Aktivismus deníku Guardian:

"Zrušme v Británii monarchii"

Včera otevřela britská královna Alžběta zahajovacím projevem, který jí píše vláda, nové zasedání parlamentu. Tento programový projev byl tentokrát většinou populistický: očekává se, že Blairova labouristická vláda uspořádá na jaře roku 2001 všeobecné volby. Hlavním tématem projevu byl boj proti zločinnosti.

Deník Guardian otevřel při příležitosti zahájení nového roku práce parlamentu velmi důrazně otázku, zda by Velká Británie měla být i nadále monarchií. Svým způsobem aktivisticky podal Guardian v těchto dnech podnět k soudnímu řízení, aby rozhodlo, zda tři sta let starý zákon o nástupnictví na anglický trůn, který zakazuje, aby se anglickým králem stal katolík, není porušením Zákonu o lidských právech Evropské unie, který se stal v minulých týdnech součástí britského zákona. Zároveň požaduje Guardian, aby bylo v Británii uspořádáno referendum o budoucnosti monarchie. Problému monarchie a možnému proměnění Velké Británie v republiku věnoval včera list Guardian velkou část svého vydání.

Máme určité pochybnosti o tom, zda takovýto aktivistický přístup do určité míry novinářskou práci Guardianu nediskredituje: komerční britský tisk však nikdy nepředstíral, že je nezávislý: principy nezávislého novinářství dodržuje veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost BBC. Předpokládáme, že by se Guardian hájil, že podnětem k soudnímu zkoumání zákona o trůnním nástupnictví vyvolává tolik potřebnou společenskou diskusi k tomuto tématu. Zároveň ve včerejším čísle poskytl list i prostor argumentu, že je zapotřebí monarchii zachovat. Shrnujeme hlavní protimonarchické argumenty, které včera Guardian otiskl na své první straně.

Guardian chce podpořit právní zkoumání tři sta let starého zákona, který zakazuje římským katolíkům a jiným neprotestantům, aby se stali následníku britského trůnu. Guardian argumentuje, že je to v rozporu se zákonem o lidských právech a že by zákon o nástupnictví v britské monarchii měl být nově interpretován anebo zrušen.

Geoffrey Robertson, čelný britský právník, specializující se na problematiku lidských práv, argumentuje, že tzv. Act of Settlement, Zákon o narovnání z  roku 1701 zřejmě koliduje s Evropskou konvencí o lidských právech, se zákonem vyšší právní síly, která se stala součástí britského zákona před dvěma měsíci, když tento zákon vešel v platnost.

Podnět k soudnímu zkoumání této záležitosti jde v ruku v ruce s tím, že Guardian zároveň požaduje referendum o budoucnosti monarchie.

Zákon z roku 1701 byl přijat v době, kdy se britská vláda silně obávala katolíků. Určuje, že se následníky britského trůnu smějí stát jen dědicové princezny Sofie, vnučky krále Jakuba I. Ani katolíci, ani ti, kdo uzavřou s katolíkem sňatek, ani ti, kdo jsou nemanželskými dětmi, se nesmějí stát následníky britského trůnu.

Tento zákon je dodnes významným stavebním kamenem britské ústavy. V jeho důsledku bylo zabráněno desítkám lidí, aby se ucházeli o britský trůn. Mnoho z nich jsou Němci, a proto otiskl deník Guardian reklamu v německém listě Sueddeutsche Zeitung, v níž tyto dědice vyzývá, aby se připojili k soudnímu řízení a požadovali svá práva.

Synové také mají při následnictví trůnu přednost před dcerami a nástupnické právo patří nejstaršímu synovi. Tento zákon institucionalizuje náboženskou diskriminaci a primogenituru.

Nový Zákon o lidských právech poskytuje britskému soudnictví poprvé pravomoci interpretovat existující britské zákony nově, tak aby byly slučitelné, "pokud je to možné", s touto evropskou konvencí.

Právník Geoffrey Robertson argumentuje, že by snad bylo možné interpretovat tento zákon z roku 1701 způsobem, který by se vyhnul diskriminaci vůči ženám a některým náboženstvím, avšak jeho "expresivní agresivitu" vůči katolíkům lze odstranit jen legislativním procesem. Pokud soudci dospějí k závěru, že je nemožné zákon z roku 1701 pozměnit, mají právo podle nového Zákona o lidských právech vydat "prohlášení o neslučitelnosti". Zákon sice zůstane platný, ale takové prohlášení vyvíjí tlak na vládu, aby neslučitelný zákon změnila, protože Velká Británie podepsala konvenci o lidských právech a přislíbila, že bude její ustanovení dodržovat.

Guardian dále argumentuje že v novém tisíciletí by měli Britové dostat právo rozhodnout, zda si chtějí i nadále udržet královskou rodinu, anebo zda by se Británie měla stát republikou.

Deník Guardian se rozhodl publikovat celou řadu článků ve prospěch republikánství, navzdory jinému zastaralému, dosud platnému zákonu, Treason Felony Act (zákon o těžkém zločinu zrady) z roku 1848, který hrozí každému, kdo publikuje texty ve prospěch republikánství, "celoživotní deportací".

Šéfredaktor listu Guardian Alan Rusbridger se minulý týden obrátil na britského generálního prokurátora se žádostí o ujištění, že proti němu nebude zahájeno soudní řízení, vzhledem k tomu, že neplánuje svrhnout britskou monarchii násilím. Ve svém dopise argumentoval, že zákon Treason Felony Act z roku 1848 porušuje článek 10 Evropské konvence, která zaručuje svobodu projevu.

Britský generální prokurátor lord Williams odpověděl: "Doufám, že chápete, že vám nemůžeme poskytnout ujištění, že se nestanete terčem trestního stíhání či jiných akcí. Žádáte mě, abych předem zasáhl a sankcionoval jednání, které je možná trestné. Měl byste se sám poradit s vlastními právníky a pak rozhodnout, zda tímto způsobem jednat."

Podle zákona o lidských právech se od britských soudců očekává, že budou interpretovat existující zákony pokud možno co nejvíce tak, aby byly slučitelné s konvencí o lidských právech.

List Guardian je přesvědčen, že Act of Settlement, zákon o nástupnictví na britský trůn z roku 1701, porušuje článek 9 konvence o lidských právech, který zaručuje svobodu myšlení, svědomí a náboženství.

Ať už je to romantické nebo ne, vpusťme sem prosím denní světlo!

Královna dnes pocestuje státním kočárem taženým koňmi do parlamentu: na hlavě bude mít říšskou státní korunu. V Horní sněmovně zasedne na trůn, obklopí ji tam moře tiár, rudých obleků a hermelínů. Královna vydá rozkaz Dolní sněmovně, aby ji vyslechla. Královský kancléř poklekne a podá ji projev, obsahující vládní program. Královna si nasadí na nos brýle a začne slovy: "Moje vláda..." Dá se očekávat, že jen málo jejích poddaných se bude dívat na tento rituál, tak naplněný pochybnou symbolikou a historií. Bezpochyby se večer v televizi objeví několikavteřinový záběr, jak královna čte v parlamentě vládní program, avšak vysílání se rychle přesune k politické debatě. Většina lidí bude považovat krátkou královskou předehru za milou, ale irelevantní.

"Irelevantní monarchie" je dnes společným tématem u roajalistů, agnostiků i republikánů. V současnosti (argumentují) je role monarchie dekorativní. Monarchie nemá žádnou skutečnou moc či vliv. Na někoho možná dělá monarchie dojem, jiní jí pohrdají, ale přece bezpochyby v době, kdy musí Británie dovážet zdravotní sestry ze Španělska a kdy v důsledku krize na britských železnicích trvá cesta vlakem z Londýna do Nottinghamu devět hodin, existují důležitější věci, o nichž by se mělo debatovat? Obdobně argumentují i obránci monarchie. Jejich argument zní: ať už se nám to líbí či nelíbí, monarchie je součástí britské ústavy a je její jedinou konstantou. Reforma Horní sněmovny je chaos, Skotsko, Wales, Severní Irsko a dokonce i Anglie jsou na cestě decentralizace bez zjevného cíle. Instituční vztahy Británie k Evropě jsou nejasné, mlhavé a neuroticky obtížné. Stabilita toho, že je hlavou britského státu královna, je - podle některých názorů životně důležitá a - podle jiných - vytváří užitečný závoj kontinuity, který dovoluje levicové vládě jednat radikálněji, než by to jinak bylo možné.

Takže o tom, kdo by měl stát v čele britského státu, se málokdy hovoří, a nikdy o tom nehovoří poslanci. Poslancům je dokonce zakázáno, aby debatovali o "chování královny, dědice trůnu a ostatních členů královské rodiny". Poslanec, který by vznesl v parlamentě otázku, zda by nebylo lepší, aby byla Británie republikou, by mohl být uvězněn v Toweru. Je to samozřejmě pošetilý, dekorativní nesmysl. Stejně jako zákon o zradě z roku 1848, který by nyní měl britský generální prokurátor užít proti našemu listu, vzhledem k tomu, že podle tohoto zákona má být každý, kdo si představuje nebo publikuje cokoliv, co by mohlo vést k pádu královny, z Británie na doživotí deportován. Protože my skutečně vznášíme otázku, jak dlouho má ještě být Británie monarchií.

Přibližně 25 procent Britů podporuje zrušení monarchie a její nahrazení volenou hlavou státu. Ve věkové kategorii 18 - 24 let dosahuje toto číslo 36 procent a mezi labouristickými voliči dosahuje 37 procent.