Co bylo dohodnuto v Nice
Otázky a odpovědi týkající se summitu EU v Nice, podle internetových stránek deníku Guardian.
O co šlo v první řadě?
Vždycky bylo nesmírně kontroverzní, jak dosahuje Evropská unie svých rozhodnutí. Navzdory tomu, co tvrdí euroskeptikové, skutečnou moc v EU nemá Evropská komise v Bruselu, ale mají ji vlády jednotlivých států. Když kdysi vzniklo původní Evropské hospodářské společenství, důležitá rozhodnutí dělalo jednomyslně všech šest zakládajících států. Jak docházelo k rozšiřování EU, jednotlivé vlády poněkud neochotně přešly postupně k systému "kvalifikovaného většinového hlasování", aby nedocházelo k nahromadění nevyřešených problémů.
Jak to funguje?
Každý členský stát má určitý počet hlasů, přibližně podle počtu obyvatel. Až do nynějška měly čtyři velké mocnosti, Německo, Británie, Francie a Itálie, každá 10 hlasů. Ostatní země měly méně hlasů, ale i malé Lucembursko mělo tři hlasy. To znamenalo, že když se malé státy spojily, mohly zablokovat veškeré nové zákony, které jim připadaly nepřijatelné.
A jak to fungovalo v praxi?
Jakžtakž. Velké státy si vždycky dokázaly získat na svou stranu několik malých zemí, aby se jim podařilo prosadit své oblíbené projekty, a malé státy se mohly utěšovat, že nemohou být k ničemu donuceny proti své vůli. A ve většině oblastí, považovaných za životně důležité pro národní zájem, mohly všechny členské státy využít svého práva veta.
Proč se to tedy teď muselo změnit?
Protože se připravuje rozšíření Evropské unie o dalších dvanáct členských zemí a kdyby všechny nové členské země dostaly hlasy podle dnešního systému, systém by se zcela rozložil. Taky Německo už léta požaduje, že protože má po sjednocení více než 80 milionů občanů, mělo by mít víc hlasů než Francie, Itálie a Británie - kteréžto země mají jen asi 60 milionů občanů.
Prosadili to tedy Němci?
Ne. Francouzi se ostře postavili proti. Považují francouzsko-německou osu za hlavní pilíř Evropy, ale trvají na tom, že to musí být partnerství dvou rovných států. Jejich citlivý postoj k této otázce je dán tím, že Německo dvakrát ve dvacátém století Francii vojensky napadlo.
Tak co si vymysleli?
Docela inteligentní formuli, která rozděluje hlasovací moc, omezuje sice do určité míry vliv malých zemí, avšak stále jim poskytuje proporčně větší vliv, než jaký by měly mít podle své velikosti. Podle nového systému budou mít Německo, Francie, Itálie a Británie každá 29 hlasů. Španělsko bude mít 27 hlasů, Holandsko 13, Řecko, Belgie a Portugalsko 12, Švédsko a Rakousko 10, Dánsko, Finsko a Irsko sedm a Lucembursko čtyři. Menší země z toho nejsou zrovna nadšeny. Zejména Belgie a Portugalsko se obávají, že by při příštím vyjednávání jejich hlas nemusel být řádně slyšen. Avšak menší země přijaly novou formuli proto, že se domnívají, že si brzy vytvoří nové spojence, v jejichž zájmu bude podporovat malé státy.
No a co noví členové?
Už bylo také určeno, kolik ti budou mít hlasů. Polsko bude mí 18 hlasů, Rumunsko 14, Česká republika a Maďarsko 11, Bulharsko 9, Slovensko a Litva 7, a Lotyšsko, Slovinsko, Estonsko, Kypr a Malta 3.
Jak se bude teď postupovat s přijímáním nových členů
Je to velmi pomalé a složité. Žadatelské státy, které mají plné zuby toho, že musejí čekat na prahu EU už dlouhá léta, budou muset podstoupit několik dalších let podrobného vyjednávání ohledně toho, čemu Brusel absurdně říká "konvergence". Avšak alespoň tento proces už začal a časem má vyniknout Evropská unie, která se bude rozkládat od Atlantiku až na hranice Běloruska a Ukrajiny.
Nebude v tom případě nutno zrušit národní veto?
Zdálo by se, že ano, ale například Tony Blair tento názor nezastává. Bojoval během nynějšího summitu zuřivě o to, aby si mohla Británie zachovat "suverenní" moc nad daněmi a sociálním zabezpečením. A zvítězil - i když souhlasil s kvalifikovaným většinovým hlasováním v řadě méně významných oblastí.
Jakou roli v tom všem hraje Evropská komise?
Jako obvykle je role Evropské komise marginalizována. Rada ministrů se shoduje v tom, že Evropská komise nesmí nikdy získat příliš velký vliv. Vzhledem k tomu, že EU bude mít až 27 členských zemí, vzroste bruselská byrokracie (jen překládání a tlumočení bude megaprůmysl).
|
