Jak Světová banka a Mezinárodní měnový fond pomáhají chudým, aby ještě víc zchudli

Shrnjeme komentář George Monbiota, který vyšel ve čtvrtek 21: září v deníku Guardian. (Monbiotovi vyšla včera v Británii nová kniha: Captive State: the Corporate Takeover of Britain, Macmillan, Londýn, 2000)

Před několika měsíci jsem zde argumentoval, píše autor, že Světová banka likviduje v rozvojovém světě školství a zdravotnictví.

Například v Zambii přispěly podmínky, které Světová banka vyžadovala v souvislosti se svými půjčkami - totiž škrty ve státních výdajích a privatizaci služeb - k vzrůstu kojenecké úmrtnosti o 25 procent od roku 1980 a protože teď rodiče musejí platit za školní vzdělání svých dětí, katastrofálně poklesla školní docházka do základních škol.

Kupodivu se Světové bance moje analýza příliš nelíbila. "Prostě to není pravda," napsal Mats Karsson, jeden z viceprezidentů banky, "že Světová banka způsobuje další chudnutí lidí". Karsson poukázal na to, že Světová banka půjčuje rozvojovým zemím více peněz na zdravotnictví, školství a snižování chudoby než kdy předtím.

To je naprosto pravda. Letos například vydá Světová banka asi 1,9 miliardy dolarů na školy v chudých zemích. Také zlikviduje školství v mnohonásobném násobku této částky tím, že bude i nadále požadovat, aby dávaly rozvojové země přednost splácení svých dluhů Západu před místními veřejnými výdaji. Ještě nevysvětlila, proč poskytuje dolarové půjčky na školství, když téměř veškeré výdaje na školství se platí v místní měně. Půjčovat tvrdou měnu na školství má smysl jen potud, pokud by místní školství mělo být nahrazeno zahraničními školskými podnikateli anebo kdyby měly děti dostat počítače ještě dříve, než se naučí číst a psát. Nejprve vám tedy zlomí nohy a pak jako odškodné vám nabídnou pedikúru.

Na své ctihodné vrcholné schůzce v Praze o nadcházejícím víkendu budou Světová banka a Mezinárodní měnový fond tvrdit, že jsou nyní "nejlepšími přáteli chudých". Zlé staré dny "strukturálního přizpůsobování" - kdy tyto instituce nutily všechny země, s nimiž měly styk, aby přijímaly vždy přesně tentýž neoliberální princip - jsou prý už pryč. Namísto toho, aby byly rozvojové země nuceny přijímat politiku, kterou jim vnutil první svět, bude zadluženým státům nyní povoleno vypracovat si vlastní "strategie, jak snížit chudobu".

To zní sice moc hezky, než zjistíte, jak to zdokumentoval World Development Movement, že rozvojové země mohou žádat, cokoliv si přejí, ovšem jen pokud je to neoliberalismus. Jak jeden čelný činitel Světové banky vysvětlil, nový projekt je "povinný, takže ti, kdo mají peníze, mohou vysvětlit těm, kdo peníze nemají, co musejí učinit, aby peníze obdrželi."

Trvalou záhadou pro mě je, proč si lidé pořád ještě myslí, že jsou Mezinárodní měnový fond a Světová banka schopny reformy.

Už v roce 1944 varoval John Maynard Keynes, že finanční systém, který vnucuje tresty a omezení zadluženým zemím, nikoliv však věřitelským zemím, způsobí, že bohatí se stanou bohatšími a chudí ještě chudšími. Navrhl globální finanční instituci, která by vybírala úroky z debitu i z kreditu. Tak by byly věřitelské státy povzbuzovány, aby utrácely své přebytky v  zadlužených státech a tím by se automaticky korigovala nerovnováha v mezinárodním obchodě. Spojené státy navrhly jiný systém. Pomoc zadluženým národům se podle něho měla poskytovat z jediného fondu a z jediné banky. Tento fond a tato banka měly být ve Washingtonu a věřitelské země by je plně ovládaly. Jak Keynes předpověděl, v důsledku amerického návrhu se stalo to, že zadlužené národy upadly ještě do hlubších dluhů a  věřitelské státy - zejména USA - získaly nad nimi stále větší hospodářskou a politickou moc. Ale Spojené státy informovaly Británii, že jestliže nepodpoří tento návrh, Británie nedostane půjčku.

Jinými slovy, Světová banka a Mezinárodní měnový fond vznikly jako policisté pro velmi nevyvážený světový pořádek, založený na vynucovacím systému. Představa, že mohly vytvořit pro chudé tohoto světa něco jiného než jen katastrofu, je směšná. Pokud chtějí, jak budou tvrdit v Praze, vytvářet spravedlivější svět, budou muset začít tím, že se samy zruší.