Quebecký Kanaďan: "Policista mi řekl: ´Usměj se!´ a když jsem se usmál, řekl mi: ´To nesmíš!´ a praštil mě do břicha.
Výpověď dvou quebeckých Kanaďanů (jména a adresy OPH známy)
Byl jsem zadržen společně se svým kamarádem cca v 18:00 na rohu ulic Petra Rezka a nějaké další ulice, kde jsme s dalšími asi 20 lidmi seděli na silnici a nenásilně jsme blokovali průchod.
Náhle nás obstoupili policisté, my jsme začali skandovat: "No violence" a zdviženými ukazováky a prostředníky jsme policistům ukazovali mezinárodní symbol "V" jako vítězství, policisté však skandování nedbali, začali nás mlátit, pak nám zkroutili ruce za záda a naložili nás do antonu.
Odvezli nás na policejní stanici, bohužel nevím kam, nikdo nám neřekl proč jsme zadrženi. Po příjezdu nás prohledávali.
Když prohledávali mne, policista mi řekl, že se mám usmát, když jsem se tedy usmál, začal na mě křičet: "Co se směješ, to nesmíš" a praštil mne do břicha. Při prohledávání mého přítele u něj našli vlajku s nápisem revoluce.
Policista začal na mého přítele křičet.
Na stanici jsme nemohli spát, protože nás zavřeli na nějaký dvůr, kde byla zima a my jsme měli jen lehké oblečení, protože jsme nepočítali s tím, že se zdržíme venku do večera.
Najíst nám dali poprvé po několika hodinách na stanici, dostali jsme jeden kus chleba se salámem, někteří lidé nejedli vůbec.
Vím také, že některým lidem říkali, aby jim jídlo zaplatili, ale nám ne. Také po nás chtěli podepsat nějaký papír, který byl psán česky, když jsme se ptali, co to je, tak nám řekli, že vyjádření o tom, že jsme byli v zóně, kde jsme neměli co dělat, tvrdili nám, že nás mají natočené, jak házíme dlažebními kostkami, což není možné, protože já ani můj přítel jsme žádné dlažební kostky neházeli, také po nás chtěli 1000 Kč, neřekli nám proč.
My jsme jim peníze nedali a prohlášení jsme také nepodepsali.
Potom nám řekli, že jídlo dostaneme, až podepíšeme to prohlášení, ale my jsme ho stejně nepodepsali.
Ráno nás vzali do nějaké haly, kde byla řada policistů, my jsme kolem ní museli projít a policisté nás bili. Ani jeden z nás však kromě několika oděrek nemá žádná větší viditelná zranění.
Potom nás vzali do autobusu, po cestě do autobusu nám velmi bolestivě spoutali ruce a za zády nám je zvedli nahoru, takže to bylo velmi bolestivé, snažili se vzájemně izolovat lidi stejné národnosti, a tak rozdělili i mne a kamaráda.
V autobuse jsem viděl, že někteří lidé jsou zbiti daleko více než já, měli viditelná zranění, podlitiny, monokly. Pak nás převezli do Olšanské ulice na cizineckou policii, to bylo někdy ráno. Večer nás znovu převezli, nevím kam, asi do Balkové jako ostatní, byl jsem zavřen s jedním člověkem z USA, jedním Norem a jedním Baskem, takže komunikace byla velmi složitá, mohli jsme mluvit pouze anglicky.
Celou dobu nás ani jednou nepustili ven, stále jsme byli zavřeni. Propuštěn jsem byl 29. 9. 2000 mezi 20:00 a 21:00 a mám povinnost opustit Českou republiku nejpozději do zítřejší půlnoci (pozn. 30. 9. 2000 do 24:00).
