Já turysta. Levná hotel. Prosím?
Reportér Alex Renton předstíral dva dny v Londýně, že je český turista, který umí jen česky a francouzsky a má k dispozici na dva dny jen 10 000 Kč. Článek vyšel na internetových stránkách This is London. V angličtině je tento článek na adrese http://www.thisislondon.com/dynamic/lifestyle/top_review.html?in_review_id=329240&in_review_text_id=272220
10 hodin dopoledne: Má dovolená v Londýně začíná špatně. "Dobré jitro, pane. Prosím - jet tento autobus na nádraží Paddington Station?" ptám se zdvořile v autobuse číslo 18. "Paddington Station? Ale jo, no jó," odpovídá řidič. "Kolikrát zastavování, prosím?" - "Nevim - vosum stanic?" Řidič je velmi znuděn. "Prosím, když u Paddington, moci říci mně?" - "Ale jó, jó, kamaráde, řeknu ti to."
Neřekl. "Je už tady Paddington Station?" volám, až když už jsme to nádraží dávno přejeli a jedeme daleko na Edgware Roaad."Jó, jó, vystup. Je to Paddington Station." Není. Je to Paddington Green. Mám černou náladu, protože zpátky na nádraží je to patnáct minut pěšky. Mám 48 hodin na pobyt v Londýně, k dispozici mám 170 liber (10200 Kč), čtrnáctidenní plat českého továrního dělníka (sic!) a musím si poradit s Londýňany - jsou zlí, mají špatnou náladu, nenávidí cizince.
10. 45 dopoledne: Seznamuji se s přátelským Londýňanem. Koneš, za pultem v obchodě s novinami WH Smith na Paddington Station se mnou nejen dlouze debatuje, jaký časopis o Londýně je užitečnější (Time Out a ne What´s On), ale zdá se, že ho upřímně zajímá, odkud jsem (z Bratislavy).Říká, že jestliže mám na Londýn jen dva dny, měl bych se podívat na obří kolo London Eye.
"Je to senzační!" Ale drahé. Koupil jsem si Time Out a knižního turistického průvodce, Lonely Planet Guide to London, permanentku na londýnské dopravní prostředky na jeden den a rohlík a kávu. Vidím, že jsem utratil 18.30 liber (Kč 1098) - víc než deset procent svého rozpočtu. A ještě nemám ani ubytování.
Poledne: Jsem dost zdeprimován. Nikdo nemluví česky - já taky ne, ale v Paddingtonu nikdo neumí ani jazykem, který mám pro cizinu - francouzštinu. Ani v kiosku nádražních informací. Zatelefonoval jsem do osmi nejlevnějších londýnských hotelů v této čtvrti - podle průvodce Lonely Planet - buď mají všechny obsazeno, anebo chtějí za přespání 60 liber (3600 Kč). To si nemohu dovolit. Čeká mě mládežnická ubytovna.
Vanni, u přepážky hotelových rezervací mi sděluje, že mi nemůže sehnat nic levnějšího než hotel Brunel za 45 liber za noc. Říkám, že 30 liber je moje maximum. Po deseti minutách telefonování se vrací s kusem papíru. Pembridge Palace u Queesway mě ubytuje za 30 liber na noc. "Prosím - je čistá ta hotel?" - "To je trojhvězdičkový hotel," odpovídá Vanni. Opravdu? Platím mu pět liber (300 Kč) za zamluvení pokoje.
13 hodin: Po patnácti minutách chůze (Vanni, tak "tři nebo čtyři minuty" to teda nebyly) přejdu Bayswater a ubytovávám se v Pembridge Palce. No, Hotel Savoy to zrovna není, ale před hotelem visí v květináčích květiny. Zdá se, že můj pokoj je adaptovaným truhlíkem na květiny, tak je malý. Ale aspoň je nově vymalovaný. Záchod je sice tak daleko, že se člověk na chodbách v hotelu může docela ztratit, ale v pokoji je satelitní televize. Dělá to na mě dobrý dojem. Platím v hotovosti - 60 liber. Takže jsem vydal skoro polovinu svých peněz.
14 hodin: Čekání ve frontě před muzeem voskových figurín Madam Tussaud´s trvá tři čtvrtě hodiny a já si to stejně (vstupné 10 liber) nemůžu dovolit. Tak dělám to, co jsem chtěl vždycky dělat - ptám se lidí, proč proboha se chtějí dívat na ten vosk a na ty paruky. Je to třetí nejpopulárnější londýnská turistická atrakce. Muž, který přijel až z Limy, tady už stojí frontu potřetí: "Zosobňuje to stav britské historie." Ale vždyť všechny ty figuríny vypadají jako [autor pokleslých detektivek a zkompromitovaný konzervativní politik, pozn. JČ] Jeffrey Archer! "Ten spisovatel? Jeho dílo se mi líbí."
Ve frontě si všichni stěžují na londýnské ceny. Marlois a Chantal, studentky z Holandska, konstatují, že si skoro nemohou dovolit jíst. "Deset liber za dva sendviče a dvě koka koly - to je 30 guldenů. Za to doma dostaneme teplý oběd."
Dvě tlusté paní z Miami, na cestě po Evropě, říkají, že jejich hotel, Post House, je velmi drahý "a není pohodlný, nemá klimatizaci," říká Milagro. Ale Londýn se jim líbí. Paláce, kostely. "Zejména Notre Dame," říká Omara. Rodina na dovolené z Karáčí zdůrazňuje, jak velký dojem na ně dělá londýnská veřejná doprava. [Ta má pověst, že je příslovečně špatná, pozn. JČ.]
15 hodin: Líbí se mi Original Bus Tour. Česky sice neumějí, ale jsou přátelští a dají vám jízdenku s platností 24 hodin za 12 liber 50 (750 Kč), můžete jezdit po celém Londýně a dostanete k tomu zadarmo sluchátka. V autobuse poslouchám komentář "Kids Club", jak jedeme kolem Regent´s Parku, kolem zoologické zahrady. "Hlavní správce v terárium chtěl mesmerizovat kobru. Kousla ho mezi oči. Zemřel téhož dne." Co se všechno nedovíte. Věděli jste, že byl parlament postaven u řeky proto, aby mohl poslanci po vodě utéci, kdyby na parlament zaútočil rozzuřený dav občanů?
17 hodin: Leicester Square. [Vyslovuje se "Lester Square", pozn. JČ] Rozkládám obrovskou mapu, zastavuju chodce, kteří spěchají nejvíc a ptám se jich: "Prosím - pomoct - kde je Lajcester Square?" Lidi jsou daleko zdvořilejší, než byste si mysleli.
17.30: Vyčerpán jdu do restaurace Planet Hollywood. To je chyba. Ani česky ani francouzsky tady nikdo nemluví a trvá jim půl hodiny, než mi přinesou burger se sýrem a s houbami, půlhodinu trávím tím, že se snažím přimět řvoucí děti, které lítají kolem mého stolu a hrají si na Ben Hura, aby zakoply Časopis Time Out konstatuje, že je to nejlepší místo v Londýně, kde je možné si dát hamburger. Není tomu tak a za burger musím zaplatit tvrdých 11 liber 45 (687 Kč). Vzrušen tímto autenticky hnusným turistickým zážitkem jdu vedle a zaplatím 8 liber 25 (495 Kč) návštěvou v Madame Tussaud´s Rock Circus. Jak se všude uvádí, je to strašné a taky špinavé. Bono vypadá jako Rod Stewart, Ringo Starr taky. Je tam celá sbírka propustek do zákulisí.
19 hodin: Velké pivo v hospodě Punch and Judy v Covent Garden stojí 2 libry 25 (135 Kč). Česky nemluví nikdo. Ani francouzsky. Je mi smutno, že jsem sám. A že nemám peníze. Piju pivo velmi pomalu.
20 hodin: Překupník na Leicester Square (to je centrum londýnských divadel, pozn. JČ) mi prodá za 31 liber 50 (1890 Kč) lístek na představení Chicago, získal jsem slevu 3 liber 50 z normální ceny "vyprodaného" představení. "Je týden uprostřed sezóny, kamaráde!" Když dorazím do divadla Adelphi jsem potěšen, že uvaděči vstupenku přijmou. Ale představení Chicago zdaleka není vyprodané. Má řada je jen zpoloviny plná, většinou jsou tam opilí holandští podnikatelé, kteří vykřikují nadšením, že jsou sboristky polonahé, a Holanďané tancují na sedadlech, když Sacha Distel zpívá: "Jen si to s nimi rozdejte!"
Průvodce Lonely Planet navrhuje, že nejlepší způsob, jak se v Londýně stravovat levně, je jít do Tesco. Jdu domů do hotelu Pembridge Palace a večeřím sušenky na tácu s čajem ve svém pokoji.
Středa 8. 30 ráno: Čaj a topinka k snídani. Za šest liber příplatku si můžete dát "plnou" snídani, ale přátelská číšnice - která mluví ještě míň anglicky než já česky - mi přinese zadarmo trochu sýra.
Peněženku mám dost prázdnou - včera jsem to přehnal. Utratil jsem 149 liber - zbývá mi 21 liber. Dneska to bude muset být den v Londýně zadarmo.
Vydávám 3 libry 90 za síťovou jízdenku na dopravní prostředky. Jedu do Britského muzea - nejpopulárnější londýnské turistické atrakce - v současnosti je to v důsledku stavebních prací velmi složité bludiště. Skupina francouzských školních dětí a já se ztratíme na výstavě knižních rytin z 18. století - není to tak senzační jako výstava gladiátorů, kterou všichni chceme vidět. Ale když ji najdu (česky tu nikdo nemluví a u informačního pultu jen lámou francouzštinu), zjišťuju, že Britské muzeum, které má být údajně zadarmo, požaduje za prolévání krve příplatek 6 liber. Stojí to za to už jen proto, že si člověk může poslechnout kurátora Ralpha Jacksona, jak kritizuje nepřesnosti ve filmu Gladiátor. "Udělali to skoro úplně všechno špatně!"
11 hodin: Chodím po čtvrti Bloomsbury u Britského muzea a hledám levnou kávu. V nejšpinavějším automatu v Bury Street piju cappuccino s Elsie a Ralphem, dvěma důchodci z vesnice Ormskirk, v [severoanglickém] hrabství Lancashire. Je Londýn drahý? Velmi, ale jejich pětidenní výlet do Londýna je stál jen 224 liber. Zahrnuto v tom je ubytování v King´s Cross ("Oni nás před tou čtvrtí varovali, ale my jsme se nelekli"), projížďka po řece Temži, projížďka městem a lístky na Čarodějnice z Eastwicku. Ale byli šokováni cenami jídla - v divadle se prodávala zmrzlina za 4 libry padesát (270 Kč). Jsou také fascinováni, že ať jdou kamkoliv, nikdy se nesetkají s nikým - číšníky, uvaděči, recepčními - kdo by mluvil anglicky.
Naštvaná majitelka kavárny Seven Acres nás vyhazuje od stolu, jakmile dopijeme kávu. Pak mě nechce pustit v kavárně na záchod: "Tady to nejsou žádné veřejné záchodky!" "Ale já jsem tady přece zrovna zaplatil libru padesát za cappuccino!" - " To je mi úplně jedno." Zapomínám, že jsem vlastně Čech, a sděluji jí, že do její kavárny už v životě nevkročím, a co víc, udám ji úřadům. "To je mi jedno!" Turisti na to koukají.
Poledne: Oxford Street. Překupníci, zloději a podvodníci, viz Nebezpečí a překážky, praví turistický průvodce Lonely Planet. Mám ruksak s anglickou vlajkou, baseballovou čepici s nápisem "Londýn", kolem krku fotoaparát a v ruce držím nervózně velkou mapu Londýna. Jsem oblečen přesně tak, aby mě někdo okradl. Ale i když jdu pěšky z Tottenham Court Road až na Oxford Circus s otevřenou pusou jak vesnický balík ve velkoměstě, nejhorší nebezpečí, jemuž jsem vystaven, je kurýr na motocyklu s vraždou v očích. No, já jsem ale přece turista a turisti se přece normálně zastavují uprostřed ulice na přechodu.
Podvodníci ale existují. "Prosit, vyměnit francouzské franky jeden tisíc?" ptal jsem se v mnoha směnárnách po celém Londýně. Nabízeli mi od 79 do 85 liber. Některé tyto nabídky nemají vůbec žádný vztah ke kursům, inzerovaným před směnárnou. Nejhorší kurs je mimochodem u stanice metra v Baker Street a v bance v obchodním domě Harrods, kde si účtují manipulační poplatek 3 libry.
14 hodin: Talat Elshaabiny kreslí můj portrét a vypráví mi, s jakými potížemi se musejí potýkat kreslíři na Leicester Square. Když to není ruská mafie, která vyžaduje peníze za "ochranu", je to westminsterský komunální úřad - který nyní účtuje každému kreslíři za povolení kreslit na ulici 14 liber za den. A turisti si všichni stěžují, jak je Londýn drahý.Talaat mi účtuje 25 liber (to je mimo můj turistický rozpočet), což je dobrá cena, kdybyste nevěděli, že vypadáte jako Macaulay Culkin.
15 hodin: Národní galerie. Vstup zadarmo - nápisy "Věnujte nám nějaké peníze" můžete ignorovat a můžete se tam ohřát. Fascinující stádovité tapety. U informací hovoří paní šokujícím způsobem dobrou francouzštinu a rychle mi taky nalezne obraz "z Československa" - portrét ze 17.století ze Švábska - "Swabia - c'est Bohemie, non?" Ale Národní portrétní galerie je daleko zajímavější. A je taky úplně zadarmo.
17.30: Svatyně Dodiho a Diany v Harrods. V pyramidě z umělé průhledné hmoty pod věčným plamenem je poslední (neumytá) vinná sklenice, z níž pili oné noci v hotelu Ritz, a "zásnubní prsten" - velký kus zlata a diamantů, které by vypadaly dobře na kotnících překupníka narkotik. Tohle je daleko lepší než Madame Tussauds. A je to taky zadarmo. Ale majitel obchodního domu Harrods vám nedá - a já jsem o ni požádal - nákupní tašku z umělé hmoty. Ani když vydáte libru za návštěvu na jeho luxusních záchodcích.
18.30: Během dvaceti minut, co jsem se snažil nastoupit do přeplněného metra na trase Piccadilly line v Knightsbridge, moji kolegové turisté projevovali velmi neanglickou trpělivost. Pečlivá vysvětlování hlasatele staničního rozhlasu způsobovala, že se tomu vsmáli. Po dvou dnech se začínám stávat turistou: stejně jako oni už teď poznávám rysy podivné anglické výstřednosti. A - ano, Cockfosters je pro stanici metra opravdu pitomé jméno.
V Covent Garden je zadarmo v atriu pouliční divadelní festival. Špatní žongléři a hudební grungová skupina z Brixtonu. Jdu pryč, do Walkabout, do "Nejpřátelštější londýnské hospody s opravdickým australským jídlem" v Maiden Lane, jestli by náhodou protinožci nebyli ochotni koupit bludnému Čechovi pivko. - Nebyli by ochotni.
20 hodin: V rozpočtu mám ještě 11 liber. V Sofře, v libanonské restauraci v Tavistock Street, si můžete dát "zdravé mezes" - devět vynikajících jídel celkem za 9 liber 95. Sním to všechno, včetně posledního kousku tabouleh. Už se v tom všem začínám vyznávat.
