Spekulace o vlnách rozšíření EU
Nová hodnotící zpráva Evropské komise o stavu předvstupních jednání s kandidátskými státy vyvolává po roce novou erupci spekulací, často hodně neopodstatněných. Jednací procedura ve složité multilaterální instituci - kterou EÚ nesporně je - nepatří právě mezi bestselerovou tematiku a tak většinou nemá šanci dostat se do novinových titulků a televizního prime-timu. Podle toho to také vypadá.
Loňský Helsinský summit EU zdůraznil, že žádné rozčlenění kandidátů do vln neplatí, hodnocení stavu připravenosti bude individuální, že to bude mít důsledky pro přijímání. Do titulků se začala dostávat představa, že přijímání po skupinách odpadlo. Vezměme to doslova a představme si následný sebevražedný procedurální cirkus.
Nejprve je uzavřena dohoda s Gepardií, všech patnáct členů EU ji ratifikuje. Pak je uzavřena dohoda s Gazellandem, a všech šestnáct členů ji ratifikuje….a tak postupně dále, až počet ratifikací dohody s posledním (ze 13 kandidátů) Šnekostánem dosáhne počtu 27. Soudobý Majakovský může napsat novou báseň “Uratifikovavší se”.
Co když však je formulace zprávy Evropské komise důsledkem perfidního světového socialistického komplotu? Nezapomínejme, že mnozí komentátoři fabulují dosti nevázaně a se sympatiemi zhusta nepříliš levicovými. Co třeba takhle:
Češi jsou totiž především samostatného vládnutí neschopni. Proto je bylo nutno nejprve vlákat do NATO, který by jim navždy zatrhlo případné choutky na přílišnou osobitost, nemluvě o novém Únoru. Iniciátoři přihlášky České republiky do evropské integrace se začínají bát džina, kterého vypustili, především pro odpor k “socanskému” zaměření tohoto integračního seskupení.Začínají hrát nacionalistickou kartou (která stále zřetelněji čouhá z rukávu jistých kruhů jihovýchodního člena EU). [Nepřehlédněme, že sama idea evropského hospodářského společenství měla cíl vyloučit /překonat/ nacionalismus a - válečné - konflikt z něj plynoucí. Již v EHS se účastníci zřekli použití nacionalistických záminek proti integraci ve vnitropolitických bojích, včetně volebních.] Menšinová sociálně demokratická vláda některá předvstupní opatření těžko prosazuje proti všem druhům opozice (smluvní, čtyřkoaliční i konzervativně-bolševické). Příliš velká pochvala České republice by byla demobilizující, mezi švejkovskými Čechy by zavládlo sebeuspokojení. Tak si internacionalistická ČSSD zákulisně vymyslela se svými soudruhy-přáteli trikový manévr. Její představitelé a vyjednávači sice navenek lamentují, jaká je k nám Evropa nespravedlivá, ale ve skutečnosti jsou spokojeni, že jim Zpráva může posloužit jako klacek k prosazování plánů Internacionály.
Že to nedává smysl? A vy máte dojem, že ho mnohé ekvilibristické komentáře našich médií mají? Přečtěte si Úhel pohledu Petra Fischera “Brzy bude po legraci, první vlnu Česko nemá jistou” Lidové noviny 9. 11 2000. Třeba dojdete k závěru, že zařazením do podskupiny se Slovinskem se naše jistota první vlny přiblíží více, než přidělením vyššího ratingu. Mimochodem, jako členové této podskupiny máme - při všech potížích - ze všech postkomunistických uchazečů nejvyšší HDP na hlavu, na rozdíl od státu “na vyšší příčce”.
Miloš Štěpánek
