Policie brutálně zmlátila na stanici v Lupáčově ulici izraelského zdravotníka
Výpověď Yoshuy Tzarfaty
Tuto výpověď nezávisle potvrdil jiný svědek, Němec žijící ve Švédsku, jehož svědectví jsme zveřejnili včera.
Odpoledne úterý 26. 9.
Y. T. studuje medicínu v Izraeli a má dvojí občanství francouzské a izraelské. Demonstrace 26. 9. se účastnil jako zdravotník. Z tohoto titulu nosil pásku s červeným křížem a jeho zdravotnická brašna jím byla taktéž označena. Páska, kterou mi ukázal, byla rozpoznatelná na dálku a přesvědčila mě o možnosti rozeznat jej během celé demonstrace.
Y. vyrazil se žlutým průvodem s dalšími třemi členy zdravotní pomoci a lékařem. Po příchodu na Nuselský most byli mobilním telefonem přivoláni na pomoc zdravotní službě u modrého průvodu, který se dostal do vážných střetů s policií na dně Nuselského údolí.
Sestoupili. Zde viděli množství zraněných osob, buď po úderu obuškem, nebo dlažebními kostkami, které policisté házeli nazpátek v odpovědi na kostky házené některými demonstranty. Některá zranění byla poměrně vážná. Mezi zraněnými nebyli pouze demonstranti, ale i novináři, členové OPH a kolemjdoucí.
Po vážných srážkách a dalším zásahu policie byl modrý průvod rozprášen. Yoshua se proto přemístil k růžovému průvodu, odkud byly oznámeny srážky ve chvíli rozprášení průvodu. Bylo mezi 17:00 a 18:00. Zde se nacházeli další zranění. Yoshua Tzarfaty se o ně staral a ztratil se zbytku své zdravotnické skupiny.
Šel se znovu sjednoceným růžovým průvodem směrem na Václavské náměstí.
Při příchodu na náměstí byli policisté velmi násilní (bylo to krátce po té, co lidé rozbili výlohy restaurace MacDonalds, která se nachází v horní části náměstí, naproti Muzeu). Ve zmatku našel jednoho člena zdravotní hlídky, pod dojmem panického útěku se rozhodli opustit náměstí a jít na bezpečnější místo.
Vydali se malou uličkou z náměstí, klidně se vzdalovali. Najednou uslyšeli policejní sirény a hluk aut, která zastavila za nimi. Policisté vystoupili a začali zadržovat osoby, které se nacházely na ulici. Y. dostal strach a začal utíkat opačným směrem. Několik policistů se rozběhlo za ním. Y. běžel a křičel: "Red Cross, Red Cross". (Červený kříž, Červený kříž!)
Jeden policista jej dostihl, brutálně srazil na zem a utrhl část látky s označením červeného kříže na tašce a poprvé jej udeřil do obličeje. Dorazil druhý policista, vytáhl něco jako popruh, nebo kožený řemínek a svázal mu s ním ruce dost silně tak, že známky po spoutání byly viditelné ještě o několik dní později.
Byl naložen do antonu, kde již bylo 7 zadržených osob. Byl položen na zem obličejem ke stropu. Jeden policista jej udeřil do hlavy. Přišli další policisté, otočili jej a natáhli mu ruce a nohy. Ležel si na rukou, na nohou, především na kloubech, na hrudníku. Policista jej znovu udeřil do hlavy. Zvedli jej a strhli mu pouta. Policista mu odepnul pásek a křičel něco v češtině, čemu Y. nerozuměl. Policista rozřízl pásek nožem. Policista jej znovu udeřil do břicha a opět položil na zem. Takto cestoval v autě dokud nedojeli na stanici, jejíž jméno Yoshua nezná. Avšak několik německých svědků tvrdí, že jej viděli ve středu na stanici v Lupáčově ulici na Praze 3.
Večer úterý 26. do noci, středa 27.
Po příchodu na stanici byl Yoshua uzavřen v miniaturní cele, kde nebylo místo.
Přišli pro něj a dali mu podepsat prohlášení, aniž by mu ho předtím přeložili.
V žádném momentě nebyly Yoshuovi sděleny přesné důvody jeho zadržení. Žádal, aby mohl někomu zavolat, nebo aby se mohl spojit s OPH, ale to mu bylo suše odmítnuto.
O něco později ho vzali do jiné místnosti, kde byl znovu bit do zad, žaludku, přes ústa. Potom ho vrátili do cely.
K jídlu dostal dva krajíce chleba a salám. Y. je přísný vegetarián a když žádal něco jiného, dostal pouze chleba. Potom zkoušel spát na malé lavičce, ale nemohl kvůli bolesti.
Y. si myslí, že zuřivost policistů vůči němu byla zapříčiněna tím, že měl na sobě modré triko a že si policisté mysleli, že byl účastníkem slavného "modrého" průvodu, ve kterém byly násilné srážky s policií.
Existují bohužel velmi silné domněnky, že pokud policie byla ovlivněna barvou, nebyla to barva Y. oblečení, ale jeho pleti. Ve skutečnosti se mnohé výpovědi shodují v tvrzení o rasistickém rozhodování a chování některých policistů (toto je také doloženo českými pozorovateli a faktem, že ze zadržených osob ti nejhůře týraní byli především občané Izraele a Řecka).
Y. chce však upřesnit, že všichni policisté ze stanice se k němu nechovali tak tvrdě a že dva z nich se zdáli být zaujati jeho vzhledem, jedna žena mu dokonce nabídla, aby šel vyhledat lékaře, což Y. odmítl.
Cesta ve čtvrtek 28.
Po 24 hodinách strávených na stanici v Lupáčově ulici, byl Y. převezen na jinou stanici. Tam byl nějaký člověk, který k němu přišel, ukázal mu průkaz (resp. kartu) OPH, chvíli s ním mluvil a poradil mu, aby podepsal prohlášení, které mu dají. To také udělal. (Po propuštění, v pátek večer, jsem ho vzal do Informačního centra, aby mohl nalézt své přátele, kteří na něho čekali, a povědět o podmínkách svého zadržení novinářům. Jiní členové OPH, kteří zde byli, nám jasně vysvětlili, že žádný z členů jejich asociace neměl přístup na stanice.)
Po krátkém pobytu na této stanici byl převezen do centra cizinecké policie v ulici Olšanské u Žižkova, kde se nacházely mnohé zadržené osoby. Když přišel a policisté viděli, že si drží bok a že kulhá, jeden z nich mu dal svým obuškem ránu na bolestivé místo "jako náhodou", potom se omlouvaje. Tím rozesmál ostatní.
Y. byl zaveden do nějaké místnosti, kde byl svlečen donaha jedním policistou, který otevřel dveře v jednu chvíli právě když byl zcela nahý, aby ho všichni, kdo byli v hale mohli vidět. (Tato skutečnost mi byla sdělena více zadrženými, muži i ženami, kteří museli podstoupit stejné "potěšení".)
Potom bylo přistoupeno k sejmutí jeho otisků prstů a k fotografování, kvůli založení jeho indetifikační karty. Poté, co byl vyfotografován, se mnozí policisté bavili tím, že si jej fotografovali pro své "rodinné album".
Vzhledem k tomu, že měli pasy a identita byla jasně určena, mohli bychom se ptát, proč policie přistupovala k zakládání spisů s otisky prstů a fotografiemi, protože v českém právním řádu je podmínka, že pokud je identita osoby jednou zjištěna, neměly by jí být ani odebírány otisky prstů, ani by neměla být fotografována (čl. 13, odst. 7 zákona 283/1991). Žádná z osob, na kterou byla tato opatření aplikována, nemohla, podle mých vědomostí, znát důvody, ani získat nějakou informaci o pozdějším užití oněch materiálů, ani když na to vznesli dotaz.
Na stanici cizinecké policie žádal Y., aby si směl zatelefonovat. Toto právo mu bylo odepřeno.
Noc ze čtvrtka 28. na pátek 29. ráno
Y., stejně jako další lidé přítomní na policejní stanici byl naložen do autobusu. Ve vozidle byla velmi malá klec a policisté do ní zavřeli dva lidi, jen tak pro zasmání.
Po jejich příjezdu do záchytného tábora v Balkové se museli svléct, byly jim odebrány jejich věci, potom jim bylo na paži inkoustem napsáno číslo a dostali pruhované pyžamo.
Při jejich příjezdu jim bylo řečeno, že by tam mohli zůstat až 180 dní a že nemohou ven, aby si protáhli nohy na více než 1 hodinu během 24 hodin. Přesto, když někteří žádali o možnost vycházky/procházky, bylo jim toto právo kategoricky odepřeno.
Čtyři byli umístěni do cely o velikosti asi 15m čtverečních.
Policisté z tábora k vězňům mluvili pouze česky, většinou řvali a doprovázeli svá slova gestikulací. Přesto ve chvíli, kdy jeden ze zadržených z Yoshuovy cely otevřel okno, aby mohl komunikovat se zadrženými z vedlejší cely přišel jeden dozorce, který s nimi nemluvil jinak než česky a - anglicky - mu sdělil příkaz, že musí okno zavřít.
K jídlu měli maso. Zadržení, kteří byli vegetariáni, mezi nimi i Yoshua, žádali, aby mohli mít něco jiného, ale policisté nechtěli. Proto se rozhodli, že začnou držet hladovku. Když policisté viděli, že odmítají jíst, po deseti minutách jim jídlo vzali a nedali jim nic jiného.
Během celé noci jim bylo bráněno ve spánku, světla zůstala rozsvícená, policisté ze stráže křičeli.
Ráno, když policisté viděli, že nikdo nejedl, vzbudili zadržené, kteří se snažili spát křikem a boucháním na dveře. Vešli do cel a třásli jimi volaje: "No sleep, no sleep".
Když přijel francouzský konzul byli přeskupeni, potom jim byly vráceny jejich osobní věci. Také jim byly vráceny pasy, ve kterých bylo nalepeno výjezdní vízum s platností 24 nebo 48 hodin, podle jednotlivců.
Y. sám neviděl, že by byl v Balkové někdo bit, ale slyšel, že tam prý zbili jednoho Němce.
Jiné informace
Vedle těchto dvou výpovědí jsem měl možnost posbírat jiné informace, pocházející od různých lidí zajištěných, nebo zadržených.
Dva Francouzi - Aude a Boris - byli také zadrženi ráno 27. 9. 2000 mimo jakoukoliv demonstraci či shromáždění, nebezpečného charakteru, když šli po Karlově mostě ve společnosti dalších cizinců. Po příjezdu dvou policejních aut a kontrole totožnosti byli zadrženi a dopraveni na policejní stanici pro cizince v Olšanské, aniž jim byly sděleny důvody jejich předvedení, a to ani v tom momentě, ani potom.
Já sám jsem musel podstoupit kontrolu totožnosti, během čtvrtka 28. 9. na zastávce tramvaje, daleko od centra, vzdálen od všech míst, kde probíhala shromáždění, nebo setkání, takže tam nebyla žádná demonstrace a bezpečnost majetku ani osob nebyla v žádném případě ohrožena a nic nemohlo odůvodnit mou kontrolu, ani v mém chování, ani v mém oblečení (českými pořádkovými silami velmi často užívané měřítko, bohužel stejně jako "špinavé huby"). Jediným důvodem pro mohutnou kontrolu (protože ji vyžadovalo ne méně než 6 policistů) je, že jsem se nacházel ve společnosti několika Francouzů a že jsme mluvili francouzsky. Kontrola pasů byla provedena a dala tak místo vytvoření lístku/spisu/dokumentu. Oslovené osoby nedostaly žádnou jeho kopii, nebylo poskytnuto žádné vysvětlení kontroly, dokonce ani po výslovném dotazu v češtině. Kontrolovaným osobám nebyla poskytnuta žádná informace o použití a budoucnosti oněch dokumentů.
Mnohé další výpovědi kladou důraz na urážky, prudkost a týrání všeho druhu (bránění ve spánku, nazí zadržení před svědky, gesta či slova obscénní nebo rasistická, zastrašování, ...) na žalostné podmínky zadržování (spaní na zemi bez pokrývky, zavírání mnoha lidí v malém prostoru, pouta, absence lékaře, nebo lékařské asistence pro zraněné osoby, ...).
V téměř všech případech bylo pro zadržené osoby nemožné vidět advokáta, nebo si zatelefonovat.
Zprávu sestavil podle výpovědí Bertrand Schmitt v Praze 30. 9. 2000
