Co je nového v České republice

Zmatkem prostoupen
cílím v jas
tak náhle oloupen
v cizí čas

jsem jednou byl
v sobě ztracený
to do mne bil
cit vzbouřený

Sem a tam
někomu ve tváři
zahlédnu jeho klam
jak zazáří

Zazáří zhasne
jdu zas dál
a tmy tak časné
prostupují dál

(František Halas)

Jak si pan Špaňhel ani paní Peringerová asi nepovšimli, ve smlouvě mezi CEDC GmbH a CME B. V. stojí, že společnost CME B. V. v okamžiku uzavření smlouvy ještě nevznikla (byla pouze založena), a proto zatím nemůže některé úkony provést. Nechci působit nezdvořile, ale oběma autorům by asi prospělo nahlédnout do obchodního zákoníku a nalistovat § 57 a § 62, kde by se dozvěděli, co znamenají termíny "založení" a "vznik" obchodní společnosti.

Druhou věcí je evidentní, ba do očí bijící irelevance Železného argumentů. Chce-li Železný dostat palcové titulky v novinách, stačí mu k tomu vypustit jakkoli absurdní mediální bublinu, a neplatí to bohužel jen v masivní inzercí zkorumpovaném Právu, ale téměř ve všech českých listech. Novináři nepřísluší detailně spor rozhodovat (to je výsadou soudce), ale měl by data podrobit aspoň základní analýze, aby se nestal pouhým dezinformátorem-přenašečem.

Podle mého názoru mediální přestřelky ČNTS-CET 21 vůbec do novin nepatří, důležitá nejsou obvinění a žaloby, ale výroky soudů a rozhodčích tribunálů.

Pokud se týká podstaty sporu samotného, CME se dopustila obrovské chyby, když připustila, aby Vladimír Železný získal významné postavení jak ve společnosti vlastnící licenci, tak v její investici, a na tuto chybu vloni doplatila. Jakmile zjistila, jak velký kapitál pro ni Železný jako manažer představuje, měla ho přimět k odchodu z licencované společnosti (to by RRTV bez námitek schválila) a v ČNTS jeho práci vyvažovat zlatem. Příležitost udělala zloděje a momentální jeremiády ČNTS, zastupované navíc Janem Vávrou, co do manažerských schopností a efektivity pravým opakem Železného, jsou, myslím, dost trapné.

Prave jsem si precetl ten clanek o tom revizorovi.

Je to uplne tristni ukazka toho, jak strasne v Cechach schazi obycejna slusnost. Ja mam naprosto stejne zkusenosti, kdykoli jedu nazpatek do Cech. Ta obrovska mira krupanstvi a nevychovanosti je obzvlaste patrna diky tomu, ze do Prahy litam, a tim padem je clovek dopoledne v Britanii a odpoledne v Praze. Kdyz jsem jezdival (davno tomu) do Cech autobusem, tak mel clovek alespon jakousi 24-hodinovou aklimatizaci, kdy ho na "hruzy" veci ceskych postupne pripravovali ridici ceskych dalkovych autobusu.

Vubec bych se nedivil, kdyby ten par Francouzu jeste ten den odjel domu. Kolikrat ja jsem slysel tady v Britanii od mistnich lidi, ze Praha je krasna, ale ze uz tam nepojedou, protoze je tam byli okradeni, ci meli jiny zazitek ala francouzssti duchodci a revizor!

A k tomu dodává Petr Kodys

Loni se mi stala podobna prihoda ve vlaku z Prahy do Berouna, kdy pruvodci sice upozornil dve anglicky mluvici holky, ze Karlstejn uz prejely a nechtel po nich doplatek, ale taky, ze ty dve zastavky zpatky si musi koupit listek... A nepomohly protesty, ze  se jenom spletly. Protoze se mi zdalo, ze jde o studentky, tak jsem jim listek pak koupil a oni se tymz vlakem a s tymz pruvodcim vracely do cile...

Proc to pisu? Taky jsem se citil blbe a taky mam zkusenost z Nemecka, Francie a Svycarska, kde se pohybuji uz skoro rok, podstatne jinou.

Poznámka JČ: V Británii by tento problém nevznikl, protože si jízdenku kupujete a platíte cestu do cílové stanice, kde vystupujete, i kdybyste předtím jezdili železnicí sem tam třeba kruhem. (Předpokládá se, že soudný člověk nebude vlakem jezdit déle, než je nezbytně nutné.) Neplatí se tedy za vození vlakem, ale za smysluplnou dopravu do určitého cíle.

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

V letošním roce proběhnou volby do Senátu České republiky. Rozhodl jsem se, právě z důvodů, které jsem zmínil v úvodu tohoto dopisu, kandidovat jako nezávislý s podporou Unie svobody, KDU-ČSL, ODA a DEU, tj. skupiny stran, které se podobně jako já staví proti zmíněným negativním jevům v naší politice. Podrobnosti o mém politickém profilu a volebních cílech najdete na webové stránce www.zieleniec.cz.

Jedním z klíčových faktorů, který neblaze ovlivnil dnešní politickou situaci, je způsob financování politiky v naší zemi. Velké, mnohamilionové částky, které firmy a jednotlivci dávali politickým stranám, byly spíše živnou půdou pro korupci než podporou politického směru, který daná strana reprezentovala. Jak jsem již zmínil, na protest proti takovým jevům jsem odešel z vlády a budu-li zvolen senátorem, udělám vše, co bude v mých silách, aby politická korupce zmizela z naší země.

Rozhodl jsem se svým příkladem dokázat, že je možné politiku financovat jinak. Ve své senátní kampani jsem přijal následující pravidla:

Tato pravidla způsobují, že pro získání potřebné částky se musím obrátit na více potenciálních dárců. Domnívám se, že je správné kromě oslovení našich občanů doma požádat také ty naše krajany v zahraničí, kteří se zajímají o dění doma a jimž osud naší země není lhostejný. Byl bych Vám vděčný, kdybyste se rozhodli finančně podpořit moji volební kampaň do Senátu České republiky.

Rozhodnete-li se tak, pošlete, prosím, svůj šek na adresu: Občanské sdružení "Josef Zieleniec senátorem", pokladník Michal Frankl, Na Břehu 200/1, 190 00 Praha 9, nebo zašlete peníze přímo bankovním převodem. V případě, že poukazujete české koruny, je číslo účtu 4001-0300883423/0300, v případě jiných měn je číslo účtu 01-88342001/0300, Československá obchodní banka, a.s., Na Poříčí 24, 115 20, SWIFT CODE:CEKO CZ.PP.PRA.

Srdečně vám děkuji za pozornost a za případný volební příspěvek.

Josef Zieleniec

Jiřina Fuchsová

To: lobkowicz@psp.cz
Sent: Saturday, September 09, 2000 4:02 PM

Vazeny pane poslance,

dovolte malou otazku:

co presne, v dobe sveho ministrovani pan Josef Zieleniec, ktery nyni zada o vsechno- ceske obcanstvi, restituce, pravo volebni - okradene Cechy v USA a v Kanade zada o financni prispeni na jeho senatni kandidaturu, UDELAL PRO TO, aby tato do nebe volajici, deset let trvajici NESPRAVEDLNOST, ktere se nedopousti ani Polsko, ani Madarsko, ani Slovensko, Turecko etc etc etc.... byla odstranena?

Zdravi vas Jirina Fuchsova

ceska basnirka z Plzne

zlocinne dosud bez obcanstvi ceskeho

neplacena, dobrovolna (od roku 1993)

koordinatorka MEZINARODNI ASOCIACE CECHU

PRO DVOJI OBCANSTVI, RESTITUCE & VOLEBNI PRAVO P.O.Box 66453, Los Angeles, Ca 90066

P.S. Od roku 1993 zemrelo dvanact clenu nasi asociace.

Byli to patrioticti Cesi, kteri stravili prevaznou cast svych zivotu v exilu, a kteri po cele sve zivoty v zahranici usilovali o nastoleni svobody a demokracie ve sve vlasti... Zemreli jako "cizinci" bez veskerych obcanskych and lidskych prav ve SVE vlasti...

Vážený pane Pecino, dovolte mi, abych Vám z pověření Rady ČT odpověděl na Vaši Stížnost z 26. 7. 2000, ohledně společnosti Člověk v tísni, a dále na Vaši stížnost na GŘ ČT ze dne 30. 8. 2000.

Pokud jde o Vaši stížnost z počátku léta t. r., dovolím si poznamenat, že je nyní již irelevantní, neboť, jak je mi známo, generální ředitel ČT Vaší žádosti vyhověl. Zároveň bych Vás chtěl ubezpečit, že Rada ČT si váží mimořádného zájmu, které Britské listy věnují všem rozsáhlým problémům ČT se týkajícím, od záležitostí veřejnoprávních, jež vyplývají ze zákona pro Radu ČT po problémy personální, jež jsou výhradně v kompetenci GŘ ČT a to ze zákona.

Z Vašeho dopisu z 30. 8. 2000 jsme vyrozuměli, že o tom posledním nemáte právní jistotu. V této souvislosti - vzhledem k mimořádnému, chválihodnému (sic) zájmu o práci ČT a její Rady - by bylo možná vhodné, aby Britské listy nechaly vypracovat v té věci právní rozbor, případně se obrátily na soud, neboť Rada ČT - pokud jde o právní posudek - se bude v této věci řídit dosavadním výkladem zákona, také pro to, že její finanční prostředky jsou omezené a právní expertiza tohoto druhu by byla patrně nákladná.

Ještě dříve, než přišel Váš dotaz ve věci vztahů ČT a společnosti Člověk v tísni, bych Vás chtěl ujistit, že Rada ČT Vaší iniciativu, nejen uvítala, ale zároveň ve svém předběžném interním programu - když o problémech financování ČT jednala - vzala v úvahu rovněž objasnění vztahů ČT a společnosti a tímto problémem se nehledě na Váš dopis chtěla zabývat. Takže je nezbytné konstatovat, že Vaše skvělá iniciativa přišla opět jako na zavolanou. Dovolím si Vám sdělit dosavadní výsledky šetření a to jestli dovolíte ve stručných bodech:

ČT především neporušuje spoluprací se společností Člověk v tísni platné zákony, nedopouští se však ani nehospodárného či jinak nekorektního nakládání s prostředky, s nimiž hospodaří. Základní právní skutečností, která upravuje vztah ČT ke společnosti Člověk v tísni, je již samotná zakládací smlouva obecně prospěšné společnosti ze dne 12. 11. 1998, jejíž je ČT stranou, tedy spoluzakladatelem společnosti vedle dvou fyzických osob - pana Ing. Jaromíra Štětiny a pana Šimona Pánka.

Postavení zakladatele tak dává ČT řadu oprávnění včetně práva spoluurčovat obsazení správní rady a dozorčí rady a prostřednictvím správní rady pak i osobu ředitele, což rozvádí následně na základě zakládací smlouvy přijatý Statut.

ČT má také řadu kontrolních oprávnění, které umožňují dohlížet, zda se činnost společnosti Člověk v tísni neodchyluje od svého zadání a charakteru obecně prospěšné charitativní služby (definována čl. II Statutu).

Na společnost Člověk v tísni je tak třeba nahlížet jako na společnost, která svým způsobem k ČT přináleží, a to v naznačeném smyslu zakladatelského poměru, nejde tedy o cizí subjekt.

Ostatně toto je vyjádřeno i v plném názvu společnosti, který obsahuje jméno ČT. Po právní stránce je třeba pro úplnost připomenout, že dle zákona o obecně prospěšných společnostech dochází vznikem takové společnosti k jejímu oddělení od osob zakladatelů, tzn. společnost nadále existuje jako zcela samostatná právnická osoba a záleží na statutárních dokumentech, jak je ošetřena kontrola nad chodem společnosti ze strany zakladatelů. ČT je přesvědčena, že kontrolu má v úměrné míře právně zajištěnu a v praxi ji také využívá, včetně obsazení funkce členky správní rady zaměstnancem ČT (nyní paní Kristina Taberyová).

Význam spoluúčasti ČT spočívá přirozeně v podpoře charitativních aktivit, které prokazatelně pomáhají lidem v nejpostiženějších oblastech planety. Další význam, na který se můžeme z pozice ČT dívat poněkud pragmatičtěji, však spočívá v pěstování dobrého jména a prestiže České televize v naší zemi i ve světě, čemuž spojení se společností Člověk v tísni napomáhá a kterým se tak podpora ČT daná této společnosti několikanásobně (byť jen těžko ocenitelně) vrací. ČT se tak domnívá, že právě v souladu se zákonem o České televizi pomáhá upevňovat své veřejnoprávní postavení, čemuž ostatně napovídají i příznivé ohlasy ze strany veřejnosti, ale i z institucionální sféry.

Vlastní průběžná podpora společnosti Člověk v tísni ze strany ČT je upravena Smlouvou ze dne 26. 1. 2000, která obsahuje ustanovení o celkové roční podpoře ve formě finančního daru ve výši 1.500.000,- Kč (poskytováno ve čtvrtletních splátkách), přičemž dar je možné užít právě výlučně k plnění obecně prospěšných úkolů, což podléhá kontrole. ČT dále společnosti Člověk v tísni poskytuje, avšak již za úhradu, pronájem nebytových prostor (7 vybavených kanceláří a 1 příruční sklad) na Kavčích horách, kopírovací službu, kance1ářský materiál, automobil značky Škoda Forman do užívání a dále telefonní přípojky v pronajatých prostorách a některé další související služby (podatelna, dodávky médií apod.), to vše proti řádné fakturaci.

- Ve vztahu k tomuto bodu uvádím, že jestliže dochází k vystoupení osob spojených se společností Člověk v tísni v pořadech ČT, děje se tak nikoliv pravidelně a vždy na základě konkrétně odůvodněné redakční potřeby. Takové osoby bývají zvány díky tomu, že mají přímou zkušenost se situací v určitém teritoriu, kam se vzhledem ke krizové situaci obvykle nemá šanci normální novinář dostat, anebo by tak činil s ohrožením své bezpečnosti. Výpovědi těchto osob jsou zpravodajsky přínosné a setkávají se s odezvou diváků, protože přímá zkušenost obvykle do pokrytí určité události vnáší nový, živý pohled. Vždy jde o vlastní pohled či názor hosta pořadu, který není vydáván za stanovisko ČT či jejích redakcí.

Není pravda, že společnost Člověk v tísni je "polostátní charita", jak píše stěžovatel. Společnost má již z výše uvedeného mnohem blíže k ČT , než ke státním orgánům. Prostředky, které získává na svoji humanitární a související činnost, nejsou výlučně od státních orgánů, jak naznačuje stěžovatel, ale rovněž od jiných subjektů, včetně mezinárodních organizací. Statut společnosti navíc řadí do předmětu činnosti poskytování pomoci mladým novinářům a nezávislému tisku v zahraničí i v tuzemsku. Také v tomto bodě tedy může mít ČT a její diváci přímý užitek.

Ještě jednou zdůrazňujeme, že na základě shora uvedeného, ČT svým vztahem ke společnosti Člověk v tísni neporušuje žádný obecně závazný právní předpis ČR. Navíc prestiž, které se společnost Člověk v tísni těší doma i v zahraničí, to dotvrzuje. Nicméně však Rada ČT bude nadále - a již to předpokládá ve svém předběžném pracovním programu - vztah ČT a společnosti Člověk v tísni velmi pozorně sledovat, a to zvláště s přihlédnutím k finanční problematice, která z tohoto vztahu vyplývá.

V závěru mi milý pane Pecino dovolte, abych Vám ještě jednou poděkoval za iniciativní činnost Britských listů ve vztahu k Radě ČT a jsem za Radu ČT se srdečným pozdravem.

Váš

Václav Erben, místopředseda Rady České televize

Poznámka JČ: Bude zřejmě ještě určitou dobu trvat, než si česká společnost uvědomí, že součinnost aktivistických organizací - i působících v "dobrém" smyslu - je neslučitelná s nezávislou novinářskou prací a veřejnoprávním sdělovacím prostředkem. Může Rada České televize poukázat na nějaké jiné humanitární instituce, které mají v západních demokratických zemích sídlo ve veřejnoprávních televizích?

Tomáš Pecina

1. Je pravda, že stížnost na "seznam publikací" přípustných pro interview s ředitelem vyřešil čas. I další dvě stížnosti by ztratily relevanci, kdyby Rada s jejich vyřízením počkala dost dlouho: společnost Člověk v tísni jistě jednou přestane existovat a Přemysl Čech televizi opustí nejpozději při odchodu do penze. Nezdá se však pravděpodobné, že když zákonodárce uložil Radě ČT povinnost zabývat se stížnostmi na ředitele televize, měl primárně na mysli tuto variantu jejich řešení.

2. Vyrozuměla-li Rada ČT, že Britské listy nemají právní jistotu v tom, zda se Rada může nebo nesmí zabývat personálními otázkami, svědčí to o povážlivě snížené míře gramotnosti pánů radních, kteří evidentně buď neumějí číst, nebo nedokážou čtenému porozumět. Zejména poslední odstavec stížnosti BL hovoří jasně: Radě nepřísluší vstupovat do personálního rozhodování, ale měla by kontrolovat obecné normy pro personální politiku, eventuálně se na jejich vytváření spolupodílet. Případ Přemysla Čecha je stejně jako kauza O. Gini skandální, poškozuje dobré jméno televize a je smutné, že Rada před tímto problémem uhýbá a stejně jako v případě hlasování o odvolání ředitele, které nakonec nebylo, strká před odpovědností hlavu do písku (a ještě smutnější je, že, jak se Britské listy dozvěděly, Rada měla nebo ještě má v úmyslu hlasovat o tom, že J. Dědečková, jediný člen Rady České televize, který se svým jednáním v Radě i publikační činností chová tak, jako by se měl chovat zodpovědný veřejný činitel, poškozuje svým jednáním prestiž Rady).

3. Ke kauze obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni Rada patrně zkopírovala část materiálu, který k tomu obdržela od ředitele ČT. Za potřebné považuji pozastavit se zejména nad formulací, že "Člověk v tísni je součástí České televize". ČT není subjektem soukromého práva a nemá tedy oprávnění k jiným činnostem, než které jsou jí umožněny zákonem, takže když chtěla např. prodávat své pořady na videokazetách nebo pronajímat nemovitosti, musela k tomu zřídit zvláštní obchodní společnosti. Človek v tísni není součástí České televize a nemůže být jako takový posuzován.

4. Stranou ponechávám otázku, přispívá-li Člověk v tísni k vyšší prestiži České televize, nebo dokonce, jak tvrdí Rada, pomáhá upevňovat veřejnoprávní postavení ČT (ať už to znamená cokoli). Pokud je mi známo, společnost Člověk v tísni se v širokém povědomí zapsala jako velmi selektivní charita - např. svou pomoc v Kosovu striktně omezila na potřebné jedné strany konfliktu a ve stejném duchu se nesou i zpravodajsko-propagandistické výstupy její činnosti.

5. Velmi důležitá je informace, že ekonomické a provozní zázemí je Člověku v tísni poskytováno za úplatu. Doufejme, že si Rada nechá předložit příslušné faktury a ověří, že byly fakturovány takové ceny, jaké odpovídají tržní hodnotě poskytovaných služeb (tj. za jaké by Člověk v tísni získal obdobné prostory a služby jinde v této lokalitě). V tomto smyslu také svou stížnost doplňuji.

6. S naivitou až překvapující odpověď dále uvádí: "Takové osoby bývají zvány díky tomu, že mají přímou zkušenost se situací v určitém teritoriu, kam se vzhledem ke krizové situaci obvykle nemá šanci normální novinář dostat, anebo by tak činil s ohrožením své bezpečnosti." K tomu není třeba nic dodat.

   (Přesto pro názornost dodávám: Jakou věrohodnost asi může mít taková informace od osob, které se aktivisticky podílejí na vytváření situace v daném místě! Myslí si skutečně Rada České televize, že taková svědectví, zejména pokud jsou tak politicky zaujatá, jak toho býváme svědky při vystupování členů Člověka v tísni v ČT, mohou mít plnou informační hodnotu? Myslí si snad Rada ČT, že "humanitární aktivista" získá důvěryhodnost tím, když ho Čečenci či albánští Kosovci pustí tam, kam jiné - třeba renomované západní novináře - nepustí? Pozn. JČ)

7. Ponechme na čtenáři, aby posoudil, má-li společnost Člověk v tísni blíž k ČT nebo ke státu, který jeho aktivity převážnou měrou financuje. Podstatné pro rozhodování Rady ČT je, zda nejsou koncesionářské poplatky využívány v rozporu se zákonem, a to z dosud předložených informací nelze určit.

Za MDD: PhDr Jiří Polák, mluvčí:e-mail jiri.polak@swipnet.se

Pavla Bařinová, koordinátor: e-mail pbarinova@volny.cz

Tel.: 069 6737620

Kdo chce podepsat petici v této věci, nechť se obrátí na výše uvedené adresy.

Provolání na podporu přímé demokracie

A Základní argumentace

1.Bez přímé demokracie není náš representační systém demokratický

Čistě reprezentační systém spočívá na fikci vynuceného mandátu. Lidé nemohou přímo rozhodovat. Musí dávat mandát reprezentantům, kteří rozhodují místo nich.Stejně jako "dárek" vynucený silou nemůže být skutečným dárkem, silou získaný mandát není skutečným mandátem. Občané nemohou nikomu dávat skutečný mandát, jestliže také nemají možnost rozhodovat sami (např.o důležitých věcech). Nynější systém je paternalistický a znemožňuje vytvoření důvěry mezi zmocněnci a občany.

2. Přímá demokracie je nezbytná pro řešení důležitých otázek (nezaměstnanost, ekologie ...)

V tomto a příštím století budeme konfrontováni s velkými problémy. Je třeba zlepšit pracovní podmínky všech a zajistit jim důstojnou existenci, vytvořit podmínky pro osobní svobodu, zachování zdravého přírodního prostředí a individuální kreativitu. Pro zajištění toho všeho nestačí povrchní opatření. Bude zapotřebí reforem, které radikálně změní životni podmínky obyvatelstva a které mohou mít úspěch jen získají-li aktivní podporu převážné většiny občanű. Navíc je jisté, že tyto reformy narazí na odpor významných zájmových skupin.

Z těchto důvodů mohou mít převratné reformy úspěch jen tehdy, jestliže každý jedinec dostane možnost individuálního rozhodování spolu s ostatními. Pro tento účel je vhodným nástrojem referendum vyhlášené na základě občanské iniciativy.

3. Přímá demokracie je již sama o sobě prvním krokem k obnově lidské důstojnosti

Neustálé poručnictví vnucované velké většině obyvatelstva čistě reprezentačním systémem je útokem na lidskou důstojnost. Demokracie znamená doslova svrchovanost lidu. V demokracii je lid nejvyšší autorita. Čistě reprezentační systém nemůže být pokládán za skutečně demokratický.

V současné době se lid nemůže vyslovit k vhodnosti toho kterého zákona.

Předpokládá se pasivní přijímání a podpora.Možnost hlasovat pro jinou reprezentaci při příštích volbách nebo sám kandidovat je naprosto nedostatečná: příslušné zákony již vstoupily v platnost a poručnictví nad občany, je rok od roku obnovováno.

Navíc čistě reprezentační systém nijak nestimuluje k politické participaci. Každá lidská bytost má potenciál společenského umělce, který může v určitém okamžiku formovat své prostředí. Každý by měl mít možnost jednoho dne rozvinout svůj společenský talent. Přímá demokracie je vhodným nástrojem společenského umělce. Podstata rozhodování v přímé demokracií je kultura debaty, vytváření společenské soudnosti obyvatelstva. Demokratické rozhodnutí musí být pokládáno za hledisko, vzniklé v určitém okamžiku permanentního procesu formace úsudku. Nové myšlenky se neuplatňují vždy okamžitě. Dnešní menšina může být zítra většinou. Hluboký smysl skutečné demokracie je v tom, že lidé jako plnohodnotní občané začnou jeden druhému naslouchat,vmýšlet se do stanovisek druhého, navzájem se korigovat a tím vytvářet společnou vizi.

B. Vývoj k plné demokracii

1. Dvě cesty k rozhodnutí

U všech otázek, o nichž nechtějí občané rozhodovat přímo, jsou rozhodnutím pověřeni jejich reprezentanti.

Chce-li určitá skupina občanů mít možnost rozhodnout přímo o určité věci, oznámí to prostřednictvím petice podpořené jistým procentem signatářů. V tomto případě dostanou demokratický mandát ti, kteří hlasují v referendu.

Obě cesty k rozhodnutí jsou tedy logicky na stejné úrovni. V referendu vzniká mandát hlasováním.Každý, kdo je oprávněn hlasovat se svobodně rozhodne, zda bude hlasovat nebo ne, zda bude sám kandidovat, Nebo zda dá mandát hlasujícím.

2. Typy referend

Je třeba uvést tři typy referenda: lidová iniciativa, referendum opravné a referendum konstituční.

Lidová iniciativa je referendum o otázce předložené k posouzení občanským nebo politickým hnutím. Opravné referendum je uspořádáno z občanské iniciativy za účelem anulování nového zákona nebo předpisu, zavedeného, nebo odhlasovaného reprezentačním orgánem. Konstituční referendum je referendum organizované automaticky pokaždé, když si parlament přeje změnit ústavu.

3. Konkrétní podmínky referenda

U referend nesmí být požadován žádný minimální počet účastků. Shromáždění účastníků hlasování tvoří ve skutečnosti jakýsi ad hoc parlament pro otázku k hlasování předloženou. V každém případě je tu počet hlasujících mnohem větší než počet členů parlamentu. Kromě toho stanovený minimální předepsaný počet hlasujících téměř vždy vyvolá proti lidové iniciativě bojkot. V žádném státě ,kde referendum uspokojivě funguje (Švýcarsko na federální úrovni, Oregon, Washington, Kalifornie na úrovni dílčího státu, Bavorsko na úrovni spolkového státu ... ) minimální předepsaný počet hlasujících v referendu neexistuje.

Jednotlivý návrh na referendu nemůže obsahovat prvky, které spolu navzájem nesouvisí.

4. Vztah mezi lidovou iniciativou a referendem

Když bylo shromážděno 10% podpisů pro referendum, je možno obrátit se na Ústavní soud a žádat o výrok. Takový výrok se týká unikátnosti dotyčné otázky, úrovně kompetence a slučitelnosti s články ústavy. Lidová iniciativa se také může obrátit s návrhem na dotyčný reprezentační orgán. Ten má pak k dispozici určitý čas, aby návrh komentoval. Iniciativa pak může svůj návrh přizpůsobit a v tom případě se snižuje o 10% práh co do počtu podpisů, které je ještě třeba získat v konečné fázi.

Samozřejmě může parlament také okamžitě schválit předložený návrh.

V tom případě bylo účelu iniciativy dosaženo.

Během 10 let nemůže parlament změnit zákon schválený přímou demokracií. Po deseti letech je ke změně oprávněn, ale pouze dvoutřetinovou většinou.

5. Změny ústavy

Referendum musí být zorganizováno pokaždé, když je předložen návrh na větši změnu ústavy, jakož i při ratifikaci mezinárodních smluv, které omezují národní svrchovanost.

(Přeloženo z francouzštiny ; text vypracován organizací WIT vour directe democratie, Beeldhouwermtraat 38. Antverpy, Belgie.)

Petr Jánský

Že komunisti lhali, o tom není pochyb. Právě na nich dějiny dokázaly, že na lži se nedá budovat nic pozitivního. Jejich Potěmkinova vesnička se zřítila jako domek z karet.

Jak hluboce jsou v nás zakořeněny staré zlozvyky, dokazuje polistopadový vývoj. Nejen, že nezvítězila pravda a láska, ale lež prostoupila jako mor celou společností. Dříve lhali oni, dnes už nepoznáme, kdo lže a kdo mluví pravdu. Dávno jsme ztratili pevnou půdu pod nohama, která nám umožnila rozeznat pravdu od lži a dobro od zla. Brouzdáme se blátem. Kdosi nám pokřivil zrcadla. Když do nich pohlédne špinavý, objeví se čistý. Z tuneláře je rázem úctyhodný podnikatel. Když se před zrcadlo postaví Zemanův poradce, objeví se dva novináři MFD. Klaus, který o ekonomice ví všechno, se u soudu jeví jako člověk, který málem zapomněl, jak se jmenuje. Rozhodně neví nic o financování vlastní strany.

Těžko se žije v zemi, která ztratila hodnotový systém. Lež vítězí nad pravdou, bezpráví nad právem, sprostota nad slušností. V takovém prostředí není problém po volbách zradit voliče. V takovém prostředí ztrácí volby smysl. V takovém prostředí je nebezpečné žít.

Kupodivu na ruku křivým zrcadlům jde i tisk. MFD, která byla lží přímo zasažena, nepřešla do protiútoku. Jen se chabě brání. To už zapomněla, že tisk je všude na světě nejen mocí, ale dokonce velmocí? To už naši novináři zapomněli moc používat? Není náhodou úlohou tisku, aby křivá zrcadla narovnával? Aby nazýval věci pravými jmény? Aby lidi vyvedl z bláta zpět na pevnou zem?

Obávám se, že novináři na svůj úkol rezignovali. Jiří Hanák v Právu napsal, že tisk je nepostradatelným sloupem demokracie. Možná jinde. U nás by musely noviny zatraceně přitvrdit, aby si takové označení zasloužily. Sloup totiž něco nese a nemůže být z tvarohu.

Petr Bradáč

Odpůrci té formy globalizace, jež je nyní z mnoha stran a mnoha způsoby prosazována a jejímiž jsme na každém kroku svědky a objekty, jako by to byla jediná možná cesta, sdílejí znepokojení nad tím, že světové podnikatelské a politické vedení se snaží restrukturalizovat globální politiku a ekonomiku způsobem, který se může ukázat být historicky významnějším než jakákoli jiná událost od doby průmyslových revolucí.

Tato proměna probíhá s nesmírnou rychlostí, přičemž jsou málo veřejně odhalovány její hluboké souvislosti a závažné důsledky, dotýkající se demokracie, obecného lidského prospěchu, místního hospodářství a světa přírody. Rodí se tak nová ideologie - ideologie globalismu. Jejími dřívějšími formami a projevy byly po celé dvacáté století ideje, ale především praxe kosmopolitismu, internacionalismu, různých umělých konstrukcí nadnárodních celků s autonomní subjektivitou, odmítání subsidiarity, vlastenectví, samosprávné společnosti atd. Předchůdce i současnou podobu globalismu spojuje vnášení manipulativních utopií mezi tvárné plebejské masy a jejich faktické ovládání samovládnou elitou. Dejme lidu fazole a hry...

V roce 1994 vzniklo sdružení šesti desítek vedoucích aktivistů, vědců, ekonomů, výzkumných pracovníků a spisovatelů, jehož cílem je podnítit nové myšlení, společné aktivity a vzdělávání veřejnosti tváří v tvář hospodářské globalizaci, Mezinárodní fórum pro globalizaci (IFG), zastupující dnes na šedesát organizací z dvaceti pěti zemí, které má v současné době zřejmě klíčovou roli v boji proti té podobě globalizace, jak ji pojímá Světová organizace pro obchod (WTO).

IFG se sídlem v Kalifornii bylo údajně katalyzátorem manifestací proti WTO v Seattlu v listopadu 1999, pozdějších protestů ve Washingtonu v dubnu 2000 - a zřejmě je bedlivě sledováno ze všech stran, co vymyslí pro září 2000 v Praze.

Správní rada IFG v počtu dvanácti osob se sešla na své výroční zasedání ve dnech 26. a 27. srpna 2000 ve francouzských Cévennes, aby především provedla bilanci jednoho roku hnutí proti dané formě globalizace od Seattlu, sděluje pod titulkem "Internacionála proti globalizaci bilancuje od Seattlu" pařížský le Monde. "Dříve jsme se doprošovali vlád, aby laskavě změnily běh věcí. Nyní naše hnutí je silou, vyvažující WTO", prohlašuje sebevědomě Maud Barlowová z Rady Kanaďanů. Od Seattlu se zrodily další důsledky: Země Jihu začínají chápat, že globalizace jim nemusí nutně být příznivá, podotýká Martin Khor z malajsijského Third World Network. A naopak, Spojené státy a Evropská unie se od své bezvýhradné podpory současné WTO nijak neproměnily, usuzuje rada.

Poté se rada zabývala svou strategií: Je třeba překonat stádium prosté kritiky a přinášet alternativní řešení. IFG hodlá zveřejnit dokument, obsahující zásady ekonomického systému, odlišného od toho, jaký nám chystají iniciátoři z WTO. Jedním z opěrných bodů této alternativy je princip subsidiarity, podle něhož se postupují na vyšší úroveň - celostátní nebo nadnárodní - jen ta rozhodnutí, která nemohou být přijata na úrovní místní pospolitosti.

Méně obecně řečeno, rada se rozhodla podpořit a posilovat roli OSN vůči WTO, přestože OSN je slabá a má spoustu nedostatků, ale přesto si uchovala způsobilost, jejímuž oživení chce být IFG nápomocna. S tímto cílem IFG již podnikla první kroky - 5. září 2000 v New Yorku uspořádala seminář pod názvem Globalizace a role OSN; Může být OSN zachráněna? "Je třeba vrátit instituce vytvořené brettonwoodskými dohodami do podřízené pozice vůči OSN", říká Victor Menotti, ředitel programu životního prostředí IFG, "jak bylo původním úmyslem při jejich zrodu".

Na rozdíl od brettonwoodského "železného trojúhelníku" WTO, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, Spojené národy nebyly stvořeny k tomu, aby se staly motorem globalizace v zájmu velkých společností. Mandát OSN byl vždy širší, měl být místem, kde jsou mír, lidský prospěch, životní prostředí, sociální spravedlnost a demokracie nadřazeny ziskuchtivým motivům velkých korporací. Ale v poslední době muselo toto poslání OSN čelit rostoucímu prosazování téhož modelu svobodného obchodu velkých společností, který byl u zrodu brettonwoodské triády. Mnozí se domnívají, že potenciál OSN sloužit potřebám míru, bezpečnosti a zájmům globální chudiny byl vážně ohrožen. Jiní však věří, že stojí zato pokusit se povznést ideu OSN a zmocnit orgány OSN k tomu, aby poskytly více vyváženosti a kontroly nad globálními korporacemi.

IFG v současné době nemá v úmyslu vyhlásit boj WTO. Pokud však do roka či dvou vlády neomezí moc a chtivost WTO, IFG zahájí boj za odstranění této nadnárodní organizace.

Srpnová rada IFG v Cévennes se také zeširoka věnovala otázce geneticky pozměněných organismů. "Na nich se teď lidem konkrétně ukazuje, jak se velké společnosti mohou zmocnit zdrojů k uspokojení jejich životních potřeb", řekl Vandana Šiva z Nadace pro vědu, technologii a ekologii v Dillí: "Průmysl zemědělských biotechnologií neuspěl v Evropě, tak se teď snaží činit nátlak na země Jihu." S úmyslem čelit této strategii je třeba znásobit boj také v třetím světě, konstatuje IFG. V téže době, kdy odpůrci globalizace budou v Praze manifestovat proti Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu, v indickém Bangalore se na konferenci o semenářství a geneticky modifikovaných organismech sejdou desítky rolnických asociací.

Ross Hedvíček

Nedavno jsem se z Ceska dozvedel, ze emigranti zbabele utekli a nechali ty ostatni tam upet pod komunistickym jhem a ted by jeste chteli vracet nejaky majetek, dacani. Primelo mne to ke zpytovani svedomi a vzpominani, jak jsem ja sam zbabele utekl.

Kdyz jsem byl jeste malej, tak metr nad zemi, bylo mi asi sedm roku, tak jsem chtel byt parasutistou. Vyskocit z letadla a zarvat "Geronimooooooo!" a pak jen padat tim prazdnem - no mel jsem to dokonale prosneno a  promysleno. A skoky jsem i v tom jarem veku trenoval - do historie vstoupily pouze dva a to Skok z Havelovy stodoly a Skok pres Brixovu zidku. Skok z Havelovy stodoly byl zpusobem balonem, ktery se na te strese zachytil, kdyz jsme si s nim hrali a ja jsem tam vylezl, balon jim shodil dolu a pak sam skocil. Jenze jsem nemel natrenovano to skuleni se do strany po dopadu a dopadl jsem uplne zprima a do podrepu tak, ze mi ma vlastni brada triskla do mych vlastnich kolenou a vyrazil jsem si ctyri horni zuby. Nastesti to tehdy byly jeste zuby mlicnaky a tak mi za nejakou dobu narostly zuby nove a protoze tam mely dost mista tak ty horni narostly vetsi a kdyz jsme si hrali s Ludkem Mlynkem na Indiany, tak jsem dostal indianske jmeno Maly bobr. A zustal jsem Maly bobr - i kdyz jsem strasne chtel byt Vinnetou...

Parasutistou jsem se nakonec nikdy nestal, v Cesku to nebylo mozne, to musel byt jeden bud vojak z povolani a nebo nejaky zurivy svazarmovec a  nejspis i donasec pro StB, a kdyz uz jsem jsem mohl, tak uz jsem byl starsi a mel spoustu jinych zkusenosti, jako treba pristavani s horicim letadlem na letisti Heathrow v Londyne a na nejake skakani nekam uz jsem nemel ani pomysleni. A taky jsem vyrostl, a parasutisti jsou stejne vsechno mrnouskove nedomrli padesatikilovi, a na mych 130 kilo a dva metry bych potreboval urcite nejaky dvojity padak - a to mi nestalo za ten trabl...

A ten druhy skok - tedy Skok pres Brixovu zidku, to bylo tak. Dostal jsem na vanoce hokejku. Krasna hokejka to byla, drevena, nalakovana a krasne rovna - tehdy se zahnute hokejky jeste nevyskytovaly, to bylo vynalezeno az za dvacet let potom. Vzal jsem cernou elektrikarskou izolacku a tu spodni cast hokejky jsem tou paskou omotal az po ten nalepeny pasek vespod, co ta hokejka mela jako hrdlicka okolo krku.

A sel jsem na kluziste za chlapeckou skolou u kostela. Puvodne to byla farska zahrada, ale Meznik usoudil, ze farar nepotrebuje tak velkou zahradu a pridelil skole napred pulku farske zahrady na hriste/kluziste a pak i ten zbytek na "pozemky". Meznik byl komunisticky predseda MNV v Kojetine od unora pres cela padesata leta a tak se vzil do povedomi, ze kdyz pak umrel a soudruzka ucitelka nas deti ze skoly tahla na namesti k radnici se divat na pohreb, tak jsem se blbe zeptal, ze kdyz teda tenhle Meznik umrel, kdo bude novy Meznik? Chapal jsem to jako funkci nikoliv jako jmeno... priznavam, ze jsem byl tupej...

A tam na to kluziste jsem sel bruslit a hrat si s tou novou hokejkou. Kluziste - tedy byvala farska zahrada - bylo za velikou zdi ze vsech stran, z jedne strany nad zdi byla pavlac, z dalsi strany park plny krovin a bylo to jak ve Foglarovych Stinadlech. Za tou zdi byla Ruzova ulice, ktera se nejmenovala podle ruzi, ale podle barvy - strasidelna ulice ktera se jmenovala Ruzova podle toho ze kdyz kdysi v minulosti byly pogromy nebo neco takoveho, tak tam bylo zabito tolik lidi, ze krev tekla rigolama u  chodniku a prostredkem ulice a protoze nejspis byla zredena vodou nebo cim - tak vznikla ruzova barva a jmeno te ulice.

A na tom kluzisti se moje hokejka zalibila ciganovi jmenem Pavel Danis. Cigani Danisi bydleli na namesti vedle sporitelny (tehdy se nesmelo rikat banka, to znelo tak prvo-republikove, mohlo se rikat jen sporitelna a nebo zalozna) a policajtu a decka chodili s nama do skoly. Pavel Danis byl aspon o 3-4 roky starsi nez ja, tedy tak 10-11, ale chodil do stejneho rocniku jako ja, ale jine tridy, ja jsem byl A a on byl B. A byl mnohem vetsi a  silnejsi, jak jinak. A zacal se se mnou o tu hokejku pretahovat. Hokejku jsem drzel obema rukama a proste jsem ji odmitl pustit. Byla to moje hokejka a vedel jsem, ze urcite stala hodne penez a ze jsme jako rodina hodne penez nemeli. Tata jezdil traktorem v STS, nikam jinam jako kulak nesmel jit do prace a mama nechodila do prace vubec nikam, protoze to mela z narodniho vyboru zakazany - taky prave kvuli tomu kulactvi. Teprve az zacatkem sedesatych let ji dovolili jit do prace ve mlyne v Kojetine. Takova tehdy byla doba a me to bylo jasne. Hokejku si nedam vzit.

Tou dobou uz byla uplna tma, muselo to byt nekdu zacatkem ledna nekdy okolo seste hodiny vecer. Kdyz jsem v tom pretahovani zacal prohravat, byl jsem prece jenom malej (kdyby mne Danis potkal jen o deset let pozdeji, tak se strachy posral), tak jsem se vyskubl a dal na utek. Uznavam, ze to bylo zbabele, ale nevidel jsem jinou moznost. Vzdat se hokejky nepripadalo v  uvahu. Nejkratsi cesta domu, do bezpeci byla Podvalim okolo stareho klastera, pod kostelem - tam byl dalsi takovy park, tam se schovam. Dal jsem se tedy na uprk, celkem uspesne, ale byl jsem pronasledovan. Kdyz jsem se schoval v krovi v parku na Podvali naproti Ivanovyho baraku, tak mne cigan Danis rychle nasel a zacal se se mnou uz drsneji rvat o tu hokejku. Dostal jsem pak kopancu a facek, ale hokejku jsem nepustil a zase se dal na  utek.

Probehl jsem okolo benzinky a pres trziste a uz jsem byl skolo doma v  Mlynske ulici, kdyz v tom mi blesklo hlavou, ze nase vrata budou urcite zamceny a klice jsem nemel a nez zazvonim a prijdou mi otevrit, tak mne cigan dobehne, ted uz musel byt urcite poradne rozzureny, da mi pres hubu a  hokejku mi sebere definitivne. Ovsem spasna myslenka mne napadla pri pohledu na Brixova vrata. Brix byl muj stryc, soukromy zemedelec, jeden z  tech co nikdy nevstoupili do JZD i za cenu obrovskych obeti a negativniho vlivu na budoucnost deti, nikdy nemohli jit ani na stredni skolu, o vysoke ani nemluve, a i "do uceni" mohli jit jen do nekterych oboru... jo, byly to zajimave casy, dneska v Cesku vsichni predstiraji jako by to nikdy ani neexistovalo... No a vedel jsem, ze Brixovy vrata nikdy nebyly zamceny, protoze hned za vraty meli Brixovi psi boudu - psi se jmenovali Punta a  Cikina a pres ty nikdo cizi neprosel - Brix vrata nikdy nezamykal a rikal, ze az ho prijde "komise" znarodnit do JZD, ze to musi napred vysvetlit to znarodnovani Puntovi a Cikine. To bylo jasne. Jenze me zase Punta a Cikina znali - byli jsme sousedi, ne?

Tak jsem tam vlitl do Brixovych vrat, probehl kulnou (Punta s Cikinou se po me jen podivali, nerekli nic), probehl okolo hnojska, stryc Brix vystrcil hlavu z chliva: "Rostiku co se deje? Honi me cigan!" a utikal jsem dal. Brix, sam cerny jak vix, vytahl vidle trojky zapichnute v hnojsku a  ocekaval veci pristi. Ja jsem mezitim dobehl az za chlivy, kde byla k zidce mezi Brixama a nasim dvorem z Brixove strany nahazena hromada dreva a  narezanych spalku. To jsem vedel, protoze jsem to mel ocihnute z nasi strany uz pred tim. Po te volne nahazene hromade dreva jsem vyletl jako strela a z vrsku zidky jsem se odrazil a skocil do naseho dvora, nad hlavou obema rukama drzice hokejku jako parasutisti pri treningu drzi flintu (to jsem videl v jakemsi filmu) a s vykrikem "Geronimo!" jsem dopadl do naseho vlastniho hnojska co jsme meli za zidkou - dopadl jsem do mekkeho.

Muj otec cosi delal pod sopou, tak me v te mne nevidel a vysel ven, co se deje. "Cigan Danis me chce sebrat hokejku!" a utikal jsem dal do bezpeci. Nebezpeci uz ovsem davno nehrozilo - cigan Danis se dal na ustup uz pred prvni obrannou linii - coz byl Punta s Cikinou.

Takze vsechno nakonec dobre dopadlo. A pak za vic jak dvacet let jsem zbabele utekl znova. Tehdy jsem si ale zachranil jen charakter, ciste svedomi a budoucnost mych deti. Hokejku uz jsem zachranit nestacil.

Je tam porad nekde...

Rosťa

Iva Peringerová

Vážený pane Pecino,

vážím si Vaší investigativní práce a mohu Vás ujistit, že ji bedlivě sleduji. Opravdová pátrací žurnalistika je však velmi složitá a náročná záležitost, která vyžaduje obrovské nasazení a značné zkušenosti. Je třeba hledat, ověřovat, konzultovat, ptát se, srovnávat, studovat a teprve poté odhalovat. Střílet od boku se nevyplácí. Ti, kteří tak činí, ztrácejí velmi rychle kredit a ničí i dobrou pověst příslušného média. Články z Vašeho pera mi ale přišly vždy fundované a nezaujaté

Proč Vám to ale říkám? Váš článek "Je nejnovější objev Železného právníků pustý výmysl?" mě zaskočil. Těšila jsme se na analýzu, která by mohla být inspirací pro další pátrání ve stále zamotanějších a složitějších sporech mezi CET 21 a ČNTS/CME. Na první pohled je hned patrné, že jste si zasurfoval po nejrůznějších serverech a hledal. Já byla na tiskové konferenci, kterou Železný halasně svolal narychlo na Barrandov a mám i příslušné dokumenty. Musím Vás proto ujistit, že Vaše pátrání se vydalo špatným směrem.

Celá další kauza, kterou Železný ve čtvrtek odstartoval, se týká jiné společnosti, než jste pracně hledal a jejíž založení datujete 7.4.1993. Nejedná se o CME Czech Republic B.V., ani o centrálu CME pro Evropu založenou v Londýně! V materiálech, které jsem si vyzvedla, se jasně uvádí společnost CME Media Enterprises, B.V.Tato společnost je také uvedena ve smlouvě o převodu podílu v ČNTS a její založení se datuje 3.8.1994 a následná registrace 4.8.1994. Tato data jsou zanesena také v obchodním rejstříku.

Informace, které jsou v tuto chvíli k dispozici, ukazují jasně, že v termínu vstupu do ČNTS ještě CME Media Enterpises, B.V. neexistovala. Stejně tak je jasné, že české zákony neznají termín "společnost v procesu založení". Našim tunelářům stačí společnosti zakládat a rušit. Nedovedu vůbec ani domyslet, co by znamenalo pro českou ekonomiku zavedení pojmu "společnost v procesu založení".

Odhlédnu-li od pravidelné show Vladimíra Železného ve stylu "Volejte řediteli," kterou v posledních dnech předvádí novinářům, musím připustit, že právní postupy CME v České republice jsou podivné. Dovedu si také představit, že by se v konečné fázi soudních účtování mohly obrátit proti ní.

Iva Peringerová

Poznámka TP: Děkuji za upozornění, uvedl jsem chybný název podniku (společností, založených firmou CME v Nizozemsku, je asi dvacet), nicméně všechna ostatní fakta, která jsem uvedl ve svém článku, souhlasí: Společnost CME Media Enterprises B.V. byla založena 7.4. 1993 a vznikla 3. nebo 4.8. 1994; tato společnost je také smluvní stranou napadené smlouvy o převodu majetkové účasti. Toto vše lze zjistit z dokumentů, které jsem vystavil. Za chybu v názvu firmy se omlouvám.

Václav Špaňhel

Vladimír Železný si na konec léta připravil drtivou mediální palbu. Nejprve zpochybnil existenci ČNTS, vzápětí dokumentoval, že jeho protivník, společnost CME, do ČNTS (a tedy na český mediální trh) nikdy nevstoupila.

Tiskový mluvčí CME M. Donath zareagoval v prvním případě trochu zmatečně. Tvrdil, že o problematickém navyšování Železný věděl a že je to promlčeno. Když jej za tuto obhajobu Železný na své tiskové konferenci ironicky peskoval, přišel s jinou taktikou: je-li situace věcně neudržitelná, nepomůže nic jiného, než upřímně míněná lež.

Základní Železného argument je, že v době podpisu smlouvy, kterou se majoritní 66% podíl v ČNTS převáděl z německé společnosti CEDC na CME, tato společnost neexistovala. Mluvčí Donath přišel s tezí, že CME byla "v procesu založení", které započala 7. 4. 1993, kdy se údajně stala blíže nespecifikovaná událost. Jaká, to nám musí říci pan Donath.

Problém právního okénka pana Donatha je v tom, že profesionální právníci jsou schopni o konkrétních jevech hovořit pouze v termínech, zda tyto jevy nastaly či nenastaly. Proto také jsou pevně definovány termíny a jejich podmínečné úkony, jako vznik společnosti, registrace obchodním soudem, vstup do likvidace či výmaz. Jinak by totiž nebylo možno odvodit legalitu a odpovědnost. Představte si¨, jak by vypadala vymahatelnost pohledávky vůči společnosti, která je v blíže nespecifikovaném "procesu založení".

Proces založení je z právního hlediska údobí mezi založením společnosti (zakladatelskou smlouvou) a její první registrací obchodním soudem. Aktuální výpis z nizozemského obchodního soudu v Amsterodamu, který předložil V. Železný, hovoří o tom, že zakladatelská listina (nezbytná pro založení společnosti) byla podepsána 3. 8. 1994, společnost provozuje podnikání od 3. 8. 1994 a první zápis právnické osoby do obchodního rejstříku byl proveden 4. 8. 1994. "Proces založení" tedy mohl trvat pouze od 3. do 4. srpna 1994. Tedy vždy po datu 27. 8. 1994, kdy CME měla svůj majoritní podíl v ČNTS nabýt.

Mám svým způsobem pochopení pro nedůvěru žurnalistů vůči teatrálně brilantním veřejným vystoupením V. Železného. Odpověď na otázku, zda vstup CME na český mediální trh byl či nebyl legální však nemohou dát překladatelé, byť renomovaní. Jedna věc jsou slůvka, druhá však její právní obsah. Jediní, kdo mohou na tuto otázku odpovědět, jsou pouze právní odborníci na české a nizozemské právo.

Poznámka JČ: Vladimír Železný zvyšuje - pro českou spotřebu - mediální palbu, protože se blíží vyhlášení mezinárodního arbitrážního rozsudku a je velmi pravděpodobné, že prohrál. Zanedlouho budou muset Zeman a Mertlík předstoupit před národ a přiznat: Dámy a pánové, Železný tu televizi ukradl a my to teď budeme muset nějak řešit. (To, že se třeba CME předtím nechovala zrovna řádně a legálně, přece nelegitimizuje Železného chování. Ukradnu-li auto a jsem-li postaven před soud, těžko se mohu obhajovat tím, že to auto už přede mnou ukradl někdo jiný.)

Je-li pravda, jak uvádí Tomáš Pecina ve své analýze, že exkluzivní využití vysílací licence pro CET 21 bylo vloženo do majetku ČNTS, jak poznamenal jeden český právní odborník, Železný má v tom případě jedinou možnost: pokoušet se zpochybňovat existenci CME a ČNTS. Argumenty obou stran sporu, jak jsou prezentovány na české mediální scéně, jsou při tom nespolehlivé. Je také zdá se směšné, že by nějaký soud skutečně rajtoval na tom, že společnost CME nebyla plně inkorporována - velmi pravděpodobně by soud v takovém případě pouze nařídil (soudy hledají rozumné, nikoliv zaujaté řešení), aby byla chyba v inkorporačním dokumentu opravena. Atd.

Všechno se dozvíme, až přijde verdikt mezinárodní arbitráže. Dovedu si představit, že ať bude jakýkoliv, Železný ho českému národu bude prezentovat jako vítězství a český národ - nebo alespoň mnozí jeho novináři - to asi spolknou.