Podivné praktiky v brněnském studiu České televize
k rukám členů Rady České televize
Kavčí Hory
140 07 Praha 4
E-mail: radact@czech-tv.cz
k rukám generálního ředitele České televize
Mgr. Dušana Chmelíčka
Kavčí Hory
140 07 Praha 4
E-mail.: Dusan.Chmelicek@czech-tv.cz
V Brně 21.října 2000
Vážení členové Rady ČT, vážený pane řediteli,
jako bývalý zaměstnanec brněnského studia České televize, kde jsem pracoval jako dramaturg publicistického pořadu, se s Vámi chci podělit o několik konkrétních zkušeností a zážitků, které mne potkaly během mého působení v tomto regionálním studiu ČT. Zároveň Vám tyto informace předávám jako podnět k prošetření, protože některé níže uvedené skutečnosti, podle mého názoru, přesahují etické i praktické zásady, které by měly být limitující pro činnost veřejnoprávního média.
Během svého působení ve funkci dramaturga publicistického pořadu SOUVISLOSTI jsem byl například donucen pro reportáž v pořadu nakoupit obrazový materiál od jednoho z brněnských soukromých televizních studií pracujících pro TV NOVA, přestože stejným obrazovým materiálem disponovalo brněnské studio ČT.
Celá situace měla následující průběh. Koncem léta roku 1997 skupina mladých lidí nelegálně obsadila jeden ze zpustlých domů v Brně. V pořadu SOUVISLOSTI jsme tuto atraktivní kauzu sledovali od samotného prvopočátku. Vzhledem k tomu, že se situace mezi squattery a úřady vyhrotila, dal se očekávat zásah policie. Dohodl jsem tehdy, že squatteři v případě zásahu dají avízo pohotovostnímu štábu redakce zpravodajství. Ten, samozřejmě, z natočeného materiálu část použije do svého zpravodajského pořadu, ostatní použiji do publicistické reportáže.
Během několika dnů opravdu došlo, za dramatických okolností, k akci zásahové jednotky Městské policie. Štáb redakce zpravodajství byl na místě, natočil atraktivní materiál a také z něj připravil materiál do zpravodajské relace. Poté jsem redakci zpravodajství o videomateriál požádal. Její vedoucí, pan Karel Burian, mi jej však odmítl zapůjčit a to navíc bez jakéhokoliv racionálního vysvětlení. "Ta kazeta prostě zůstane tady," uvedl tehdy pan Burian.
S tímto problémem jsem se tedy obrátil na náměstka ředitele, pana Kalába. Ten mi po krátké době sdělil, že ačkoliv tento problém řešil i s ředitelem studia
PhDr. Drahošem, redakce zpravodajství prostě natočený materiál nezapůjčí. V dané situaci, zejména s ohledem na velký zájem veřejnosti o tuto kauzu, mi nezbylo než umožnit dokončení a odvysílání reportáže tím, že jsem požádal produkci o nákup nezbytného videomateriálu od některého soukromého televizního studia. Veřejnoprávní televize tedy, aby dostála svému smyslu a mohla včas, zajímavě a objektivně informovat, nakupovala za peníze koncesionářů tentýž materiál, který již vlastnila.
V tomto kontextu pak byla zarážející celková dramaturgická neschopnost vedení brněnského studia. Například pořad SOUVISLOSTI byl již ze své podstaty ryze publicistickou záležitostí, ze strany vedoucího redakce zpravodajství, p. Buriana, však o něj byl trvalý zájem. Ředitel studia Dr. Drahoš tedy celou situaci vyřešil v pravdě šalamounsky. Jeden týden tento pořad vyráběla tvůrčí skupina publicistiky a dokumentaristiky, následující týden pak kolektiv redakce zpravodajství.
Následkem tohoto kroku byla naprostá dramaturgická roztříštěnost celého pořadu. Každý týden byl pořad moderován jiným moderátorem, s jinou grafikou, připravován jiným týmem a jiným stylem, než v týdnu předchozím. Navíc v díky této situaci a celkové atmosféře ve studiu mezi oběma týmy prakticky neexistovala žádná komunikace. Často nebylo možné ani zjistit, zda-li nepracují obě skupiny na stejné kauze. Tato situace trvala déle než rok.
Spíše jen pro úplnost je vhodné doplnit, že ambice na výrobu tohoto pořadu pan Burian naplnil počátkem roku 1998, kdy se mu podařilo přesvědčit ředitele studia, aby celý pořad přesunul pod redakci zpravodajství. Ta přitom na jeho výrobu tehdy neměla dostatečné personální kapacity. To se pochopitelně odrazilo v kvalitě do té míry, že pořad byl po několika měsících zrušen.
Další případ, eticky zcela za hranicí přípustnosti, probíhal tak, že mě a kolegovi Richardu Guryčovi, se kterým jsem na pořadu SOUVISLOSTI jako s dramaturgem spolupracoval, ředitel brněnského studia PhDr. Drahoš přikázal do pořadu natočit a odvysílat reportáž o jeho známém, údajném léčiteli. Ačkoliv kolega Guryča, který od ředitele studia tento příkaz přímo obdržel, se proti tomuto rozhodnutí pokoušel argumentovat jak věcně, tak etickými argumenty, několikaminutová reportáž musela být z příkazu ředitele natočena a odvysílána.
Materiál o léčiteli, v reportáži nepokrytě propagujícím své nahrávky na audiokazetách, které mají údajně blahodárné účinky, byl velice úspěšnou reklamou. Komerční ohlas, který tato reportáž vyvolala, byl podle všech signálů značný.
Se "zvláštním" systémem práce a hospodařením jsem se v brněnském studiu ČT setkával na každém kroku. Jednou ze zvláštností byl počet lidí nasazovaných na natáčení publicistických pořadů. Televizní štáb, tak jak nám byl přidělován pro natáčení v terénu, byl obvykle šestičlenný, počítáno bez redaktora! Kromě kameramana a zvukaře byli ve štábu také asistent kamery, asistent zvuku, řidič i osvětlovač! Ačkoliv jsme mnohokrát argumentovali, že takový štáb je nejen zbytečný a drahý, ale při natáčení v terénu většinou i kontraproduktivní, byl takto nasazován po celou dobu mého působení v redakci publicistiky a dokumentaristiky. Přitom pro natáčení v terénu by byl optimální štáb v počtu maximálně tří lidí, tedy redaktora, kameramana a jeho asistenta.
Zejména v kontrastu s výše uvedeným pak byl fakt, že v jiných situacích byl při výrobě pořadu na některé profese vytvářený značný, fyzický i psychický tlak. Například na střih, bez dvou minut půlhodinového pořadu, skládajícím se z několika reportáží a moderátorských vstupů, byl většinou vedením studia plánován čas 8, maximálně 10 hodin. Tyto šibeniční lhůty, které se samozřejmě nedařilo vždy dodržet, ovšem vytvářely enormní zátěž na všechny zúčastněné profese.
Zcela nerealistický byl přístup vedení tvůrčí skupiny publicistiky a dokumentaristiky, Karla Fuksy a Hany Vrbové, k samotné výrobě. Pro natáčení vesměs investigativního pořadu, v kterém byly zpravidla čtyři a více reportáží, určovali maximálně čtyři, často však spíše jen tři, natáčecí dny. Nejčastějším argumentem v debatách na toto téma, bylo příznačné: "Co mi budete vykládat, já jsem v televizi už pětadvacet let." Vůbec činnost tzv. producentů, a při samotné výrobě pořadu pak i značné části produkčních, byla značnou slabinou, která vesměs výrobu pořadu a jeho ekonomiku spíše zatěžovala.
Na závěr, jen pro dokreslení personální a lidské situace ve studiu, mohu sdělit svoji osobní zkušenost. Jako tvůrčí pracovník studia, coby redaktor-dramaturg, jsem byl po celu dobu svého pracovního poměru zaměstnán na základě pracovní smlouvy na dobu určitou a to vždy v délce 2 měsíců, po uplynutí lhůty prodlužovanou!
Všechny své zkušenosti a tvrzení Vám rád v případě Vašeho zájmu doplním osobně či Vám budu jinak nápomocen při Vaší snaze o řešení dlouhodobě kritické situace v brněnském studiu ČT. Na druhou stranu Vás tímto prosím o informaci, jak s výše uvedenými podněty naložíte.
Děkuji, s pozdravem
Dušan Stuchlík
Na vědomost dáno:
Stálá komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky
Syndikát novinářů ČR
p. Richard Guryča
ČTK
Čro
Mladá fronta DNES
Lidové Noviny
Právo
Reflex
Respekt
Týden
Britské Listy
