Pedagogické fakulty na rozcestí
Následující text je mírně upravenou verzí článku původně poslaného do internetových novin Česká škola (26.11., ale dost těžko jej tam najdete). Pokračující diskuse o současném školství, jejich rostoucí razance a návrhy na dost zásadní změny systému (způsob jmenování ředitelů škol, neustávající pokusy o zavedení školného pana poslance Matějů a skupiny kolem něj atd.) s možnými dalekosáhlými politickými důsledky, mě přesvědčují, že se jedná o věc s celospolečenským významem a že se právě zde začíná odehrávat zásadní spor o budoucí podobu české společnosti. Přitom však přetrvává zvláštní filtr odstiňující texty zaměřené jinak. Vytváří se tak falešný dojem jednomyslnosti a obávám se, že současně dochází k určité formě manipulace veřejností. Z tohoto důvodu se domnívám, že je nutno využít všech možností, jak do tohoto sporu zapojit co nejširší veřejnost, včetně čtenářů Britských listů.
V probíhajících diskusích o změně systému vzdělávání v České republice dosud dostatečně silně nezaznělo téma transformace pedagogických fakult. Přitom se nejedná o téma zanedbatelné.
Na schopnostech a zájmu učitelů totiž záleží úspěch každé reformy. To platí zvláště tehdy, když opustíme technokratické a autoritářské pojetí školy (zažité od jejich samých počátků za Marie Terezie) a začneme hledat cesty k rozvoji tvořivosti žáků a celku jejich osobnosti.
Hodně se dnes hovoří o situaci vysokých škol, o přijímacích zkouškách atd. Ovšem zapomíná se, že na vysokou školu přichází člověk již v podstatě zformovaný, který svým přístupem ke studiu a životu výrazně ovlivňuje i možnosti a efektivitu vysokoškolské výuky. Díváme-li se na školský systém v jeho celku a srovnáme-li jej s osobnostním vývojem žáků, vidíme, že nejcitlivější období se nachází na jeho počátku. Nelze tedy přehlížet význam schopností učitelů právě na počátku školní docházky, ale ovšem ani v jejích následujících fázích.
Jak je dobře známo, v dnešní době nejsou ani tak důležité osvojené faktické vědomosti. Ty totiž velice rychle zastarávají. Na významu tak získává schopnost praktického použití vědomostí pro řešení konkrétních problémů, a především zájem na neustálém sebevzdělávání. Úkol učitele se tak stává podstatně obtížnějším. Musí zvládnout nejen předání určité sumy vědomostí, ale především musí učit žáky kriticky myslet, motivovat je k takovému myšlení stejně jako k zájmu o poznávání.
Historicky nedávný vznik demokratického systému nás ovšem staví ještě před další a nezvyklé úkoly. Vzhledem k významu školy a školního prostředí vůbec v životě žáků a studentů nelze přehlížet ani její vliv na formování postojů žáků včetně např. na jejich schopnost a zájem formulovat a veřejně prezentovat vlastní názory a být aktivní při prosazování jejich zájmů, a to i tehdy, když to znamená nesouhlas s oficiální autoritou atd.
Domnívám se, že pokud má učitel tyto úkoly zvládnout, musí být připraven především jako specialista na práci s lidmi, a to jak s jednotlivci, tak s kolektivy žáků a studentů. Připravují pedagogické fakulty své absolventy na tyto změny? Obávám se, že přetrvává spíše koncepce, podle níž jsou pedagogické fakulty méně náročnými variantami fakult odborných (filosofických, přírodovědných apod.).
Jak ukazuje současné dění na brněnské pedagogické fakultě, je tento postoj často sebevražedný. Fakulta totiž pak není schopna dostatečně zdůvodnit svou samostatnou existenci. Dojde-li k diskusi o "finančním zefektivnění" univerzity, začíná se odvíjet směrem, který vede k postupné redukci pedagogické fakulty na didaktické a pedagogické přívěsky či servis fakult "odbornějších". Vzhledem k výše uvedenému lze považovat tento vývoj za nešťastný a ke škodě budoucích žáků učitelů takto připravených. V Brně ještě není nic rozhodnuto, ale čekat, jak vše dopadne také není možné. Z historie je známo, že co se jednou stane, to se jen velice obtížně dá změnit. Cena pak bývá vysoká.
Pedagogické fakulty by v atmosféře zvýšených (i když často krátkodobými politickými cíli motivovaných) diskusí měly urychleně zformovat vlastní představu o svém poslání a místu v rámci univerzitního studia. Co by však mělo být především v centru jejich pozornosti, to jsou žáci základních a středních škol. Ti, na základně svých vědomostí a schopností, budou jako občané tohoto státu rozhodovat nejen o dynamice ekonomické a technické, ale také o jeho ekologické ohleduplnosti a v neposlední řadě i o kvalitě našeho demokratického systému.
K naplňování tohoto cíle ve své učitelské praxi by měli být studenti pedagogických fakult připravováni. A nebo se pedagogické fakulty přece jen smíří s podřadným postavením a s představou, že kdo není schopen vědecky pracovat, ten jde učit? To by se snad mohly rovnou samy zrušit a nečekat na ránu z milosti.
