středa 11. října O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Další výpověď o brutalitě české policie: Le Monde: Praha, město evropské kultury Co když není policejní brutalita jen dílčí problém: Chce společnost Zákon a Pořádek (vynucovaný až brutálně) namísto řešení složitých problémů? (Vojtěch Polák) Podobnost s českým popíráním problémů čistě náhodná? Srbská televize poprvé vysílala film o vraždění Albánců - co na to Srbové? (Guardian) Sazka a Česká televize Stížnost na ředitele České televize: Chmelíček zpochybnil nezávislost a ohrozil dobré jméno ČT (Tomáš Pecina) „Slavná" Klekánice mě moc nepřesvědčila (Ivan Sosna, Tomáš Pecina) Polemika s Lidovými novinami: Podivná diskuse o transformaci vysokých škol (Milan Valach) Politicko-ekonomická polemika Vliv MMF a Světové banky na vývoj světové ekonomiky (Tibor Vaško) Energetická nejistota kanadskýma očima: Cenová hladina v Ontariu (Jiří Jírovec) Diskuse: Tak jak to bylo s antiglobalizačními demonstranty? (Karel Mašita, Martin Vadas) Mám ze všech těch výpovědí zmlácených aktivistů divný pocit (Aleš Kastner, odpověď JČ) "Dobré vztahy": Klaus na Slovensku, Havel v Turecku (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Vojtěch Polák

Pane Čulíku,

možná, že policejní brutalita není jen dílčí problém. Chápavý postoj novinářů, politiků a veřejnosti nutí k vážnému zamyšlení nad širšími souvislostmi.

Zdá se, že společnost jako celek chce Zákon a Pořádek (vynucovaný až brutálně) používat jako všelék k řešení "složitých" problémů.

Takový postoj postrádá především tvořivý přístup k věci. Nezajímá nás o co jde a jak to řeší jinde. Pak ovšem těžko můžeme odhalit příčiny a možnosti řešení. Pokud nás projevy té věci příliš obtěžují, s nechutí se odhodláme k "symptomatické léčbě", jejíž brutalita je úměrná naší naštvanosti.

Jde v podstatě o nechuť a následně o nedostatek smyslu pro realitu. Chceme mít svět kolem sebe jednoduchý, přehledný, srozumitelný a statický. Chceme používat sadu tradičních a osvědčených receptů v důvěrně známých situacích. Chceme to tak silně, že si rádi pleteme naše přání se složitou, nepřehlednou, nesrozumitelnou a stále dynamičtější skutečností.

Nejsme-li schopni přijít takovému světu na chuť (adaptovat se), dochází k tvrdým střetům s nepoddajnou realitou. Nechceme a neumíme nic jiného, než snažit se donutit skutečnost k poslušnosti násilím. Nechceme a neumíme připustit, že to není dobrý nápad - prostě proto, že se pokoušíme o nemožné. A konečně - nechceme a neumíme připustit, že nás to přichází pěkně draho.

To s lidmi, kteří mají k životu vstřícnější postoj, jsme s brutalitou mnohem úspěšnější. Snažíme se je "znormalizovat" všemi prostředky. Je to pro nás velmi důležité - dává nám to iluzi, že náš pohled je ten jediný správný a že život se mu na konec podřizuje. Naše brutalita tak vlastně slouží "správné" věci. Je to jen nezbytné a oprávněné násilí. Jasná sebeobrana - naší iluze o sobě a o světě kolem nás.

Svůj životní postoj předáváme další generaci. Bude přesto trochu jiná. Možná přijde na chuť životu jaký je víc, možná méně. Možná tedy bude kultivovanější. Tomu se asi říká společenský vývoj.

P.S.: Na místě policistů bych nebyl moc klidný. Co když náhodou (stát se může všechno) společnost usoudí, že policejní brutalita je problém, který je třeba "řešit". I při té představě běhá mráz po zádech ...

vp