Z tiskové konference pražské městské policie
Lekce Ladronka
V poněkud operetní uniformě, s jedinou velkou hvězdou na výložkách, předstoupil včera před novináře ředitel pražské městské policie (MPP) Radim Chyba spolu se svými podřízenými. Ačkoli se policie snažila "nenápadně" naznačovat, že existují i jiná, novinářsky zajímavější témata než Ladronka (příkladmo rostoucí počet dobrovolných dárců krve z řad strážníků), událostem kolem vyklizení statku nakonec nebyla tato témata schopna konkurovat.
Právník MPP JUDr. Richard Krejčík představil aktuální policejní verzi dění na Ladronce. Podle ní se strážníci vůbec nepodíleli na násilném vniknutí do objektu, pouze přihlíželi a "asistovali", nejprve majiteli, pak stěhovací firmě. O tom, že existuje smlouva o užívání, prý MPP v době vyklizení vůbec nevěděla. Tuto legendu lze ocenit pro její kvality literární, kolize s realitou je však příliš zřejmá, než aby bylo možno brát ji vážně.
Požádal jsem o vysvětlení, proč strážníci v ochranných oblecích zbili demonstranty, kteří si večer zapálili ohně, a dva z nich, zcela náhodně vybrané, odvlekli a spoutali (album fotografií, které to dosvědčují, jsem nechal kolovat mezi přítomnými novináři), a proč ještě předtím odtáhli demonstranty blokující cestu stěhovacímu vozu, když zákon o obecní policii jasně vymezuje, kdy strážníci smějí zasáhnout sami a kdy jsou povinni přivolat Policii ČR (i tato část zásahu je zachycena na fotografiích). Odpověď se bohužel s otázkou nestřetla, nicméně ředitel Chyba připustil, že věc vyšetřuje Policie ČR a výsledek jejího šetření možná nebude pro MPP příznivý.
Na dotaz kolegyně z ČTK, kolik stojí hlídání Ladronky, pak představitel městské policie uvedl, že nic: v (památkově chráněném!) objektu bylo prý zřízeno středisko pro výcvik psů.
Po oficiální části tiskové konference jsme s kolegou z MFD zašli k řediteli Chybovi k soukromému rozhovoru.
V něm se mimo jiné hovořilo o tzv. zásahové jednotce a způsobu její organizace a výcviku. Ředitel uvedl, že policie disponuje padesáti ochrannými obleky, avšak strážníci, kteří je nosí, nejsou zvláštním způsobem cvičeni, absolvovali pouze jednodenní kurs pod vedením specialisty z Policie ČR. Poznamenal jsem, že v tom právě spočívá největší riziko: strážník v takovém obleku se bude cítit nezranitelný a snadno při zásahu poruší zákon - městská policie ostatně vůbec nemá oprávnění zasahovat v situacích, pro něž jsou tyto obleky navrženy. Stálá zásahová jednotka pořádkové policie, která takové vybavení používá, je elitní jednotkou, skládající se ze speciálně školených policistů, a i přesto bývají její zásahy pravidelně terčem kritiky.
Radim Chyba nicméně uznal, a to je velký pokrok, že zřejmě docházelo k excesům ze strany jednotlivých strážníků, jak při zásahu, tak v souvislosti s ním (jde např. o věci z majetku squatterů, které si strážníci na Ladronce neoprávněně přivlastnili). Na otázku, jak by postupoval, kdyby se v téže situaci ocitl znovu, ředitel zasmušile pravil, že policie by určitě uplatila mnohem víc rozvahy. Poté pronesl památnou větu: "Chybami se člověk učí." S čímž nelze než souhlasit....
Domnívám se, že bylo dobře tuto tiskovou konferenci uspořádat: horké hlavy vychladly a zkušenost z Ladronky by se měla stát poučením pro příště. Městská policie se musí vzdát ambice zřídit vlastní zásahovou jednotku (minimálně do doby, než jí k tomu dá zákon kompetence) a předat své vybavení policii státní; měla by se naučit, že v případech, jako byl ten na Ladronce, je třeba konzultovat každý krok s právníky a už vůbec by strážníci neměli dát na rady nebo "rozkazy" politiků, protože ti v konečném účtování ponesou jen malou část viny.
Snad si z "lekce Ladronka" městská policie vezme ponaučení...
Další články k tomuto tématu jsou v tematickém archívu Britských listů pod heslem squatting a příspěvky na šíře přidružená témata jsou v tematickém archivu pod heslem právo, české.
(URL jednotlivých částí tematického archivu se bohužel
občas mění a pokud výše uvedené linky přestanou fungovat, musíte si jednotlivá témata najít v archivu sami.)
