Stanovisko Komise pro etiku Syndikátu novinářů
ke stížnostem Jana Urbana na Jana Čulíka
ve věci jeho výroků o agentuře Epicentrum
a jejích reportérech Petře Procházkové a Jaromíru Štětinovi:
1. Stručný popis problému:
Jan Čulík, novinář a vydavatel internetového magazínu Britské Listy, tvrdí, že agentura Epicentrum, ve které působí Petra Procházková a Jaromír Štětina, má vazby na ruského politika Grigorije Javlinského a je součástí jeho mediálního impéria. Jaromír Štětina to ve svých dopisech etické komisi popřel a vyslovil mimo jiné názor, že Jan Čulík "porušuje novinářskou etiku tím nejhorším způsobem: lží".
Jan Čulík ve svém stanovisku pro etickou komisi uvedl, že svá tvrzení opírá o "hrubě neobjektivní, jednostranné propagandisticky laděné a nekriticky obdivné zpravodajství, které o G.Javlinském a jeho hnutí Jabloko přinášeli J.Štětina a P.Procházková".
Napsal také, že "podezření do jisté míry posiluje fakt, že novinářská organizace Epicentrum... má název shodný s PR agenturou hnutí Jabloko, v jehož čele G. Javlinskij stojí.
K tomu Jaromír Štětina uvádí, že jde jen o shodu jmen - nadace EPIcentr, což je analytické centrum hnutí Jabloko, nemá podle něj s Epicentrem, kde působí on a Petra Procházková, nic společného.
2. Rozbor věci z pohledu Etického kodexu novináře, přijatého Syndikátem novinářů:
Své tvrzení, že agentura Epicentrum je součástí mediálního impéria Grigorije Javlinského, podložil Jan Čulíkem nejprve výrokem, že Grigorij Javlinskij je předsedou Epicentra. Z vysvětlení Jaromíra Štětiny je zřejmé, že jde o jiné "EPIcentrum".
V dopise Komisi pro etiku Jan Čulík už hovoří jen o tom, že shoda jmen obou organizací do jisté míry posiluje podezření vůči (Štětinovu a Procházkové) Epicentru. To je ovšem jen názor, nikoli důkaz o spojení Epicentra s Javlinským.
Hlavním důvodem pro tvrzení Jana Čulíka je podle jeho dopisu Etické komisi "hrubě neobjektivní, propagandisticky laděné" atd. zpravodajství Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové o Grigoriji Javlinském. Jan Čulík to dokládá příklady tří článků, obsahující například citáty typu "Jabloko si za celou dobu existence uchovalo své hlavní bohatství - pověst principiální a demokratické opozice." nebo "Příliš zásadoví pro úspěch".
Komise pro etiku se domnívá, že dotyčné články zpravodajů agentury Epicentrum nejsou čistě zpravodajské povahy a obsahují i hodnocení ruských politických poměrů, čímž se netají. Jde tedy o vztah zpravodajství (informace) a publicistiky (názor). Zároveň je ale potřeba říci, že když čeští novináři píší pro české čtenáře o dění v zahraničí, je nezbytná míra interpretace, zjednodušení a typizace prostředí a aktérů děje jistě vyšší, než při popisování českého domácího dění.
Konkrétně k Javlinskému: Ano, z materiálů agentury Epicentrum je vidět, že tento politik je jejich autorům sympatický. Ale to, že mezi ruskými politickými elitami je výjimkou, které si zaslouží zařazení mezi demokraty evropského střihu, není
pouhé tvrzení reportérů Epicentra, nýbrž široce uznávaný názor.
Ale ani i kdyby ze zpráv a reportáží Epicentra byly znát sympatie k Javlinskému ještě více, nestačilo by to jako důkaz na tvrzení, která o propojení Epicentra a Javlinského uvedl Jan Čulík. Toto tvrzení zůstává nedoloženou hypotézou.
Komise pro etiku se věcí zabývala na svém zasedání 20. září 2000 a hlasy všech přítomných členů dospěla k závěru, že se Jan Čulík prohřešil proti
první větě bodu 1e) Etického kodexu novináře, který zní: "Novinář je povinen nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat."
a proti bodu 3 a) Etického kodexu novináře, který zní: "Nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace."
3. K výhradám Jana Čulíka vůči Komisi pro etiku:
Jan Čulík se domnívá, že u šesti (tedy většiny) členů Etické komise existuje v tomto případě podezření z podjatosti, a proto by se dotyční a dotyčné neměli posuzování případu účastnit.
Komise konstatuje, že pokud byl Jan Čulík ochoten komunikovat s Komisí pro etiku, znamená to, že ji akceptuje jako celek. Pokud provádí její selekci, byla by jeho partnerem nikoli tato komise, ale jím samým určené grémium.
Jan Čulík uvedl, že "závěr etické komise, ať bude jakýkoli, bude považovat nanejvýš za informativní a indikativní, v žádném případě ne za autoritativní nebo v jakémkoli smyslu účinný."
K tomu komise dodává, že všechny její závěry jsou především "informativní a indikativní". Komise nemá žádnou výkonnou pravomoc, může pouze vyslovit svůj názor a seznámit s ním veřejnost.
V Praze, 27. září 2000
Za Komisi pro etiku
Barbora Osvaldová
předsedkyně KPE
