O podílu médií na politické situaci aneb kolik je Štěpánů Kotrbů?
Motto:
Znáš Malinu? Malinu - neznám. Znáš Kalinu? Kalinu - toho už vůbec neznám, to znám spíš toho Malinu.
O hodnocení (a častěji difamace) ČSSD v českých médiích nebylo nikdy nouze. Nebylo pochyb, že její nevalný (diplomaticky řečeno) výsledek v senátorských a krajských voleb bude signálem, že napochodují pluky upřímných rádců i poťouchlých kibiců s nejroztodivnějšími a především diametrálně odlišnými návody "jak z toho ven".
Jeden příklad za všechny. Na otázku, co s hlavou strany, Pavel Verner tvrdí "Ve vedení sociální demokracii panuje jen těžce tlumené rozhořčení a mínění, že by měl vůdce odejít ještě před dubnovým sjezdem, zní z každého rohu vy Hybernské ulici. Tentýž den 18. listopadu 2000 na stejné stránce Práva praví Josef Petrů Mohl ještě pět šest let hrát první ligu....I premiér musí dnes vědět, že svým deklarovaným odchodem z politiky nechal ČSSD jako silnou stranu na holičkách. Samozřejmě nic proti pluralitě názorů. Jen by se neměly takto netečně míjet. Takto flagrantním střetem by neměla diskuse končit, ale teprve začínat.
Naději na obrat médií k hlubší výměně názorů na téma ČSSD ve mně vyvolal první pohled na 11. stránku Lidových novin (6. prosince 2000) s autorským podpisem Štěpán Kotrba (což je nepřehlédnutelný činitel, částečně možná enfant terrible této strany ). S chutí - která mi naneštěstí dlouho nevydržela - jsem se začetl jak (podle redakčního podtitulku) hodnotí situaci v ČSSD po prohraných volbách a vznik frakcí ve straně.
Již ten mne měl varovat - protože autorský podtitulek v Britských listech podstatně skromněji označuje text opatrněji jako pokus o dílčí analýzu vývoje v ČSSD a příčin prohraných ... voleb. (Na Britské listy je v LN odkaz, stejně jako na vlastní webovou versi; Britské listy tuším dále odkazují i na zveřejnění textu v Neviditelném psu.) A tuplem mne mělo nastražit úvodní upozornění "Redakci LN (zde nejspíše chybí na) jeho textu zaujala především autorova typologie názorových proudů v ČSSD. Zde se už tedy mluví jen o "názorových proudech", nikoliv frakcích. Redakce se zřejmě s terminologií moc nemaže. V těchto dnech se v dopisech čtenářů neúspěšně ohrazoval sociolog Pavel Machonin proti nevhodnému užívání výrazu "kasta", o nichž mají Lidovky celý seriál. A tak to bývá s "genocidou" a mnoha dalšími. Babylónské zmatení výraziva je deformující součástí naší politické scény (nebo snad "divadýlka"?)
Zmíněné podprahové signály reakčních poznámek na mne přece jen zapůsobily. jsem vyhledal úplnější znění v Britských listech. Zjistil jsem, že měl smůlu ten, kdo by si rád v Lidovkách přečetl hodnocení, co ČSSD politicky zasela, požnula a (když už jsme v té zemědělské terminologii) také "zvorala" a ovšem "jak z toho ven". Jenže tam nebylo čtenáři nic takového dopřáno. Ostré nůžky z analýzy pečlivě odstranily prakticky veškerý skutečně politický obsah (stanoviska a argumenty k strategickým i taktickým tématům i procedurálním námětům). Rozbor tak degeneroval do oblíbené podoby "kdo-s kým-proti komu". Místo politiky (věcných témat, zájmů a jejich řešení) převážně jen politikaření a pletichaření. Dokonce i v oblasti deklarovaného zájmu (frakcí-proudů) zkreslily Lidovky "krácením" výklad v proporcích i faktograficky (např. na křídle "socialistickém-levicovém-postkomunistickém" je uveden jen možný leader Kavan a ostatní jsou zamlčeni). Věcná argumentace i těchto pasáží vyletěla komínem. Autor použil výrazy "opoziční smlouva a "toleranční patent" pro paktování uvnitř strany, ale tato persifláž je v LN zcela smazána a čtenář se může jen divit, jak se do vnitrostranické problematiky náhle zamotala ODS.
Díky zkušenosti s meziřádkovým čtením bolševického tisku a protože jsem z důvodů profesionálních deformací tak trochu puntičkář, udělal jsem si detailní srovnání obou textů s uvedeným celkovým pozoruhodným výsledkem. K podrobnostem se možná ještě jindy vrátím. Celkově však je závěr jednoznačný.
Nevím, zda Štěpán Kotrba tento způsob krácení své studie autorizoval, ale chci o tom pochybovat. Nevylučuji to však, protože závěrečný odstavec v Lidovkách jsem v úplném znění studie v Britských listech nenalezl. Nicméně vyznění zkrácené studie je v přímém rozporu s jejím deklarovaným účelem (soustředit se na řešení nedostatků, postoje sjednocovat) a přímo s jednotlivými detailními formulacemi. Tak třeba hned v úvodu (obou) studií praví: Vítězem voleb se nestal volič, nestala se jí ani čtyřkoalice, vítězem se jednoznačně stala média, která si teprve v té chvíli uvědomila ohromující důsledky kampaně, kterou v zaslepenosti a sociologické nedovzdělanosti proti nekomunistické alternativě - ČSSD - vedla. A sami novináři se možná v koutku duše lekli poznání moci. Ze způsobu prezentace zkrácené verze jeho studie v Lidových novinách soudím, že tamní redaktoři svůj stín zatím nepřekročili. Není pro ně důležité CO? a JAK?, ale KDO? (a ti "socani" všech barev jim nejspíš přece jen leží v žaludku).
