Přehledná nabídka

Ivan Hoffman

Přesně rok po té, co KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratická unie a Občanská demokratická aliance uzavřeli Svatováclavskou dohodu, položili včera na stůl Svatováclavskou smlouvu.

Slovo, které se změnilo, je důležité hned z několika důvodů. Volič po včerejšku ví, že v příštích volbách nemůže volit jednu ze čtyř stran spojených do volební koalice, aniž by současně nevolil další tři.

Současně ví, že mu tato koalice do čtyř měsíců nabídne svého kandidáta na příštího premiéra, do šesti měsíců mu řekne, jak bude v případě jejího vítězství složena vláda a konečně do třicátého června čtyřkoalice nabídne programový dokument vlády, tedy smlouvu s voličem.

Jestliže budou podobně postupovat i sociální demokraté a ODS, mohly by se příští volby do poslanecké sněmovny, na rozdíl od všech minulých, lišit v tom, že by volič poprvé nekupoval zajíce v pytli.

Svou představu o tom, kdo by měl spravovat věci veřejné by porovnal s konkrétní nabídkou lidí a programů a vybral to, co se mu nejlépe zamlouvá. Hodně voličů bude jistě postupovat instinktivně, nebude studovat programy, tedy nabízené smlouvy a zvolí si hezký bilboard, anebo vtipný slogan.

Ti náročnější by ale měli být konečně ušetřeni toho, že na ně po volbách politici přestanou brát ohled a zařídí se po svém, bez ohledu na předvolební sliby.

Když se na včera podepsanou čtyřkoaliční smlouvu podíváme z pohledu smlouvy opoziční, bez ironie můžeme konstatovat, že je krokem k politické stabilitě, kterou hledají i ODS a ČSSD. Pouze místo zamýšlených dvou možností bude mít volič tři. Výběr ze tří možností nevylučuje úvahu o tom, že by se vlády ujal vítěz a zbylé strany by pak respektovaly menšinovou vládu, jak je tomu nyní. Když už se to tak zavedlo a v podstatě to funguje.

Vysílá se v pátek 29. září ráno.