Marx v zrcadle globalizace
Shrnujeme článek Petera Hudise, zveřejněný 5. září 2000 na aktuálních stránkách Encyclopaedia Britannica, Britannica.com
Jedním zajímavým - někteří lidé by řekli překvapujícím - rysem nynějších diskusí o globalizaci je obnovený zájem o myšlenky Karla Marxe, o němž se teprve nedávno zdálo, že skončil na smetišti dějin. V novinářském i akademickém světě se objevuje celá řada nových hodnocení Karla Marxe, která identifikují tohoto myslitele z devatenáctého století jako "proroka globalizace", protože si povšiml, že má kapitál na jedné straně tendenci vůči expanzívnosti a technologickým inovacím a na druhé straně vyvolává společenskou nerovnost a nestabilitu. I ti nejvášnivější stoupenci globalizace přiznávají, že je Marxovo dílo důležité proto, protože Marx předpověděl nerovnováhu a chaos, který vyvolává volná expanze globálního kapitálu. Jak napsali John Micklethwait a Adrian Wooldridge, autoři, kteří píší do ostře prokapitalistického časopisu The Economist ve své nové knize A Future Perfect: The Challenge and Hidden Promise of Globalisation (Budoucnost je snad perfektní? Problémy a skryté přísliby globalizace): "Je možné, že jako prorok socialismu je Marx zcela mrtvý, jenže jako prorok "všeobecné provázanosti národů", jak Marx charakterizoval globalizaci, se stále ještě zdá až šokujícím způsobem relevantní. (...) Jeho charakteristika globalizace zůstává stejně ostře inteligentní dnes, jako před 150 lety."
Některým lidem se mohou zdát takovéto výroky o Marxovi podivné, vzhledem k tomu, že komunistické režimy, které tvrdily, že vládnou jeho jménem, zoufale selhaly. Jenže jak vědci, studující Karla Marxe, už dlouho zdůrazňují, komunistické režimy neměly příliš mnoho společného s konkrétními Marxovými myšlenkami. Marx byl proti centralizovanému státnímu řízení hospodářství (nazýval ty, kdo to prosazovali, "primitivními a nemyslícími komunisty"), vášnivě obhajoval svobodu tisku (začátek jeho kariéry je spojen s jeho prací jako radikálního novináře, který svobodu tisku energicky prosazoval) a Marx si také dělal legraci z představy, že by malý "předvoj" revolucionářů mohl úspěšně restrukturalizovat společnost bez demokratického souhlasu svých občanů. Je možná paradoxní, že pád komunismu vyvolal nový zájem o Karla Marxe, neboť jeho předpovědi týkající se globálního vlivu kapitalismu se tím staly dokonce ještě aktuálnější než kdy předtím.
Micklethwait a Wooldridge argumentují, že "jednou věcí, kterou by Marx okamžitě v této naší globální éře rozeznal, je paradox, kterého si povšiml v minulém století: Čím úspěšnější je globalizace, tím více vyvolává vlastní zápornou reakci. Podle Marxova názoru by globalizace mohla ztroskotat nejen na tom, že ti, kdo při ní prohráli, mají velmi záporný vztah vůči úspěchům těch, kteří na globalizaci vydělali, ale také na tom, že vítězové samotní možná přijdou o chuť bojovat. "Existuje dokonce podezření," pokračují, "že psychologická energie globalizace - nejistota, kterou globalizace vyvolává, která nutí firmy, vlády a lidi, aby podávali stále vyšší výkony, má možná přirozený bod maxima, za nějž to už dál a výš nepůjde - prostě dojde to tak daleko, že lidé už více nebudu schopni snést."
Tón většiny nynějších diskusí o Marxovi, jíž se účastní kritikové i stoupenci gobalizace, (co se týče ostrých kritiků globalizace, viz William Greider a jeho
One World, Ready or Not: The Manic Logic of Global Capitalism (Sjednocený svět, ať chceme nebo nechceme: šílená logika globálního kapitalismu) určil v roce 1997 článek Johna Cassidyho v americkém časopise New Yorker, v němž Cassidy nazval Marxe "příštím velkým myslitelem". (viz Britské listy zde, vydání z 10. 12. 1997). Cassidy citoval vysoce postaveného investičního bankéře z Wall Street, který mu řekl: "Čím více času jsem strávil na Wall Street, tím více jsem přesvědčen, že měl Marx pravdu."
Co je to na Marxově díle, že to vyvolává takovéto výroky? Zaprvé, i když byl Marx ostrým kritikem kapitalismu, málokdo jiný než on vystihl tak přesně charakteristické úsilí kapitalismu o technologické a společenské inovace. Marx argumentoval, že kapitalismus neprodukuje pouze hmotné statky a služby, ale také hodnotu. Práce je podle Marxova názoru zdrojem hodnoty. A množství hodnoty, argumentoval Marx, je určováno množstvím společensky nutného pracovního času, kterého je zapotřebí k výrobě určitého zboží. Marx argumentoval, že neustále existuje rozpor mezi těmito dvěma účely: výrobou pro hmotné bohatství a výrobou pro hodnotu. Jak roste produktivita, během téže časové jednotky se začne vyrábět stále více zboží, takže hodnota tohoto zboží klesá. Vzrůst hmotného bohatství odpovídá poklesu množství hodnoty - klesají totiž výrobní náklady, a tedy i ceny.
V důsledku toho vzniká pro kapitalistu složitý problém: relativní pokles hodnoty každého zboží způsobuje, že vzniká riziko, že kapitalista nebude mít dostatečné množství peněz na to, aby udržel svou úroveň výroby. Kapitalista reaguje tím, že se dál a dál snaží zvyšovat produktivitu, protože čím větší množství zboží vyrábí, tím lépe realizuje hodnotu své původní investice. Nejlepším způsobem, jak zvýšit produktivitu, je investovat do zařízení, které snižuje potřebu práce. Výsledkem zavedení takového zařízení dochází k vzrůstu produktivity, ale to opakuje původní problém, protože vzrůst hmotného bohatství vede k dalšímu poklesu relativní hodnoty každého zboží. Kapitalismus je tímto způsobem vlastně začarovaný kruh, sisyfovský balvan, kapitalistický systém je neustále hnán směrem k technologickým inovacím, bez ohledu na lidské či ekologické škody. Neklid a intenzivní úsilí pořád inovovat, vlastnosti, které charakterizují současný kapitalismus vysokých technologií, byl dávno předpověděn Karlem Marxem.
Zadruhé, Marx si povšiml, že proces neustálých inovací a výrobní expanze nakonec pokračuje bez ohledu na národní hranice. Logikou kapitálu je, argumentoval, vytvořit světový trh. Národní omezení pohybu kapitálu budou nakonec muset být zrušena, argumentoval Marx, protože kapitál musí neustále hledat nové trhy, které dokáží absorbovat jeho stále rostoucí výrobní výkonnost.
A za třetí, Marx argumentoval, že tento proces nevyhnutelně vede ke koncentraci a k centralizaci kapitálu na jedné straně a k relativnímu zchudnutí většiny obyvatelstva na straně druhé. Vzhledem k tomu, že kapitál je nucen neustále zvyšovat produktivitu prostřednictvím zařízení, které šetří práci, "mrtvé pracovní síly" - stroje, technologie - se šíří rychleji než poptávka po zaměstnancích. Protože dělníci nevlastní kapitál, ale jen svou pracovní sílu, společenské bohatství je stále více soustřeďováno do stále menšího počtu rukou. Mnoho pozorovatelů nyní argumentuje, že to je skutečně potvrzeno rostoucí nerovností, která je důsledkem globalizačního procesu: 225 lidí nyní ovládá více bohatství než polovina obyvatel této planety.
Marx jako člověk
Významem takovýchto otázek se také zabývá životopis Karla Marxe od Francise Wheena,
Karl Marx: A Life. Je to první Marxův životopis v angličtině, který vyšel za posledních téměř dvacet let. Ve Wheenově portrétu zosobňuje Marx jako člověk v mnoha ohledech dialektiku, pojem, který Marx převzal od Hegela, že totiž každá jednota v sobě obsahuje svůj protějšek.
Marx pocházel z rodiny slavných rabínů, ale náboženství ho naprosto nezajímalo. Byl milujícím manželem a otcem, jehož dcery se staly důležitými mluvčími jejich vlastní verze socialismu, avšak jednou si povzdechl, "nechť je požehnán ten, kdo nemá rodinu". Hlásal komunalismus a kritizoval egoismus, jenže byl sám takový individualista, že když mu řekla přítelkyně, že si nedovede představit, že by Marx dokázal žít šťastně v rovnostářské společnosti, reagoval: "Já taky ne. Tyto časy nastanou, ale to už budeme muset být pryč." Strávil více času než snad kdokoli jiný přemýšlením o podstatě, pojmu a funkci peněz, ale skoro nikdy nebyl schopen žádné peníze vydělat.
Velmi zajímavý je na Wheenově portrétu Karla Marxe Marxův obrovský intelektuální zájem o všechno možné. Od samého začátku jeho psaní neexistovalo, jak se zdá, žádné téma, které by ho nezajímalo - historie, stará a moderní filozofie, ekonomie, umění, literatura, geologie, přírodní vědy, etnologie a matematika. To bezpochyby znamená, že je velmi obtížné shrnout to, čím vším Marx přispěl světu. Tak rozsáhlé bylo všechno to, co Marx napsal, i když za svého života vydal jen hrstku knih (včetně jednoho svazku svého plánovaného mnohosvazkového magnum opus Kapitál), že jeho Sebrané spisy čítají více než 100 svazků a úplně všechny jeho rukopisy nebyly přepsány a vydány dodneška.
Wheen se zabývá Karlem Marxem s velkou skepsí, zejména co se týče Marxova cíle beztřídní společnosti. Wheen je komentátorem deníku Guardian a nikdy neměl k Marxovi či k marxismu žádné sympatie. Přesto i on píše: "Čím více jsem Marxe studoval, tím víc neuvěřitelně aktuální se Marx zdál být. Dnešní komentátoři a politikové, kteří si o sobě myslí, že jsou moderní filozofové, hovoří nyní módně o ´globalizaci´ při každé příležitosti - aniž by si uvědomili, že Marx to všechno objevil a analyzoval už v roce 1848." Dvě témata jsou podle Wheena u Marxe zvlášť relevantní: zaprvé, že i za nejpozitivnějších hospodářských podmínek jsou pracovní síly za kapitalismu nuceny trpět přepracováním, "jsou redukovány na stroj, stávají se otrokem kapitálu" a zadruhé Marxovo tvrzení, že jakmile se stane kapitál v nějaké společnosti převažující formací, "to, co je autenticky lidské, se srazí či vykrystalizuje v hmotnou sílu a mrtvé předměty začnou nabývat významu, života a energie."
Žádné z těchto nových debat o Marxovi nelze považovat za celkové přijetí jeho dědictví. Většina komentátorů se shoduje, že Marx sice možná správně definoval podstatu kapitalismu, ale neměl pravdu, co se týče alternativ, které si představoval. Jenže vzhledem k tomu, že Marx nyní vyvolává pozornost mnoha osob, které ještě nedávno usuzovaly, že historie prohlásila jeho myšlenky za mrtvé, Marxovo dílo zřejmě bude i dále osvětlovat úsilí pochopit život, jemuž vládne "posedlá logika" globálního kapitalismu. Jak to jednou vyjádřil Marx: "Jsme pevně přesvědčeni, že skutečné nebezpečí neleží v praktických pokusech, ale v teoretickém rozpracovávání komunistických myšlenek, neboť na praktické pokusy, třeba i hromadné, je možno reagovat děly, jakmile se tyto pokusy stanou nebezpečnými, kdežto myšlenky, které ovládly náš intelekt a zmocnily se našich myslí - to jsou démoni, které lidé dokáží porazit jen tím, že se jim vzdají."
