toto moje sdělení mi bylo oznámeno, že oba moje dopisy byly podstoupeny
MPSV k vyřízení. První dopis byl rovněž podstoupen Parlamentu České
republiky a výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
MPSV ve své odpovědi zn. 5906/95 z 20.2.95
sdělilo, že "jeho návrhy na zvýšení důchodů o procentní částku, které byly
podloženy argumenty podobnými argumentům v mé stížnosti, byly kritizovány
a většinou nebyly přijaty". MPSV současně uvedlo, že " mnohem větší množství
stížností kritizuje procentní zvyšování důchodů s poukazem na princip tzv.
stejného žaludku" !!
2/ Ježto za diskriminační valorizační zákony
odpovídá především Parlament České republiky, zaslal jsem svou stížnost
též
-
Petičnímu výboru s žádostí o posouzení ústavnosti
valorizačních zákonů. Dopisem č.j. 372/VPLPN z 29.11.94 mi bylo sděleno,
že Parlament České republiky nemá právo si vyžádat stanovisko Ústavního
soudu, a že moje stížnost byla předána všem poslaneckým klubům, jakož i
výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Tehdejší předseda tohoto
výboru v odpovědi uvedl, že souhlasí s tím, že "došlo k jistí nivelizaci
důchodů, a že zde byla snaha dostat na určitou rozumnou úroveň důchody,
které byly vyměřeny z dříve velmi nízkých mezd." S tím je nutno souhlasit,
ale jejich zvýšení mělo být kryto z rozpočtových prostředků, a nikoliv
na úkor vyšších důchodů.
-
16.10.96 jsem se obrátil se svou stížností
na diskriminační valorizaci na tehdejšího předsedu výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví Dr. Špidlu. Ten mi dopisem k č.j. 44/96 VSPZ z
4.2.97 sdělil, že můj dopis zařadí mezi připomínky k návrhu novely zákona
č. 155/1995 Sb. Z odpovědi Dr. Špidly je zřejmé, že moji stížnost považoval
za
oprávněnou, ale že tehdy nebyla politická vůle provést nápravu.
3/ Abych problém diskriminační valorizace
maximálně konkretizoval a zjednodušil, obrátil jsem se dopisem z 2.11.95
na Úřad vlády ČR s žádostí o zdůvodnění, proč je dřívějším důchodcům upírán
nárok na zvýšení jejich důchodů za dobu, kdy dále pracovali a důchod nepobírali,
když i podle současné úpravy důchodového zabezpečení je možno si tímto
způsobem důchod zvýšit, a to na rozdíl od dřívějších úpravy bez jakéhokoliv
omezení. V odpovědi mi bylo sděleno,
že můj dopis byl postoupen MPSV s žádostí o zaujetí konkrétního stanoviska
k mému konkrétnímu dotazu. Tento požadavek MPSV nesplnilo. Teprve po urgencích
Úřadu vlády ČR, které byly provedeny po mém zaslání dalších dvou dopisů,
jsem obdržel odpověď MPSV, ale bez zdůvodnění, proč je dřívějším důchodcům
upírán jejich nárok na zvýšení důchodů za dobu, kdy dále pracovali a důchod
nepobírali. Ve své odpovědi z 31.10.96 se MPSV odvolává na zdůvodnění valorizace
jednotnou částkou z 20.2.95 na princip " stejného
žaludku" a dále uvádí, že "dostává stále také mnoho dopisů od těch občanů,
kteří naopak požadují, aby zvýšení důchodů bylo prováděno pouze jednotnou
částkou, nebot´vlastní přičinění každého jednotlivce je dostatečně vyjádřeno
v v diferenciaci důchodu při jeho přiznání,
a proto není třeba diferenciace zvyšovat procentní valorizací." Je s podivem,
že úředníkům MPSV není znám rozdíl mezi nominální a reálnou hodnotou důchodu.
Procentní valorizací se diferenciace kupní síly důchodu nikterak nezvyšuje,
ale zůstává stejná!
4/ Po bezvýsledném úsilí dosáhnout nápravu,
respektive věcné zdůvodnění diskriminační valorizace důchodů, jsem se obrátil
7.3.98 na Ústavní soud v Brně se žádostí o posouzení ústavnosti diskriminačních
zákonů.Ten moji konkrétní žádost odmítl s tím, že "do pravomoci Ústavního
soudu nepatří v obecné poloze posuzovat způsob vyměření a případné úpravy
jakýchkoliv důchodů"!
5/ Ježto současný ministr práce a sociálních
věcí Dr. Vladimír Špidla ve své dřívější funkci předsedy parlamentního
výboru pro zdravotnictví a soc. politiku zaujímal pozitivní stanovisko
k mým připomínkám k diskriminační valorizaci, připomněl jsem mu svým dopisem
z 10.10.2000 jeho slib, že sociálně demokratická vláda obnoví kupní sílu
důchodů z roku 1989.
Jak je z výše uvedeného zřejmé, nedostal
jsem přes značné úsilí žádné věcné zdůvodnění diskriminační valorizace
důchodů, s vyjímkou na odkaz na princip "stejného žaludku". I ten bych
byl ochoten akceptovat, pokud by byl uplatněn i u ostatních skupin obyvatelstva.
U jejich příjmů se nůžky zcela otevřely, kdežto u důchodců se sevřely.
Moje připomínky k diskriminační valorizaci
důchodů jednotnou částkou a později v kombinaci s procentním zvýšením snad
přispěly k tomu, že od r. 1998 jsou důchody valorizovány procentním zvýšením.
To však již nemůže podstatněji napravit nivelizaci důchodů, ke které došlo
v předešlých letech. Jediná možnost, jak napravit diferenciaci důchodů
z roku 1989 a pozdějších let, je jejich zvýšení dle procenta inflace za
dobu od jejich vyměření.
V závěru popisu svého úsilí po odstranění
způsobené křivdy diskriminační valorizace mého důchodu se nemohu ubránit
sentimentálnímu postesknutí. Po těžkém období mého života, kdy jsem byl
jako český vysokoškolák přes dva roky vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen,
a po propuštění ze zaměstnání ve Státním plánovacím úřadě v roce 1951 s
omezenými možnostmi zaměstnání mimo Prahu, jsem očekával, že po demokratizaci
společnosti budu moci důstojně prožít zbytek života s mojí těžce invalidní
manželkou, pro což jsem v daných podmínkách
dále pracoval bez pobírání důchodu, abych se zajistil pro pozdější stáří.
Diskriminační valorizace důchodů je pro mne proto velkým zklamáním, což
je o to horší, že se tak stalo ze strany demokratického státu.
V Hlohovčicích 11.prosince 2000
Karel Kleisner