Předpokládám, že podobně i pan Štětina určil nebo určí, ke kterým členům etické komise má zvláštní vztah a kteří by tedy měli být z jednání rovněž vyloučeni, aby byla zajištěna objektivita výroku komise.

2. Mé výroky o tzv. agentuře Epicentrum

Uvedl jsem, že tzv. agentura Epicentrum, v níž působí Jaromír Štětina a Petra Procházková, má vazby na ruského politika Grigorije Javlinského, resp. že je součástí jeho mediálního impéria, a jejím prostřednictvím se tak v České republice uplatňuje Javlinského vliv.

3. Zdůvodnění

Produkuje-li novinář o některém politikovi zprávy, které by mohly být bez sebemenší úpravy použity ve volebních prospektech příslušného uskupení, považuje se to v zemi, kde žiji, za dostatečný důkaz toho, že daný novinář je ve spojení s tímto politikem.

Podezření do jisté míry posiluje i fakt, že novinářská organizace Epicentrum (ve skutečnosti v ČR jako právnická osoba neexistující) má název shodný s PR agenturou hnutí Jabloko, v jehož čele G. Javlinskij stojí.

Požádal jsem opakovaně Jaromíra Štětinu, aby doložil formou auditované účetní závěrky, z jakých zdrojů je tzv. agentura Epicentrum financována; dosud se tak nestalo. Podobně nemám od J. Štětiny žádné vysvětlení ohledně zkresleného zpravodajství o G. Javlinském a hnutí Jabloko. Proto musím v tuto chvíli na svých výrocích (s výjimkou výroku o B. Berezovském, k němuž došlo nedopatřením) trvat.

4. Příklady zkreslujících zpráv tzv. agentury Epicentrum

Javlinskij a jeho poslední mohykáni (...)

Příliš zásadoví pro úspěch

Jabloko si za celou dobu existence uchovalo své hlavní bohatství - pověst principiální a nesmiřitelné demokratické opozice.(...)

Javlinskij a jeho hnutí se nikdy nezapletli do žádného korupčního skandálu, nebyl hrdinou sexuálních dobrodružství, nenechal se přesvědčit k žádné oficiální funkci, nezahrával si s žádnou finanční či průmyslovou lobby. Naopak. Jeho hlavním heslem je boj proti korupci v nejvyšších politických kruzích. Ani tyto postoje mu však nepomohly k větší popularitě. Být příliš čestným voličům zas tak neimponuje (jako ostatně všude jinde). (...)

Průzkumy slibují nyní Jabloku zhruba 11 procent hlasů. Je to úspěch. (...)

Jabloko v minulých volbách utratilo na kampaň skoro nejméně ze všech velkých bloků. (...)

V Lidových novinách byl dne 11. 4. 1998 otištěn následující text J. Štětiny (viz příloha 2):

Největší senzací minulých dnů je šéf demokratického hnutí Jabloko Grigorij Javlinskij. Jeho šance stouply během měsíce o 4 procenta. Dnes dává Javlinskému hlas 12 procent občanů. Odstoupení vlády vyneslo Javlinského do centra pozornosti. Vystupoval vtipně, glosoval krizi s přehledem. Ve chvíli, kdy se hroutila celá struktura moci, stál nad věcí. Pokud však Jabloko nezazáří v parlamentních volbách, jeho šance v roce 2000 budou mizivé. V seznamu uchazečů o prezidentské křeslo tedy zeje díra.

Dne 10. 6. 1996 zveřejnily Lidové noviny tento hodnotící text P. Procházkové a J. Tobiáše (viz příloha 3):

Grigorij Javlinskij je jediným kandidátem, který si zaslouží zařazení mezi demokraty. Je to politik evropského typu, vzdělaný, plynně hovořící anglicky, s vybranými mravy, a to je také jeho nejvážnějším handicapem v ruské předvolební kampani.

Nikdo nenapíše v seriózních a objektivních novinách o žádném politikovi, že je „příliš zásadový pro úspěch“. Absurdnost výše uvedených citátů zvlášť vynikne, nahradíte-li si jméno Grigorij Javlinskij jménem libovolného českého či západního politika. Tento způsob psaní je tím nebezpečnější, že o skutečném stavu ruské politiky se v ČR příliš mnoho neví a česká veřejnost nemá většinou možnost si tyto informace korigovat podle vlastní zkušenosti či z nezávislých zdrojů.

V podobném duchu se nesou i další texty tzv. agentury Epicentrum na toto téma. Hledal jsem články Epicentra, které by byly k Javlinskému kritické nebo aspoň objektivní, avšak bez úspěchu. Zejména v textech P. Procházkové je ve spojení s G. Javlinským nezřídka používán epiteton „demokrat“ a Jabloko je nazýváno „demokratickým hnutím“, což budí představu, že všichni ostatní ruští politici jsou založením nedemokraty, a jedná se o hrubou novinářskou manipulaci.

5. Shrnutí

Jsem ochoten omluvit se jim v případě, že veřejnosti přesvědčivě vysvětlí, proč je jejich zpravodajství o Grigoriji Javlinském takto zaujaté a neobjektivní, a uspokojivě objasní, např. formou auditované účetní závěrky, jakým způsobem a kým je jejich novinářská činnost financována.

Do té doby musím trvat na tom, že jejich jednání nelze vysvětlit jinak než jejich vazbou na ruského politika Javlinského a jeho hnutí Jabloko.

6. Návrh usnesení komise

V Praze dne 26. července 2000

Dr. Jan Čulík
University of Glasgow
vydavatel internetových Britských listů (http://www.britskelisty.cz)
e-mail: jcu2@cableol.co.uk

Text článku „Ruští psychiatři mají obavy…“ z Lidových novin (11. 4. 1998).

Text článku „Demokrat, který nemá šanci“ z Lidových novin (10. 6. 1996).

Citace z knihy Jana Čulíka „…jak Češi myslí“ (Milenium Publishing, 1999) týkající se cenzurní praxe Radia Svobodná Evropa v letech 1994-1995. Jan Jůn býval už tehdy vedoucím vydání nebo zástupcem vedoucího vydání hlavního politického pořadu RSE „Události a názory“, který tou dobou potlačoval částečně nebo úplně příspěvky, kritické k některým aspektům české politické situace, včetně článků o ČR ze západního tisku. Přikládám výběr těchto potlačených či zcenzurovaných článků, jak vyšel v knize „…jak Češi myslí“, str. 261-284

Příloha 1

Javlinskij & jeho poslední mohykáni

Rusko - osobnosti v politice (3)

Je jasné, že příští představitelé ruského lidu nepatří mezi nejchudší vrstvy obyvatelstva. Osmadvacet předvolebních bloků se však dělí zhruba do tří kategorií - velmi majetní, středně zámožní a chudáci. Hnutí Jabloko, jedno z nejstarších demokratických seskupení v Rusku, se řadí mezi finanční zlatý střed.

Příliš zásadoví pro úspěch

Javlinskij a jeho hnutí se nikdy nezapletli do žádného korupčního skandálu, nebyl hrdinou sexuálních dobrodružství, nenechal se přesvědčit k žádné oficiální funkci, nezahrával si s žádnou finanční či průmyslovou lobby. Naopak. Jeho hlavním heslem je boj proti korupci v nejvyšších politických kruzích. Ani tyto postoje mu však nepomohly k větší popularitě. Být příliš čestným voličům zas tak neimponuje (jako ostatně všude jinde).

Uniformy lákají

Průzkumy slibují nyní Jabloku zhruba 11 procent hlasů. Je to úspěch. Ve volbách v roce 1995 se Jabloko do dumy dostalo jen taktak. Získalo 6,89 procenta hlasů. Pokud Javlinskij nechtěl riskovat, musel se spojit i s tím, kdo ho může na vedoucím stranickém postu zastínit. Dokonce i s „hrdinou“ rusko-čečenské války 1994-1996 generálem Stěpašinem.

Peníze dělají volby

Petra Procházková, Jaromír Štětina, Epicentrum

Příloha 2

Ruští psychiatři mají obavy o zdraví politické elity

Počet psychicky nemocných lidí se v Rusku podle oficiálních statistik od roku 1990 zvýšil o 54 procent

Se srdcem je vše v pořádku

Země jen pro silné povahy

Díra v seznamu

Kandidáti na funkci ruského prezidenta

vládne Rusku od rozpadu Sovětského svazu. Přestože je nyní ve funkci prezidenta už druhé volební období, je podle některých pozorovatelů možné, že se pokusí být zvolen ještě potřetí. A to i přesto, že ruská ústava tuto možnost nedovoluje. Má zdravotní problémy, trpí vážným onemocněním srdce.

ALEXANDR LEBEĎ

se, tehdy ještě jako generál, proslavil urovnáním konfliktu v Čečensku. V prvním kole minulých prezidentských voleb získal 15 procent hlasů. Ve druhém kole podpořil Jelcina, který ho za odměnu jmenoval tajemníkem Bezpečnostní rady. Této funkce byl Lebeď však za několik měsíců zbaven. Nyní ho podporuje deset procent voličů.

JURIJ LUŽKOV

je starostou Moskvy. Vždy byl považován za Jelcinova člověka, ale v poslední době jsou stále zřejmější jeho prezidentské ambice. Volilo by ho osm procent lidí. Před několika týdny začal vydávat svůj vlastní deník. Vyslovuje se také pro zavedení tvrdých sankcí proti Lotyšsku, které údajně utlačuje ruskou menšinu.

VIKTOR ČERNOMYRDIN

byl donedávna premiérem Ruska. Krátce po rozpuštění své vlády se rozhodl, že bude kandidovat v roce 2000 na funkci prezidenta. V současnosti by ho podporovalo osm procent voličů. Kritici mu vytýkají přílišnou svázanost s naftařským gigantem Gazprom, který před nástupem do funkce premiéra vedl.

GENNADIJ ZJUGANOV

je vůdcem ruských komunistů. Ruská komunistická strana se doposud nereformovala. Pokud by se prezidentské volby konaly tento týden, získal by nejvíce ze všech kandidátů, 19 procent hlasů. Tvrdí, že Jelcin zbídačil zemi a ruský lid, který podle něj dlouho trpí a vše snáší, ale jednoho dne se dočkáme opravdových bouří.

GRIGORIJ JAVLINSKIJ

je ekonom a šéf demokratického hnutí Jabloko. Je skutečnou senzací uplynulých dní, protože jeho preference stouply za krátkou dobu o čtyři procenta na 12 procent. Pokud však Jabloko nezazáří v parlamentních volbách v roce 1999, jeho šance na získání prezidentského křesla budou mizivé.

Petra Procházková

Příloha 3

Demokrat, který nemá šanci

Tiskové konference jediného skutečného představitele demokratické opozice na prezidentské křeslo se těší mnohem většímu zájmu zahraničních novinářů než zástupců ruských sdělovacích prostředků. Stejný vztah k němu má ruská veřejnost - není náš - to je nejčastější charakteristika Javlinského ústy ruských občanů. Grigorij Javlinskij je jediným kandidátem, který si zaslouží zařazení mezi demokraty. Je to politik evropského typu, vzdělaný, plynně hovořící anglicky, s vybranými mravy, a to je také jeho nejvážnějším handicapem v ruské předvolební kampani. „Rusko není zemí, která by měla určovat Varšavě, Praze a Budapešti, co mají dělat a co ne. Už dávno jsme měli pochopit, že to není naše věc,“ řekl Javlinskij LN v krátkém rozhovoru po tiskové konferenci. „Hlavním úkolem Ruska je zabývat se svými problémy, kterých má více než dostatek. Například obranou svých hranic - nejdelších hranic na světě, které jsou především na jihu a jihovýchodě velmi zranitelné, protože procházejí velmi nestabilními oblastmi. Reformou armády a hledáním nového ministra obrany. Problém rozšíření NATO je odváděním veřejnosti od skutečných problémů, které nikdo neřeší,“ prohlásil G. Javlinskij. Sociologové nedávají Javlinskému velké šance. Podle většiny průzkumů se nedostane ani do druhého kola a v prvním získá maximálně kolem 8 procent hlasů ruských voličů. Sám kandidát však působí sebejistě: „Očekávám velký úspěch. Po prvním kole hodlám zvítězit ve druhém.“ Javlinskij tvrdí, že oficiální sociologické průzkumy jsou neobjektivní a že ve skutečnosti ho podporuje mnohem větší počet voličů. Stejného názoru jsou ostatně i komunisté a v podstatě kromě Jelcina všichni kandidáti. Předvolební kampaň Javlinského je na rozdíl od agitace jeho soupeřů velmi umírněná, klidná, bez obhroublostí, excesů a skandálů. Když na tiskové konferenci formuloval hlavní zásady svého programu, rozdělil je do pěti bodů - ukončení války v Čečensku, upevnění svobody v Rusku, omezení svobody v Rusku, likvidace vlivu Žirinovského, vytvoření občanské společnosti, která by měla vliv na mocenské struktury. Javlinského program se od ostatních liší také neobyčejným důrazem na vyřešení čečenské krize. Kromě obecných výzev k míru, kterými se hemží ostatní programy včetně Jelcinova, navrhuje Javlinskij přesný postup - rozhovory bez předběžných podmínek, odchod ruských vojsk z Čečenska, referendum. K Jelcinovým mírovým iniciativám Javlinskij jen suše poznamenal: „Přesně odpovídají Orwelovi, který napsal - ‚Mír, to je válka‘. Vždycky, když v Kremlu začnou mluvit o míru, válka se rozhoří s novou silou.“ Nejen Javlinskij ostře protestuje proti způsobu, jakým je vedena předvolební kampaň prezidenta Jelcina. „Zákon o volbách je zásadně porušován,“ tvrdí většina kandidátů. Javlinskij je ještě konkrétnější: „V Rusku se neuskuteční svobodné prezidentské volby. Jelcin rozdává dary za peníze z rozpočtu, existuje prezidentský monopol na sdělovací prostředky. Všechny hlavní televizní kanály jsou vlastně členy volebního týmu Jelcina...“ Javlinskij se skutečně v televizi objevuje minimálně, prostředky, které může vynaložit na kampaň, jsou jen zlomkem toho, co obsahuje kasa Kremlu. Přesto se Javlinskij voleb rozhodl účastnit. Vzhledem k jeho věku (46 let nejmladší kandidát) si může připravit půdu pro volby příští. Na rozdíl od Jelcina, který podle zákona nemůže být potřetí prezidentem, Zjuganova, kterému jeho voliči rychle vymírají, či klasika předvolebních kampaní (zvládl již 4 - dvě prezidentské a dvě parlamentní) Žirinovského, který pomalu začíná veřejnost nudit. Ostatně sám Javlinskij své soupeře - Bryncalova a Žirinovského -charakterizoval takto - případy pro lékaře. Tyto prezidentské volby podle Javlinského neřeší téměř nic. Nejde v nich ani o politický, ani o ekonomický kurz. Jen o jediném se voliči rozhodují. O kolik je Jelcin lepší než Zjuganov, respektive o kolik je Zjuganov horší než Jelcin. Skutečně ve většině výzkumů veřejného mínění je jako hlavní motivace k volbě jednoho z kandidátů dotazovanými uváděn argument - vybírám to menší zlo. „Je to stejné, jako když říkali, že Andropov je lepší než Brežněv, Černěnko lepší než Andropov, a to proto, že není horší,“ říká Javlinskij. Současný režim charakterizuje tvrdě a jasně zkorumpovaný, autokratický, monopolizovaný, kriminalizovaný, krvavý. Válka v Čečensku je podle něj nejkrvavějším konfliktem od konce Velké vlastenecké války, do kterého se Rusko zapletlo. „A tato tendence bude, vyhraje-li Jelcin, bohužel pokračovat. V roce 1991 zahynuli při puči 3 lidé, v roce 1993 při bojích o Bílý dům to byly již stovky obětí a v Čečensku zahynulo 60 tisíc lidí. Půjde-li to tímto tempem, v roce 1997 nás čekají miliony mrtvých,“ tvrdí Javlinskij a dodává, že jedinou šancí jak tento vývoj zastavit je zvolit demokratickou opozici, tedy dát hlasy jemu. Nejen Javlinskij je přesvědčen, že výsledky voleb budou zfalšovány. A to buď komunisty, nebo Jelcinovým týmem. Jen falšování půjde různým směrem.

Petra Procházková, Jan Tobiáš, zpravodajové LN v Moskvě

Příloha 4