Podnebné změny: Evropská unie a Spojené státy se připravují na bitvu v Haagu
Evropa tvrdí, že omezuje emise, a obviňuje Spojené státy, že se této otázce vyhýbají, napsal ve čtvrtek 16. listopadu deník Guardian.
Je velmi pravděpodobné, že rozhovory, týkající se problémů podnebí, které se konají v Haagu, se nyní úplně rozloží. 180 zemí se tam snaží uzavřít tři roky vyjednávání, jejichž cílem je zachránit svět před zrychlující se hrozbou globálního oteplování.
Politikové z celého světa mají v Haagu o nadcházejícím víkendu dokončit právně závaznou smlouvu, která by přiměla Evropu, Spojené státy a ostatní rozvinutý svět přimět k tomu, aby omezili emise skleníkových plynů a zachránili svět před nejhoršími důsledky podnebných změn.
Dosud se však rozhovory nedostaly vůbec nikam. Vyjednavači se stále snaží vyjasnit několik základních otázek, které jsou stále, navzdory mnoha stům hodinám vyjednávání, nevyřešeny.
Jádrem problému jsou Američané. Očekávalo se, že Američané ponesou hlavní vinu, dojde-li k rozkladu haagských jednání. Američtí vyjednavači už přiznali, že nemohou dosáhnout svého cíle snížení skleníkových plynů, aniž by při tom nevyužili různých mezer v dohodě, ale v důsledku amerických voleb z minulého týdne se situace výrazně zhoršila.
Americký Kongres i Senát musejí dohodu ratifikovat. V obou mají převahu Republikáni, kteří o něco takového vůbec nemají zájem.
Jedná se o téže dohodě, která byla v roce 1997 přivítána jako velký úspěch, kdy byly v japonském Kjóto určeny cíle pro všechny rozvinuté země, nakolik mají omezit emise skleníkových plynů. Omezení emisí kysličníku uhličitého o 5,5 a snížení emisí dalších skleníkových plynů se tehdy považovalo za začátek dlouhé cesty k šedesátiprocentnímu snížení, jehož je zapotřebí, aby měl svět stabilní podnebí.
Od té doby se dostaly rozhovory do slepé uličky ohledně toho jak ukončit tento první krok. Spojené státy a jejich spojenci, Kanada, Austrálie a Japonsko se začaly vyhýbat plnění příslibů z Kjóta - nechtěly realizovat žádné konkrétní kroky. Snaží se totiž, aby nemusely omezit rozhazovačný životní styl svých spotřebitelů, čímž by zřejmě vznikly obdobné politické protesty, jaké vyvolaly vysoké ceny benzínu v Británii, v Německu a ve Francii.
Překvapující skutečností je to, že 24 procent veškerého kysličníku uhličitého na světě vypouštějí Spojené státy. Je to země, jejíž obyvatelé jsou zvyklí na nejlevnější benzín v rozvinutém světě. Spojené státy mají energeticky nejméně efektivní ekonomiku.
S výjimkou jen hrstky lidí se nyní všeobecně přiznává, že podnebné změny jsou skutečnou hrozbou světu. Ale v Americe patří k této hrstce lidí ředitelé obří ropné společnosti Exxon, George W. Bush a mnoho čelných Republikánů, takže je velmi nepravěpodobné, že se podnebnou dohodu podaří v Haagu dokončit.
Propagandistická mašinérie, placená ropnou lobby, pracuje ve Spojených státech na plné obrátky a rozhovory se snažili za poslední tři roky také bojkotovat členové seskupení Opec, avšak skutečný boj v Haagu vznikne příští týden mezi Evropskou unií a Spojenými státy a jejich spojenci.
Evropská unie, vedená Británii a Německem, bere posledních deset let podnebné změny velmi vážně. V Británii byly zlikvidovány uhelné doly a v bývalém NDR byly uzavřeny silně ekologicky škodlivé průmyslové podniky. To umožnilo Británii i Německu snížit své emise kysličníku uhličitého o dvacet procent - je to vážným příspěvkem k celkovému cíli EU snížit emise o osm procent. Dovoluje to méně rozvinutým zemím, jako je Španělsko, Řecko a Irsko, se rozvíjet a zvýšit emise nad základ z roku 1990.
Existují určit pochybnosti o tom, jestli se Evropské unii podaří do roku 2010 skutečně snížit své emise o osm procent bez dalších, dodatečných kroků, ale alespoň se o to vážně usiluje.
Spojené státy otevřeně přiznávají, že do roku 2010 nejsou schopny dosáhnout plánované redukce emisí o 7 procent. Částečně za to může růst americké ekonomiky, avšak Clintonova vláda vždycky argumentovala, že nehodlá dosáhnout omezení všech emisí na půdě Spojených států.
Existovala celá řada způsobů, jak využít moci peněz a amerických technických znalostí k tomu, aby snížení emisí za hranicemi USA bylo považováno za americké snížení emisí. Pro ekologické aktivisty a některé politiky v Evropské unii jde o právní kličky, v jejichž důsledku budou Spojené státy vypouštět do ovzduší stejné množství zplodin jako dosud a svět na tom bude i nadále stejně špatně.
Problémy v Haagu spočívají v tom, že nedošlo k dohodě ohledně těchto právních kliček. Evropská unie nechce ustoupit od návrhu, že Spojené státy musejí přijmout na domácí půdě alespoň taková opatření, aby došlo k poklesu emisí o padesát procent. Spojené státy si naopak přejí využívat těchto kliček neomezeně, aby mohly dosáhnout snížení emisí mimo vlastní území.
Existují tři hlavní způsoby, jak to učinit. Prvním a nejsrozumitelnějším je obchodování s uhlíkem. Jestliže nějaká země - nejlepším příkladem je Rusko či Ukrajina - překročí svůj cíl snižování emisí uhlíku, může tento přebytek prodat jiné zemi, jako jsou Spojené státy. Tímto způsobem je dosaženo požadovaného cíle v obou zemích.
Rozklad průmyslu v bývalém Sovětském svazu znamenal, že emise uhlíku v Rusku a na Ukrajině od roku 1990 obrovským způsobem poklesly. Spojené státy si chtějí koupit tyto neexistující, "uspořené" emise a považovat je za vlastní úspory. Kritikové poukazují na to, že to je podvádění, protože to znamená, že nedojde k dalšímu omezení emisí, než kolik se už snížily spontánně.
Druhou a ještě spornější právní kličkou jsou "uhlíkové banky". Nejjednodušší formou tohoto řešení je to, že Spojené státy nebo nějaká jiná země vysazuje stromy na vlastním území nebo na jiných kontinentech. To je na první pohled atraktivní, ale kritikové poukazují na to, že je obtížné měřit, kolik uhlíku bylo tímto způsobem vázáno a vzniká otázka, co se stane, když lesy shoří.
Třetí právní kličkou je to, že bohatá země platí chudé zemi, aby realizovala projekt, jehož cílem je snížit emise skleníkových plynů.
Jedná se o těchto otázkách už tři roky a dosud nebyly vyřešeny. Existují ještě další problémy, ale toto jsou hlavní otázky, které pravděpodobně způsobí, že nedojde k dohodě.
