Eduard Goldstuecker: literární vědec a prominentní osobnost Pražského jara 1968
Tento nekrolog od Ruth Toskové a Mariana Šlinga vyšel v deníku Guardian ve středu 25. října 2000.
Profesor Eduard Goldstuecker, který zemřel ve věku 87 let, byl jedním z posledních žijících protagonistů Pražského jara 1968. Byl tehdy předsedou Svazu československých spisovatelů a zástupcem děkana filozofické fakulty Karlovy univerzity.
Goldstuecker měl mnoho blízkých přátel a kolegů v Británii.Bouřlivé události v jeho vlasti ho přinutily, aby se dvakrát odebral do exilu v Británii: nejprve v roce 1939 jako mladý židovský komunista, který uprchl před nacistickou okupací a podruhé po Sověty vedené invazi v roce 1968. V Británii byl profesorem srovnávací literatury na Sussex University.
Goldstuecker se narodil na malém městě na Slovensku, studoval v Praze a pak během svého prvního exilu v Británii, v Oxfordu. Ve třicátých letech vstoupil do KSČ, v době, kdy se Německu dostal k moci nacismus, a byl tehdy velmi aktivní v protifašistických organizacích.
Poté, co v Británii dokončil svá studia, stal se členem československé vlády v exilu. Koncem války byl jmenován do československé diplomatické služby, pobýval v Paříži a v Londýně. Pak se začátkem padesátých let stal prvním československým velvyslancem v Izraeli.
V roce 1948 byl v Československu vytvořen stalinistický režim a začátkem padesátých let byly už čistky plně v běhu. Goldstuecker byl odvolán z Izraele a byl zatčen. Stal se obětí monstrprocesů. Vzhledem k tomu, že strávil válečná léta na Západě a byl žid, byl typickou obětí.
Prokurátor požadoval, aby byl odsouzen k smrti, ale rozsudek smrti byl posléze změněn na doživotí. Goldstuecker strávil svá léta ve vězení za nelidských podmínek prací v československých uranových dolech - bez jakékoliv ochrany před radiací.
Během období politické oblevy po Stalinově smrti v roce 1953 byl Goldstuecker propuštěn a začal vyučovat germanistice na Karlově univerzitě. Zejména byl známý svými díly o Franzi Kafkovi a o pražské německé literatuře. V roce 1967 Goldstuecker zorganizoval konferenci o Kafkovi, akci, na kterou se všichni dlouho pamatovali, neboť komunistický režim vždycky Kafkovo dílo potlačoval a označoval ho za "nepřátelské socialismu". Goldstuecker se zvlášť zajímal o Kafkovo dílo a patřil k nejvzdělanějších vědcům, zabývajícím se tímto autorem. Měl rozsáhlé znalosti německé literatury uměl citovat dlouhé pasáže z Heina a Goetha nazpaměť.
Jako předseda Svazu československých spisovatelů a jako poslanec československého parlamentu hrál významnou roli v hnutí, které usilovalo zreformovat represivní režim a znovu zavést svobodu projevu - během Pražského jara v roce 1968. Usiloval o obnovení ideálů socialismu, které ho přivedly do levicového hnutí a jemuž zůstal věrný.
Sověty vedená invaze v srpnu 1968 byla strašlivým šokem a byl nucen emigrovat. Doprovázela ho jeho manželka Marta. Vrátil se do Británie, kde se stal profesorem na Sussex University. Také přednášel na různých západoevropských literárních institutech - jeho paměti, které napsal během tohoto období, vyšly dosud jen německy.
Okamžitě po pádu komunismu v Československu se Eduard a Marta vrátili do vlasti, kde žily jejich dvě dcery, Anna a Helena, se svými rodinami. Goldstuecker chtěl nabídnout své znalosti své nově zrozené zemi. Avšak nový establishment neměl zájem o jeho zkušenosti a erudici. Jako tzv. "osmašedesátník" - bývalý reformní komunista - prožil poslední léta svého života téměř jako orwellovská "neosoba".
Goldstueckera však velmi respektovaly, milovaly a ctily nejprestižnější akademické instituce v Německu a v Rakousku. Přednášel na Saské akademii literárních věd, jejíž byl členem, a před dvěma lety mu byla udělena Spolkovou republikou Německo Lessingova cena.
Goldstuecker byl neobyčejně laskavý, taktní a velkomyslný člověk. Nikdy se plně nevyrovnal s úmrtím své ženy Marty před čtyřmi lety. To, jak s ním naložil nový český establisment, pro něho bylo velkým zklamáním. Býval by chtěl vyučovat novou generaci. Měl fantastickou paměť a byl vlastně chodící encyklopedií, zejména pokud šlo o historické události. Měl vynikající židovský smysl pro humor a velmi miloval svou rodinu.
Jeho největším přáním bylo odstraňovat nespravedlnost. Vášnivě se stavěl proti zkreslování pravdy a proti ideologizaci historie, zejména v konkrétních událostech, které sám se svými vrstevníky zažil. Uměl velmi dobře mluvit a nikdy neváhal otevřeně říct, co si myslí, i když byly jeho názory nepopulární.
Největší jeho vášní byly knihy. Nedokázal projít kolem antikvariátu, aniž by do něho nezašel a nehledal tam něco speciálního. Knihovna v jeho bytě je neuvěřitelná: žertovali jsme, že to jsou knihy a samé knihy, obklopené bytem. Zůstávají po něm dvě dcery, pět vnoučat a čtyři pravnoučata.
Byl to velký člověk.
Eduard Goldstuecker, spisovatel, diplomat a vědec, narozen 30. května 1913, zemřel 23. října 2000.
