Čeští občané, kteří v roce 1997 emigrovali do Kanady, zakládají Act 2000
Act 2000 je veřejné místo k veřejné diskusi o právech
občana
Motto: Kapka nehloubí kámen silou, nýbrž tím, že na něj často dopadá
( římské přísloví)
Nenávist člověka k člověku, mravní a duchovní úpadek, nevědomí občanské
odpovědnosti a otázka svědomí jako kapka po kapce dopadá na český národ
stále víc a více.
Lidská práva, kterými je člověk od narození obdařený,
nejsou přirozená. Člověk
si je vytváří sám i po něžné sametové revoluci. Lidská práva mají
napomáhat
především morálnímu a duchovnímu rozvoji občanů. Stát ani vláda nejsou
držitelem pravdy, k níž by měly povinné vést občany.
Základem morálky,
kultury a duchovní svobody nejsou instituce, prezident, vláda,
parlament,
senát, úřady, ale jednotlivci, individuální osoby vedené svým vlastním
svědomím.
Proto ani v ústavě a zakonodárství nemůže být obsažena vyšší míra
mravních
hodnot než jaká žije ve většině společnosti.
Stát nesmí omezovat jedince a manipulovat s ním jinak, než že mu zakazuje škodit druhému. Na
druhé straně nemůže zůstat
lhostejným k prokazatelným problémům uvnitř společnosti.
Lidská práva jsou otázkou svědomí, svědomí každého jedince, otázkou
odpovědnosti ve vztahů k druhému. Svoboda svědomí, myšlení, projevu,
svoboda slova nejsou v současné české rádoby občanské společnosti a
demokracii
na stejně úrovni a ve stejně linii s právy jednotlivce na hmotné
zabezpečení,
která musí být regulována státem.
Co zůstane z duchovní svobody, která je potlačována hmotnou a
ekonomickou liberalizací a přemrštěným nekontrolovatelným tržním
mechanismem, když okruh jedinců by měl zaručit propuštění jen takové
míry práva nabývání a soukromého užívání majetku, nakolik to občanská
společnost uzná za vhodné? V současné české společnosti právo svobodného
nabývání majetku není tvořeno v souladu s legislativou práva na sociální
zajištění jednotlivcovo a skutečných sociálních práv.
Základem duchovní svobody není neodpovědná svévole a zvůle jedinců, ale
naopak
stupňované vědomí odpovědnosti. V současné české společnosti bylo
ustoupeno od zásady, že duchovní práva jsou sférou nepodléhající státní
moci.To znamená
jejich postupnou likvidaci.
V české společnosti mizí zájem o otázky
duchovní svobody a přestává se duchovně žít. Tento fakt je
nejzávažnějším ohrožením
práva duchovní svobody, neboť bez citlivé odezvy a reakce občanské
společnosti
a veřejného mínění má stát, vláda, prezident, parlament, senát,
úřady,soudy i jednotlivci uplatňovat svoji všemohoucnost.
Svoboda je pro český národ nelehkým darem. Náboženský myslitel a filozof
Augustin se v jednom ze svých děl pozastavil nad divným Božím
rozhodnutím,
že dál lidské duši svobodu, ačkoliv věděl, že člověk skrze ní propadne
hříchu.
Boží rozhodnutí se Augustinovi sice zdálo tak nepochopitelné, ale
nakonec se
sám sklonil před tím, že Bůh dál přednost dát člověku svobodu. Svoboda a
lidská práva jsou pramenem a zárukou nejvyšších hodnot společnosti, ale
také nejnebezpečnějším svodem vedoucím k záhubě. Toto nebezpečí není
důvodem, aby byla člověku svoboda vzata, ale aby začala svoboda skutečně
žít v lidech.
Nedávná doznívání novodobé emigrace občanů České republiky do Kanady a
Velké Británie jsou výsledkem tohoto dlouhodobého mravního úpadku a
duchovní krize české společnosti.
Poslední události v České republice a
další a další oběti
rasových útoků, občanské nepokoje, korupce, komunističtí prominenti na
koní, svévole a zkorumpovanost úředníků, nejasné případy privatizace,
výhody politiků daleko vyšší než za komunistického režimu, zvýhodnění
státního sektoru, diskriminace ze strany zaměstnavatelů, pomalá justice,
nedořešená
restituce, omezený výkon občanských práv, právní šero, skrytá stínová
ekonomika, občanská nespokojenost, porušování práv občanů tělesně i
duševně postižených, důchodců, nezaměstnaných, žen, děti, homosexuálů,
jsou dokladem této bohužel hluboké krize.
Zda se být neuvěřitelné, že počet obětí rasových útoků v ČR od
listopadu 1989 se vyrovnává počtu obětí okupace sovětskými vojsky v
Československu v roce 1968.
Česká republika v současnosti může marně přijímat sebelepší zákony a
opatření
k potírání rasismu, korupce, podvodů, aby ukázala světu, že danou
problematiku
řeší. ČR může být členem NATO a postupně i EU, tím však nezakryje svoji
pravou tvář. Největší nebezpečí pro český národ není zvenčí, ale v něm
samém. Český
národ má právo na to, aby sám rozhodoval o svém osudu.
Jednou z možnosti
řešení je vytvoření České komise pro lidská práva a Soudního tribunálu
pro lidská práva, které budou zcela nezávislá na vládě,
parlamentu, politických kruzích hájit a vyjadřovat skutečné zájmy občanů,
které budou důsledně
dbát na dodržování lidských práv, důsledně postupovat podle Listiny
lidských práv a svobod a mezinárodních dokumentů o lidských právech,
které budou pravomocny
potrestat viníky, vynést rozsudky, žádat řešení a finanční odškodnění
obětí.
Domníváme se, že Úřad ombudsmana bude jen jednou z manévrovacích
složek vlády zakrývat skutečnou podstatu problémů, oddalovat řešení do
ztracena,
a poškozenému občanů zůstane právo se jen na ombudsmana obrátit.
Ombudsman však nic nevyřeší, občan bude trpět dále, viník nebude
potrestán.
Jsme přesvědčeni, že v ČR má větší právo a výhody zločinec než oběť,
dlužník než věřitel, politik než poctivě pracující člověk. Občan má
svobodu se jen vyjádřit, že jsou porušována jeho lidská práva. Jak se
však ve svobodě občan dovolá svobody? Za povšimnutí stojí, kolik toho
bylo naplněno z Prohlášení Charty 77, z Dvou tisíc slov, z Několika vět..
atd.
Aby žila svoboda v zákonech, musí žít v lidech. A v současné české
společnosti
lásku člověka k člověku nenařídíš a soudním rozhodnutím nevymůžeš.
Cestou z neutěšeného stavu je hledat v sobě lásku k bližnímu svému a
odpovědnost
jeden k druhému. První cestou k nápravě je ustanovení České komise pro
lidská práva a Soudního tribunálu pro lidská práva v České republice,
což je i nedílnou
součástí Actu 2000.
Act 2000 je neregistrované veřejné místo k veřejné diskusi o právech
občana
dovolat se spravedlnosti a lidských práv, kterými je již od narození
obdařeny.
Vážení občané, pokud se domníváte, že jsou porušována Vaše lidská práva
a je pácháno na Vás bezpráví, nebo nesouhlasíte se současnou
společenskou
a politickou situaci v ČR, obraťte se o mezinárodní pomoc
prostřednictvím
Actu 2000 a staňte se jeho veřejnou součástí, přispějte k ustanovení
České komise a Soudního tribunálu lidských práv.
Jaké je to neštěstí, kam Havel, Klaus, Zeman a spol. přivedli tak
krásnou zemi, naši vlast, Českou republiku ,s vlající vlajkou na Hradě Pravda vítězí.
Pravda musí konečně zvítězit nad lži a nenávisti.
S úctou
Eduard Valášek
Eva Taragosová
Alena Gasparová
První signatáři Actu 2000
V Kanadě, Calgary dne 18.10.2000
Poznámka: Autoři také poslali dopis Václavu Havlovi, aby se k jejich iniciativě připojil.
