 |
Pozor na reakce politiků: zpětně ovlivňují dojem z novinářeTomáš PecinaVelmi rozporné reakce zde a zde na debatu Dědič-Zeman (téměř celý text rozhovoru zveřejnily LN;) v pondělní Jedenadvacítce přivádějí k myšlence, že způsob, jak diváci posuzují dialog novináře s veřejným činitelem, může být tak rozmanitý, že téměř každý hodnotící výrok je zatížen subjektivním viděním posuzovatele.Když Tim Sebastian poznamenal na adresu prezidentského kandidátu Gora, že je dozajista v kauze čistoty financování politických stran nedokonalým poslem, reagoval na to jeho host bleskurychle námitkou "Ale to je každý politik!" Byla to hloupá vytáčka nebo pohotová a zcela správná odpověď? Kdo koho tady "utřel"? Záleží na divákovi. V jednom z dalších vydání pořadu Hardtalk zpovídal Sebastian ruského podnikatele, typického představitele "nových Rusů", a zeptal se ho, zda jeho firma na počátku 90. let v Rusku platila daně. Host reagoval: "No, snažili jsme se...", a redaktor, evidentně takovou odpovědí pobaven a mírně konsternován, pokračoval: "Co tím proboha chcete říct, snažili jsme se!?" Zjevně se zde střetly dva světy, dva společenské kontexty, protože zatímco na Západě je normální daně platit, v postkomunistickém Rusku to dělají jen outsideři a excentrici K podobnému střetu myšlenkových kontextů docházelo např. i na české televizi a v rozhlase při televizních rozhovorech nebo debatách s Miroslavem Sládkem. Zatímco většinový divák byl víceméně na straně moderátora, Sládkův potenciální volič viděl věci jinak a radoval se z Vůdcova mediálního triumfu. Jako poslední příklad si dovolím ocitovat jednu větu ze svého rozhovoru s Dušanem Chmelíčkem. Na mou poznámku, že sledovanost pořadu V pravé poledne stagnuje kolem 20 % diváckého podílu, regoval ředitel ČT slovy: "Já mám pocit, že snad poslouchám pořad na jiné televizi, který jde v sobotu ve 12.00!" --- Nepříznivci Britských listů zajásali, jak pádnou odpověď dal zpovídaný ředitel obtížnému novináři, ostatní tento výpad kvitovali jako viditelný příznak nedostatku racionálních protiargumentů. K něčemu podobnému došlo i při rozhovoru Jaroslava Dědiče s premiérem. Je známo, a Britské listy o tom rovněž několikrát psaly, že politik, který i na zcela nevinnou otázku typu "Budete kandidovat v příštích volbách?" zareaguje podrážděně ("Co si to dovolujete!?"), získá na svou stranu část diváků nebo posluchačů, kteří nejsou schopni tento trik prohlédnout, a uvěří, že novinářova otázka byla skutečně záludná, podpásová a nečestná. Miloš Zeman hovořil ke dvěma auditoriím (a skupinám potenciálních voličů): jedni si vyložili ničím nevyprovokovanou Zemanovu agresivitu v jeho neprospěch (místo odpovědi napadá tazatele), zatímco druzí, jednodušší, jeho hru prostě neprohlédli, a u nich pak Zeman bodoval. Kdo "vyhrál" skutečně, se tedy nedá říct: vítěz je v tomto případě zcela in the eye of the beholder. Poznámka JČ: Na tu skutečnost, že totiž reportérova otázka vypadá buď drzá nebo zdvořilá nikoliv podle svého obsahu, ale podle následné reakce politika, a že si na to musíme dávat pozor, poukázal nestor ostrých britských televizních a rozhlasových moderátorů, který v Británii do elektronických sdělovacích prostředků od poloviny padesátých let zavedl tento druh interviewu, Sir Robin Day. |
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|