úterý 12. září O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Dokument: Jak Josef Zieleniec žádá americké Čechy o peníze Češi v Americe: Josefe Zielenci, teď chcete po nás peníze, ale když jste byl ministrem, pro Čechy v Americe jste léta nehnul ani prstem (Jiřina Fuchsová) Odpověď Rady ČT na tři stížnosti Britských listů: Vůbec nevadí, že je organizace Člověk v tísni aktivistickou institucí v nezávislé České televizi. Je to organizace prestižní a není financována jen státem (Rada ČT) Kauzy "Člověk v tísni" a Přemysl Čech: Rada České televize odpověděla neuspokojivě (Tomáš Pecina) Provolání: Přímá demokracie v České republice (Evropská sít´ iniciativ pro přímou demokracii ) Lež v české politice: Křivá zrcadla (Petr Jánský) Svět: Tento způsob globalizace a jeho nová ideologie - globalismus - zdá se mi býti nevhodný, jářku (Petr Bradáč) Rasismus: Zanedlouho "bude bělošské obyvatelstvo v Británii v menšině". Mají se toho Britové hrozit? Vzpomínka: Jak jsem zbaběle utekl ... (ale zachránil hokejku) (Ross Hedvíček) Televize Nova: CME Media Enterprises B.V. nemohla vstoupit do ČNTS: BL pátrají špatným směrem (Iva Peringerová) Otázku vstupu CME do ČNTS musí zodpovědět právníci (Václav Špaňhel) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Tomáš Pecina

1. Je pravda, že stížnost na "seznam publikací" přípustných pro interview s ředitelem vyřešil čas. I další dvě stížnosti by ztratily relevanci, kdyby Rada s jejich vyřízením počkala dost dlouho: společnost Člověk v tísni jistě jednou přestane existovat a Přemysl Čech televizi opustí nejpozději při odchodu do penze. Nezdá se však pravděpodobné, že když zákonodárce uložil Radě ČT povinnost zabývat se stížnostmi na ředitele televize, měl primárně na mysli tuto variantu jejich řešení.

2. Vyrozuměla-li Rada ČT, že Britské listy nemají právní jistotu v tom, zda se Rada může nebo nesmí zabývat personálními otázkami, svědčí to o povážlivě snížené míře gramotnosti pánů radních, kteří evidentně buď neumějí číst, nebo nedokážou čtenému porozumět. Zejména poslední odstavec stížnosti BL hovoří jasně: Radě nepřísluší vstupovat do personálního rozhodování, ale měla by kontrolovat obecné normy pro personální politiku, eventuálně se na jejich vytváření spolupodílet. Případ Přemysla Čecha je stejně jako kauza O. Gini skandální, poškozuje dobré jméno televize a je smutné, že Rada před tímto problémem uhýbá a stejně jako v případě hlasování o odvolání ředitele, které nakonec nebylo, strká před odpovědností hlavu do písku (a ještě smutnější je, že, jak se Britské listy dozvěděly, Rada měla nebo ještě má v úmyslu hlasovat o tom, že J. Dědečková, jediný člen Rady České televize, který se svým jednáním v Radě i publikační činností chová tak, jako by se měl chovat zodpovědný veřejný činitel, poškozuje svým jednáním prestiž Rady).

3. Ke kauze obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni Rada patrně zkopírovala část materiálu, který k tomu obdržela od ředitele ČT. Za potřebné považuji pozastavit se zejména nad formulací, že "Člověk v tísni je součástí České televize". ČT není subjektem soukromého práva a nemá tedy oprávnění k jiným činnostem, než které jsou jí umožněny zákonem, takže když chtěla např. prodávat své pořady na videokazetách nebo pronajímat nemovitosti, musela k tomu zřídit zvláštní obchodní společnosti. Človek v tísni není součástí České televize a nemůže být jako takový posuzován.

4. Stranou ponechávám otázku, přispívá-li Člověk v tísni k vyšší prestiži České televize, nebo dokonce, jak tvrdí Rada, pomáhá upevňovat veřejnoprávní postavení ČT (ať už to znamená cokoli). Pokud je mi známo, společnost Člověk v tísni se v širokém povědomí zapsala jako velmi selektivní charita - např. svou pomoc v Kosovu striktně omezila na potřebné jedné strany konfliktu a ve stejném duchu se nesou i zpravodajsko-propagandistické výstupy její činnosti.

5. Velmi důležitá je informace, že ekonomické a provozní zázemí je Člověku v tísni poskytováno za úplatu. Doufejme, že si Rada nechá předložit příslušné faktury a ověří, že byly fakturovány takové ceny, jaké odpovídají tržní hodnotě poskytovaných služeb (tj. za jaké by Člověk v tísni získal obdobné prostory a služby jinde v této lokalitě). V tomto smyslu také svou stížnost doplňuji.

6. S naivitou až překvapující odpověď dále uvádí: "Takové osoby bývají zvány díky tomu, že mají přímou zkušenost se situací v určitém teritoriu, kam se vzhledem ke krizové situaci obvykle nemá šanci normální novinář dostat, anebo by tak činil s ohrožením své bezpečnosti." K tomu není třeba nic dodat.

   (Přesto pro názornost dodávám: Jakou věrohodnost asi může mít taková informace od osob, které se aktivisticky podílejí na vytváření situace v daném místě! Myslí si skutečně Rada České televize, že taková svědectví, zejména pokud jsou tak politicky zaujatá, jak toho býváme svědky při vystupování členů Člověka v tísni v ČT, mohou mít plnou informační hodnotu? Myslí si snad Rada ČT, že "humanitární aktivista" získá důvěryhodnost tím, když ho Čečenci či albánští Kosovci pustí tam, kam jiné - třeba renomované západní novináře - nepustí? Pozn. JČ)

7. Ponechme na čtenáři, aby posoudil, má-li společnost Člověk v tísni blíž k ČT nebo ke státu, který jeho aktivity převážnou měrou financuje. Podstatné pro rozhodování Rady ČT je, zda nejsou koncesionářské poplatky využívány v rozporu se zákonem, a to z dosud předložených informací nelze určit.