Česká média potlačují informace o policejní brutalitě
Jan Čulík
Čeští novináři zamlčeli, že policie zbila stovky náhodně vybraných lidí, na které si troufla. Nedošlo jim, že svoboda je nedělitelná a že se totéž může stát každému. Česká tisková kancelář vydala minulý týden dvě zprávy, zachycující svědectví silné brutality české police, která arbitrárně zatýkala chodce a lidi, kteří nepáchali žádné násilí, ponižovala je a fyzicky je týrala. Bohužel, až do neděle večer nevydaly tyto dvě zprávy vůbec žádné české sdělovací prostředky. Česká média tak selhala ve své roli kontrolora vznikající demokracie v České republice.Mediální spiknutí,, v jehož rámci sdělovací prostředky zamlčely české veřejnosti, že v české policii vládne zavedená kultura násilí je nesmírně závažné.
Jak píšu anglicky v aktuálním vydání týdeníku Central Europe Review, je zjevné, že násilí, jemuž byli na českých policejních stanicích koncem září vystaveni zahraniční i čeští občané, nelze považovat za výjimečný rys, ale je velmi pravděpdobné, že je to zažitá součást české policejní kultury. Proč tak usuzuji? Z četných svědectví bitých zahraničních i domácích občanů, která máme k dispozici, totiž vychází najevo, že mučení a brutalita vykazovala na mnoha policejních stanicích výrazné společné rysy.
Těžko si dovedu představit, že by Stanislav Gross vydal před antiglobalizačními demonstracemi svým podřízeným policistům koordinační směrnice, výčet brutálních a protizákonných postupů, jakých mají policisté proti zadrženým osobám používat. Nikoliv, to, že policisté na mnoha policejních stanicích často používali týchž brutálních metod (např. po výslechu srazili vyslýchanou osobu na všechny čtyři a kopáním ji hnali zpět do cely) je jasnou známkou toho, že jde o projevy zcela zažité, běžné policejní kultury.
Právě proto že se ve svědectví postižených lidí vyskytují obdobné brutální praktiky, zaznamenané na mnoha policejních stanicích (např. mlácení lidem hlavou o stůl, prohánění osob uličkou policistů, kteří je bijí pendreky, házení osob proti zdi, tahání osob za vlasy, lhaní policistů a jejich výsměšný, agresivní postoj, odepírání zadrženým právo hovořit s právníkem či vůbec si ven zatelefonovat, odepírání vody a pití, uzavírání mnoha osob do malých cel), je velmi pravděpdobné, že česká policie normálně používá těchto brutálních metod i proti českým zadrženým, lidem, kteří jsou třeba podezřívání z trestného činu, nebo vůči vůči ilegálním imigrantům. Je zde pole neorané pro výzkum mezinárodních lidskoprávních organizací.
V České republice neexistuje tradice hrdého občanství, lidé nejsou zvyklí se zasazovat za svá práva, bojí se, že by to s nimi špatně dopadlo, kdyby pozvedli hlavu (což se taky dost často děje), a tak je nepravděpodobné, že by tento způsob zacházení se zadržovanými osobami vyšel za normálních okolností najevo. Bylo zapotřebí až mezinárodních aktivistů, kteří jsou schopni vyjádřit se jasně a přesvědčivě, jsou si vědomi hrdého práva na občanské svobody, aby tato policejní brutalita vyšla najevo. (Zcela odhlížím od možných politických názorů některých těchto aktivistů: politické přesvědčení nemůže být v demokracii důvodem, aby někdo byl do krvava zbit anebo aby mu byl rozbit nos či zlomena ruka.)
Policie nemá právo mlátit ani osoby, které přistihne při trestném činu, třeba při rozbíjení výkladní skříně. Kupodivu je to překvapení i pro časopisy jako Neviditelný pes, který se bohužel stává symbolem nejbigotnějších a nejprimitivnějších názorů v české společnosti (v sobotu NP psal s porozuměním, že policisté zbili člověka, který před jejich očima rozbil výkladní skříň: skutečnost, že policie má pachatele trestného činu předvést před soud, nikoliv ho sama trestat bitím, je zjevně listům, jako je Neviditelný pes, nesrozumitelná).
Česká společnost měla vzít jako výjimečnou příležitost to, že zahraniční aktivisté pro ni objevili jinak skrývanou fašistickou brutalitu české policie, jíž může být bezpochyby vystaven každý český občan - svoboda je totiž nedělitelná. Jejich svědectví by se mohla stát odrazový můstkem k vážné diskusi o tom, jaká má být policie v demokratickém státě.
Bohužel, k tomu asi nedojde, protože české sdělovací prostředky dosud, jak se zdá, plně dodržují v této věci obscénní konspiraci mlčení. Ke škodě české společnosti. Doufám, že až jednou policie bezdůvodně zatkne šéfredaktora Rudého práva či Mladé fronty Dnes a pořádně je zmlátí, že si tito pánové uvědomí, že spiknutím koncem září a začátkem října roku 2000 promarnili šanci zahájit diskusi o tom, aby se česká policie dostala "do Evropy" a začala používat, ve prospěch českých občanů, a tedy i ve vlastní prospěch, civilizovanějších praktik.
Bohužel, v současné situaci se zdá, že se situace bude spíš zhoršovat. Policie a politikové využijí nedávných protiglobalizačních demonstrací, aby omezili právo občanů na demonstrace. Pošetilí čeští občané souhlasí s tím, aby na ně policie střílela gumové projektily!! Přečtěte si v dnešním vydání příspěvek pana Dolejšího, jak neinformovaná je v této závažné věci česká veřejnost i sám ministr vnitra.
Právo demonstrovat proti vládě i proti jejím institucím je základním právem v demokracii. Jeho omezováním - se souhlasem bezvědomé veřejnosti - se Česká republika posune směrem k asijským, případně jihoamerickým diktaturám.
