Nepíšu PR články pro Železného
Hloupý PR článek Jany Ciglerové v Lidových novinách o "úspěších"
Vladimíra
Železného v Bulharsku nepřestane být hloupý jen proto, dovíme-li se, že
Ciglerová neobržela reklamní formulace o velikosti Vladimíra Železného z
jeho PR úřadu, ale nekriticky je opsala z bulharského tisku.
1) Já jsem nic z bulharského tisku neopisovala. Má znalost azbuky je
slabší
každým rokem a z bulharštiny rozumím pouze slovům carevica a sladoled.
Já
jsem jen dr. Šmídovi vysvětlovala, že mě nezásobila p.r. kancelář
Železného, ale že jsem vycházela z mých zdrojů z Bulharska a bulharských
médií, které mě na toto téma přivedly.
BL:
Ciglerová se tak stala pozoruhodným jevem české novinářské obce: pěje
nekritickou, nepřemýšlivou a povrchní chválu na člověka, jehož PR
kancelář
jí oslavné ódy na něho odmítá dodávat, takže si je musí shánět
kompilacemi
že zahraničního tisku sama.
2) Můj první článek se jmenoval "majitelé Novy bojují s Murdochem o
televizní licenci v Bulharsku", tedy nikoliv Železný, ale MEF. Nicméně
článek, který máš asi na mysli, tedy "Vladimír Železný úspěšně bojuje o
televizi v Bulharsku", už zatahuje Železného do hry, a to z jednoho
prostého
důvodů. on byl ten, kdo projekt MEFu na bulharské radě prezentoval.
Pokud
se
z několika desítek kandidátů dostane až do posledního kola a získá
programovou licenci, nezbytný to předpoklad k licenci vysílací, je to
podle
mě úspěch.
3) Zřejmě je podle tebe piárová informace to, že Železný má zkušenosti s
vedením komerční televize už šest let. Jednak to je prostě fakt a za
druhé
se opravdu domnívám, že to, co je Nova na českém mediálním trhu, jen
dokazuje, že ji skutečně řídit umí a navíc velmi dobře. Uznávám, že se
můžeme lišit v názoru.
4) Pokud v bulharské četce nebo denících najdeš komentáře favorizující
Železného, já se ptám, čím je asi okouzlil. Že Železný má charisma, je
obratný a zkušený rétor a mluví bezchybně anglicky je podle mě fakt,
nikoliv
píaroová informace z jeho kanceláře. Pakliže něco závisí na mluveném
projevu,
Železný exceluje, i když se třeba zrovna příliš nedrží faktu či reality,
ale
to je už věc jiná.
5) To, že mě píár kancelář Železného nezásobuje informacemi, je jen
mírná
verze našeho vztahu. Když chci po Železném odpovědi, trvá mu týden, než
je
"komplexně zpracuje" a pak mi odpoví přes Právo. Aby se během té doby
vyhnul
přímému styku se mnou, nedostanu ani pozvání na tiskovou konferenci, na
níž
je přítomen. Poslední Volejte řediteli, v němž o mně hovoří téměř jako o
agentce Jana Vávry, a předchozí Volejte řediteli, kde cituje dotaz
"imaginární" Stanislavy Ciglerove z Českých Budějovic (mimochodem mé
vlastní
matky, pozitivně jediné Stanislavy Ciglerové v republice, která navíc
rozhodně nebydlí v Českých Budějovicích a samozřejmě žádný dotaz
neposlala),
snad nejlépe vystihuje všechny mě důvody, proč bych jej měla nekriticky
obdivovat či kompilovat oslavné informace o něm z cizího tisku.
BL:
Ostatně se domníváme, že Železný asi nemyslel své investice do
Bulharska
vážně - bylo to jen mediální gesto pro domo sua, které má české
veřejnosti,
která důvěřivě spolkne každou nehoráznost - ukázat před výsledkem
amsterodamské arbitráže, jaký má Železný "obrovský mezinárodní vliv".
Ciglerová na to nalítla.
6) To nebyly Železného investice. To byly peníze MEFu, které on, v rámci
prezentace projektu na bulharské radě, sliboval, že investují. V tomto
smyslu jsem to také napsala, je mi líto, že ti to z textu nebylo zřejmě.
7) No, ono ukazovat, že máš obrovský mediální vliv a spoustu peněz v
době,
kdy každým dnem hrozí zveřejnění výsledků arbitráže, z níž ať už dopadne
jakkoliv pro tebe vyplyne vrácení minimálně jedné miliardy korun, není
zrovna nejchytřejší, co myslíš? Já bych spíš předstírala, že jsem chudý
intelektuál, a snažila se zbavit všeho, co by mi pak mohli vzít.
Děkuju za tvůj zájem a pečlivě sledování mé práce.
Jana Ciglerová
Poznámka JČ: Bylo možno napsat článek o Železného "úspěších" na bulharské radě, ale s daleko větším profesionálním odstupem, aby to nevypadalo jako PR. Železného "charisma" působí jen na naivnější osoby: každý, kdo o čemkoliv něco trochu ví, nabude za deset minut dojmu, že se Železný chová jako manipulátor a podvodník, prodavač "hadího oleje" (snake-oil merchant). Železný nemluví bezchybně anglicky. - Je jasné, že Železný sám žádné investice, které by mohl do Bulharska vložit, nemá a hovořil za MEF, psal-li jsem o Železném, měl jsem ho na mysli jako zástupce MEFU, omlouvám se, vznikl-li dojem nepřesnosti.
Jižní Moravě nevládnu a budu Oldřicha Maděru žalovat
Když jsem si přečetl článek pana Oldřich Maděry " Jak vládne Miroslav
Jandora na Jižní Moravě", pustil jsem se s chutí do čtení. Napřed jsem si
myslel, že se smíchem neudržím. Poté, co jsem si to ještě jednou přečetl a
protože pan Maděra nezveřejnil žádnou adresu, začal jsem pátrat a díky Internetu
jsem velmi rychle našel spojení na pana Oldřicha Maděru, jednatele firmy Maděra
s.r.o. . Zeptal jsem se ho, jestli by nezvážil svůj unáhlený skutek, m.j.
nařčení z korupce a dal jsem mu týden na omluvu, kterou by měl zveřejnit na stejném
místě, kde dnes zveřejnil svůj pamflet zhrzeného podnikatele. Sdělil mě, že nic
takového nehodlá udělat. Budiž, po týdnu, se mu ozve právník a myslím si, že
nejen můj. Chápu jeho zklamání a umím si představit boj s byrokracií. Pokud ale
přichází připraven na úřady, stejně jako v tomto případě /velmi špatně/,
nemůže se divit, že dosud neuspěl. Kdybych byl byl Miloš
Zeman, neubránil bych se asi bonmotu a řekl bych, že konečně vím, proč se
říká " byl úplně na maděru". Protože nejsem premiérem , neučiním
tak....
Budu reagovat pouze na závěrečná shrnutí a poučení
pana Maděry
Na základe jediné
jednostránkové nic neríkající vyhlášky ministerstva kultury je možné, aby pár
úredníku státní správy, pan Jandora a CT Brno ovládali území sedmnácti obcí
s cca 30 tisíci obyvateli a urcovali kdo si vymení okno nebo ne, kdo si
opraví strechu nebo ne apod.
:-)))))
Na základě této vyhlášky lze bez
problému smést ekologický projekt malé větrné elektrárny o ceně do 50 tisíc
Kč, která má návratnost 1,8 roku a ušetří za svou životnost cca 200 tun
hnědého uhlí, dá se pod ní pěstovat obilí a zabere plochu 0,2 čtverečního
metru a má všechna ostatní potřebná "požehnání", včetně kladného
stanoviska krajinářů.
Na druhé straně je možné podle stejné vyhlášky postavit uprostřed chráněné
zóny nový hypermarket, pokud jsou firmy "dostatečně spřízněné"
a svěří se do péče pana Jandory, ČT Brno, referátu kultury OÚ Vyškov
a popř. Památkového ústavu v Brně. Dále je možné podle stejné
vyhlášky uspořádat za přispění uvedených institucí i středně velké
vojenské cvičení.
nápad s elektrárnou je dobrý, jinak :-)))))))))
Byrokratu je hodne. Mají dost casu a razítek. Z cizího
krev netece. Kdo maže, ten jede. Všichni jsme si rovni pred vyhláškou, nekterí jsme
si však rovnejší. Nic proti historii, ale jiste Vás napadá, jaký prostor korupci se
zde odkrývá, jak mohou v takovém území pusobit ruzné "spríznené"
firmy a jak mohou lehce nicit svou konkurenci na základe jediné stránky
papíru podepsané bývalým ministrem kultury.
Zde bych se rád zeptal, koho kdo zničil a kdo koho
korumpoval? Důkazy?? Boj proti větrným mlýnům???
Nejlepším dokladem mých tvrzení je firma Davay pana Jandory,
která organizuje (nebo i vlastní?) webovou stránku propagující slavkovské
bojište a oba výše citované clánky. Z výše uvedené stránky a jeho
článku mi pripadá, jako by celé území rídil pan Jandora. Pan Jandora nejen
doporučuje stavbu Hypermarketu, ale již plánuje na rok 2005 cca 8000 pešáku,
kteří bez problému pošlapou ta pole, kde my nemůžeme postavit malou větrnou
elektrárnu, protože to nedovoluje historie. Pan Jandora plánuje v památkové
zóne vojenské cvičení s rozpočtem 14 milionu korun, které má již dopředu
bezpochyby schváleno památkovým ústavem a referátem kultury. V roce 2025
zde bude možná i cvičení NATO, později přibude možná i zoologická zahrada
uprostřed s novou budovou ČT Brno. To vše za podmínek přísné památkové
ochrany, kdy bude zváženo, jestli okna na chlívku mají být v odstínu RAL
7032 nebo 7035.
Soudruhu Maděro, skutečně tuto stránku www.austerlitz-region.cz
"organizujeme" a dokonce si dovolujeme ji vlastnit. To vše proto, že ji
financujeme, protože jsem si ji vymyslel a protože se nám fakt líbí. (A nejen
nám...) Skutečně to vše, co tam popisujeme, plánujeme a doufám, společně s obcemi v
regionu, že se nám to podaří. Srdečně Vás zvu!(zadarmo)
Pan Jandora jako fyzická osoba již dnes nepochybně profituje
na celospolečenském vlastnictví - na vlastnictví kulturní památky
slavkovské bojiště, což je dle mého názoru minimálně nečestné. Propojení Davay, ČT
Brno, uvedené vyhlášky a aktivit kolem slavkovského bojiště je více než
zřejmé. V civilizovaných zemích je toto asi nepřípustné.
Ano, jako fyzická osoba každoročně zajišťuji
financování této akce a doplácím ze svých i firemních peněz, jó je to tak. Je to
nečestné. Vždy, když po akci skládám účty a předkládám podrobné
vyúčtování, ptají se mě zástupci Napoleonské unie ČR a obecního úřadu
Tvarožná, kolik jsem doplácel a já nečestně přiznám celou sumu.
Můžeme si dovolit na základe přání pana Jandory, několika
dalších jednotlivců a historie staré dvě stě let zabrzdit rozvoj území
o ploše desítek čtverečních kilometrů s třiceti tisíci obyvateli? Nebude
lepší ušetřit několik úředníků a patřičně změnit jednu vyhlášku?
Omlouvám se panu Maděrovi
za Napoleonův nepředložený nápad, vyřídit si účty zrovna na místě, kde bude
chtít podnikatel Maděra postavit větrnou elektrárnu a ušetřit tak 200 tun hnědého
uhlí.
Ptal se vůbec někdo těch třiceti tisíc lidí, jestli souhlasí
s tou vyhláškou, kterou asi inicioval v roce 1990 pan Jandora? Co na to
poslanci a senátoři za zmíněný okres a kraj? Je před volbami!
Pane Maděro, děkuji Vám za to, že jste mě pasoval do
role bosse celé jižní Moravy, ale vážně si to nezasloužím. Tu vyhlášku si
zařídily obce samy a pracovaly na tom ještě před "revolucí". Zkuste to tam
oběhnout a vypsat referendum ke zrušení rezervace. Pokud si to občané budou přát,
jistě se Vám to podaří. Držím Vám opravdu palce, protože co se týče mé osoby,
je mně úplně jedno, jestli tam nějaká rezervace je. To vše, co dělám, dělám proto,
že se mně to líbí a protože si vážím všech těch, kteří jsou ochotni obléci se
do historických uniforem a na vlastní náklady přijet na tato místa vzdát hold
padlým v této bitvě. Nikdy bych tuto akci nemohl pořádat bez účasti obcí na tomto
území. Pokud byla jejich vůle jiná, asi by to nešlo. Stejně jako v případě
"hypermarketu" kde se svobodně dohodla zastupitelstva obcí s investorem,
projednala územní plán a dala souhlas ke stavebnímu povolení. Nejsem si jist, jak by
se jim líbily Vaše větrné elektrárny, kterými byste se jako "fyzická
osoba" dosahoval osobního zisku z větru, který patří všem a vůbec nevidím
důvod, proč by měl foukat zrovna na Slavkovském bojišti vlastně jen do Vašich
soukromých vrtulí :-))). Protože jste si pod záminkou reakce na zcela jiné téma
udělal bezplatnou i když spornou reklamu vyzývám Vás touto cestou k dobrovolnému příspěvku na renovaci a zvelebení Mohyly míru. Výši sumy nechám na
Vás. Vaši omluvu na tomto místě očekávám do 3.11.2000. Rád Vám sděluji, že
osoby jmenované ve Vašem dílku,
jsem nikdy v životě neviděl a také jsem se nikdy neangažoval v jednáních na
památkovém úřadě. Děkuji Vám také za dobrou reklamu naší akce a věřím, že se
zvýší počet návštěvníků na nonprofitním serveru www.austerlitz-region.cz , který jak jste
trefně poznamenal, "organizujeme". Zastavím se také v ČT, na památkovém
úřadě v Brně a na stavebním úřadě ve Vyškově, abychom se dohodli na záměru
ovládnout i další regiony...
S pozdravem
Miroslav Jandora
mjandora@davay.cz
Davay Communications s.r.o
Na vědomí: Památkový úřad Brno, OU Vyškov referát
kultury, OÚ Tvarožná
P.S. Proti využíváni alternativních zdrojů energie
nic nemám, naopak je podporuji a dokonce i využívám ve vlastním domě. Vadí mě
zbabělost a nepravdivá účelová udavačská nařčení . Předpokládám, že se na
tomto místě vyjádří i zástupci samosprávy, které jsem s tímto dílem pana Maděry
seznámil.
Víkendový Macek - že by pokusné balónky?
Miloš Štěpánek
Politikaření v nedělních poledních inscenacích debat vykazuje setrvalý stav. Nova ani Prima nadále neberou na vědomí, že pro politiku i žurnalistiku je kontraproduktivní, když nezávislá konfrontace, analýza a hodnocení skutečného dění na veřejné scéně je nahrazována vzájemnými komentáři výroků politiků. Pořad Naostro České televise sice udělal krok správným směrem, když zvolil formát 1:1 (s jehož náročností se moderátor zatím bohužel vypořádává na málo uspokojivé úrovni). Byl to však krok nedůsledný - nepřítomnost "komentujících politiků" ve studiu je negována jejich účastí v "telemostu".
A tak jsme v těchto pořadech většinou i nadále svědky omílání stanovisek "předvařených" v sekretariátech stran a týmech poradců. Je to většinou taková nuda, že i když náhodou někdo výjimečně pronese něco neobvyklého, může to zapadnout. A to i když to pronese enfant terrible ODS, její místopředseda M. Macek.
Ke dvěma takovým výrokům došlo v Sedmičce v rámci tématu o penzijní reformě. Nedávno jsem zde upozorňoval na významná, ale opozičními navrhovateli opomíjená hlediska. Z nich tentokrát Macek zaznamenal dvě. Především jako konzervativec upozornil na rozpor požadavku povinného, státem vynucovaného penzijního připojištění a liberálního kréda svobody jednotlivce (nemluvě o riziku nepředvídatelných společenských peripetií, když jen horizont soustředění přiměřeného objemu prostředků je 20-30 let).
Vzápětí poukázal na druhý významný aspekt: největší zájem na tomto pilíři mají potenciální správci (ať státní, veřejnoprávní či soukromí) těchto prostředků. A tipoval, že nikoliv pravicová argumentace o svobodné péči občana o svoje stáří, ale tato lobby si nakonec zřízení třetího pilíře stejně vynutí. To je poznámka vskutku politická, protože upozorňuje na konflikt zájmů široké veřejnosti a partikulárních institucí. Která politická síla (strana) podpoří to či ono řešení?
K tomu připočtěme ještě dvě stanoviska M. Macka z poslední doby.
Možná že po zkušenostech s přeřazením podniků veřejného stravování do nižší kategorie DPH věcně (a ovšem vůči návrhům čtyřkoalice!) upozorňuje, že snížení nepřímé daně na pohonné hmoty nemusí vést k odpovídajícímu poklesu cen.
A ke "žhavé rozpočtové" otázce akcí na mobilní licence po skončení nedělní Sedmičky novinářům řekl "Osobně si myslím, že je rozhodnutí "akce pro všechny" je mírně nefér vůči stávajícím operátorům.... Společnosti, které tu provozují mobilní telefony, měly mít šanci to dostat a ne znovu jít do držby". (LN 23.10.2000)
Škoda, že většina novin nemá redaktora specializovaného na vnitřní poměry jednotlivých politických stran (jako má Právo svého Mitrofanova na ČSSD). Takové výroky by mohly poskytnout materiál pro nejeden tiskový sloupec spekulací o vnitřních rozporech (v tomto případě) v ODS. A určitě by byly zajímavější, než nedělní televizní poledníky.
Miloš Štěpánek
Kam dřív skočit?
Mezery a fauly argumentů v tisku
Miloš Štěpánek
Při pátrání po příčinách nedostatků společenského diskurzu v naší vlasti a po pravidlech metod a procedur - jejichž dodržování by mohlo vést ke kýženému zvýšení (zatím tak politováníhodně nízké) úrovně politické kultury - jsem narazil na zajímavou pracovní charakteristiku komentáře. Zaujala mne zejména proto, že při zmínce o dvou hlavních chorobách našich médií jsem nedávno navrhl (zrcadlově k žertovnému výrazu Tomáše Peciny ("komentaritida" zpravodajství) doplnit pro "párový" neduh (myslel jem si že vtipně) termín "fabulatitida" komentářů. A tady je krok k pozitivní formulaci.
V poznámkách o kvalitě komentářů české redakce BBC v Louči č.6 Milan Šmíd napsal (zvýrazňuji indikace, které považuji za nejpodstatnější): Podle mne skutečný komentátor postupuje ... způsobem: přišel, viděl, viděné porovnal s obecně dosaženou úrovní poznání a se svými hypotézami, byl schopen rozeznat podstatné od nepodstatného, pod tíhou zjištěných skutečností korigoval své výchozí hypotézy, čtenáři sdělil výsledky svého bádání tím, že fakta uvedl do souvislostí. Napadá mne, že většina těchto nároků by se měla uplatňovat nejen na novináře-komentátory (i když v jejich práci by měly hrát roli svrchovanou). V základních rysech (zejména pokud jde o obecně dosaženou úrovní poznání) by se měla cum grano salis uplatňovat na kohokoliv, kdo v médiích publikuje. A ještě pokračování citátu: ... právě v objevování těchto souvislostí, na první pohled neznámých či neviditelných, vidím smysl komentářů. Letité sympatie k Saturninovi mne přiměly uplatnit toto měřítko na tři materiály Lidových novin (středa, 25.10. 2000) s neveselým výsledkem.
Konec války s komentátory
Není divu, že premiérův "moveton" (výraz z Puškinova Oněgina má francouzský původ = mauvais-ton) mu oblibu žurnalistické obce nepřináší. To dává novinář a spisovatel Karel Hvížďala (str.15, Premiérovy zastírací manévry) najevo slovy "nežalovatelnými", ale patřičně drsnými. Cítíme jak se sám usilovně drží na uzdě, protože i na sebe musí vztahovat svoje úvodní prohlášení, že "k nadávce ...se člověk uchyluje...z důvodů vnitřní nedostatečnosti".
Bohužel však jeho vášnivá argumentace není vždy zcela korektní. Tak třeba v charakteristice novinářů porovnává skutečný stav do roku 1989 (byli "převodní pákou" ideologie) se zbožnými přáními období následujícího. (V demokratické společnosti by novináři měli sbírat, zkoumat a zveřejňovat informace z nejrůznějších zdrojů, a tím vykonávat kontrolní funkci na zbývajícími třemi "mocnostmi, které tvoří páteř demokracie, tedy nad mocí ústavodárnou - spíše asi chtěl říci zákonodárnou - výkonnou a soudní.). Měli by, měli, ale do jaké míry se ty "nejrůznější zdroje" opravdu ve všech podstatných souvislostech konfrontují?
U Hvížďaly - jako ve spoustě replik na "quasi-mírový manifest" - postrádám odpověď na klíčovou tezi premiéra: jak vysvětlit, že za neutuchající přehradné palby všech druhů opozice a medií proti ČSSD a jí sestavené menšinové vládě (se všemi důsledky tohoto křehkého uspořádání) její preference od počátku roku v podstatě stále stoupají. Hic Rhodus. To nevyřeší citát z Manfreda Pütze, že především na mediálních kampaních dnes záleží nejen úspěch výrobků a co budeme jíst, nýbrž i taková rozhodnutí, jako například kdo se stane italským ministerským předsedou či americkým prezidentem. Především? Ale asi nejen.
Napomáhání pomluvě
K minuciézní právnické analýze slavného advokáta Oldřicha Choděry "Jak je to s utajením zdroje a trestní odpovědnosti" (rovněž str. 15 v LN 25. 10) v souvislosti zejména s kampaní Olovo s rozsáhlým podtitulkem Novinář má nejen právo, ale i morální povinnost tajit jakýkoliv zdroj bez ohledu na to, kdo a proč se na něj obrátil zdánlivě není co dodat. Z hlediska pozitivních paragrafů lze asi jen sotva dodat další aspekty formulace případných uvažovaných různých prohřešků.
Autor ovšem není novinář, který by se mohl dovolávat i právního vědomí dle přirozeného práva, klást otázky v nekodifikovaných souvislostech. Shledávám mírně podivným, že média nekladou otázku, zda žurnalisté MfD ve skutečnosti nenapomáhali autorovi hanopisného plánu jeho čin dokonat. Text v počítači lze jen sotva považovat za samotnou realizaci pomluvy. Difamace Petry Buzkové naplno propukla, teprve když list (a po něm další) "vyinvestigovaný" text doslovně zveřejnil. Musela tato média opravdu o "originálních" pomluvách informovat takto bulvárním (pavlačovým?) způsobem. Nepamatuji se, že bych takovou novinářkou (sebe)kritiku někde četl.
Navíc jádro problému je především v rovině politikářské, kterou se orgány činné v trestním řízení sotva mohou zabývat. Šlo či nešlo o účast státního úředníka na boji o vnitrostranickém pozice? Dějiny ovšem svědčí i o dopadu politikaření (pokud vede ke změnám vlivu různých členů a skupin v mocenských uskupeních, ve vedeních stran apod.) na skutečnou politiku, na onu neopomenutelnou "správu věcí veřejných". A je třeba přísně sledovat, do jaké míry se v médiích setkáváme s pouhými prohřešky proti profesionalitě a kde již nezávislost médií zaplakala a novináři místo plnění svých žádoucích povinností (např. uvedených Karlem Hvížďalou) "dělají politiku". Kdo dá ruku do ohně za to, že všechen mediální ruch kolem Olova byl veden jen andělským úsilím o zvyšování politické kultury? Že to - při veškeré vážnosti případu - pro někoho to přece jen není pouze další hůl na "socanského" psa?
"Úhel pohledu" Občanského institutu na penzijní reformu.
Před obsahovými poznámky ke zdrcujícímu sdělení Jaromíra Žegklitze "Česká penzijní reforma - všech o špatně" mám "statutární" problém. Institut asi popírá vazbu na jakoukoli stranu, jakož i že by jeho aktivity byly politické. Nemám potuchu z jakých míst je financován. Autor sice často publikuje, ale sotva je to novinář. Tedy váhám, zda a z jakého titulu tu lze aplikovat "Šmídovu větu". Ale risknu to.
Nedávno jsem zde položil klíčový test serióznosti pro diskusi o (kapitálovém) "třetím pilíři" penzijní reformy. Žegklitz se k jeho jádru ani nepřiblížil, což je jeho svaté právo, pokud by byť jen kalkuloval cenu takového řešení . Jeho právem je i volba žoviální trivializace úvah soupeře švejkovacím tónem. V úvodní větě (Tak jsme se dozvěděli, že vláda zahájila penzijní reformu) chybí jen před čárkou oslovení "paní Müllerová". Ovšem Ferdinanda tehdy opravdu zabili, zatím co vláda zatím jen schválila návrh a do zahájení reformy je ještě móóóc daleko.
Od představitele instituce, která nese v záhlaví přívlastek "občanská" mne děsí necivilizovaný způsob argumentace, komentář typu "co mi právě slina na jazyk přinese". Jsou zde příklady (1) vědomě nekorektního popisu faktického stavu, (2) překrucování pozice soupeře či (3) popírání jinak veřejně dosti známých fakt, což všechno samozřejmě chodu veřejného diskurzu škodí.
- Navrhované zřízení pojišťovny a oddělení peněz na důchody od státního rozpočtu podle Žegklitze prý NIC NEŘEŠÍ. Nemá snad samotný státní rozpočet obrovské problémy, protože se jeho prostřednictvím (neúčelně) přerozděluje obrovské množství prostředků? Tak že tento krok by COSI řešil, ale tak, že se to nehodí do kritikova ideologického krámu.
- Dále prý "Levice tvrdí, že stát nemůže nikomu nařídit ukládat peníze ve fondech, za které se nemůže zaručit". Zde je překroucení dvojjediné. Jednak Nejen levice, ale i místopředa ODS Macek (viz jeho nedělní televizní vystoupení) právem zpochybňuje, že nařizovat povinné spoření by bylo konsistentní s konzervativními a liberálními principy. A Žegklitz nevysvětluje občanský smysl pověřování soukromých subjektů povinným pojišťováním, za něž by povinně spořícím stejně musel ručit (jinak opovrhovaný) stát.
- Jak lze předhazovat vládě ČSSD, že "nepomyslela na spoření dobrovolné", které v ČŘ řadu let existuje a změnami jí provedenými se jeho účinnost a přitažlivost podstatně zvýšila.
Aux armes, cityoens! Takto asi komunikativní občanskou společnost nevybudujeme.
Závěr
Je neveselý. Vyznívá jak v potřebu "oprášení" metod a procedur vedení veřejného diskurzu, všeobecnou osvětu o nich, ale hlavně jejich soustavné prosazování a snad i vynucování. Jak a kým? Každý má ovšem zametat před svým prahem. Jak ale docílit toho, abychom se ve stále různorodějším a rychlejším (s pomocí elektronickým prostředků) toku informací vzájemně slyšeli, měli trpělivost si vzájemně nejen naslouchat, na cizí argumenty reagovat, ale také korigovat své hypotézy a v rozhodujících tématech vývoje naší společnosti směřovat buď prostě ke konsensu, nebo - tam kde jde o konfliktní zájmy - alespoň vypointování stanovisek, jako srozumitelnému podkladu ke skutečně politickému rozhodování.
Také v českých dějinách máme příklady státníků, po nichž následovali zase jen politici. Tak například Karel IV byl státník, zatímco Václav IV byl jen politik. Masaryk byl bezesporu státník, zatímco Beneš byl jen politik - a nešťastný výsledek jeho politikaření už také známe. Rozdíl je totiž v tom, že politici bývají značně krátkozrací a podobně jako Scarlet O'Hara z románu "Gone with the Wind" (český překlad je tuším "Jih proti Severu") , budou "o tom všem přemýšlet až zítra". Prokrastinace, t.j. oddalování řešení, je pro některý národ typická a pro Čechy dokonce skoro tak vlastenecká, jako je konzumace piva.
P.E.T. dostal do vínku dvě výhody. Jednak finanční samostatnost - proto nemusel myslet na vlastní prospěch a nezatížil svoji osobnost různými korupčními skandály, které tak smutně proslavily jeho následovníky. Druhý takový dar byla jeho osobní statečnost: když byl přesvědčen, že má pravdu, šel za tou svou vizí bez váhání, a nezáleželo mu na tom, kolik má nepřátel a co tomu proboha řeknou. Kanada asi neměla víc volnomyšlenkářského premiéra než jeho, a přesto neváhal prohlásit výjimečný stav, když národu hrozilo nebezpečí. Nebezpečí od teroristů, kteří nasázeli bomby do montrealského Metra a unesli a garotovali (řetězem) ministra Laporta. Teroristů, kteří pak ještě rádi utekli na Kubu, odkud se zase - ještě daleko raději - vrátili, aby si svoje léta odseděli doma, v Kanadě. Žil jsem v té době v Quebeku - ulice sice byly plné vojska, ale přesto jsme se cítili bezpečni; koneckonců tam nepadl ani jeden výstřel, pokud se dobře pamatuji.
Pro mě osobně byl P.E.T. člověk, který nám vlastně pomohl do Kanady - jeho sympatie se "sirotky" Pražského jara je známa po celém světě. Často byl charakterizován jako levičák, jini ho orazítkovali jako nepřítele Quebeku, ale on sám taková malicherná označování odmítal - to bylo pro něj nepodstatné, jemu šlo o víc. A jeho schopnost přesvědčovat a vytrvalost, s jakou stál na svém, přinášela výsledky. Pravda, ne všechny byly přijímány s jásotem, ne vše se povedlo, ale důležité bylo, že byly podloženy rozumem, ne nějakou rádoby-politikou nebo dokonce jen k utišení nátlakových skupin. Jako politik by se asi pořád musel hrabat jen na vlastním záhumenku, ale jako státník udělal Kanadě jméno i ve světě.
Před dvěma lety jsem slyšel v rádiu jednoho studenta, který se vyjádřil k přednášce, kterou měl P.E.T. - tehdy už ne politicky, ale stále ještě veřejně čilý - u nich na škole. "Člověk s ním nemusí souhlasit, já například jistě ne, ale musí ho obdivovat: ten člověk má vizi, on ví, co chce a dovede to přesně říct." Co dodat? Přál bych nám, Čechům, abychom také jednou měli víc státníků a míň politiků . . .
Cenzura na internetu?
Hedvíčkovi zakázali přístup na Seznam.cz
V těchto dnech se na internetu náhle vyrojilo nápadně více zpráv,
nasvědčujících tomu, že nějaká instituce kontroluje počínání účastníků
internetu, popřípadě že dochází k cenzurním zásahům, znemožňujícím
svobodnou komunikaci mezi účastníky sítě a také k připojování zavirovaných
příloh k poště nepohodlných osob.
Je pozoruhodné, že stěžovatelé jsou
veřejné působící osoby, známé svou nespokojenosti s dosaženým stupněm
demokratizace naší země a posilováním pozic exponentů předlistopadového
režimu.
Například jeden z českých internetových portálů zablokoval
doručování e-mailů od Čechoameričana Rosse Hedvíčka, organizátora diskusního
klubu Čs-club, sdružujícího stovky československých exulantů a domácích
nonkonformních zájemců o politické dění. Portál údajně zasáhl na základě
stížnosti na obtěžování nevyžádanými e-maily, přičemž mu vůbec nevadilo, že
přerušil spojení i těm svým klientům, kteří si s "obtěžovatelem" Hedvíčkem
psát chtějí. Nebylo na tom dosti. Stejný portál po několik dní nepřijímal
ani e-maily z mé výše uvedené adresy, nevyjímaje ty, které jsem pro kontrolu
posílal na svou stejnojmennou adresu, na něm vedenou.
Chápu, že nevyžádaný e-mail s nesympatickým obsahem je nemilá věc. Mělo by
být proto samozřejmé, že pisatel, kterému příjemce sdělí, že o jeho moudra
nestojí, okamžitě přestane příslušnou adresu používat. Řada portálů ostatně
dovoluje svým uživatelům uzavřít jejich adresu e-mailům, které přijímat
nechtějí. Použití takového obranného nástroje je naprosto legitimní: příjemce
se chrání, aniž by narušoval poštu ostatním.
Svoboda vybrat si partnera ke komunikaci a vyměňovat si s ním názory a
informace, aniž by tyto byly kontrolovány a cenzurovány jakoukoli institucí,
až na výjimky upravené zákonem, patří k občanským právům, chráněným ústavou
této země. Naopak výše zmíněné zásahy jsou nezákonné.
Náš trestní zákoník
příliš prostoru ochraně občanských práv před zlovolnými zásahy nevěnuje.
Nicméně v § 239, odst.(1) písm. b) praví:"Kdo úmyslně poruší tajemství zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo jiným takovým veřejným zařízením,
bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců."
A dále § 239 odst.(2)
pism. b) hrozí: Pracovník poštovní nebo telekomunikační služby, který
a)spáchá čin uvedeny v odst.(1) nebo c) pozmění nebo POTLAČÍ zprávu podanou
telefonicky, telegraficky nebo jiným podobným způsobem, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.
Nechceme být nemocní a nechceme mít hloupé děti. Z toho by ovšem politikové neměli vyvozovat, že hloupí jsou dospělí.
Jestliže od nás vlády berou na provoz státu polovinu z našich platů, mohlo by to být vidět na zmiňovaném školství a zdravotnictví zřetelněji. Z daní se toho pochopitelně platí více. Znamená to ale, že si o daních nemůžeme popovídat s těmi, které si z nich včetně pana premiéra platíme? Důležité je uvědomit si, že nic není zadarmo.
Ve chvíli, kdy by naše výplata byla dvojnásobná (a to je příjemná představa), lékaře i učitele bychom pochopitelně museli zaplatit. Bez státních dotací by se prodražila železnice, bydlení a energie všeho druhu. Ušetřilo by se na úřednících, ale také by nebylo kam jít pro sociální dávky.
Při pohledu na situaci lidí v nouzi by netrvalo dlouho a místo reptání na daně bychom se urychleně dožadovali jejich placení. Na provoz státu bychom přispěli velkoryse. Ze svého platu bychom politikům na správu věcí veřejných klidně svěřili i dvacet procent. A o to právě běží. Není těžké volit vlády, které potřebují polovinu našich příjmů a ještě si berou na dluh, aby pak zachraňovali nešikovné bankéře.
Co se hledá obtížněji jsou ekonomové, kteří by za méně peněz předvedli více muziky. Jaksi na ně nemáme štěstí. Možná zde doopravdy nejsou. Spíše je ale neumíme rozeznat a dát jim ve volbách důvěru. V takovém případě jsou ty vysoké daně zaslouženým trestem a rozčilovat se můžeme leda na sebe.