Stát a společnost versus jednotlivec
Smíte vrátit výrobek či jídlo, které vás subjektivně neuspokojují? Máte nárok být brát vážně, když služby, které jiní tolerují, odmítnete jako strašné?
V souvislosti se zveřejněným svědectvím americké studentky Sylvie Yolandy Machové, která se stala terčem brutálního chování české policie a nemocničního personálu a která byla obviněna z vážného trestného činu, aniž by pro to byly nezávislé důkazy, se rozvinula zdá se mi zásadní diskuse o konfliktu mezi pojetím "oficiálních", kolektivních hodnot vůči hodnotám subjektivním, individuálním. Argumentuji, a v tom se ke mně přidal i Tomáš Pecina, že západní společnosti jsou daleko více než společnosti východnějšího rázu založeny na respektu vůči individuálnímu, subjektivnímu názoru i vnímání skutečnosti. Pod tímto společenským tlakem (či konsensem, chcete-li) funguje i podnikatelská sféra. Na většině výrobků máte v Británii uvedeno, že je můžete vrátit, pokud s nimi nejste spokojeni, nikoliv tedy, pokud nesplňují nějaké "objektivní" normy. Tak například v potravinářských supermarketech Safeway - právě jsem byl nakupovat - je na každém výrobku tato písemná záruka:
Safeway brand products are double guaranteed. If you are not totally satisfied with any item, please return it to a Safeway store for a refund and a replacement. This does not affect your statutory rights.
Značkové výrobky firmy Safeway mají dvojí záruku. Pokud nejste stoprocentně spokojeni (subjektivní hodnocení - podrženo JČ), prosím, vraťte výrobek do supermarketu Safeway a vrátíme vám peníze a zároveň vám ho nahradíme výrobkem jiným. Toto neovlivňuje vaše statuární práva.
Vznikla diskuse o tom, zda má člověk v restauraci právo, když mu přinesou objednaný oběd, a jemu se nezamlouvá, vrátit ho bez placení. Argumentuji, že ano, Dalibor Matušínský tvrdí, že ne, že přece existují "objektivní měřítka". Tomáš Pecina k tomu poznamenává, že v minulých dnech vrátil bez placení v jedné pražské pizzerii nechutnou, i když už nakousnutou pizzu. (Jak jinak měl zjistit, že je nechutná?) Číšnice byla překvapena, že ji odmítl zaplatit. Podle jakých objektivních kritérií, než je zcela subjektivní zákazníkova spokojenost by chtěl pan Matušínský jídlo hodnotit? K tomu přišel i zajímavý příspěvek Václava Pinkavy. Uvádíme je níže oba dva a v závěru se k věci ještě vracím, neboť jde, podle mého názoru, o velmi důležitý princip. JČ
