Násilí pro děti
Jak regulují Spojené státy přístup dětí k otevřeně násilným či erotickým filmům a počítačovým hrám? Podle nejnovější analýzy americké vlády nepříliš efektivně. Shrnujeme komentář listu Washington Post, který vyšel včera v deníku International Herald Tribune. Je zjevně významné, že se těmito otázkami v Americe aspoň sdělovací prostředky zabývají. Jak je tomu např. s regulací násilných počítačových her v ČR?
Když jde o děti, film a násilí, vždycky je strašně obtížné rozhodnout, jestli písmeno H znamená Hollywood anebo Hypocrisy (pokrytectví). Hollywoodská filmová studia a nahrávací společnost zbožně hovoří o tom, jak dodržují svou kulturní integritu, ale vyžadují pro sebe práva podle prvního dodatku americké ústavy [zaručujícího svobodu projevu], podle něhož rozšiřují materiál, který nemá naprosto žádné pozitivní vlastnosti. Řetězce amerických kin předstírají, že v žádném případě nemohou zvládnout adolescenty, kteří si koupí lístek na přístupný film a pak prostě v multiplexu jdou do jiného promítacího sálu, kde se dívají na film nepřístupný. A pak máte politiky, jako je Al Gore, jehož názor na tuto věc závisí na tom, zda se zrovna snaží získat pro své politické účely peníze od filmových magnátů anebo od někoho jiného.
Nyní vydala Federal Trade Commission (americká Federální komise pro obchod) užitečnou novou kapitolu této historie o pokrytecké dvojí tváři. Rok vypracovávala tato komise studii, z níž vyplývá, že filmový průmysl, nahrávací průmysl i výrobci videoher úmyslně ochromují užívání klasifikace svých výrobků (zda jsou jejich materiály dětem přístupné či nepřístupné), přestože se oficiálně a na veřejnosti této klasifikace hrdě přidržují. Jedno interní memorandum požadovalo, aby byl marketing jednoho nepřístupného filmu zaměřen tak, aby "byli filmu vystaveni všichni ve věku od 12 do 18 let". A to bylo typické. Ze 44 filmů, které komise studovala, marketingové plány pro 28 z nich se specificky zmiňovaly o cílovém publiku mladším 17 let. A u většiny filmů - stejně jako u mnoha nevhodných desek a videoher - byla reklama a marketing úmyslně zaměřována na děti.
Komise zároveň zjistila, že většina maloobchodů se moc nesnaží omezovat přístup dětí k nepřístupnému materiálu. Většina dětí ve věku od 13 do 16 let neměla žádný problém koupit si hudbu s otevřeně pornografickými texty anebo elektronické hry, které jsou výslovně mládeži nepřístupné. Dětem, které se v rámci analýzy pokusily bez dospělého proniknout do kin, kde se promítaly nepřístupné filmy, se to podařilo v přibližně padesáti procentech kin.
Většina filmových studií na tuto studii ostře zaútočila, jakmile byla zveřejněna. Hilary Rosenová, předsedkyně Asociace nahrávacího průmyslu, argumentovala, že odpovědnost za to, aby děti poslouchaly vhodnou hudbu, mají rodiče, nikoliv vláda. No, tak to tedy promiňte, že neoceňujeme tento hrdý odpor činitelů nahrávacího průmyslu vůči cenzuře, vzhledem k tomu, že jde o průmysl, který se úmyslně zaměřuje na to, aby zcela neutralizoval úsilí rodičů - snaží se přimět co největší množství dětí, aby utratily svých 14,99 dolarů za cédéčka, která jsou pro ně naprosto nevhodná.
Al Gore vystoupil v televizi v pořadu Oprah Winfrey, aby tam kritizoval americký zábavní průmysl a aby udělal reklamu dlouhodobé kampani své ženy Tipper proti obscénním či násilným textům v rockové hudbě. Škoda jen, že se paní Gorová v roce 1987 gramofonovému průmyslu omluvila - ovšem, tehdy to bylo, když se její manžel připravoval na svou první prezidentskou kampaň. A samozřejmě bychom měli pominout i skutečnost, že podle Los Angeles Times ujistil sám Gore loni potenciální dárce peněz na politické účely v Hollywoodu, že on nemá vůbec nic společného s výše zmíněnou analýzou Federal Trade Commission - že tu si objednal Bill Clinton, ne on. Taky vůbec není jasné, co by Al Gore v této věci vlastně udělal - kromě prázdných řečí..
Federal Trade Commission jistě chce respektovat první dodatek americké ústavy o svobodě projevu, ale zároveň si přeje, aby filmový a nahrávací průmysl dodržoval standard, který si sám určí. Nepřístupný materiál prostě musí být dětem pod 17 let nepřístupný a ti, kdo tento princip budou porušovat, by měli být pokutováni. Řešením je vynutitelnost. Například průmysl vyrábějící elektronické hry už vydal předpis, že se nepřístupné hry nesmějí prodávat malým dětem, ale jak zjistila Komise pro obchod ve své analýze, tento předpis je všeobecně ignorován. Nahrávací průmysl právě přijal předpis, že se marketing na hudbu s explicitně erotickými texty nebude zaměřovat na časopisy pro děti mladší 16 let - bude tento nový předpis dodržován?
Komise také chce, aby výrobci požadovali přísnější dodržování těchto předpisů v obchodech
Nakonec, jak uvedla Rosenová, je na rodičích, aby určili, na jaké filmy se budou jejich děti dívat, jakou hudbu budou poslouchat a jaké videohry budou hrát. Vládní činitelé nikterak nenařizují filmařům, hudebníkům či autorům videoher, aby měnili jejich obsah, a to by taky neměli mít povinnost činit, navzdory tomu, že někteří občané by si už chtěli trochu odpočinout od vlny tohoto krvavého materiálu, které je, jak se zdá, rok od roku svévolnější, explicitnější a misogyničtější. Zábavní průmysl už podnikl kroky k tomu identifikovat takový materiál, který není vhodný pro děti; není to v žádném případě obrovský skok požadovat, aby se takový materiál dětem nenabízel. A teprve pak by rozumným způsobem spočívala odpovědnost na rodičích.
