"Ticho po pěšině?" - aneb jak odblokovat interaktivní práci s informacemi
Ad http://www.britskelisty.cz/0009/20000921h.html#07
Nechci se vyjadřovat k tomu, zda jsou lepší obrázky nebo články, ale v článku
pana Sosny zaznělo něco zdánlivě druhořadého, leč zásadního, soudím.
Prý lidé povrchně proklikávají dlouhé internetové články, proč si je tedy
nevytisknou a nepřečtou na papíře. To zní rozumně, máte li po ruce tiskárnu či
disk kam si informace uložit. Můžeme si pak vše vytisknout později. Proč ale má
být řešením návrat ke statickému informačnímu médiu? Právě ty živé obrázky,
zvuky a hypermedialní spoje té webové pavučiny, ta nová možnost brouzdat se
dle inspirace semo tamo a cestovat po proudu myšlenek je jedinečnou předností
internetu. A jak nahradit prohlížeč když už jste offline, na papíře, a chcete
si něco ověřit?
Brouzdáme-li čím dál zběsileji, hledám za tím nějaký zásadní důvod, nejen
údajnou roztěkanost intelektu, či tendenci plebejsky konzumovat obrázky. Čas
jsou peníze. Proklikávám zběsileji, než bych chtěl - abych za tu placenou dobu
připojení postřehl vše zajímavé, alespoň úkosem. Jak tomu čelit. Prý ať je
internet zadarmo? Jakže zadarmo? Jen se bude za něj platit nějak odjinud,
nějakou dotací. Ne. Ať se platí dle využití. Ale ne jako dnes. Kdo nezatěžuje
svůj modem informačními přenosy, ten platí za promarněnou příležitost přenášet,
za možnost prohlížet další obrazovky. Valnou část dial-up připojení
proplýtváme. (Proto jim konkurují nabídky paušálních sazeb za pevné a rychle
spoje.) I pokročilí uživatele internetu přes dial-up často nevědí, že lze
stahovat soubory souběžně s brouzdáním po web stránkách, a to dokonce několik
různých souborů zároveň, v rámci stejného připojení, beze ztráty na rychlosti.
Platíme však za dobu připojení, místo za objem realizovaných přenosů dat v té
samé době, o hodnotě získaných informací samozřejmě nemluvě. Platíme za
uplynulý čas, ne využitý čas. Je to jako zlevněný místní hovor, na kterém
probíhá konverzace mlčenlivých.
Mluvené slovo je dobrý příměr. Je pořád jakýmsi zvykem platit telekomunikačním
společnostem za délku hovoru, či za čas připojení na internet, tou kterou
sazbou. Platíme tedy i za nevyužitý čas, za každé informační ticho na drátě
stejnou měrou jako za výměnu informací. Při modemovém spojení žádné skutečné
ticho není nikdy, modemy spolu udržují cvrkot samy pro sebe, i když si povídají
z našeho hlediska o ničem. Ale informační ticho po internetu samotném, po
celosvětové síti, za naším přípojným bodem, tam ticho telekomunikační
infrastrukturu nezatěžuje, neboť uvolněné pásmo se v reálném čase využívá pro
souběžně probíhající dálkové spoje. Když telefonujete na druhý konec světa a
odmlčíte se, telekomunikační společnosti zajásají. Mlčeti zlato.
Telekomunikační společnosti by mohly a měly nabízet placení hovorného za
skutečné hovoření, či přenos dat, za objem informací, ne za čas, jak dlouho trvá
je dostat do hlavy. Mám na mysli objem obsahu paketů dat, ne balení paketů.
Pak bych svůj čas na internetu mohl zužitkovat bez pocitu, že platím někomu za
vlastní pomalé čtení. Mohl bych přemýšlet, nejen v rychlosti hltat. Čas
strávený čtením neplatím jen když informace už jsou staženy do mého počítače, a
odhlásil jsem se ze sítě, ale pak nemůžu pokračovat interaktivně. Lepší zůstat
na spojení a platit až za to občasné kliknutí či přenos souvislých stránek. A
kdybych si nestahoval obrázky, ušetřil bych pásmo, a o to vydatněji peníze.
Kdy už začneme platit za vytížení spojení? Kvalita přenášených obrázků sice
stoupá s šířkou komunikačního pásma (bandwidth) ale čas přenosu s vyšší šířkou
pásma zase klesá. Uživateli jde ale o přenos samotný, o obdržení. Mám li
nekvalitní pomalé připojení, jsem penalizován několikrát, za delší dobu
připojení, větší počet paketů - čili více informačního obalu, atd. Mám li
spojení rychlé, dostanu informace rychleji před oči. A jak rychle informací
vstřebám? Mám-li platit i za rychlost, kterou informace vnímám, pak obrázky mají
výrazně větší vypovídající hodnotu než text.
Vraťme se k příměru přenášeného hovoru. V dnešní době se de facto stírají
rozdíly mezi telefonickými hovory a přenosy dat, neboť i hovory vlastně cestují
v digitalizované podobě, dokonce po internetu. Když někam voláme, platíme však
sazbu podle vzdálenosti mezi přípojnými body. V době internetu je tohle vlastně
jedno. Jde o podraz na spotřebiteli, který si do Ameriky raději zatelefonuje,
než by tam jezdil. Elektrony nepotřebují více nafty, aby urazily delší
vzdálenost a síť sítí za trasu neúčtuje. Vzdáleností ovšem může vzniknout
výraznější prodlení, - neboť jde o vícero výhybek, kde je možné zadrhnout, i
vícero tras pro pakety dat, které se musejí nakonec sejít a seřadit.
Ale máme přece platit za obdržení sdělení, ne za prodlení. Pokud úsilí k
dosažení téhož je neměnné, pak tedy čím vzdáleněji, tím pomaleji, tím levněji -
jen to má logiku. Představte si poštovní službu, která vám účtuje o to víc, o
co pomaleji vám dodá dopis! Proč při hovoru máme platit za své ticho, za svůj
čas na rozmyšlenou? Ticho, nečinnost jen ulehčuje sítí. Vždyť balíky platíme
podle rozměrů, váhy, čím lehčí, tím jsou levnější, proč ne takto finančně
rozlišovat objemy přenosu na sítí?
Měli bychom nalézt takový princip, který upřednostní sdělení stručné a přitom
výstižné. Obrázky jsou velmi výstižné, ale jejich přenos není stručný. Je na
místě porovnat relativní výstižnost a informační hodnotu různých metod
sdělování. Přenosová úspornost psaného proti zobrazenému by přinášela nějaké
výhody, pokud by se nepřičítal čas na přečtení. Text naběhne rychle, ale čte se
zdlouhavé, pomalu, pracně. Obrázky naběhnou pomalu a vnímáte je ihned.
Evidentní je vývojový tlak, aby kapacity internetových spojů rostly, aby se
přeneslo za stejnou dobu více dat. Má to však být odůvodněno tím, aby rychleji
nabíhaly obrázky, aby si člověk mohl vybrat který úděsně blbý film si po drátě
pustí? Až to pásmo dovolí, budeme určitě síť plnit visuálním odpadem, vymýšlet
další ptákoviny kterými to pásmo zaplnit. Je to navýsost pravděpodobné, a
nezastavíme to. Ale je to pořád systémová chyba v uvažování. Platíme-li pořád
za to, jak dlouho přenosy trvají, ne jak objemné, (či objevné!) jsou, není
divu. Rovnítko mezi objemnosti a zdlouhavosti tu je vždy, v každém pásmu. Ale
plaťme jen za přenosy, ne za mlčení, ať už online nebo offline. Čtení, koukání
vnímání a přemýšlení musí být zdarma.
Určitě přijde doba, kdy budeme platit za přenosy samé. Ale tím to neskončí. Pak
přijde doba, kdy to bude skutečně zadarmo, respektive budeme platit oklikou, za
hodnotu transakcí, ne jejich zdlouhavost. Až si za pár let koupíte po internetu
auto, telecom skrytě zajásá. Bude mít na každém prodaném autě svůj skromný
komisní podíl. Podíl bude úměrný ceně prodaného zboží a bude o to větší, o co
rychleji jste si to auto koupili. Půjde o to, jak přesvědčivě vám bylo
presentováno. K tomu bude sloužit možnost se v autě virtuálně projet. A telecom
ve vlastním zájmu poskytne vysokokapacitní propojení hodně pohyblivých obrázků
3D. Zdarma jen na oko, ale bude to mít nějakou vnitřní logiku.
Poznámka JČ: Chci připomenout, že od července 2000 využívám k vydávání Britských listů internetové dial-up připojení společnosti NTL, které je čtyřiadvacet hodin zdarma - bez paušálního i bez jakéhokoliv telefonního poplatku. V Británii není NTL jediná firma, která toto napojení poskytuje.
