Má politováníhodná zkušenost od ostravských soudů
Po nástupu dnes již bývalého generálního ředitele Vlastimila Ježka byli do řídících funkcí krajského studia v Ostravě dosazeni lidé bez odpovídajícího vzdělání a zkušeností. S nimi nastalo období výrazného porušování zákonů a rozkrádání (pirátské softwary, neoprávněné vyplácení honorářů, krádeže techniky, nevýhodné smlouvy a další), vše doprovázené šikanou a politickou cenzurou. Zaměstnanci na tyto věci písemně upozorňovali. V záležitosti se začal angažovat poslanec a nynější ministr kultury Pavel Dostál, s porušováním zákonů byl seznámen. Záležitost vyhodnotil, při setkání se zaměstnanci přirovnal rozhlasové studio k Titaniku a doslova uvedl: "Vyzývám vás, abyste se nebáli mluvit. Dávám slovo poslance, že se nikomu nic nestane, bude-li o podstatě problémů hovořit." Pozval čtyři zástupce do parlamentu a vyslechl je, byl jsem jedním z delegátů. Jakmile však zjistil, že zdroje porušování zákonů vedou k jeho příteli Ježkovi, dal od záležitosti ruce pryč a lidi ponechal osudu. Potom už jen mlčky přihlížel mstě mocných a likvidaci důvěřivých.
Patřil jsem k těm, kteří dostali výpověď v první vlně. Redaktor, který rozkrádal honoráře, zůstal v rozporu s Ježkovým tvrzením zaměstnancem studia, dalšími podezřeními se po Dostálově kroku přestal kdokoli zabývat. Nesouhlasil jsem s výpovědí ani s důvody, které byly prokazatelně zástupné a podal v tomto smyslu žalobu na její neplatnost. Okresní i odvolací soud mi však vzal možnost hájit se a mnohonásobně přitom porušoval zákon. Ze závěrů Ústavního soudu lze vyčíst, že v Ostravě to nebylo poprvé.
Soudce okresního soudu JUDr. Petr Indráček si pojem nezávislosti vyložil velice svérázně. Falšoval do protokolu výpovědi svědků, odmítal brát v úvahu důkazy, podporující mé argumenty, opakovaně ovlivňoval svědky nesprávnou interpretací jejich výpovědí, zakázal mému právnímu zástupci klást dotazy nevěrohodným svědkům, avšak jejich výpovědi v rozsudku zohlednil. Žádosti o zaprotokolování svého jednání striktně odmítal s tvrzením, že jen on sám rozhodne, co v protokolu bude a co nebude. Nezajímaly jej formální nedostatky písemností. Navíc se choval arogantně a dokonce křičel.
Zpočátku jsem chybnému protokolování nevěnoval pozornost, teprve později mi začaly docházet souvislosti. Pochopil jsem Dostálovo doporučení, abych stejně jako on mávl rukou a ustoupil. Na Indráčkův přístup jsem si stěžoval předsedkyni okresního soudu v Ostravě, která mi sdělila, že soudce už v organizaci nepracuje a výhrady budu moci uplatnit u odvolacího soudu. Jistě ne bez zásluh byl tento člověk krátce nato povýšen mezi pracovníky krajského soudu.
Krajský soud mé výhrady ponechal bez povšimnutí a není divu, posuzoval je Indráčkův kolega JUDr. Otakar Pochmon. Bylo to zvláštní řízení, regule soudního řádu v Ostravě znamenají velice málo. Jeden z přísedících si dokonce přinesl malinkou skleničku s bezbarvou tekutinou, natáhl nohy, zavřel oči a občas upil. Předsedkyně krajského soudu mi posléze sdělila, že nic, co by svědčilo pro mou stížnost, není v protokolu uvedeno. Toto tvrzení je hrubě nepravdivé, část výhrad zaznamenána je, přestože Indráček řádný průběh řízení protokoloval v rozporu se skutečností. Její zdůvodnění navíc nehodnotí, zda se soudce dopustil anebo nedopustil věcí, na které jsem si stěžoval.
Devět let vyučuji novinařinu na vysoké škole, ale ve veřejnoprávním rozhlasu za Ježkova řízení mou práci posuzoval úplný nováček, středoškolák bez řídící praxe a sebemenších zkušeností (současný blízký spolupracovník ministra ing. Petra Lachnita). Nemohl znát časové ani formální souvislosti práce redaktora. Tuto skutečnost, důležitou z hlediska racionálního pracovního úkolování, soud vůbec nebral v úvahu. Můj právní zástupce JUDr. Vladimír Ježek mě několikrát upozornil, že soudní jednání bylo provázeno takovým vnějším tlakem ze zdroje v Praze, jaký on dosud nezažil. Od té doby mně de facto přestal hájit. Protestoval jsem u příslušných institucí proti způsobu, jakým probíhalo líčení. Bylo mi však shodně vysvětleno, že právo soudní nezávislosti nesmí být narušeno.
Po zkušenostech s ostravským soudem tvrdím, že tato instituce beztrestně porušuje zákony této země. Protože ani inspekce ministra spravedlnosti nepovažuje za nutné se věcí zabývat, jsem přesvědčen, že porušování zákonů soudní mocí se v ČR, alespoň v některých případech, děje systémově.
Miroslav Hruška
Poznámka JČ: Pokud není Miroslav Hruška spokojen s výsledky práce českých soudů, měl by se odvolávat tak dlouho, a tak daleko, až jeho případ začne projednávat příslušný soud Evropské unie. Myslím, pokud je to možné, že by čeští občané měli více často využívat možnosti odvolat se k evropským soudním dvorům, protože ty budou nakonec uplatňovat právo zcela neúplatně a nezávisle. Budeme rádi, pokud k tomu někdo napíše podrobnější rozklad, jak to učinit. Bezpochyby jen odvolací rozsudky celoevropských soudů mohou přimět českou justici, aby postupně přijala principy západoevropského práva.
