pátek 29. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Analýza pražských událostí posledních dní:
  • Globalizační demonstrace: poraženou stranou je česká veřejnost (Tomáš Pecina) Potyčky v Praze:
  • Policie napadla fotoreportéra Wišniewského a poškodila mu aparát (Štěpán Kotrba) Policie hraje falešnými kartami:
  • Zpráva o policejních provokatérech je pravdivá (Štěpán Kotrba) Lidové noviny potvrdily informace Britských listů:
  • Na demonstracích v Praze působily stovky policistů v civilu (LN) Český tisk a skutečnost:
  • Antiglobalizační demonstrace: To, co o nich napsaly noviny, neodpovídalo realitě (Michal Škop) Názory:
  • Ti, kdo pozvali MMF, by se měli národu omluvit (Jan Hurych)
  • Proč idnes líčila demonstrace jako válku, když na Václaváku není nic vidět? (čtenář)
  • V Praze nedemonstrovali ekologičtí aktivisté (Dalibor Matušinský)
  • Nesouhlasím: takže snad výtržnosti způsobili sami policisté? (Ludvík Vavřina) Česká politika:
  • Přehledná nabídka Čtyřkoalice (Ivan Hoffman) Po delší době, dopis od Jiřího Jírovce:
  • K Jaromíru Štětinovi: na novináře se presumpce neviny nevztahuje (Jiří Jírovec) Znovu k případu Jaromíra Štětiny a jeho novinářskému aktivismu:
  • Trapas nad trapas: To je překvapení! Syndikát novinářů se vyslovil ve prospěch pana lékárníka a odsoudil ponocného Francka (Jan Čulík)
  • Etická komise Syndikátu novinářů: Odsuzujeme Jana Čulíka
  • Jana Čulíka nemohu žalovat, protože mi nechce sdělit svou adresu (Jaromír Štětina)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.)
  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

    Aktualizace neděle 1. října 2000, 15.15:

    Brutalita české policie

    Výběr ze svědeckých výpovědí o událostech na obvodním oddělení Policie ČR v Praze 9 Ocelářská v noci z 26. na 27. září 2000

    Datum události: 26.-27.9.2000

    Počátek: před půlnocí Konec: cca 6.10

    Místo kde k události došlo:

    Štěpánská ulice, policejní autobus, Obvodní oddělení PČR Praha 9 Ocelářská

    Identifikace svědků:

    Jméno: Josef Kudlík

    Zaměstnání: expedient

    Věk: 20

    Oblečení: zelená balonová bunda „Marlboro Adventure“, mikina šedá, černé džíny, kožené kotníkové boty, celkově seriozní, introvertní dojem

    Jméno: AB (je k dispozici OPH a orgánům činným v trestním řízení)

    Zaměstnání: student University Karlovy

    Místo trvalého pobytu: Praha

    Věk: 18

    Oblečení: khaki kraťasy, bílé tričko, celkově seriozní dojem, studentský typ

  • Seznámili Vás s vašimi právy?

    JK: Ne, pouze možná na předtištěném formuláři o podání vysvětlení, ústně vůbec, při zadržení ani na obvodním oddělení. Nesdělili mi moje práva ani žádné obvinění.

    AB: Ano, před podáním vysvětlení (policisté to označovali za „výpověď“).

  • Jaká situace vedla k vašemu předvedení?

    JK: Ten den jsem byl v práci do 18.00 do večera… Po zprávách, kolem 21. hodiny jsme se rozhodli, že se půjdeme do centra podívat.…. Žádné škody jsme neviděli, šli jsme středem Václavského náměstí….. Byl tam nesemknutý shluk lidí, vypadal jako rozpuštěné shromáždění, nikdo se nijak neprojevoval slovně ani fyzicky…

    Tak jsme seděli asi hodinu až do cca 22.45. V ten moment přišla od Můstku skupina lidí, kteří dorazili k nám a po chvíli, co se radili, se část, asi 150 přítomných, oddělila a šla do Štěpánské. My jsme se k nim přidali a šli jsme přímo s nimi, nevěděli jsme ale, kam jdou. Ani v tuto chvíli se nikdo nijak neprojevoval. Poté jsme narazili na policejní kordón se štíty a černými přilbami, pod kterými měli kukly… Začali jsme se radit, co uděláme dál. Po cca 15 minutách nás najednou bez jakéhokoliv varování další kordon odřízl od Václavského náměstí. Nevím kdy a jak se tam vzali, najednou tam byli a postupovali rychle k nám. Došli k nám tak blízko, že mezi naší skupinou a oběma kordony byla minimální možná bezkontaktní vzdálenost. V ten moment bylo jasné, že jsme se dostali do situace, do které jsme se dostat nechtěli. Šel jsem k policistům směrem k VN a zeptal jsem se, jestli mohou odejít, že jsem hodný a pokojný člověk. Policista na mne zakřičel, že jsem „hovno hodnej“, rozmáchl se a udeřil mne obuškem přes levou ruku. Ztratil jsem se zpátky do davu, bez iluze, že se odtud dostanu…

    AB: Cca od 15.00 jsem byl v centru Prahy, ze zvědavosti jsem chtěl pozorovat demonstrace. Šel jsem s davem z Václavského náměstí přes Náměstí míru k Nuselskému mostu, Nuslemi až na M Vyšehrad, potom na 5.května, po trase tramvaje k Muzeu a Opeře (cca 20.30), pak s dalším davem přes Magistrálu do Holešovic, kolem zadní brány a zpátky kolem Hiltonu, Masarykovo nádraží až na spodní část Václavského nám. (cca 23.15). Průvod šel po většinu času potichu, bez skandování a jakýchkoliv násilných přestupků proti osobám či majetku.. Uprostřed Václavského nám jsme se zastavili, nevěděli jsme, co se stalo, někdo řekl, že se něco děje ve Štěpánské, kde jsme došli k policejnímu kordonu, za kterým policie zajišťovala nějaké osoby. Cca po pěti minutách nám návrat na Václavské nám. odřízl další kordon policistů, kteří bez výzvy k opuštění prostoru celý úsek ulice uzavřeli a neumožnili nikomu odejít. Poté přijel policista s megafonem a vyzval nás, ať bez odporu nastupujeme do autobusů. Na místě byl OPH. Policisté mi odmítli sdělit důvod, proč nemohu odejít, chovali se nenásilně, korektně, ale nekomunikovali. Po prohledání a přiložení plastikových pout nás naložili do autobusu, toho dál od VN.

    Délka transportu na policii:

    JK: Vyráželi jsme přesně v 0.15, vozili nás po Praze něco přes hodinu. Objeli jsme policejní stanice Ocelářská, Prosek, a nejméně jednu další stanici. AB předčítal v autobuse kartičku o právech zadržených. Policisté měli kamenné tváře i když lidé naříkali, že mají pouta příliš utažená. Jeden ze zadržených šel dopředu k mříži a požádal policisty, aby mu pouta sundali a přiložili znovu, že se mu zařezávají. Policisté prohlásili, že je to v pořádku a nic neudělali….

    AB: 1,5 hodiny, stavěli před čtyřmi stanicemi, na jednu se nakonec vrátili (OO PČR Ocelářská). Po cestě se mi podařilo uvolnit si pouta a z mobilního telefonu půjčeného od jiného zadrženého jsem poslal SMS matce a zavolal na centrum právních hlídek, mluvil jsem s Centrem a poté mi zavolal jejich právník.

  • Byl jste fyzicky týrán (bit?)

    JK: Ano, bit, i když méně než ostatní.

    Kde?

    Jednak jeden úder obuškem ve Štěpánské, jednak na OO PČR v Ocelářské před výslechem.

    Detaily:

    Bití probíhalo po cestě z autobusu na chodbu, kde nás nutili klečet. Dostal jsem asi čtyřikrát obuškem a dvakrát mne kopli. Já ani nikdo jiný ze zadržených, které jsem viděl a slyšel, přitom nekladl aktivní, pasivní ani slovní odpor. V chodbě na služebně mne strhli do kleku, ve srovnání s chováním policistů k ostatním zadrženým se ale ke mně se chovali relativně dobře.

    Po předvedení na služebnu jsem musel klečet na rozšířené centrální chodbě, dokud si pro mne nepřišli pro podání vysvětlení, podle mého odhadu asi tři čtvrtě hodiny. Při klečení jsem musel držet ruce na zdi nad hlavou. V levém koleně mám povolené vazy od fotbalu, takže po návratu ze služebny jsem musel mít koleno tři dny stažené obvazem. Při klečení mne kolena bolela, dřevěněly mi nohy. Nohy jsme museli držet od sebe, když je dal člověk blíž, policisté mu je rozkopli, mně asi dvakrát. Přitom docházelo ke kroutícímu momentu na klečící kolena, bylo to nepříjemné. Všichni kolem mne museli také klečet, viděl jsem na ně koutkem oka. Snažil jsem se dívat do zdi, aby si policisté nemysleli, že koukám na ně. Když se někdo pokoušel ohlédnout, srovnali mu hlavu směrem ke zdi, někdy tvrdě, někdy méně.

    Vysvětlení jsem podával v kanceláři v prvním patře. Po jeho podání mne odvedli zpátky dolů, kde už jsem si mohl sednout na zem. Žádné další fyzické ústrky jsem nezažil.

    AB: Ano.

    Kde?

    Na chodbě OO PČR Ocelářská.

    Detaily:

    Po vystoupení z autobusu po druhé ráno (šli jsme po jednom) mne jeden policista dovedl se strkáním na služebnu, na chodbě v úrovni hlavního vchodu mne (pravděpodobně jiný) policista hodil na zem. Byli za mnou, neodvážil jsem se ohlédnout. Při pádu jsem si ulomil špičku zubu - trojky vlevo nahoře, k zubaři půjdu k pondělí (poškození zubu potvrzuje člen OPH, který výpověď zapsal). Na sobě jsem našel několik dalších zranění, ale nevím, kdy a kde přesně mi je policisté způsobili - jedná se o naražení nosu, oděrku na čele (od plastikových pout - viz dále), levý kloub spodní čelisti a naražená pravá klíční kost. V okamžiku, kdy jsem ležel na zemi, do mě uvedený policista, který stále řval, dvakrát kopl a jednou udeřil pěstí. Poté mne přizvedl do kleku, přinutil mne zvednout ruce vzhůru a opět prohledal. V kapse mi našel pouta, která jsem si v autobuse sejmul, stáhnul mi je přes čelo na pár vteřin dozadu přes hlavu a odřel mi tak čelo. Když jsem se pokoušel na policistu ohlédnout, udeřil mne do hlavy a křičel, abych se neotáčel. Někdy v té době mi byla přiložena normální pouta. Po celou dobu jsem přitom nekladl žádný odpor, slovní ani fyzický, velmi jsem se bál.

    Odvedli mne na chodbičku ke sklepu, kde jsem byl nucen pokleknout a následně klečel cca 20 minut. Mezitím se za mnou děly další věci, které jsem neviděl, pouze slyšel, včetně bití dalších zadržených. Násilí proti mně se dopouštěl především jeden policista, jehož číslo jsem neviděl, ale poznal bych ho podle hlasu a obličeje. Stále nám nadával a bil zejména přítomného Poláka a Francouze. Po dvaceti minutách nám hodnější, mladý policista, který se násilí, pokud vím, nedopouštěl, dovolil stát. Od klečení na dlaždičkách jsem měl podlitinu a oděrku na pravém koleni.

  • Byla omezena vaše osobní svoboda (pouty, svázáním, připoutáním). Kdy?

    JK: Ve Štěpánské mi policista přiložil plastiková pouta na jedno použití, které se mi podařilo s pomocí ostatních po cca hodině v autobuse sejmout. Ačkoliv jsem neměl pouta příliš utažena, ještě dnes jsou na mých rukách viditelné stopy po jejich přiložení a necítím hřbet palce pravděpodobně kvůli kompresi nervů nebo krevního oběhu. K použití pout neměla podle mne policie žádný zákonný důvod, nijak jsem se nebránil a neměl jsem ani jak a kam utéci.

    V Ocelářské jsem musel klečet dlouho na zemi s rukama na zdi, ale pouta mi už nepřiložili.

    AB: Ano, v autobuse plastiková pouta na ruce, která se mi podařilo po cca 20 minutách uvolnit a sejmout. Původní záměr policistů nechat nám je až na stanici. Na policejní stanici jsem dostal obyčejná pouta až do doby výslechu, asi na hodinu a půl.

  • Uráželi vás? Chovali se hrubě? Vyhrožovali?

    JK: Ano, samozřejmě. Nadávali nám všem dohromady („Prasata, demolujete Prahu!“, „Zkurvený anarchisti!“, „Zasraný levičáci!“, a podobně) i individuálně. Na mne osobně při výslechu křičeli např. „Zasranej dobytku, bydlíš tady a přitom to tu demoluješ“, „Dobytci, kdyby bylo po nás, rovnou vás postřílíme!“, „Zasranej komunisto!“ a řadu dalších, prakticky při každém slovním kontaktu, zejména při výslechu.Jeden policista po zjištění mé adresy výhrůžně prohlásil, že bydlí ve stejné ulici (Voskovcova) a že se určitě ještě někdy potkáme. Chování policistů vyvolávalo ve mně silný strach, bál jsem se i pohnout hlavou ve strachu před fyzickým napadením. Když šel kolem policista, všechno ve mně ztuhlo a přál jsem si jen, aby se kroky u mě nezastavily.

    AB: Když mne hodili na zem, všem nám nadávali, když jsem klečel, nikdo mne už neurážel, ale panovala tam silná atmosféra strachu.

  • Byl jste vyslýchán?

    JK: Ano…. Při výslechu mi opět OP kontrolovali. Ačkoliv znali mojí totožnost, musel jsem po výslechu až do rána, cca 3 hodiny čekat na příjezd daktyloskopa a fotografa. Ti mi odebrali otisky prstů, jednotlivých na obou rukou i celých dlaní, a třikrát mne vyfotografovali, všechno zepředu z různé vzdálenosti.

    AB: Ano…. Identifikaci prováděli… podle OP, ale sejmuli mi i otisky všech prstů a celé dlaně, fotografie anfasu s číslem ze třech různých vzdáleností.

  • Na co se vás ptali?

    JK: Co jsem ve Štěpánské dělal, ale jinak se moc neptali - vysvětlení jsem podal sám, souvisle jsem mluvil a policisté do toho věcně moc nevstupovali. Pořád na mne ale křičeli a nadávali mi. Protokolovala to jediná policistka, kterou jsem na stanici viděl. Když jsem popisoval přítomnost hlídek OPH ve Štěpánské, policistka prohlásila, že jsou „to taky pěkný svině“.

    AB: Kdy, kde, proč a co jsem v průběhu demonstrací dělal, iniciále atd…). K žádné konkrétní výpovědi mne nenutili, vyslýchající policista byl korektní.

  • Bylo vám dovoleno zavolat si ? Jak dlouho jste na to čekal?

    JK: V žádném případě, zakázali nám zavolat si i z vlastního mobilního telefonu. Nijak to nezdůvodňovali, odpovědí bylo prosté „ne!“.

    AB: Ne, nepožádal jsem o to., nemělo cenu se ptát, jediným výsledkem by bylo bití, bál jsem se požádat i o to jít na záchod. Předpokládal jsem navíc, že mne nemohou držet dlouho.

  • Dali vám napít? Jak často?

    JK: Ne.

    AB: Ne, za pět hodin nic.

  • Dali Vám najíst? Co? Jak často? Musel jste za to platit?

    JK: Ne, ani náhodou.

    AB: Ne.

  • Bylo vám dovoleno spát? Popište podmínky:

    JK: V žádném případě, když jednomu zadrženému klesala únavou hlava, přišel k němu policista a řekl mu, aby moc neusínal, že by mu mohla spadnut hlava a mohl by si ublížit. Dále uvedl „Ty se tady teď vyspíš a zítra budeš zas řádit“.

    AB: Ne, původně jsme museli klečet, potom stát, nakonec jsem si mohli sednout na zem, ale jeden zadržený, který usínal, byl policisty buzen.

  • Bylo vám umožněno použít toaletu? Jak často?

    JK: Neměl jsem potřebu, myslím, že by mi to ale umožnili. Základním předpokladem ovšem bylo troufnout si říct.

    AB: Problém. Dvě hodiny v autobuse naše žádosti ignorovali, když jsme klečeli, nikdo se neodvážil zeptat, až do doby, než jsme byli vyslechnuti a mohli jsme si sednout.

  • Kdy a jak jste byl propuštěn?

    JK: Po šesté hodině ráno, bylo šero. Po odebrání otisků prstů jsem čekal už asi jen deset minut, pak mi vrátili klíče a pustili mne. Propouštěli nás po jednom. Dva předvedení, kteří se znali, na sebe chtěli počkat před stanicí. Když to slyšel policista, začal křičet, že to nepřipadá v úvahu, že po propuštění musí zmizet. To se odehrálo uvnitř před propuštěním jednoho z nich. Po propuštění jsem šel rovnou do práce.

    AB: Po výslechu jsem cca 1,5 hod. čekal na sejmutí otisků prstů a fotografování. Cca 10 min. poté mi byl vrácen OP a byl jsem propuštěn před služebnu, mezi 5.15 - 5.30. Na můj dotaz, jaké je číslo policisty který do nás kopal mi policista, který mne vyváděl ironicky odpověděl, že nic neviděl a nařídil mi odejít („Vodpal, zmiz…“).

    JK: Štěpánská: Jednomu z mladíků sevřeném společně se mnou mezi kordony byl úderem obuškem vyražen mobilní telefon, kterým telefonoval a následně byl vtažen do kordonu. Nechoval se nijak násilně, neprovokoval, co říkal do telefonu nevím (viz bod 8). Jinak bylo jednání policie bylo vzhledem k okolnostem cekem korektní, i když podle mého mínění nezákonné.

    Autobus: Všichni v autobuse byli svázáni plastikovými pouty na jedno použití, které staženy různým lidem různě - např. dívky vedle mne se z nich samy vyvlékly, ale někteří lidé je měli utaženy tak, že byly zařízlé a jejich ruce byly viditelně nateklé. Policisté byli na tyto případy upozorňováni, ale podle nich bylo vše v pořádku.

    OO PČR Ocelářská: Když jsem vstoupil do dveří na oddělení, na chodbě za třemi vstupními schody jsem viděl po pravé straně jak klečí (jeden blíž ke dveřím) nebo schouleni do klubka leží (druhý blíž k lomu chodby) dva lidé, do kterých policisté bili obušky, nejméně dva na jednoho, další stáli a koukali. Policistů tam bylo opravdu hodně. Lidé na zemi sténali a křičeli, křičeli i policisté, byl tam velký hluk.

    Když jsem zatočil za roh vlevo, byla mříž na schody otevřená do uličky a před ní zády ke mně klečel nějaký mladík. Měl hnědé delší vlasy, vypadal alternativně, troufám si tvrdit, že to byl cizinec, protože k nikomu z Čechů se takhle hrubě nechovali. Jeden policista ho držel vzadu za hlavu, druhý zprava za rukáv či rameno. Policisté mladíkovi dvakrát udeřili hlavou o mříž. S úst zadrženého začala téct proudem krev se slinami (pramínky) a zjevně mu i podle zvuku vyrazili zuby. Když jsem procházel kolem bitého, pokusil jsem se otočit, ale nešlo to. V chodbě za mříží jsme na chvíli zastavili, takže jsem úkosem viděl, jak kaluž krve pod mříží po odvedení bitého (nejspíš na uličku ke sklepu nebo přímo do sklepa) utřel policista hadrem.

    Odvedli mne dál do rozšířené části chodby, kde jsem si musel kleknout. Čerstvé krve po zemi na rohu chodby kde jsem klečel bylo více, nejspíš už od dřívějška. Kolem mne klečelo nejméně pět osob, z toho jedna po levé a  jedna po pravé straně, další naproti za mými zády. Všichni museli klečet s rukama na zdi nad hlavou až do doby, než byli odvedeni k podání vysvětlení. Lidem kolem mě policisté občas rozkopnuli nohy od sebe nebo přirazili hlavu ke zdi, ale to už jsme tam byli samí Češi, takže to nebylo tak brutální. Od mříží od schodiště se však neustále ozývaly údery a bolestný křik a později i pláč. Rány se ozývaly i z prvního patra, jejich původ ale neznám, pravděpodobně nějak souvisely s výslechy.

    Když jsem šel do prvního patra k výslechu, měl jsem možnost na okamžik zahlédnout i schody vpravo, které vedly dolů, a chodbu, která se nejspíš stáčela někam doleva. Tam jsem viděl dvě až tři osoby, které klečely na zemi, za zády měly pouta, těsně kolem nich stáli policisté a vypadalo to, že je tlačí na zeď, přímé bití jsem ale v tuto chvíli neviděl. Pak mnou předvádějící policista smýknul směrem ke schodům nahoru a už jsem nic neviděl.

    Když jsem se vrátil, směl jsem si sednout na zem, vedle místa, kde jsem předtím klečel, seděl AB, v rohu nejdále od vchodu klečel Francouz s pouty na rukou, a to až do doby, než jsem byl propuštěn. Když nás hlídali mladí hodnější policisté, dovolili na návrh AB, aby si mohl sednout, ale jen ve chvílích, když to nevidí další policisté. Protože ale kolem každou chvíli někdo chodil, musel Francouz klečet prakticky pořád. Chovali se k němu mnohem hůř než k nám, byli k němu velmi hrubí fyzicky i slovně, např. mu neustále tvrdě otáčeli hlavu do zdi, když si na chvíli sedl na paty, udeřil ho hlídkující policista přes záda. Někteří policisté si asi mysleli, že je Angličan, poznal jsem to podle toho, že srovnávali své chování s britskou policií v případě, že by Češi přijeli demolovat Londýn. Oslovovali ho posměšně „Jean-Pierre“ a dalšími zkomolenými francouzskými jmény, předháněli se v tom, kdo bude „vtipnější“. Francouz jim ale asi moc nerozuměl.

    AB: V autobuse žádné násilí nebylo, ale lidé měli do masa zaříznutá plastiková pouta, policie ignorovala jejich žádosti uvolnění.

    Na stanici jsme byli všichni nuceni klečet. Slyšel jsem, ale neviděl, jak bijí a nadávají ostatním zadrženým, zpočátku Čechům i oběma cizincům, později již pouze cizincům. Čechům dovolili stát, ale Polák, u kterého našli masku a dva šátky, musel dál klečet a byl opakovaně bit a urážen, např. „Ty zmrde jeden polskej! Ty parchante!“, jeden policista uměl polsky, ale policista, který se dopouštěl nejvíce násilí (i na mně) ho nutil, aby mluvil česky.

    Po mně byl na chodbu přiveden mladík, který ve chvíli, kdy ho policisté nutili kleknout upozornil, že má nemocné vazy v levém koleně a proto klečet nemůže. Nějaký policista na něj začal vulgárně řvát, že jestli si neklekne, s kolenem mu opravdu něco udělá. Zadržený si proto klekl, za několik minut (10) mu hodnější, dohlížející policista dovolil, aby vstal. Postupně směli vstát všichni Češi i cizinci, ale když se vrátil nejkrutější policista a viděl, že cizinci stojí, násilně je přinutil opět si kleknout.

    Na chodbě jsem slyšel jak za mnou bijí Poláka kvůli kukle, kterou u něj našli. Chvíli poté jsem slyšel pravděpodobně nejkrutějšího policistu, jak říká „Ty jsi spadl ze schodů, že jo ?“. Polák odpovídal polsky, že nechápe, co tím myslí. Policista otázku zopakoval a Polák zastrašeně odpověděl, že ano.

    Při výslechu z patra nad námi jsem slyšel stejného policistu křičet na vyslýchaného, aby někoho označil. Pak ho dovedl dolů, vyslýchaný vzlykal, že si nevzpomíná. Policista zařval „Ty si ještě vzpomeneš“ a odvlekl ho zpátky nahoru. Podle reakcí vyslýchaného soudím, že byl průběžně bit, ale neviděl jsem to.

    Když jsem se vrátil z výslechu, všichni Češi už směli sedět, ale Francouz stále musel klečet. Situace se opakovala: hodný dohlížející policista mu na můj dotaz povolil usednout, ale po návratu toho krutého si zase musel kleknout.

    Další, dosud nezaznamenané postřehy:

    JK: Naprosto jsem nechápal jednání policie, ke které jsem měl a mám kladný vztah. Pořád věřím, že se jedná o výjimky, nehodlám nijak vystupovat proti policii jako takové. Můj celkový dojem z protestů byl velmi špatný, podle toho co jsem viděl v televizi jsem jasně sympatizoval s policií. Po téhle zkušenosti jsem bohužel poznal, že práce policie měla i hodně stinné stránky, že je schopná věcí, o kterých jsem se domníval, že se dějí pouze v televizi. Myslím, že za normálních okolností nejednají způsobem, jakým se chovali k nám, ani s vrahy.

    Policisté na služebně nebyli označeni čísly ani odznaky, měli pouze modré uniformy s krátkým rukávem a kožené rukavice.

    ………………………………………….

    Oba svědci písemně potvrdili, že všechny jimi výše uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. Uvědomují si, že za poskytnutí úmyslně nepravdivé výpovědi mohu být trestně odpovědní. Zároveň souhlasili s jejich uveřejněním.


    Aktualizace neděle 1. října 2000, půlnoc:

    Občanské právní hlídky předkládají nové důkazy: Policie se dopouštěla na služebně v Ocelářské ulici týrání zadržených

    Podle svědeckých výpovědí, které se podařilo OPH shromáždit v průběhu posledních tří dnů, se Policie (PČR) dopouštěla v noci z úterý na středu týrání osob, předvedených k podání vysvětlení na obvodní oddělení PČR v Praze v Ocelářské ulici.

    Podle výpovědí dvou svědků, kteří se neznali a OPH se přihlásili nezávisle na sobě, policisté týrali zadržené bitím obušky a pěstmi, kopáním, a to i ve chvíli, kdy leželi na zemi, bitím hlavou o mříže až do vyražení zubů, mnoho hodin trvajícím klečením a zaškrcováním rukou příliš utaženými pouty. Předvedeným bylo odpíráno právo na právní pomoc, jídlo a spánek, policisté je hrubě uráželi a nejméně v jednom případě jim vyhrožovali.

    „…Když jsem vstoupil do dveří na oddělení, na chodbě za třemi vstupními schody jsem viděl po pravé straně jak klečí (jeden blíž ke dveřím) nebo schouleni do klubka leží (druhý blíž k lomu chodby) dva lidé, do kterých policisté bili obušky, nejméně dva na jednoho, další stáli a koukali. Policistů tam bylo opravdu hodně. Lidé na zemi sténali a křičeli, křičeli i policisté, byl tam velký hluk. Když jsem zatočil za roh vlevo, byla mříž na schody otevřená do uličky a před ní zády ke mně klečel nějaký mladík. Měl hnědé delší vlasy, vypadal alternativně, troufám si tvrdit, že to byl cizinec, protože k nikomu z Čechů se takhle hrubě nechovali. Jeden policista ho držel vzadu za hlavu, druhý zprava za rukáv či rameno. Policisté mladíkovi dvakrát udeřili hlavou o mříž. S úst zadrženého začala téct proudem krev se slinami (pramínky) a zjevně mu i podle zvuku vyrazili zuby…“ uvedl ve své výpovědi dvacetiletý Josef Kudlík, který byl zadržen ve Štěpánské ulici. Protestů se podle svých slov nezúčastnil, do centra města se přišel podívat až večer ze zvědavosti. Navzdory tomu, co zažil, je přesvědčen, že na většině míst v úterý odvedla policie dobrou práci. Násilí začalo až na policejní služebně, téměř dvě hodiny po zadržení, které podle výpovědi jednoho ze svědků proběhlo korektně. Hrubému vystavení byli na služebně vystaveni všichni zadržení, které svědci viděli a slyšeli, zdaleka nejbrutálněji se však policisté chovali ke dvěma cizincům, Polákovi a Francouzovi. Oba svědci písemně potvrdili, že jimi podaná svědectví, která zaplnila téměř devět stran, jsou pravdivá. Uvědomují si, že za poskytnutí úmyslně nepravdivé výpovědi mohu být trestně odpovědní. Zároveň souhlasili s jejich uveřejněním s tím, že totožnost druhého z nich je z osobních důvodů k dispozici pouze OPH a orgánům činným v trestním řízení.

    Během dnešního dne podá zástupce OPH v této věci trestní oznámení na neznámého pachatele.

    Pro zájemce z řad novinářů bude svědek Josef Kudlík k dispozici v neděli 1.10. mezi 16.00 a 17.00 hod. v prostorách OPH, Školská 28.

    Tiskové oddělení OPH

    Marek Veselý, tel.: 0608/721 617

    E-mail: tisk.oph@centrum.cz


  • Dva příběhy, které se bohužel minuly. Upozorňuji na velmi podnětný komentář Tomáše Peciny k událostem minulých dní, viz první článek dnešního vydání. Píše v něm mimo jiné (JČ):

    Prahou prošly současně dva příběhy, jeden globální, charakterizující dnešní svět a jeho tvrdost přesněji, než bychom chtěli připustit (v mediálním světě, kde se myšlenka už neprodává, není publicity bez násilí), druhý místní, trochu pouťový, o hrdinech a o vetřelcích-násilnících. Je, myslím, velká škoda, že se tyto příběhy minuly.

  • Myšlení bolí. Emocionální zuřivost v reakci na fakta je historický jev. Díval jsem se včera shodou okolností znovu na americký film Sidneyho Lumeta Dvanáct rozhněvaných mužů (1957). Jistě to znáte: u soudu se projednává případ vraždy, kterou údajně spáchal jakýsi osmnáctiletý mladík z chudé čtvrti. Obsahem filmu je jednání poroty, která má rozhodnout, zda je chlapec vinen či nevinen, a musí rozhodnout jednomyslně. Na začátku diskuse je jedenáct porotců rozhodnuto hlasovat "vinen", jen jediný z nich, Henry Fonda, který má pochybnosti, chce z tohoto důvodu hlasovat "nevinen". Rozvine se velmi ostrá diskuse, při níž se Fondovi postupně daří získávat jednotlivé porotce na svou stranu (tento optimistický průběh věcí chápu jako režisérovu poctu racionalitě lidského ducha - obávám se, že ve skutečnosti by tomu asi bylo hodně jinak). V diskusi se postupně začnou objevovat nezvratná, drobná a složitá fakta, která apriorní předsudečné mínění původní většiny porotců zpochybňují. Porotci na informace o těchto nezvratných faktech reagují často zuřivými iracionálními emocionálními výpady, asi tak jako někteří čtenáři Britských listů na některé jejich články - nyní třeba na informace, že česká policie používala při nedávných demonstracích provokatéry a že bylo proti zadrženým pácháno násilí ve vězení. Uvědomil jsem si, jak dobře tento způsob nepřiměřené reakce znám a že situace ve Spojených státech před padesáti lety byla možná v některých ohledech velmi podobná dnešní situaci v ČR. Společnosti se vyvíjejí a musejí si projít každá svým vlastním uvědomovacím procesem. Neméně zajímavé a v jistém ohledu "české" bylo na filmu také to, jak většina amerických porotců při debatě náruživě kouřila - na stole byly popelníky plné nedopalků. Drobnost: I to je dodnes běžné v ČR, v Americe je to už dnes nemyslitelné. (JČ)

    Aktualizace, pátek 29.9. odpoledne:

    S brutalitou policistů se ve vyšetřovacích celách podle Iniciativy proti ekonomické globalizaci (INPEG) setkaly desítky aktivistů zadržených po úterních demonstracích. Podle očitých svědků byli zadržení o samotě biti, drženi o hladu a žízni v malých celách, ženy byly nuceny se svléknout a cvičit před nastoupenými policisty, shrnuli mluvčí INPEG Chelsea Mozen a Viktor Piorecký zážitky svých zadržených kolegů na páteční tiskové konferenci.

    Šéf Inspekce ministra vnitra Mikuláš Tomin však ČTK řekl, že inspekce dosud v souvislosti se zásahy proti demonstrantům neobdržela žádný podnět na chování policistů. Proto ani nezahájila v této věci žádné vyšetřování.

    Svědectví zadržených zaznamenává INPEG poté, co jsou propuštěni. Protože však aktivisté musejí do 24 hodin po propuštění opustit Českou republiku, setkal se s novináři na emocemi nabité konferenci pouze jeden ze zadržených - Joe Crescente z Washingtonu. Poté, co byl ve středu údajně bez příčiny zadržen policisty, když u jeho kamaráda nalezli noviny z fotografiemi z úterních demonstrací, viděl, jak policisté zadržené bijí. "Byli jsme v malé cele, jednou za čtyři hodiny nám (osmnácti zadrženým) dali láhev s vodou," uvedl.

    Z obav před policií nevyhledala podle zdravotníka INPEG Stanislava Beránka řada zraněných aktivistů pomoc oficiálních zařízení. Čtyři desítky dobrovolných zdravotníků ošetřili v úterý 350 až 400 raněných, přičemž nejčastěji šlo o tržné rány, popáleniny, pohmožděniny, zásahy slzným plynem, uvedl Beránek s tím, že 30 nejvážněji zraněných předali dobrovolní zdravotníci záchranné službě. Ačkoli policisté většinou ctili znak červeného kříže u zdravotníků INPEG, jeden zdravotník byl těžce zbit.

    Od úterý policisté předvedli celkem 231 cizinců, z nichž již 124 ukončila policie přechodný pobyt. Dalších osm zadržených cizinců bylo bez dalších opatření propuštěno. Celkem policisté zadrželi a předvedli na své služebny 859 aktivistů. Z útoku na veřejného činitele, výtržnictví nebo poškozování cizí věci vyšetřovatelé dosud obvinili 25 demonstrantů, z toho pět Čechů a 20 cizinců.

  • České zastupitelské úřady požádaly v těchto dnech o zvýšenou ochranu v zemích, jejichž občané byli zadrženi při akcích proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, řekl mluvčí ministerstva zahraničí Aleš Pospíšil. Proti postupu českých orgánů protestovali lidé v Německu, Belgii a ve Španělsku. V Barceloně proniklo několik demonstrantů až na půdu tamního českého konzulátu. Škody na konzulátu se odhadují pouze v řádu "několika desítek tisíc korun", řekl mluvčí. Žádné výraznější škody nevznikly, nikdo nebyl zraněn.

  • Další zprávy o brutalitě české policie. IMC Praha, Independent Media Centre zveřejnilo ve čtvrtek v podvečer v angličtině další informace o policejní brutalitě:

    Právní tým OPH konstatuje, že v důsledku pražských demonstrací bylo zatčeno více než 829 osob. Podle policejních informací asi 200 lidí z těchto zatčených nejsou čeští občané. Počty zatčených, o nichž bylo IMC informováno, se různí, avšak je zjevné, že byly zatčeny stovky cizinců, celkem však je zatčených cizinců méně než polovina počtu všech zatčených. Jen 20 osob bylo obviněno z trestného činu. 30 osobám ve vězeních byla odepřena potrava, voda a spánek. IMC má zprávy o tom, že lidem byly zlomeny končetiny, vymláceny zuby a stali se terčem sexuálně motivovaného ponižování. Jedna žena má zlomenou páteř. IMC konstatuje, že existují jasné důkazy policejního mučení.

  • Inpeg svědčí o brutalitě české policie

    Iniciativa proti ekonomické globalizaci (INPEG), pořádá tiskovou konferenci na téma policejního násilí.

    Budeme se zabývat násilím na policejních stanicích jako je bití, přivazování lidí ke zdi, sexuální obtěžování a další. Postaveno to bude na svědeckých výpovědích lidí, kteří zažili tyto praktiky osobně a dalších, kteří je měli možnost zahlédnout.

    Tisková konference bude 29.září, 13:00 v mediálním centru INPEGu, Pařížská 9, Pha 1.

    Více informací Viktor Piorecký, tiskový mluvčí INPEGu, 0604 913925

  • Fotografie, potvrzující, že mezi demonstranty byli policisté oblečení jako anarchisté, jsou zde:

    http://dailynews.yahoo.com/h/p/ap/20000926/wl/czech_world_economy_pro_ewg.html

    http://search.news.yahoo.com/search/news_photos?p=prague&c=news%5fphotos&n=10&b=41&h=s

  • Místopředseda ODS Miroslav Macek by do demonstrantů střílel. Místopředseda ODS Miroslav Macek je přesvědčen, že by policie měla výtržnosti odpůrců globalizace odpovídat střelbou. Grémium ODS na včerejším mimořádném jednání vyzvalo policii, aby při opakovaném porušení veřejného pořádku a zákona ze strany odpůrců globalizace prováděla daleko tvrdší zákroky a využila k tomu všechny dostupné prostředky. "Proti výtržníkům se mělo zasáhnout dříve a razantněji," prohlásil předseda ODS Václav Klaus na besedě v Pardubicích.

  • Dopis lékaře, příznivce Britských listů. (Jinak posílá ostře rasistické maily, zaměřené proti Romům a někdy je chce publikovat anonymně, aby nebyl za rasismus případně stíhán):

    to, co se objevuje nyni v Britskych Listech, ohledne INPEGU a ceske policie, me presvedcuje o tom, ze jste odporne hovado, nepratelske zemi, kde jste bohuzel narodil.

    Jestli nekdy nekde uvidim vas zabi ksicht, vezmu vas v ramci demonstrace proti blbosti dlazebni kostkou po hlave, vy dusevne pokrouceny zmrde.

    Igor Sutovsky, MD, Tokyo

  • Americká demonstrantka při výslechu vyskočila z okna. Šestadvacetiletá Američanka, kterou policisté zadrželi pro aktivní účast na demonstracích vyskočila ve středu z okna v prvním patře policejní služebny v Praze 4. Při pádu utrpěla zranění páteře a nohy.


  • Ve spolupráci se Štěpánem Kotrbou a agenturou Tendence zde (kliknutím na ikonu se dostanete do archívu starších, případně i novějších snímků - najdete jich tam ze včerejška velké množství) zveřejňujeme každý den nové fotografie z pražských antiglobalizačních protestů (Každou fotku zvětšíte kliknutím na ni; fotky mají popisky, které se objeví, když na jejich malou verzi přesunete myš):
    E-PHOTO OF PRAGUE S26
    global ANTIGLOBAL <>
    sobota 23.9.  neděle 24.9.  pondělí 25.9.  úterý 26.9.  středa 27.9.  

    úterý 26.9. - dramatická situace v centru Prahy
    © foto: Luboš Wišniewski jr. (W)
    © foto: Štěpán Kotrba (K)
    Přidejte ikonu na své stránky
    Podmínky užití díla
    end user licence agreement
    další informace najdete na těchto stránkách:

    • České Noviny  ČTK
    • GLOBALIZACE - ECN
    • INPEG
    • NESEHNUTÍ
    • Bretton Woods Project
    • Global Day of Action S26
    • Českomoravská konfederace odborových svazů
    • IMF - MMF
    Co se bude dít?

    ČN: Program akcí
    INPEG: Countersummit 2000 22.-24.9.
    ČN: Nahlášená shromáždění v Praze
    Bankwatch: Program akcí
  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Globalizační demonstrace: poraženou stranou je česká veřejnost

    Tomáš Pecina

    Válka v pražských ulicích skončila, teď zbývá určit, kdo jsou vítězové a kdo poražení. Odpověď na tuto otázku může být komplikovanější, než se před několika dny zdálo.

    Obě sněmující instituce jistě neodjížděly nespokojeny: hostitelská země investovala do jejich zasedání přes miliardu korun, kromě standardních služeb se jí v Kongresové pevnosti dostalo bezprecedentní vyhlídky na policisty bojující s odpůrci v podhradí i nečekané exkurze do pražské podzemky. Pravda, jistým problémem bylo, že dav nebojoval jen tak, pro rozptýlení vzácných hostů, ale s úmyslem obohatit jejich zážitky i v dalších - ne už tak neškodných - směrech. Mnozí by si proto poněkud znervózňující vyhlídku rádi odpustili a není divu, že se nakonec rozhodli opustit Prahu o den dřív, než bylo plánováno.

    Česká policie si předsevzala ambiciózní úkol, hájit Pevnost nikoli nablízko, nýbrž z odstupu, pokud možno tak, aby se střety odehrály mimo zorné pole finančníků. To se jí nepodařilo a vzhledem k terénu "bojiště", kde jsou v okruhu stovek metrů pásma prakticky bez zástavby, a s daným počtem mužů ani podařit nemohlo. Omezování obyvatel Prahy bylo neúměrné a úspěch policejní akce pouze částečný, takže nebýt propagandy, kterou spustila nacionalisticky orientovaná média (naši udatní policisté nás ochránili před cizáckými anarchisty!), dalo by se hovořit o debaklu - a potvrdí-li se zprávy o týrání zadržovaných osob a o nasazení policejních provokatérů, může to policii přinést další negativní publicitu.

    Jednoznačným úspěchem byl den S26 pro organizátory akce, organizaci INPEG. Získali vše, co si předsevzali: aniž by se sami nechali usvědčit z přípavy násilí v ulicích, díky němu se protesty dostaly na první stránky světových deníků a do zpráv všech významných televizních stanic. Organizace klapala na jedničku, finančníci zkrátili kvůli protestům své zasedání, vše bylo navíc zahaleno do přitažlivého marketingového hávu, prostě těžko si představit, co víc by si aktivisté INPEGu mohli přát.

    Poraženým v bitvě o Prahu je česká veřejnost, pražská stejně jako mimopražská. Přes hlavní město se přehnalo cosi, čemu Češi, minimálně v převážné většině, naprosto neporozuměli (a jejich média udělala jen velmi málo pro to, aby jim dění objasnila). Příjezd finančníků jim byl nejprve avizován jako obrovské terno pro zemi, jako výhra v loterii, v níž se miliardový vklad bezmála zdesateronásobí, poté museli strávit nejrůznější omezení,od zakázaných zón po konfiskaci autobusů pro invalidy (aniž by jim kdo vysvětlil, že pro personál zasedání jsou nezbytné právě tyto a žádné jiné dopravní prostředky), a nakonec, když anarchisté dorazili, nedozvěděli se ze svých médií téměř nic o tom, kdo a proti čemu bude v pražských ulicích bojovat.

    Češi, aspoň ti naivnější, mají opět svůj "jiný příběh", o blanických rytířích v uniformách a o agresivní, zpovykané a (považte!) levicové západní mládeži. Není pochyb, že jakmile si tyto nové nálady uvědomí politici, chopí se příležitosti a fenomén hořících barikád zužitkují stejně důmyslně jako o půldruhého roku dřív využili bombardování Srbska. Dá se očekávat, že svoboda shromažďování nebude zcela zrušena (vždyť co by tomu řekla Evropská unie), ale změní se její procedurální úprava, a možná budou dále posíleny pravomoci policie např. o možnost rozpouštět shromáždění podle své úvahy, bez udání důvodu.

    Jak bylo řečeno, Prahou prošly současně dva příběhy, jeden globální, charakterizující dnešní svět a jeho tvrdost přesněji, než bychom chtěli připustit (v mediálním světě, kde se myšlenka už neprodává, není publicity bez násilí), druhý místní, trochu pouťový, o hrdinech a o vetřelcích-násilnících. Je, myslím, velká škoda, že se tyto příběhy minuly.


    Policie napadla fotoreportéra Wišniewského a poškodila mu aparát

    Štěpán Kotrba

    Praha - 28. 9., 11:00 Před ministerstvem vnitra se sešlo přibližně sto padesát demonstrantů. Požadují propuštění svých kolegů. Po půlhodině začala policie hrozit použitím zásahové jednotky. Na jednom transparentu se objevil nápis STOP POLICEJNÍ BRUTALITĚ. Policie uzavřela prostor před ministerstvem z obou stran. Demonstranti mohou odejít přes kordon do parku směrem k Technickému muzeu. Stejnou možnost dostali i novináři, kteří byli vyzváni k opuštění prostoru zásahu. Většina z nich se však rozhodla zůstat, včetně našeho fotografa. Někteří demonstranti uposlechli a odešli. Asi čtyřicet až padesát demonstrantů si před ministerstvem vnitra sedlo na zem a odmítlo odejít. Policie vytlačila z prostoru přítomné novináře, až na jednoho, který se rozhodl vmísit se mezi demonstranty. Ten byl později zatčen. Luboš Wišniewski byl při zákroku policisty napaden, odhozen do přihlížejícího davu a byl mu přitom poškozen digitální fotoaparát. Poté policie všechny zbylé demonstranty zadržela, správnější výraz by měl být - vynesla v zubech. Policisté měli převahu zhruba 4:1. Stalo se přibližně ve 12.30

    Napadení novináře - fotografa zasahujícími policisty bylo podle našeho názoru neodůvodněné. Nikoho neohrožoval, pouze dokumentoval svými záběry celou situaci.

    To vše se stalo přesto, že byl vybaven (policií vydanou) "novinářskou" vestou. Policie zcela zjevně nechtěla mít svědky zákroku z řad žurnalistů...

    Luboš Wišniewski nebyl zraněn a proto ani nevyhledával lékařské ošetření. Podle svých slov nehodlá z incidentu vyvozovat žádné právní kroky proti zasahujícím policistům, pouze apeluje na velitele zásahů, aby své muže učili respektovat zákon a chápat práci žurnalistů, kteří prostě musí zůstat na místě a přinášet informace. Je to jejich práce stejně, jako je práce policistů chránit zdraví a majetek občanů. "Novináři nejsou nepřátelé, dělají jen svou práci," podotkl fotoreportér.

    Mimo tento zákrok znamenající 35 zadržených, proběhl dnešek naprosto výjimečně bez incidentů. Na Můstku se sešli odpoledne ti, kteří byli ráno na Letné - tentokrát na ohlášené demonstraci a pochodu centrem města. Pořadatel tohoto průvodu naháčů, pomalovaných symboly anarchistů a hippies byl kupodivu člen Unie svobody na Praze 7 ing. Jaroslav Drbohlav. Hned v začátku, ještě na Můstku jej slovně napadl člen jiné pravicové strany - ODS, který se Štěpánu Kotrbovi později představil jako Ondřej Palounek a potvrdil svou stranickou příslušnost. Ve svém verbálním útoku Drbohlava označil za "profláknutýho bolševika, co to nikam nedotáh´". Drbohlav reagoval později s klidem stoika: "Víte, kolik cvoků už mi nadávalo, pane redaktore?"

    Odpověď na otázku, zda nevidí rozpor mezi programovým stanoviskem US ke globalizaci a svou rolí pořadatele levicově orietovaného shromáždění proti SB a MMF, reagoval o něco podrážděněji: "Myslíte si, že my nemůžeme v US myslet sami? Já se řídím duchem našeho programu. Nám jde o občanskou svobodu a toleranci - a to i s názory, se kterými nesouhlasíme." A tak šel v čele šestnácti- či osmnáctiletých demonstrantů levicového a pacifistického zaměření snad jediný člen české pravicové strany...

    Při odpoledním průvodu do spodního prádla svlečených mladičkých demonstrantů bylo přítomno několik dvojic civilních osob s fotoaparáty a profesionálními videokamerami, kteří nebyli označeni novinářskou akreditací, nikdo z novinářů je neznal a přitom fotografovali a filmovali ostošest. Někteří z nich byli v občasném styku s policisty, provázejících demonstranty na jejich cestě centrem města. Měli toho hodně společného: Střední či starší věk, civilní oděv - většinou kožené bundy či vojenské vesty, džíny, tenisky. Tvářili se až na výjimky zamračeně, zarputile až nasraně, zásadně se pokoušeli uhnout před objektivem naší kamery. Fotografování se ale nepokusili aktivně zabránit. Překřtili jsme si je na "podivné postavy". Nenazýváme je jinak, protože se nikdo z nich se nikdy nijak nelegitimoval a neodhalil tím svou pravou totožnost příslušníka policie v civilu. Chodili vždy ve dvojicích, někteří byli vybaveni policejními vysílačkami, jiní pouze mobilními telefony. Většinu podivných postav, přítomných na dnešní demonstraci - happeningu jsme si vyfotografovali. Pro jistotu.

    Fotoreportáž ze zásahu na Letné i dnešní "polonahou" demonstraci přineseme co nejdříve, jen jak dovolí naše omezené síly.

    Z večerní, klidné Prahy pro Britské listy

    Štěpán Kotrba


    Policie hraje falešnými kartami

    Zpráva o policejních provokatérech je pravdivá

    Štěpán Kotrba

    Zpráva o policejních provokatérech, zveřejněná jako první na Britských listech a následně označená policií za dezinformace demonstrantů, se zakládá v plném rozsahu na pravdě.

    Tvrdíme a tvrdili jsme, že sídlo těchto "ilegálů" bylo 26. 9. v objektu Opletalova 16 a že se podíleli i na zatýkání, nejen na monitorování situace. 26. 9. večer jejich "hnízdo" za železnou mříží v Opletalově ulici střežilo na deset uniformovaných policistů. Převoz tří zatčených, jehož jsme byli svědky, a následné opuštění objektu civilními osobami se zahalenou tváří fotografovalo mj. několik fotografů, jakož i jeden štáb ČT. Zatčení byli převáženi policejním automobilem - Škodou Favorit combi, který přijel do Opletalovy ulice ze směru od Hlavního nádraží. Svědky incidentu byli i příslušníci bezpečnostní agentury, hlídající objekt naproti - Českou tiskovou kancelář. Ti umožnili několika novinářům i mně vstup za mříž, když se blížila zásahová jednotka, vytlačující z prostoru Václavského náměstí vandaly.

    Je podivné a nepochopitelné, pokud policejní prezidium vytrvale popírá zjevná fakta a označuje je za internetové výmysly antiglobalistů. Policejní mluvčí by si měli raději nachystat přijatelné a průkazné vysvětlení, co policisté dělali v objektu Opletalovy ulice 16 večer, 26. 9., jestliže to není úřadovna policie. Prozatím se nám nepodařilo ani vypátrat, kdo byli ti tři zadržení a jakého přestupku se dopustili.

    Po uvážení situace jsme ochotni poskytnout na vyžádání právníkům INPEG k dispozici fotografie "podivných postav" - těch "nenápadně nápadných" osob v civilu, které se nám v minulých dnech podařilo zvěčnit při pouličních demonstracích.


    Lidové noviny potvrdily informace Britských listů

    Na demonstracích v Praze působily stovky policistů v civilu

    (Tento článek vyšel v Lidových novinách.)

    Provokatéry nasadila podle Občanských právních hlídek do akce policie. Policisté v civilu údajně společně s demonstranty demolovali Prahu. Vedení policie to popírá.

    PRAHA - V davech demonstrantů, kteří v úterý pustošili Prahu, se pohybovaly i stovky policistů v civilu. Kromě toho, že monitorovali pohyb aktivistů, však některé z nich také zatýkali. "Viděli jsme v úterý v Opletalově ulici, jak muži v civilním oblečení, kteří se pohybovali v davu demonstrantů, sebrali několik lidí, nacpali je do aut a odjeli s nimi," popsal mluvčí Občanských právních hlídek Dušan Stuchlík. Přítomnost tajných policistů v ulicích potvrdil LN i šéf celé policejní operace Radislav Charvát. "Ano, bylo jich tam několik set. Měli za úkol monitorování pohybu davu," řekl Charvát. Vyloučil však, že by mezi nimi byli takzvaní agenti-provokatéři, kteří mají za úkol vyburcovat dav k výtržnostem. Redaktoři Lidových novin ale na vlastní oči viděli na Tylově náměstí jednoho z policistů, který jen pár minut před tím, než začal zatýkat aktivisty, sám tloukl tyčí vytrženou ze zábradlí do mříží na výlohách obchodů. Podobné poznatky mají i členové Občanských právních hlídek.

    Ti včera zveřejnili videozáznamy a fotografie, na nichž jsou zachyceni údajní příslušníci policie v civilu, kteří se podílejí na drancování města. Na jednoho z domnělých provokatérů chce sdružení podat trestní oznámení. "Máme natočený záznam, jak asi třicetiletí muži vytloukají výlohy restaurací McDonald´s a pak bez problémů prochází policejním kordonem," popsal Stuchlík. "Procházeli přes náměstí, přistoupili k policejnímu kordonu, vytáhli cosi z kapsy a policisté v kordonu jim bez problémů uvolnili cestu do prostoru. Přitom ze stejného místa byli vytlačováni novináři, OPH a ostatní," vylíčil dále Stuchlík.

    Hlídkám se podařilo vyfotografovat i muže, který hází dlažební kostky na policisty. I toho pak podle svědků policie nechala bez povšimnutí a umožnila mu projít zátarasy. "Dotyčný po akci horečně telefonoval společně s dalšími třemi až čtyřmi civilními staršími osobami a posléze odešel kordonem policistů ke Kongresovému centru. Bez toho aby byl legitimován a aniž by mu byly činěny sebemenší zábrany," uvádí jeden ze svědků, jehož jméno z bezpečnostních důvodů OPH tají. Podle názoru právníků je nasazení agentů-provokatérů porušením zákona.

    "Pokud to tak opravdu bylo, označil bych to za provokování. To je klasifikováno jako trestný čin porušení pravomoci veřejného činitele," vysvětluje advokát Václav Vlk. "Na zatýkání mají policisté v civilu právo. Musí se ale prokázat služebním průkazem, odznakem nebo minimálně zvoláním: Police ČR," zdůrazňuje Vlk. To ale tajní policisté, které LN sledovaly v akci, nedodržovali. Většině zadržených vysvětlovali, co se děje, jen slovy: "Padej! Táhni!" Většina policistů, kteří se inkognito pohybovali v centru Prahy, byla oblečena do tmavých mikin s kapucami, džínových bund a těžkých kožených bot. Obličeje měli zakryté černými šátky. Podobně byla oděna i většina militantních protestantů.

    Lucie Tvarůžková, Jana Ciglerová


    Český tisk a skutečnost

    Antoglobalizační demonstrace: To, co o tom napsaly noviny, neodpovídalo realitě

    Michal Škop

    Při čtení novin z 27.9 jsem naprosto pochopil význam rozdílu mezi realitou a mediální realitou. Šlo o demonstrace proti MMF a SB v úterý 26.9. - o jejich obraz v novinách a o to, co jsem viděl na vlastní oči. (Jen pro dokreslení, na kole jsem všechna důležitá místa demonstrací za odpoledne objel minimálně dvakrát a měl vcelku dobrý přehled, kde jsou například větší skupiny demonstrantů).

    Samozřejmě že jde pouze o můj pohled a někdy se mohu mýlit. (A také jsem centrum Prahy opustil někdy po sedmé večer.)

    Ale vezměme jednotlivé (patery, co jsem četl) noviny popořadě (podle abecedy).

    Lidové noviny

    Prahu zachvátilo násilí - redaktory LN zase neinformovanost

    Na první stránce "akční" fotka demonstranta - taková fotka byla samozřejmě naprosto nereprezentativní. Žádné násilí také Prahu nezachvátilo, těch několik desítek (většinou lehce) raněných je srovnatelné s počtem raněných při silničních nehodách ten samý den na území ČR (čímž nechci omlouvat jakékoliv násilí, to jen pro srovnání). V pilotním článku se mluví o "zuřícím boji" - pod tímto termínem si představte naprosto ojedinělé házení dlažebních kostek či taktéž výjimečné výpady s klacky (což jsem ovšem neviděl, ale slyšel od důvěryhodného zdroje) několika desítek osob proti policii, a to pouze dole pod Nuselským mostem, přičemž hlavní část demonstrantů se soustředila kolem magistrály (z obou stran kolem Kongresového centra).

    V dalším článku redaktor Michal Musil tvrdil, že k "opevněným delegátům doléhal zvuk bomb se slzným plynem" (a pak to ještě dále opakoval)- no, patrně měli obzvláště dobrý sluch, neboť slzný plyn se hází v jakési plechovce, z které se po dopadu začne uvolňovat. Dělá to přibližně podobný zvuk jako hození třeba plechovky fazolí. Zvláště povedené je zpravodajství o "boji" v ulici Mikuláše z Husi - jde o jednu úzkých pankráckých uliček v těsné blízkosti Kongresového centra. V LN je to popsáno následovně: "Tam anarchisti zaútočili dřevěnými tyčemi na 50 policistů a snažili se prorazit jejich zátarasy."

    Jeden nesmysl za druhým. Jednak nešlo o žádné anarchisty, ale o růžové fairies s podporou bubeníků (asi socialisty). Dále těch policistů bylo zpočátku maximálně 30, zatímco demonstrantů minimálně 500. V té chvíli jim stačilo prostě jít a policisté (pouze "lehkooděnci") by neměli šanci (ovšem to by muselo jít o militantní skupinu - takto došlo pouze k jedné "tlakové" vlně, podle mě spíše propagační). Tohoto množství se patrně policisté (a vcelku není divu) zalekli a začali házet dělbuchy (a takové salvy se lekne skoro každý) - teprve odpovědí doletělo na policisty několik klacků či plastikových lahví. A až po chvíli byli "normální" policisté nahrazeni těžkooděnci.

    Metro

    Odpůrci MMF vyhlásili válku - vyhlasme ji též, hlouposti

    Na první stránce opět "akční" fotka s "hořícím" vojenským transportérem (opět naprosto nereprezentativní). Asi jediná redaktorka, která se "válkou" v Metru zabývala - Zuzana Pitrová - se kromě zcela zavádějícího nadpisu pak už dopouštěla jen menších nepřesností. Křižovatka ulic Krokova a Lumírova je podle ní 50m od Kongresového centra (ve skutečnosti asi 250m). Ovšem informace v Metru pocházely pouze z této jedné ("nejakčnější") části demonstrací, což by mohlo vést k dojmu, že například všech 12 000 demonstrantů házelo kostky na policisty.

    Mladá fronta DNES

    V ulicích Prahy propukla válka - v MfD naplno obyčejný bulvár

    Těžko k tomu něco psát - redaktoři MfD byli patrně úplně v jiné Praze než já. Hlavní článek psaný podle toho, co jim kdo z "odpovědných" pověděl. Naprostá neschopnost realistického popisu věcí. Jako nejobyčejnější příklad: "agresivita asi dvou tisícovek odpůrců globalizace" - agresivních osob v té části demonstrantů (opět Krokova - Lumírova) bylo maximálně 100, nazývat demonstranty celkově jako odpůrce globalizace je podobné jako nazývat pisatele kvalitními novináři. Atd. atp. Škoda slov. Mladá fronta DNES - TV Nova mezi deníky.

    Právo

    Radikálové zvrátili protest v pusté násilí - Právo svoje články ne zcela

    Právo vsadilo na to, že demonstranté byli dobře organizováni. Potom tedy nevím, proč se mně pořád někdo na něco ptal. Představa nějaké výrazné organizace mi přijde paranoidní. Právo sice rozpoznalo tři hlavní skupiny demonstrantů, ovšem jednu skupinu počítalo dvakrát a jednu vynechalo. Silná slova o bitvách a útocích se objevují i zde (jsou tak popsány i zjevně propagační akce). Vynechaná skupina je ta, která zahradila magistrálu shora, s kterou byly nejmenší problémy a jejíž demonstrace byly spíše happeningy (i když zaznamenala "úspěch", když se několik lidí dostalo až na terasy hotelu Corinthia a zde tančilo v rytmu bubnů).

    Naopak Právo započetlo 2x skupinu, v které bylo nejvíce militantních demonstrantů. Nejdříve jim vcelku realisticky připsalo událost Krokova-Lumírova. Ovšem šlo o stejné lidi, které potom policisté postupně dotlačovali např. ulicí Na Slupi až na úroveň nádraží Vyšehrad. (Šlo o amatérštinu velících policistů, kdy nechali dojít demonstranty na několik desítek lehkooděných policistů. Potom naopak demonstranty vytlačovali stále dál a dál. Což vypadalo asi tak, že těch několik desítek militantních demonstrantů zapálilo barikádu z billboardů, policisté je vytlačili o dalších padesát metrů, vznikla další barikáda, ... policisté měli občas odkrytá záda apod.) Právo celkem nereferovalo výrazně "akčně", občas byly dokreslující detaily jinak.

    Slovo

    Demonstrace v ulicích se změnily ve vandalismus - za co se maskuje Slovo?
    Ve Slově se lze třeba dočíst informace o zápalných láhvích na Nuselském mostě (ty se objevily asi jenom pod Vyšehradem). Patrně jediný skutečný útok demonstrantů na policisty, který se v úterý odpoledne v Praze uskutečnil, zasadilo Slovo na křižovatku Mikuláše z Husi a Marie Cibulkové (přitom zde šlo o propagační akci, k útoku došlo na křižovatce Lumírova-Krokova, což je sice nedaleko, ovšem průchod tam byl zahrazen a vzdálenost byla tedy vlastně minimálně kilometrová). Slovo také otisklo patrně "nejveselejší" větu ze všech novin: "Agresivita v přibližně tisícihlavém davu, v jehož čele šly spoře oděné tanečnice maskující ozbrojené mladíky, tímto okamžikem eskalovala." Ty "spoře oděné tanečnice" byly totiž celkem DVĚ.

    Myslím, že tato věta ze Slova celkem humorně vystihuje onen rozdíl mezi realitou a mediální realitou v ČR, který jsem našel při čtení reportáží v novinách z událostí, jichž jsem byl očitým svědkem. V Praze totiž k žádné válce v úterý odpoledne nedošlo. Prahu nezachvátilo násilí. Až asi na jediný případ nedocházelo k nějakým bitvám. Protesty byly v naprosté většině mírumilovné. V celé Praze nebylo čeho se bát (v porovnání s  jinými dny). Demonstrantů, kteří se chtěli prát s policií, bylo tak 200. Demonstranti nebyli nijak výrazně organizováni - stačilo by tak 1000 organizovaných lidí, kteří by byli ochotni se i prát, a ke Kongresovému centru by se dostali. Taková tisícovka lidí však v Praze (naštěstí) nebyla.


    Ti, kdo pozvali MMF, by se měli národu omluvit

    Jan Hurych

    Je těžké být v dnešní době neutrální - opravuji, objektivní - obzvláště když se někdo snaží vykládat světu, že jen on ví, jak ty dvě, antagonistické půlky světa, slepit. A to navíc metodami, o kterých se už z historie ví, že jsou impotentní: finančníci jednáním za zavřenými dveřmi (typu 'o nás bez nás'), protestanti naopak veřejným mobilizováním "ulice". Přitom si více než kdy můžeme uvědomit, že spása nepřijde ani od těch, ani od oněch.

    Jak to vím? Říká mi to moje životní zkušenost - dokázat to ovšem nemohu, ale řekneme si to tak za dvacet, třicet let, co říkáte? Stačí si jen vzpomenout, kdy to bylo naposled, kdy finančníci měli na srdci blaho této planety - já si to rozhodně nepamatuju. A vládu "ulice" už jsme také zažili, dokonce nějakých čtyřicet let.

    Ono je pro ně vůbec těžké nějak zjistit, jaký cíl mají ti či oni před sebou. Zda ono debilně-komunistické "každému podle jeho potřeb" (protože jak známo, potřeby umí růst neomezeně nahoru, zatímco prostředky se za nimi vždy jen namáhavě plahočí) nebo na druhé nějaké "životní minimum" nebo jestli chcete, optimum. Ale přesto už obě strany znají lék: jako univerzální medicína se jim jeví zase jen peníze.

    Vzpomínám tu na výrok Pancho Villy, který v dobré snaze pomoci svému milovanému Mexiku z chudoby nechal natisknout kvantum nových peněz, pochopitelně ničím nepodložených. Smutně si pak stěžoval "On je nikdo nechce, a přitom jsou tam tak hezké obrázky!" A tak i bratránci z MMF si hrají s papírky, aniž by přiznali, že jsou to jen symboly, jen pouhý potenciál k  nápravě, ale ne náprava sama. To už záleží na  uživateli: když dáš někomu milion, někdo si z toho třeba zařídí ševcovskou dílnu a vyrábí boty - jiný to utratí za  blbosti a nemá nic. A na to pak už nemají vliv ani finančníci, ani protestanti. Tím nechci říci, že peníze třetímu světu nepomohou - ale dokud budou podložené jen prací té druhé, bohatší půlky světa, budou to pro ně jen pomalované papírky, které lze použít všelijak, ale sami si je nikdy nebudou moct tisknout. Kolik mezinárodních půjček se už tak muselo promlčet! A to všechno bratránci z MMF vědí, oni jen předstírají, že ne!

    Není mi líto vagabundů, ozbrojených klacky, ale je mi líto těch poctivých protestantů, kteří to myslí dobře, ale berou si za spojence anarchisty a vůbec ty, kterým je ta celá věc jen záminkou, aby si "zaskotačili". To není jen pitomé, ale pro jejich účely přímo katastrofální. Mohou se od lůzy distancovat jak chtějí, jejich účelu to nakonec ublíží desetkrát víc, než prospěje. Demonstrace je nakonec stejně jen akce desperátní, to je to poslední, co se dá dělat. Třetímu světu pomohou jen moudří a poctiví politici - ale těch je po celém světě hrozně málo.

    Nakonec snad ještě slovo k těm, kteří chtěli Prahu "proslavit" tím, že tam MMF pozvali, těm, co předem tu celou frašku podporovali: "Myslím, že byste se měli národu omluvit. Silněji než všechny vaše slavnostní projevy na zasedání MMF promluvily do světa nakonec zase jen policajtské obušky. Což se dalo dávno čekat a vina za to padá jen na vás. Jen doufám, že v budoucnosti už ušetříte Prahu takových happeningů".


    Názor čtenáře: Proč idnes líčila demonstrace jako válku, když na Václaváku není nic vidět?

    Pražský čtenář si nepřeje být jmenován.

    Dobrý den

    na rozdíl od některých mých kolegů ;-) souhlasím s Vaším komentářem o dosahování mnohých cílů pomoci násilí. ;-)

    Jinak doporučuji k prohlédnutí komentáře k článkům NP - tolik koncentrované zloby na jednom místě...<>p Je zábavné jak třeba IHT udělá ve svém cover story "malou" chybu hned v první větě - myslím že žádná z těch dlažebních kostek nebyla středověká, ale všechny byly tak že začátku století, kdy se dláždila Pankrác :-)

    Byl jsem včera na jedné výstavě u Můstku, vevnitř jsem teda nepotkal žádného policajta :-) ale pár mladých přívětivých Holanďanů bavili jsme se o té výstavě a Praže a na závěrečnou otázku zda byli na demonstraci udiveně odpověděli "a vy ne " ?

    Bylo by tolik věcných témat k diskusi

  • proč jsou fotbaloví fanoušci o tolik víc tolerováni než levičáčtí demonstranti
  • o kolik byly celkové škody v Praže za včerejšek menší než škody způsobené třeba automobilovými nehodami týž den v ČR
  • proč idnes líčila včerejšek jako válku když na Václaváku dnes není v podstatě nic zvláštního vidět apod.

    Docela by mne zajímalo menu u Zemana, při recepci pro finančníky: to jedli bankéři opravdu jenom ovar, jitrnice a polévku "prdelačku" ???


    V Praze nedemonstrovali ekologičtí aktivisté

    Dalibor Matušinský

    Tvrdit, že v Praze probíhaly demonstrace ekologických aktivistů je stejné, jako prohlašovat, že v ulicích měst, kde probíhají šampionáty ve fotbale, se servali sportovní fanoušci.

    Tzv. rowdies, stejně jako tzv. antiglobalisté, zvaní též dredolebci, nejsou sportovními či ekologickými fanoušky, ale rváči. Je jedno, jestli se servu ve jménu sportu, životního prostředí, chudoby ve světě nebo třeba barvy pleti. Hlavním motivem k násilí je násilí samo.

    Nedávno protestovali ekologové proti mýcení šumavských lesů. Jediným použitým násilím bylo poutání se ke stromům. Netvrdím, že všichni ti, kdo tehdy na Šumavu jeli, měli jasno o tom, čeho vlastně chtějí dosáhnout, určitě existuje skupina lidí, kteří prostě chtějí někam patřit a ekologické organizace jim nabízejí azyl, ale ekologicky uvažující lidé tam byli zjevně v převaze.

    Ekorowdies tam nepřijeli. Možná jim vadilo, že mezi stromy je málo výkladních skříní a šiška nemá průraznost dlažební kostky. Možná se jim nechtělo trmácet do kopců. Ale jedno by mělo být jasné i těm nejnaivnějším jedincům.

    Do Prahy se nesjeli ekologičtí nebo protiglobalizační aktivisté. Do Prahy se sjeli rowdies. Mají jiné uniformy, ale tím rozdíly končí.



    Nesouhlasím: takže snad výtržnosti způsobila policie?

    Ludvík Vavřina

    Vážený pane Čulíku,

    to jsou věci. Z nezávislých zdrojů se dovídám úžasné zprávy.

    Policejní provokatéři poté, co nashromáždili zásoby dlažebních kostek a dopravili je na perimetr KC, pustili se do svých kolegů v uniformách, sanitek i vlaku.

    Když tvrdým srdcem české veřejnosti nepohlo ani 50 zraněných policistů, rozmlátili výlohy několika bank (Spořitelnu kupodivu přehlédli - asi neví co to je) a zařízení hromadného stravování po americkém způsobu. To konečně ospravedlnilo brutální zásah a zatýkání nevinných aktivistů. Policie se dokonce odvážila toho, že mezi skupinami mírumilovných grazliku měla své berijovske stvůry v civilu. Pak začal ten pravý policejní teror. Nebohým zatčeným lámali prsty, ruce i nohy a dokonce jedné nešťastníci přerazili páteř. Zadržení si užili pocitu sprostých podezřelých.

    Škoda těch hnusných a odporných provokatérů, jinak by se v Praže konalo zřejmě něco jako dožínky, které by přerostly ve všelidovou veselici na podporu INPEGu.

    Takovýto dojem na mě dělají zprávy těch nezávislých. Pokud si proberu vše ostatní včetně filmových záběru a svědectví známých, kteří se pohybovali na kritických místech, už to tak jasné není.

    Odpoledne byla zcela ochromena doprava v centru. Zřejmě proto, aby si lidé taky užili zasedání finančníků.Policie není vůbec vybavena na zásahy proti větším skupinám, které si to s ní chtějí rozdat. Hnát nevystrojené tatíky z venkova proti profesionálním výtržníkům je hazardování s životy (nikoli demonstrujících). Proslýchá se, že dokonce selhal policejní spojovací systém, který byl pořízen za těžké peníze. Není mi jasné, za co si platíme organizace jako BIS, které by měly vědět, kdo nás přijel navštívit a co hodlá dělat.<>P Možná, že se Vám zda, že věnují málo pozornosti zasedání těch bohatých, co se domlouvají, jak to udělat, aby chudí taky zbohatli. Ale já už nejsem na pohádky. Profesionální revolucionáři mě také příliš nezajímají. Tento stát si jich užil v posledních 100 letech dost a výsledky byly horší než špatně. Jen se obávám, že za masarykovské demokracie by pan hejtman velel kordonu četníků "k líčí zbraň" a jen první salva by šla nad hlavy. Stát se zhumanizoval a demostranti nám zdivočeli, aby se mediálně "vytáhli". prý jich divolcelo jen 1 procento, ale nevšiml jsem si stotisícové demonstrace.

    Ovšem na druhou stranu povídání o "nepovolené" demonstraci je komické. Když jdu demonstrovat tak snad nepotřebují kolkovanou žádost.


    Poznámka JČ: Že tvrdé jádro demonstrantů útočilo zcela agresivně na veškeré symboly "kapitalismu" a "západní finančnické civilizace", které považují za ničivé a nepřátelské, je jistě nesporné, a že to dělali kvůli tomu, aby se dostali do médií a přehlušili mediální zprávy o pražském zasedání MMF a SB, je nesporné taky. Ještě v úterý 26.9. v poledne, přestože v Praze už několik dní probíhaly pokojné demonstrace, nebylo v půlhodinovém zpravodajství např. BBC Radio 4 o situaci v Praze ani slovo - zpravodajský bulletin se věnoval především domácí britské politice a volbám v Srbsku. Teprve v důsledku (poněkud kašírovaného) násilí se zprávy z Prahy dostaly na druhé až čtvrté místo ve zpravodajských bulletinech. - Je také zcela zjevné, že českou společnost invaze demonstrantů i výtržníků naprosto zmátla a šokovala. Česká biedermeierovská společnost není - snad naštěstí - zvyklá na otevřené násilí, ani na takto nízké úrovni (když chce něco prosadit, dělá to jinak, postranním tajným vyjednáváním) a na nesrozumitelnou akci reagovala emocionálně nacionalistickými výlevy. - Britské listy neschvalují ani nepřehlížejí výtržnosti v pražských ulicích, avšak proboha, to přece neznamená, že se v reakci na výtržnosti smí stejným způsobem chovat policie. Slyšíme-li, že je v pořádku, kope li český policista do demonstranta, ležícího na zemi, protože odplatou za násilí má být násilí (filozofie ODS?) je to tragické nedorozumění. Policie musí dodržovat zákony, jinak jsme v policejním státě. Policie sama nemůže trestat, o trestech musí rozhodnout soud. Existuje dosti podstatné množství svědectví o policejní brutalitě. To je závažná věc a  nemá to nic společného s - odsouzeníhodnými - výtržnostmi demonstrantů.

    Přehledná nabídka

    Ivan Hoffman

    Přesně rok po té, co KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratická unie a Občanská demokratická aliance uzavřeli Svatováclavskou dohodu, položili včera na stůl Svatováclavskou smlouvu.

    Slovo, které se změnilo, je důležité hned z několika důvodů. Volič po včerejšku ví, že v příštích volbách nemůže volit jednu ze čtyř stran spojených do volební koalice, aniž by současně nevolil další tři.

    Současně ví, že mu tato koalice do čtyř měsíců nabídne svého kandidáta na příštího premiéra, do šesti měsíců mu řekne, jak bude v případě jejího vítězství složena vláda a konečně do třicátého června čtyřkoalice nabídne programový dokument vlády, tedy smlouvu s voličem.

    Jestliže budou podobně postupovat i sociální demokraté a ODS, mohly by se příští volby do poslanecké sněmovny, na rozdíl od všech minulých, lišit v tom, že by volič poprvé nekupoval zajíce v pytli.

    Svou představu o tom, kdo by měl spravovat věci veřejné by porovnal s konkrétní nabídkou lidí a programů a vybral to, co se mu nejlépe zamlouvá. Hodně voličů bude jistě postupovat instinktivně, nebude studovat programy, tedy nabízené smlouvy a zvolí si hezký bilboard, anebo vtipný slogan.

    Ti náročnější by ale měli být konečně ušetřeni toho, že na ně po volbách politici přestanou brát ohled a zařídí se po svém, bez ohledu na předvolební sliby.

    Když se na včera podepsanou čtyřkoaliční smlouvu podíváme z pohledu smlouvy opoziční, bez ironie můžeme konstatovat, že je krokem k politické stabilitě, kterou hledají i ODS a ČSSD. Pouze místo zamýšlených dvou možností bude mít volič tři. Výběr ze tří možností nevylučuje úvahu o tom, že by se vlády ujal vítěz a zbylé strany by pak respektovaly menšinovou vládu, jak je tomu nyní. Když už se to tak zavedlo a v podstatě to funguje.

    Vysílá se v pátek 29. září ráno.


    Dopis od Jiřího Jírovce:

    K Jaromíru Štětinovi: na novináře se presumpce neviny nevztahuje

    Jiří Jírovec

    Pane Čulíku,

    Tak Vás po delší době zdravím od Hluboké řeky. Byl a jsem pracovně dost vytížen, protože jsem dostal na triko skupinu lidí na jejíž práci do jisté míry závisí udělení provozní licence pro náš podnik. V rámci přípravy na audit jsem musel sepsat všelijaké dokumenty a procedury a nějak mi nezbývala energie na další psaní. BL jsem ale četl a čtu pozorně každý den.

    Nevím, jak pokročil Váš spor s Jaromírem Štětinou. On na Vás jde z pozice síly, ale to jen proto, že ví, že nemá pravdu. Člověku jako je on musí být jasné, že pokud jde o nezávislost, presumpce neviny se na novináře nevztahuje. Novináře je třeba považovat za závislé, pokud svojí prací neprokáží opak.

    Závislost novináře neznamená nezbytně osobní nečestnost nebo lhaní. Je to spíš poznaná nutnost vtěsnat vlastní pohled na věc do prostoru vymezeného obchodními a politickými zájmy vydavatele. Myslím, že novinář se může stát závislým i na svém egu nebo na pocitu vlastní výlučnosti.

    Jaromír Štětina má nepochybně dobrodružnou povahu a dokáže se dostat do míst jinak málo dostupných. Na tomto umění ostatně zakládá svoji obživu. Byl třeba mezi čečenskými bojovníky a z této exklusivní pozice podat svědectví o tom, jak ten konflikt vlastně vypadá, protože jen málo lidí se mohlo pohybovat na obou stranách. Otázka je, do jaké míry přizpůsobil svoje psaní tak, aby o zmíněnou exklusivitu nepřišel. Není třeba pochybovat o tom, že kritický postoj k Čečencům by mu zavřel dveře (pokud by ho při nějaké cestě do Ruska někde neodpráskli jako zrádce). Odpověď na tu otázku zná jen on sám. To, že není ochoten odpovědět, však neznamená, že bychom se neměli ptát.

    Spojení ČT s nadací Člověk v tísni vypadá jako nesmysl, protože buď je někdo novinář nebo aktivista. Jenže co když to je tak, že pár jedinců přišlo na nápad, jak používat prostředky jiných na financování cest, na které by se jinak nedostali. Je to čistá a tudíž jistě nežalovatelná spekulace, podložená zkušeností, že jakmile se začnete zajímat o to kolik z peněz, které charitativně založení občané svěří do rukou různých organizací, se nakonec dostane na místo určení narazíte na zeď.

    Přestože Jaromíra Štětinu neznám, jeho reakce na otázky položené v Britských listech mě překvapila. Od člověka jeho formátu (ač velikosti možná jen zdánlivé) bych spíš čekal trochu pokory a ne nabubřelost. Jak rozdílně působí vystoupení novinářů, kteří se v několika pořadech CBC (přepis jednoho z nich byl zveřejněn v BL) vraceli k problémům reportování z Kosova. Nešlo o žádné nýmandy, o bezvýznamná jména. A možná právě proto se nezdráhali veřejně připustit svoje pochybnosti o tom, zda dokázali podat vyrovnanou a pravdivou informaci svým divákům a čtenářům.

    Víte, těm britským, francouzským a kanadským reportérům taky někdo řekl (třeba nepřímo) že nebyli nestranní, že podléhali tlaku, propagandě a třeba spěchu s tím dostat informaci rychle ven. Ale oni nereagují žalobou a arogancí a výčtem vlivných známých. Přiznávají, že slevili z takových či onakých důvodů a je vidět, že je to jako profesionály trápí.

    Zdraví Vás

    JJ.


    Trapas nad trapas: To je překvapení! Syndikát novinářů se skutečně vyslovil ve prospěch pana lékárníka a odsoudil ponocného Francka

    Syndikát novinářů nemá v České republice příliš dobré jméno. Zdiskreditoval se mimo jiné vyloučením Jana Křečka, za to, že zapískal při ceremonii vstupování České republiky do NATO. Pro mě osobně stačilo pro jeho diskreditaci šokující zjištění (až do letošního léta jsem to nevěděl a skutečně jsem se zhrozil!), že v jeho Etické komisi (!) zasedá Jan Jůn, propagandista ze Svobodné Evropy, který v letech 1994 - 1995 býval často vedoucím vydání pořadů Události a názory, kdy se z vysílání RSE vylučovaly a cenzurovaly příspěvky obsahující nezávislé myšlenky.

    V době existenční nejistoty této stanice byl Jůn byl jedním z jejích pracovníků, kteří se podíleli na potlačování materiálů, které byly kritické vůči Klausově vládě, včetně příspěvků přeložených ze západního tisku. To, že Syndikát novinářů si zvolil člověka, který není novinář, ale manipulující propagandista, jako člena svého Etického panelu (!) vypovídá výmluvně o jeho kvalitách tohoto Synikátu. (Výběr zcenzurovaných příspěvků vyšel v Britských listech v listopadu 1996 a také knižně v publikaci ...jak Češi myslí, str. 261-285.) Důkazy této cenzurní praxe (fotokopie potlačených příspěvků) byly poskytnuty Etickému panelu Syndikátu novinářů spolu s podáním Jana Čulíka, na ukázku, jaké má panel členy. To, že předsedkyně panelu Barbora Osvaldová přešla cenzurní praxi Jana Jůna mlčením, je výmluvné.

    Už to by stačilo jakékoliv "verdikty" této podivné organizace pominout. Jinými slovy, nemělo by smysl se zabývat tímto pozoruhodným textem, pokud by neměl význam jako dokument doby a dokument zvláštního způsobu myšlení v české postkomunistické realitě.

    Rád bych především upozornil na dva zásadní nedostatky, které kupodivu "Etická komise" Syndikátu novinářů pominula a nebyla schopna či nechtěla vidět.

    Jak jsem uvedl ve svém podání Syndikátu novinářů,není Etická komise způsobia vydávat v této věci vůbec žádné prohlášení, protože většina jejích členů má k Janu Čulíkovi kladný, profesní anebo výrazný záporný vztah. Jakékolv její prohlášení je tedy možno okamžitě zpochybnit obviněním z podjatosti. Cituji ze svého podání (které jsem posléze stáhl, když se ukázalo, že se v Syndikátu hovoří o "panu Štětinovi" a o "Čulíkovi" - tedy o "panu lékarníkovi" a ponocném Vinckovi" - uvědomil jsem si, že byla chyba a ztráta času tuto organizaci vůbec brát na vědomí):

    1. Složení komise pro etiku

    V zemi, kde již více než 20 let žiji, je pravidlem, že žádný kolektivní orgán nemůže rozhodovat o věci, jsou-li v něm zastoupeny osoby, u nichž existuje podezření z podjatosti, dané zvláštním vztahem k posuzované věci nebo osobě. Předpokládám, že analogická pravidla uplatňuje i etická komise SN ČR, a uvádím proto seznam členů komise, které mají ke mně nebo k mému deníku takový vztah a které by se neměly posuzování záležitosti v žádném případě účastnit:
  • Petr Bílek, Reflex: do týdeníku Reflex přispívám a mám tedy k P. Bílkovi vztah spolupracovník-šéfredaktor;
  • Daniela Drtinová, Česká televize: Britské listy soustavně hodnotí práci České televize a D. Drtinová byla častým předmětem jejich analýz a komentářů, zvlášť v minulosti silně negativních;
  • Jan Jůn, Radio Svobodná Evropa: s J. Jůnem jsem měl v polovině 90. let řadu ostrých střetů jako jeho spolupracovník ve Svobodné Evropě (viz příloha 4);
  • Ivan Hoffman, Radiožurnál: I. Hoffman má v Britských listech každý všední den sloupek, v němž publikuje své rozhlasové komentáře;
  • Jan Lipold, MFD: Mladá fronta Dnes byla v Britských listech mnohokrát kritizována, a to jak za skandální způsob privatizace, tak za neprofesionální pojetí novinářské práce, které deník praktikuje;
  • Barbora Osvaldová, FSV UK: katedra masové komunikace i katedra žurnalismu FSV UK byla v minulosti rovněž mnohokrát terčem kritiky Britských listů a u B. Osvaldové nelze tedy předpokládat nestrannost a nezaujatost v projednávané věci.

    Předpokládám, že podobně i pan Štětina určil nebo určí, ke kterým členům etické komise má zvláštní vztah a kteří by tedy měli být z jednání rovněž vyloučeni, aby byla zajištěna objektivita výroku komise.

    Člověk by si řekl, že inteligentní lidi budou mít trochu soudnosti a nenaběhnou si: nebudou se vyjadřovat v případě, kdy si každý nezávislý pozorovatel uvědomí, že se členové "Etické komise" svým výrokem vystavují vážnému nebezpečí diskreditace. Každý vidí, že Jan Jůn to tímto "nezávislým rozsudkem" jistě Čulíkovi rád vrátil, když Čulík opakovaně poukazuje na jeho manipulativní novinářskou praxi. A kdo si myslí, že třeba právnička (!) Daniela Drtinová mohla být v tomto případě nezávislým posuzovatelem , nechť si v Britských listech přečte třeba tento článek Jana Čulíka o Daniele Drtinové. Je skutečně možné, aby tato dáma rozhodovala v této věci nepředpojatě? Atd.

    Přitom musím dát klobouk dolů před Ivanem Hoffmanem, normálním člověkem, se zdravým rozumem a obyčejnou lidskou slušností, kterému jsou tyto základní skutečnosti jasné. Dostal jsem od něho včera e-mail, v němž konstatuje, že jako "hodně nepořádnému členu Etické komise Syndikátu novinářů" mu nyní byl zaslán níže zveřejněný verdikt v případu Čulík. (To vyvolává otázku, kdo konkrétně se vlastně zasedání komise v případě účastnil - kdybych nedostal informaci od Ivana Hoffmana, že na zasedání nebyl, byl bych si myslel, že verdikt byl vydán i jeho jménem.)

    Ivan Hoffman konstatuje, že se považuje za přítele Jaromíra Štětiny, Petry Procházkové i Jana Čulíka a že jde tedy o vážný konflikt zájmů, který mu znemožňuje v této věci zaujmout jakékoliv stanovisko. Dá to rozum. Věc, která kupodivu není jasná předsedkyni Etické komise Syndikátu Barboře Osvaldové, která na varování, že se komise zdiskredituje, bude-li se vyjadřovat v případě, kdy její členové mohou být obvinění z předpojatosti, odpověděla v textu verdiktu tímto pozoruhodným výrokem:

    " Jan Čulík se domnívá, že u šesti (tedy většiny) členů Etické komise existuje v tomto případě podezření z podjatosti, a proto by se dotyční a dotyčné neměli posuzování případu účastnit. Komise konstatuje, že pokud byl Jan Čulík ochoten komunikovat s Komisí pro etiku, znamená to, že ji akceptuje jako celek. Pokud provádí její selekci, byla by jeho partnerem nikoli tato komise, ale jím samým určené grémium."

    K tomu snad není nutno nic dodávat. Barbora Osvaldová projevila základní neporozumění principům nezávislé arbitráže. Jan Čulík ovšem Komisi pro Etiku (dodatečně) sdělil, že s ní není ochoten komunikovat, a to protože se ukázalo, že pracovnice Syndikátu komunikuje s předsedkyní "Etické komise" v této věci předpojatě. Toto sdělení Osvaldová také pominula.

    K meritu věci

    Jan Čulík kritizoval Jaromíra Štětinu za jeho aktivistické a propagandistické články, zaměřené ve prospěch Grigorije Javlinského. Konstatoval, že z článků vyplývá, že je Štětina pod Javlinského vlivem. Za tímto tvrzením Jan Čulík stojí. Poukázal na to, že Grigorij Javlinskij je šéfem organizace zvané Epicentrum. Poukázal i na to, že i Štětinova (neexistující, jako podnik neregistrovaná) organizace se jmenuje také Epicentrum. (Můžeme se hádat o slovíčka, ale Čulík nikdy výslovně nenapsal, že jsou obě Epicentra totožná.)

    Jak už tomu v ČR bývá, kdy někdo vznese závažné, ale nepříjemné otázky, a otázka propagandistické novinařiny Jaromíra Štětiny je nesmírně závažná, Štětina se pokusil otázku svého nepřijatelného novinářského aktivismu zamlžit opakovaným poukazováním na to, že jeho Epicentrum není s Epicentrem Javlinského nijak totožné a že tedy Čulík učinil chybu, když mezi obě organizace údajně klade rovnítko.

    Aby mohl vytvářet kolem skutečně závažného problému své propagandistické práce mediální mlhu, soustřeďuje Štětina pozornost na tuto dílčí otázku. V hrubě nevyváženém rozhlasovém rozhovoru, který se vysílal v Radiožurnálu koncem června 2000 a který nedal prostor druhé straně, totiž Janu Čulíkovi, aby uvedl Štětinovy výroky na pravou míru, řekl Štětina, že prý Javlinského Epicentrum vzniklo až v roce 1993, kdežto jeho vlastní Epicentrum už v roce 1991. Na stránkách ruského Epicentra je přitom výslovně uvedeno, že vzniklo v roce 1991.

    Celou řadu nejasností, spojených se Štětinovou propagandistickou prací (tzv. "angažovaně objektivním" (!) novinářstvím, viz Literární noviny č. 33/2000, Jaromír Štětina odmítl odpovědět - natož aby vysvětlil, jak je jeho novinářská práce financována. (Jak známo, Literární noviny odmítly poskytnout Janu Čulíkovi prostor k vysvětlení svých argumentů v této věci, ačkoliv ve prospěch opačných argumentů zveřejnily čtyři články; šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka zrušil Čulíkův sloupek ve svém listě, který Čulík psal půl roku zadarmo. V červenci Patočka přislíbil, že chybějící honoráře v částce 16 200 Kč okamžitě zaplatí. Jsme v Čechách - byla to nepravda - částka nikdy nepřišla. Jakub Patočka nedrží dané slovo. Tak byl Jan sw nucen dotovat neseriózní aktivistický týdeník, s jehož sektářskou publikační praxí nesouhlasí. - Že jeho sektářskou publikační praxi dotuje z peněz českých daňových poplatníků ministerstvo kultury, je jiná věc.)

    Jaromír Štětina nevysvětlil například, jak to bylo s jeho propagandistickým úsudkem v Olomouci v roce 1990, kdy místními lidmi zdevastované vojenské prostory podle svědectví Jaroslava Poura šmahem označil za devastaci, kterou způsobili "Rusáci". (Článek Jaroslava Poura o této záležitosti vyjde v příštím čísle dvojměsíčníku Listy, editoři však nahradili v tištěném textu jméno Jaromíra Štětiny výrazem "novináři".)

    Mj. Štětina nevysvětlil, proč si na něho v roce 1996 stěžovalo českému velvyslanectví v Moskvě ruské ministerstvo zahraničních věcí, že údajně v Brně organizoval protiruskou demonstraci. I na celou řadu dalších otázek odmítl odpovědět, s tím, že ho Britské listy urazily a tak jim na nic odpovídat nebude.Neváhal přitom využít prostoru v Britských listech ke zveřejnění více než pěti pozoruhodně emocionálních a nepříliš souvislých textů.

    V níže uvedeném podání konstatuje Etická komise Syndikátu novinářů pozoruhodně, že Štětinovy články jsou sice zaujaté ve prospěch Grigorije Javlinského, ale to nevadí, protože při zahraničněpolitickém zpravodajství "je nezbytná míra interpretace, zjednodušení a typizace prostředí a aktérů děje jistě vyšší, než při popisování českého domácího dění". Jinými slovy, v zahraničněpolitickém zpravodajství je propaganda pro jednoho politika, který se reportérovi líbí, podle Syndikátu novinářů povolena. Běžnou mezinárodní praxi, že když reportér napíše i jen jediný text, který vypadá jako PR pro určitého politika, je znemožněn, Syndikát novinářů nezná.

    Kromě toho, argumentuje Etická komise, a to stojí taky za citát:

    "To, že mezi ruskými politickými elitami je [Javlinský] výjimkou, která si zaslouží zařazení mezi demokraty evropského střihu, není pouhé tvrzení reportérů Epicentra, nýbrž široce uznávaný názor." A kde je to, milá paní Osvaldová, široce uznávaný názor? V České republice, kde tyto názory rozšířili Jaromír Štětina a Petra Procházková, kteří tam v podstatě mají monopol na reportáže z Ruska. Poněkud kruhovitá argumentace, není-liž pravda?

    Shrnuji: považuji za velkou poctu, že mě Etická komise Syndikátu novinářů odsoudila. Je to vynikající vyznamenání mé novinářské práci, kterého si nesmírně cením. Je to důkaz, že dělám svou práci dobře. Jsem za toto vyznamenání Etické komisi nesmírně vděčen a považuju ho za velké povzbuzení pro svou další novinářskou činnost. Děkuji vám.


    Stanovisko Komise pro etiku Syndikátu novinářů

    ke stížnostem Jana Urbana na Jana Čulíka

    ve věci jeho výroků o agentuře Epicentrum

    a jejích reportérech Petře Procházkové a Jaromíru Štětinovi:

    1. Stručný popis problému:

    Jan Čulík, novinář a vydavatel internetového magazínu Britské Listy, tvrdí, že agentura Epicentrum, ve které působí Petra Procházková a Jaromír Štětina, má vazby na ruského politika Grigorije Javlinského a je součástí jeho mediálního impéria. Jaromír Štětina to ve svých dopisech etické komisi popřel a vyslovil mimo jiné názor, že Jan Čulík "porušuje novinářskou etiku tím nejhorším způsobem: lží".

    Jan Čulík ve svém stanovisku pro etickou komisi uvedl, že svá tvrzení opírá o "hrubě neobjektivní, jednostranné propagandisticky laděné a nekriticky obdivné zpravodajství, které o G.Javlinském a jeho hnutí Jabloko přinášeli J.Štětina a P.Procházková".

    Napsal také, že "podezření do jisté míry posiluje fakt, že novinářská organizace Epicentrum... má název shodný s PR agenturou hnutí Jabloko, v jehož čele G. Javlinskij stojí.

    K tomu Jaromír Štětina uvádí, že jde jen o shodu jmen - nadace EPIcentr, což je analytické centrum hnutí Jabloko, nemá podle něj s Epicentrem, kde působí on a Petra Procházková, nic společného.

    2. Rozbor věci z pohledu Etického kodexu novináře, přijatého Syndikátem novinářů:

    Své tvrzení, že agentura Epicentrum je součástí mediálního impéria Grigorije Javlinského, podložil Jan Čulíkem nejprve výrokem, že Grigorij Javlinskij je předsedou Epicentra. Z vysvětlení Jaromíra Štětiny je zřejmé, že jde o jiné "EPIcentrum".

    V dopise Komisi pro etiku Jan Čulík už hovoří jen o tom, že shoda jmen obou organizací do jisté míry posiluje podezření vůči (Štětinovu a Procházkové) Epicentru. To je ovšem jen názor, nikoli důkaz o spojení Epicentra s Javlinským.

    Hlavním důvodem pro tvrzení Jana Čulíka je podle jeho dopisu Etické komisi "hrubě neobjektivní, propagandisticky laděné" atd. zpravodajství Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové o Grigoriji Javlinském. Jan Čulík to dokládá příklady tří článků, obsahující například citáty typu "Jabloko si za celou dobu existence uchovalo své hlavní bohatství - pověst principiální a demokratické opozice." nebo "Příliš zásadoví pro úspěch".

    Komise pro etiku se domnívá, že dotyčné články zpravodajů agentury Epicentrum nejsou čistě zpravodajské povahy a obsahují i hodnocení ruských politických poměrů, čímž se netají. Jde tedy o vztah zpravodajství (informace) a publicistiky (názor). Zároveň je ale potřeba říci, že když čeští novináři píší pro české čtenáře o dění v zahraničí, je nezbytná míra interpretace, zjednodušení a typizace prostředí a aktérů děje jistě vyšší, než při popisování českého domácího dění.

    Konkrétně k Javlinskému: Ano, z materiálů agentury Epicentrum je vidět, že tento politik je jejich autorům sympatický. Ale to, že mezi ruskými politickými elitami je výjimkou, které si zaslouží zařazení mezi demokraty evropského střihu, není pouhé tvrzení reportérů Epicentra, nýbrž široce uznávaný názor.

    Ale ani i kdyby ze zpráv a reportáží Epicentra byly znát sympatie k Javlinskému ještě více, nestačilo by to jako důkaz na tvrzení, která o propojení Epicentra a Javlinského uvedl Jan Čulík. Toto tvrzení zůstává nedoloženou hypotézou.

    Komise pro etiku se věcí zabývala na svém zasedání 20. září 2000 a hlasy všech přítomných členů dospěla k závěru, že se Jan Čulík prohřešil proti první větě bodu 1e) Etického kodexu novináře, který zní: "Novinář je povinen nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat."

    a proti bodu 3 a) Etického kodexu novináře, který zní: "Nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace."

    3. K výhradám Jana Čulíka vůči Komisi pro etiku:

    Jan Čulík se domnívá, že u šesti (tedy většiny) členů Etické komise existuje v tomto případě podezření z podjatosti, a proto by se dotyční a dotyčné neměli posuzování případu účastnit. Komise konstatuje, že pokud byl Jan Čulík ochoten komunikovat s Komisí pro etiku, znamená to, že ji akceptuje jako celek. Pokud provádí její selekci, byla by jeho partnerem nikoli tato komise, ale jím samým určené grémium.

    Jan Čulík uvedl, že "závěr etické komise, ať bude jakýkoli, bude považovat nanejvýš za informativní a indikativní, v žádném případě ne za autoritativní nebo v jakémkoli smyslu účinný."

    K tomu komise dodává, že všechny její závěry jsou především "informativní a indikativní". Komise nemá žádnou výkonnou pravomoc, může pouze vyslovit svůj názor a seznámit s ním veřejnost.

    V Praze, 27. září 2000

    Za Komisi pro etiku

    Barbora Osvaldová

    předsedkyně KPE


    Nemohu Jana Čulíka žalovat, protože mi nechce sdělit svou adresu

    Jaromír Štětina

    Sent: Thursday, September 28, 2000 9:45 AM

    Cc: Etická, Osvaldová; Etická, Bílek; Etická, Schwarz; Etická, Lipold; Etická, Drtinová; Etická, Jůn; Etická, Hoffman; jcu2@cableol.co.uk Subject: Re: Komise pro etiku/stanovisko

    Vážená paní Motlová,

    děkuji za zaslání stanoviska Komise pro etiku. Předpokládám, že můj právní zástupce použije vyjádření Komise v procesu proti Janu Čulíkovi jako odborné stanovisko novinářské organizace. Podání žaloby se však protahuje tím, že pan Jan Čulík přes mé několikeré prosby odmítá sdělit místo svého posledního trvalého bydliště v České republice.

    Rád bych při této příležitosti ujistil Syndikát novinářů, že žaloba u soudu, kterou podávám proti panu Janu Čulíkovi není jen protestem proti pomluvě, které se Jan Čulík dopustil na naší novinářské firmě Epicentrum tím, že ji osočil že spolupráce s politickými silami cizího státu, ale je výrazem snahy veřejně protestovat proti stále trvajícímu obecnému nešvaru publikovat neověřené a nepravdivé zprávy. Profesní a etické selhání pana Čulíka je jen jedním z projevu nemoci, kterou trpí náš veřejný život nejen ve sféře médií ale i v politických kruzích.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|