Většina světových politiků by dala přednost Gorovi, ale nikdo to neřekne nahlas
Tento článek vyšel včera v britském deníku Daily Telegraph.
Kdyby mohly volit příštího amerického prezidenta zahraniční vlády, bezpochyby by vyhrál Al Gore.
Velká Británie, členské země Nato, Rusko, Čína, Izrael, a většina Afriky a Asie - nebo alespoň jejich političtí představitelé - soukromě doufají, že volby vyhraje kandidát Demokratické strany. Mezi těmi, kteří doufají, že vyhraje George W. Bush, je mnoho Jihoameričanů a někteří Arabové. Avšak jen málo zahraničních politiků se odváží vyjádřit své preference otevřeně, protože se obávají, že by ohrozili životně důležité styky s Washingtonem, kdyby zvítězil "nesprávný" kandidát.
Tony Blair možná pociťuje s Billem Clinteonem ideologickou příbuznost, sdílí Clintonovo přesvědčení o důležitosti politiky "třetí cesty" a bezpochyby si přeje, aby zvítězil Gore, ale činitelé britské vlády zdůrazňují, že nic neohrozí "zvláštní přátelský vztah" mezi Británii a Amerikou, bez ohledu na to, kdo vyhraje. Nynější britský ministerský předseda v žádném případě nechce opakovat chybu Johna Majora z roku 1992, kdy dal Major najevo svou podporu pro prezidentského kandidáta George Bushe a zlikvidoval tak svůj vztah k nově zvolenému Billu Clintonovi.
Britští konzervativci budou považovat vítězství George Bushe za politickou podporu pro svůj vlastní "soucitný konzervatismus". Jsou také přesvědčeni, že stane-li se prezdentem Republikán, bude mít Washington méně trpělivosti se vznikáním samostatné evropské obrany.
V rozhovoru pro španělský list El Mundo řekl Dick Cheney, Bushův kandidát na vicepremiéra: "Hodně nám záleží na Nato a chceme, aby v Evropské unii nevzniklo nic, co by mohlo Nato ohrozit."
Bush nevyloučil návrh senátora Phila Gramma, republikána z Texasu, aby byla Británie pozvána ke vstupu do Severoamerické zóny volného obchodu (Nafta), proti čemž by se zcela bezpochyby postavily ostatní vlády Evropské unie. Avšak Bush zdůraznil, že je jeho prioritou rozšířit organizaci Nafta na další jihoamerické země.
Bush sdělil v červenci listu Daily Telegraph:"Je to zajímavá myšlenka, ale musíme rozšiřovat Naftu nejprve na naší polokouli. Nafta se zatím skládá z Kanady, ze Spojených států a z Mexika. Vizí Nafty je vytvořit Kanadu, která by pokračovala až dolů do Argentiny.
Ale pro mnoho evropských vlád představuje Al Gore kontinuitu. Jeho příslib "aktivně se angažovat" se líbí hlavně Evropanům, kteří chtějí, aby byly potlačovány izolacionistické impulzy ve Spojených státech. A co víc, Gore ví, jak se jmenuje většina nejvyšších zahraničních politických představitelů.
O Bushovi se neví nic, Bush činí mlhavé sliby o "charakteristicky americkém internacionalismu". Tento texaský guvernér konstatuje, že chce omezit americká angažmá v zahraničí a víc se zaměřit na americké "národní zájmy". Americká armáda, zdůrazňují jeho poradci, nemá být "globální policií".
Zdá se, že je Bush ochoten daleko více prosazovat jednostranné vojenské akce a ignorovat při tom námitky od spojenců. Na rozdíl od Ala Gora požaduje Bush rozsáhlou reformu OSN, jinak Spojené státy nezaplatí poplatky, které dluží světové organizaci, a Bush má také námitky proti protokolům z Kjóto o podnebných změnách.
Condoleeza Rice, čelná Bushova poradkyně o zahraničních záležitostech, vyvolala značné obavy v hlavních městech NATO, když uvedla, že by Spojené státy stáhly své jednotky z mírových operací na Balkáně. Bushova kampaň rychle vydala "objasnění".
George W. Bush podporuje rozvoj národního raketového obranného systému, zatímco Gore se staví opatrněji k realizovatelnosti tohoto projektu a k riziku nepřátelské reakce z Ruska a z Číny. Čínu znepokojuje, že ji Bush charakterizoval v předvolební kampani jako "strategického konkurenta" Washingtonu. Možnost napětí mezi Čínou a Spojenými státy zneklidní asijské trhy, ale Tchajwan možná přivítá energičtější postoj vůči Pekingu.
Gore i Bush se vyjádřili, že budou oba podporovat bezpečnost Izraele. Ale mnoho Izraelců straní Gorovi, protože Clinton byl považován za nejvřelejšího přítele Izraele, který kdy zastával místo amerického prezidenta.
Palestinští Američané podporují Bushe a pamatují si, že to byl jeho otec, který si myslel, že to byly americké záruky půjček pro Izrael, které donutily neústupného premiéra Jicchaka Šamira, aby se v roce 1991 účastnil mírových rozhovorů v Madridu. Bush, který umí španělsky, se snaží získat podporu hispánských voličů. Poradci se vychloubají, že tento kandidát na prezidenta, který neví mnoho o zahraniční politice, bude alespoň "vědět víc o Mexiku, než všichni dosavadní američtí prezidenti".
