Co je nového v České republice

Aktualizace, úterý 18.00:

Ředitel ČT Dušan Chmelíček byl dnes odvolán

Rada opakovaně a někdy i jednohlasně kritizovala ředitele ČT, například v listopadu za to, že v říjnu bránil odvysílání kritické reportáže o Sazce, jejíž vedení mu hrozilo ukončením výhodné ekonomické spolupráce. Podle rady tím ohrozil postavení ČT jako nezávislého média veřejné služby. Chmelíček byl ve funkci pouze od 1. února 2000. Rada ho kritizovala, že neplnil projekt, s nímž přišel do funkce. - Britské listy by k tomu dodaly, že se Dušan Chmelíček nepokusil zmodernizovat a zprofesionalizovat zpravodajství ČT, které dodnes zůstává "Klepetkovou doménou" - jádro redakce je soubor přátel a příznivců dosavadního šéfa zpravodajství Bohumila Klepetka, který si je tam natahal především s cílem zakonzervovat své postavení, nikoliv zlepšit stav redakce. - Do čela České televize by měl přijít profesionál se skutečným televizním zázemím, který by dokázal rozrušit zakonzervované neformální vztahy, zprůhlednit financování (bylo by potřeba rozdělit rozpočet 5 miliard Kč a analyzovat ho po částech), vydobýt si důvěru profesionální mediální obce a dostat do televize schopné mladé novináře se západní zkušeností, kteří už v ČR existují - jen je najít a získat. (JČ)

The Politics Division of the School of Social Science and the Centre for Contemporary European Studies, High Street, Paisley, PA1 2BE, invites you to an Open Seminar:

Restaging Seattle in Prague. What did the IMF protests mean for Czech society?
Dr. Simon Smith, Research Lecturer,
Centre for Contemporary European Studies
Wednesday 13 December 1:30pm
Room E335

Simon is currently engaged in research on the development and changing nature of "civil society" structures in the contemporary Czech and Slovak Republics. Earlier this year he worked as a  volunteer with OPH ('Civic Legal Observers'), an initiative set up by two Czech NGOs to monitor the Prague IMF demonstrations with the aim of minimising the potential for conflict and ensuring the legality of police actions.

(Viz též tento článek dr. Smithe v BL.)

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Jiří Kopal

V minulém týdnu Britské listy uveřejnily zprávu o zastavení vyšetřování dvou případů podezření ze spáchání policejního násilí vztahujícímu se k událostem na konci září. Inspekce ministra vnitra (dále jen Inspekce) se tímto krokem oficiálně před veřejností zbavila celé poloviny jí předstírané činnosti, k níž byla ke své velké nelibosti alespoň formálně donucena. Na základě logicky i právně těžko vysvětlitelných kritérií se totiž rozhodla předstírat vyšetřování pouze u čtyřech případů policejního násilí.

A) jde o policejní stanici v ulici Ocelářská v Praze 9 Vysočanech, kde bylo vyšetřování zahájeno i zastaveno nejdříve. Výpovědi očitých svědků a zároveň obětí, českých občanů, kteří mj. ani nebyli demonstranty, tak, zdá se, nebyly věrohodné, neřku-li zcela vymyšlené. Nejvíce ponižovaného předvedeného, Poláka Arkadiusze Zajaczkowského, jenž byl policisty mlácen do obličeje (samozřejmě pouze "údajně") až mu byl ulomen zub a tekla mu z úst krev a potom mučen střídajícími se policisty po celou noc ve zvláštní místnosti pod úrovní policejních cely, se ani nepodařilo Inspekci sehnat, natož vyslechnout. Podle verze Inspekce, o níž také již Britské listy referovaly, jim polský Interpol sdělil, že se Zajaczkowski právě nachází v USA v Kalifornii. OPH ho ve spolupráci s novináři z deníku Gazeta Wyborcza nalezly v Polsku za jeden den. Jeho svědectví Gazeta Wyborcza otiskla 7. 11...

B) bylo zastaveno trestní stíhání policisty v civilu, který si vybíjel svou agresi přímo při demonstracích. Údajně tak činíval i v minulých letech, jen se to zatím nepodařilo zdokumentovat. V tomto případě bude možná dokonce policista za svůj trestný čin, jenž musel tedy být z nepochopitelných důvodů překvalifikován na pouhý přestupek, toliko kázeňsky potrestán svým bezprostředně nadřízeným kamarádem. Tak to totiž v rozporu se základním čl. 1 Ústavy v ČR prozatím u tzv. kázeňského přestupku policisty funguje. Na rozdíl od přestupku spáchaného obyčejným, neprivilegovaným občanem. Pro "strážce zákona" jako je tento, to může znamenat například snížení platu na tři měsíce nebo dokonce i písemnou důtku, která by ho jistě obzvláště účinně odradila od dalšího braní spravedlnosti ve službě veřejného činitele do svých rukou. Zprávu od Inspekce lze vyložit tak, že pokud Vás bude neuniformovaný (!) policista tlouci bezdůvodně (!) masivním klackem po hlavě, nepáchá trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele ani trestní čin ublížení na zdraví, ač toto jednání naplňuje více než vrchovatou měrou skutkové podstaty těchto trestních činů podle českého trestního zákona. Jedná se pouze o kázeňský přestupek...

Že ani v tomto případě se nepodařilo policistovi z Inspekce předvolat hlavního postiženého, aktivistu Tesárka k výslechu, asi nemusím dodávat. Tento člověk mj. "vyšetřuje" i případ v Arabské a svojí "řádnou vyšetřovací povinnost plnil" s tradičně nulovým výsledkem i po tradičně pozdním, o to více brutálním zásahu policie proti lidem, co se ocitli ve špatný čas na špatném místě po Global street party /viz článek Lenky Kučerové z 1. prosince a archiv Blistů květen 1998/. Je zbytečné ho jmenovat, neboť je jen součástí mašinérie ministerstva vnitra, která nikdy nevydá "svoje lidi" k trestnímu stíhání v případech, kdy porušují základní lidská práva nepolicistů.

C) s netrpělivostí očekáváme, kdy bude se stejným úspěchem - jak tradice velí - zastaveno vyšetřování případů mučení a dalších desítek nezákonných postupů na policejní statnici Lupáčova v Praze 3 na Žižkově a Arabská v Praze 6 Vokovicích. Už teď jsou v případě Lupáčovy veškerá svědectví považována policistkou z Inspekce pouze za pomocný materiál, včetně lékařského potvrzení. To je ve švédštině, což je problém. Když dobrovolníci z řad OPH dotovanému státnímu orgánu, který by měl s řádnou pečlivostí vyšetřit všechny, byť jen náznaky policejních trestných činů, výpovědi nepřeloží do češtiny, ani se jimi pravděpodobně nezabývají. Úřední překlad jinak trvá podle náměstka šéfa Inspekce pět týdnů. Navíc je předpoklad, že se úraz stal až po odchodu z policejní stanice. Případ této argumentace není řídký, stalo se to i dříve při jiné příležitosti u člověka, jenž měl lékařské potvrzení už několik hodin po propuštění, a také bylo namítáno, že se mu něco stalo na cestě mezi policejní služebnou a lékařem.

V případě Lupáčové tedy, jak Tadzio Mueller německý občan žijící ve Švédsku mj. s proraženým ušním bubínkem (byl tak drzý, že ani nepolíbil botu jednoho z profesionálů), tak izraelský zdravotník údajně "při 25 - 40 minut trvajícím mučícím obřadu na rukou spoutaný a osmi profesionály z řad policistů hýčkaný a přátelsky oslovovaný ponejvíce černá svině, příp. černá špína" Jehoshua Tzarfati (jejich výpovědi byli uveřejněny v Blistech), i další popořadě zpracovávané osoby, opět budou pravděpodobně pro veřejnost a novináře označeni za lháře, kteří chtěli poškodit pověst naší policie. Samozřejmě ve spolupráci se "zahraniční ideodiverzní centrálou" a s přispěním "hovadských argumentů" tzv. Občanských právních hlídek.

U kauzy Arabská se rovněž spíše nebude věřit jihokorejskému doktorandovi z FSV UK, který lživě zveřejnil, že ho mlátili tak dlouho, až se bolestí pomočil. V tomto případě je ovšem podána i ústavní stížnost proti jinému zásahu veřejné moci (policie) do několika Listinou zaručených základních práv pana Jeonga.

Ani v těchto kauzách nebyl učiněn pokus kontaktovat zahraniční předvedené, jak by řádné vyšetřování velelo. Podle nahlédnutí do spisu i rozhovorů s příslušnými policisty z Inspekce nedochází navíc ani ke konfrontaci výpovědí policistů a hledání rozporů v jejich výpovědích. Policistů tedy podle jejich výpovědí většinou s aktivisty v poklidu komunikovali a prováděli řádně úkony podle policejního zákona, nikdo nestál o právní pomoc ani si zavolat blízké osobě apod., natožpak nějaké násilí, kdepak.

Myslím, že z celého je zřejmé, že na takovýto způsob vyšetřování by stačila obyčejná, rychle stejné odpovědi policistů zapisující sekretářka, a ne z kapes daňových poplatníků placený zbytečný orgán. Jisté úspěchy v hospodářské kriminalitě policistů, kterými se rád honosí šéf "nezávislé" Inspekce, podle svých slov "filosof a sociolog, tudíž nepolicajt", ovšem s policejní hodností plukovníka - Mikuláš Tomin, je určitě možné Inspekci přiznat. Nicméně právě v případech, kde nedostává policista díky korupci více než závistivý kolega, jenž ho práskne, či neokrádá stát na jeho penězích uvnitř policie, je úspěšnost a vůbec snaha po naplnění ustanovení § 158 trestního řádu - řádně a co nejryhleji vyšetřit trestnou činnost prakticky nulová.

Jedná se bohužel zejména o trestné činy páchané vůči občanům i cizím státním příslušníkům (zde to ovšem česká společnost ráda toleruje - viz i jen množství článků v archivu Blistů) zasahující do jejich základních práv chráněných ustanoveními policejního zákona eo ipso Listinou základních práv a svobod a Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách.

K tomu je třeba ještě zmínit ze začátku naznačenou, možná ještě závažnější věc, a to sice bezdůvodné předávání trestních oznámení Inspekcí na Odbor kontroly a stížností Policejního prezídia. Takto totiž naložila Inspekce z převážnou většinou OPH podaných 26 trestních oznámení. Jednalo se zejména o případ policejní stanice na Chodově, odkud jsme získali 8 svědectví i lékařské potvrzení, pojednávajících o násilných praktikách policistů. Jedním z postižených byl i Michael van Broekhoeven (výpověď uveřejněna v Blistech), jehož výpověď byla zkusmo napadána některými bulvárními novináři.

Proti jejich článkům, které se nešikovně snaží praktikami hluboce pod hranicemi základní novinářské etiky znevěrohodňovat jeho osobu, stojí svědectví ostatních osob držených na chodovské stanici. Dále jde o případ Dr. Price, Dr. Dennet-Thorpeové a pana Edwardse, kde jsme v trestních oznámeních oznamovali opět podezření z několika trestných činů. Tyto a další případy postoupila Inspekce prakticky ihned, bez jakéhokoli prošetření a odůvodnění na OKSPP, který má pravomoc prošetřovat toliko stížnosti na přestupky a ne trestní oznámení. Stejně tak to Inspekce tradičně činívala v minulých letech s trestními oznámeními právníků prezidentské kanceláře, jež se snažili poukázat na nezákonné praktiky policie při podobných příležitostech v minulých letech, takže nejde o nic výjimečného.

Výběr se jeví jako naprosto náhodný, neboť v případech, jež se Inspekce rozhodla na oko řádně vyšetřovat, nejsou podezření ani důkazy o nic víc závažnější než ve většině, kterou nezákonně ihned předala OKSPP. Žádný takový postup není v zákoně upraven. Inspekce tak s naprostým klidem postupuje v rozporu s čl. 2/3 Ústavy, který jasně hovoří o uplatňování státní moci pouze v PŘÍPADECH, MEZÍCH A ZPŮSOBY stanovenými V ZÁKONĚ, přičemž splněny musí být všechny tři podmínky kumulativně.

Nakonec to ovšem vyjde vlastně nastejno, neboť je jedno, od koho Vám přijde dopis, že se podezření ze spáchání trestného činu či přestupku nepotvrdilo...

Z celé nechutné frašky, která se ovšem očekávala, vyplývá, že Inspekce nemá pod ministrem vnitra co dělat. Stejně tak Odbor kontroly a stížností nemá co prošetřovat přestupky policistů navenek. Proti vnitřním kázeňským proviněním ať si tyto orgány postupují, jak je jim libo nejlépe sloučeně, neboť je to z jejich strany prašť jako uhoď. Nicméně, pokud se jedná o zásah proti komukoli zvenčí, kontrolní a vyšetřovací mechanismy musejí fungovat lépe.

Jeden z návrhů nového trestního řádu, který hovoří o vyšetřování trestných činů policistů vyšetřovatelem, jako u jiných občanů, také nic neřeší. Úřad vyšetřování spadá taktéž pod ministerstvo vnitra, navíc si musejí pomáhat, když vyšetřují běžnou trestnou činnost. Jít tvrdě proti trestným činům policistů by se tedy vyšetřovateli rozhodně pro budoucí spolupráci neoplatilo.

Proto by bylo na místě, aby pro trestné činy policistů, případně alespoň pro jistou skupinu trestných činů existoval orgán nepolicejní, podléhající např. ministerstvu spravedlnosti (někteří zástupci Rady pro lidská práva po tom volají již delší dobu), který by byl vyškolen pro tento druh vyšetřování. Vůbec se nemusí jednat o policisty, jak se nesmyslně tvrdí.

V horším případě by měl být vyšetřování, které objasňuje zásah do základních lidských práv, přítomen nejméně jeden nezávislý zástupce státního orgánu zabývajícího se ochranou lidských práv.

Ještě důležitější a daleko zásadnější se jeví kontrola preventivní, kterou např. OPH neúspěšně nabízely při výjimečné situaci v září, ale o té až někdy příště...

Václav Pinkava

Takže známe rozsudek soudu první instance, že vydavatel českého překladu Hitlerovy bible nacismu "Mein Kampf" byl shledán vinným.

Na místě se odvolal, samozřejmě.

Dilemma však trvá. Byl totiž shledán vinným z "podpory a propagace hnutí" a to skrze propagace myšlenek, ve formě knihy, která je s daným hnutím spjata.

A co kdyby tu knihu býval prodával pouze přes internet, a nechal si ji vyrobit někde v zahraničí?

Podle článku zde je nejasné, kdo je v takovém případě vůbec soudně stíhatelný, a pokud, tak kde, v kterém státě? Je to otázka místa registrace dané firmy? Například německé online nakladatelství Bertelsmann stáhlo Mein Kampf z prodeje všude. Internentové knihkupectví BarnesandNoble.com ve kterém má Bartelsmann 40% podíl zjevně dočasně Mein Kampf prý také stáhlo, ale nyní knihu prodává, jen ne v Německu , už rok. Amazon.com také prodává bez přestávky, nejen v angličtině, i v němčině, ale už rok nezasílá do Německa . Přitom na svých stránkách cituje předmluvu nakladatelství Houghton Mifflin, zde v níž se uvádí: "...We would be wrong in thinking that such a program, such a man, and such appalling consequences could not reappear in our world of the present. We cannot permit our selves the luxury of forgetting the tragedy of World War II or the man who, more than any other, fostered it. Mein Kampf must be read and constantly remembered as a specimen of evil demagoguery that people whenever men grow tired of thinking and acting for themselves. Mein Kampf is a blueprint for the age of chaos. It transcends in historical importance any other book of the present generation. ... "Bylo by chybou myslet si že obdobné tažení, obdobný člověk či obdobné obludné následky by se v našem dnešním světě nemohly znovu objevit. Nemůžeme si dovolit to pohodlí, že bychom zapomněli na tragedii druhé světové války, ani na člověka který, především, tuto tragedii způsobil. Je nutné Mein Kampf číst a neustále si hyo připomínat jako ukázku zlovolné demagogie kterou lidé [? chybí slovo] kdykoli je omrzí myslet a jednat sami za sebe. Mein Kampf je návodem z Doby chaosu. Svým historickám významem převyšuje veškeré knihy současné generace.

Michal Zítko však obdobnou předmluvu nepřidal. V tom je podstata jeho'zločinu'. Nechal knihu vytisknout bez takto lišáckého a cynického "doporučení z pohoršení", ve velkorysém nákladu 10 000 výtisků. Zjevně spoléhal na odbyt samospádem, respektive na mediální bouři, nikoli však na konfiskaci. Potíž je v tom, že dávat lidem do rukou zlo ve vázaném výtisku 'ke studijním účelům' se možná příliš neliší od distribuce drog, za účelem 'vzdělávání' mladistvých o škodlivosti téhož. Totiž, na některé mozečky taková kniha působí inspirativně. Že by na tomto efektu nezáleželo? Pozor, pozor. Člověk nemusí být chytrý ani soudný, aby dokázal rozpoutat zlo. Sám Hitler je toho přece důkazem.

Myslíte, že by se trestní stíhání tedy mělo vztahovat i za hranice, do hájemství internetu? Má to přece svou logiku, když už stíhat za propagaci někoho vůbec. A co takhle tedy trestně stíhat (třeba u českých soudů) ty přespolní extrémisty, jejichž skutečně *pochvalné* recenze na Mein Kampf nacházíme mezi umírněnějšími recenzemi na stránkách zmíněných internetových knihkupectví. (Nebudu je citovat, uvádět odkazy, ani je překládat, mé důvody si domyslete.)

Vlastně, mohli bychom zažalovat třeba vydavatele těchto nadnárodních webstránek, které se propagují až k nám, či rovnou dodavatele datových obvodů! Vlastně, jaképak "mohli", měli! Každý český občan má přece ohlašovací povinnost, je li svědkem trestného činu.

Podávám tedy tímto oznámení na neznámeho pachatele trestného činu podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod občanů - mám na mysli majitele amazon.com a barnesandnoble.com. Zároveň pak dávám oznámení i na sebe, neboť jsem předchozí větou zapropagoval omezování práv a svobod občanů čtenářů - jejich právo číst si, co chtějí. Kdo omezuje svobodu tisku, omezuje práva a svobodu občanů přece také.

Jak se k tomuto postaví česká justice? Je to setsakramentské dilema. Soudím, že cenzura nic neřeší. Zakázané ovoce je velice přitažlivé, a například zde se uvádí, že na frankfurtském knižním veletrhu býval Mein Kampf druhým nejpopulárnějším titulem knihkupectví Amazon, nejspíš proto, že nebyl jinak k dostání.

Zkusme vyjadřovat opovr?ení nad vydáváním hnusných knih tím, že si jeprostě nebudeme kupovat, ani přes internet, natož ne ve vánočním balení. To ale není totéž jako že je nebudeme smět číst, ani ke studijním účelům. Kdo si potřebuje přečíst Mein Kampf, ať ale navštíví knihovnu, nebo, pokud umí anglicky, a href="http://www.hitler.org/writings/Mein_Kampf/">internet.

(Lidské potřeby jsou různé, některé jsou dost hnusné, přiznejme si.) Na internetu je Mein Kampf k sehnání přímo na obrazovce, i se zakázanými insigniemi, bez předmluvy, skoro zdarma, ke čtení kdekoli, uprostřed ČR.

Doporučuji však netisknout, alespoň do vyhlášení osvobozujícího rozsudku.

Hlavně ne 10 000krát. Mohla by to být propagace a podpora.

Vladimíra Al Malikiová

Školné je ve své podstatě problémem zcela politickým ve smyslu pravicového či levicového náhledu na svět. Záleží na tom, jak si kdo zodpoví následující otázku: Je vysokoškolské vzdělání pouze soukromou investicí do budoucí prosperity jednotlivce nebo investicí, která přispívá k růstu životní úrovně celé společnosti? ČSSD byla vždy toho názoru, že přispívá k rozvoji celé společnosti.

Bezprostředním důvodem diskuse na téma školného byla a je opakovaná snaha pravicových poslanců prosadit v parlamentu novelu zákona o vysokých školách, která chtěla školné zavést. Hlavním - a velmi medializovaným - argumentem těchto poslanců bylo tvrzení, že současná vláda neplní sliby. Tedy, že školství není její prioritou a že vysoké školy mají stále méně a méně peněz. Opak je však pravda.

Jádro problému spočívá v tom, že finance na "vzdělávací činnost" vysokých škol se letos skutečně o něco snížily, ale "vzdělávací činnost" je pouze jedním z ukazatelů, z nichž se skládá celkový rozpočet vysokých škol. Váha všech těchto ukazatelů závisí na dohodě MŠMT s reprezentacemi vysokých škol. Přitom je zřejmé, že veškeré přidělené dotace - tedy nejen dotace na "vzdělávací činnost" - používají veřejné vysoké školy na zajištění vzdělávací činnosti a ve prospěch vzdělávací činnosti.

Posuzujeme - li výši dotací, musíme se dívat na souhrnný údaj, který zahrnuje i prostředky na výzkum a vývoj a další prostředky z kapitoly školství a jiných kapitol státního rozpočtu, které však kritici nechtějí brát v úvahu. Není totiž pravda to, co tvrdí například poslanec Unie svobody Petr Matějů, že finanční prostředky na výzkum a vývoj neovlivňují rozsah a kvalitu vzdělávací činnosti vysoké školy. Z prostředků na výzkum a vývoj se například budují laboratoře, které jsou nepochybně využívány i pro praktickou výuku. Prostředky na nespecifikovaný výzkum na vysokých školách jsou podle usnesení vlády o Národní politice výzkumu a vývoje "určeny na tu část výzkumu, která je neoddělitelně spojena se vzděláváním".

V souladu s možnostmi státního rozpočtu se mění z  roku na rok výše dotace, jíž stát veřejným (tedy nestátním) vysokým školám přispívá na plnění jejich poslání. Státní dotace je sice nejvýznamnějším, ale přesto jen jedním ze zdrojů vícezdrojového financování veřejného vysokého školství. Ani snad nemá smysl v této souvislosti zmiňovat, že rozpočet schvaluje ve finále Parlament, nikoliv vláda.

Za vlády ČSSD se rozpočet resortu školství postupně zvedl z 63 miliard na více než 80 miliard a počítá se s dalším růstem, neboť vládní prohlášení deklaruje jako svůj cíl dosáhnout 6% podílu na HDP. Současný stav je 4,7% HDP.

Doposud se nikde zcela jasně neprokázalo že školné má více kladných než záporných stránek. Problém školného navíc nebyl v ČR nikdy dořešen ani z hlediska finanční podpory studentů. To znamená půjček na školné, ručení za bankovní úvěry (ručil by stát), řešení návratnosti půjček atd. Banky jsou na tom dnes velmi špatně a neměly by možnost - ani kdyby chtěly - nabízet studentům příliš výhodné půjčky. Pokud by k tomu však přece jen někdy došlo, musel by - jako v jiných zemích - převzít za nesplacené půjčky garanci stát. Takže si nepomůžeme. Navíc se školným vytvoří dvě kategorie studentů a tam, kde je dnes největší přetlak studentů, problémy ještě narostou.

Školné je zavedeno v pěti z 18 sledovaných zemí Evropské unie. Ve většině ostatních - tak jako u nás - platí studenti jiné typy poplatků. Je velmi zajímavé - a u nás se o tom vůbec nehovoří - že v zemích, kde si studenti mohou brát půjčky na studium, si je neberou. Museli by je totiž jednou splácet, ale oni nevědí, zda dostanou práci. Proto si raději na studium vydělávají.

Argumenty pravicových poslanců, že by školné umožnilo rozšířit kapacitu vysokých škol jsou také zavádějící. Za posledních deset let se počty studentů zdvojnásobily a rok od roku dále rostou. Vládní záměr dosáhnout do roku 2003 přijímání nejméně 50% z populačního ročníku do terciárního (tedy nejen vysokoškolského, ale obecně nadmaturitního vzdělávání) není nereálný. Pro srovnání: letošní ročník 19 letých činí 109 tisíc a do prvních ročníků veřejných vysokých škol (nepočítaje v to vyšší odborné školy a státní školy) bylo přijato 49 tisíc uchazečů. Situaci samozřejmě zkresluje tzv. odložená poptávka, tedy uchazeči věkově starší. Do roku 2003 navíc populační ročník 19 letých klesne 92 tisíc. Je tedy zjevné, že z porovnání čerstvých maturantů a volných míst na vysokých školách vyplyne fakt, že není v podstatě třeba dramaticky rozšiřovat kapacity vysokých škol. Co však třeba je, lze nazvat diverzifikací nabídky. Nemusíme rozšiřovat nabídku magisterského studia, ale kratších studijních bakalářských programů a dálkového a distančního studia, což lze dělat za stávající kapacity.

Demografická křivka neustále klesá a mnohé vysoké školy už prakticky nemají z čeho vybírat. V podstatě berou dnes každého, kdo se přihlásí a splní alespoň elementární požadavky přijímacího řízení. To je zvlášť patrné na vysokých školách technického typu, kde je přímo nedostatek studentů. Netýká se to ekonomických, právnických, uměleckých a vcelku humanitních oborů. V těchto oborech ale na celém světě převyšuje poptávka nabídku.

Je třeba pochopit, že ne všichni, kteří se na vysokou školu hlásí, mají také schopnost ji vystudovat. Ostatně text rezoluce Rady Evropy č. 945, přijaté Parlamentem Rady Evropy v květnu 1990 vyjadřuje v bodě 5 "znepokojení nad masovým vstupem na univerzity, protože se tím snižuje úroveň výuky i náročnost studia.

Vezmeme-li v úvahu všechny uvedené skutečnosti, měla by ČSSD znovu opakovat své zcela jasné stanovisko a školné ústy svých poslanců odmítnout.