Nezávislost Literárních novin potvrzena. "Od tohoto čísla povede v Literárních novinách sloupek Stručně ze světa Filip Pospíšil a jeho kolegové ve sdružení Člověk v tísni. Jan Čulík vznesl hrubá obvinění proti spolupracovníkům Literárních novin Jaromíru Štětinovi a Petře Procházkové v Agentuře Epicentrum (měli by podle něj reprezentovat ve spojení s ruskými politickými silami ruské zájmy v České republice). Svá obvinění nedokázal doložit a odmítl se omluvit. Janu Čulíkovi jsme nabídli volnou, nepravidelnou spolupráci," napsal ve včerejších Literárních novinách č. 30/2000 jejich šéfredaktor Jakub Patočka Patočka nechápe, že může buď existovat 1. nepolitická, humanitární organizace, anebo 2. novinářská agentura. Spojovat to nelze. Novinářská humanitární organizace jakou je, jak se zdá, Člověk v tísni, (Filip Pospíšil by se snad měl zabývat nepolitickými humanitárními akcemi své instituce, nikoliv psaním politických článků do Literárek!) je contradictio in adjecto a Literární noviny to diskredituje. (Mimochodem, žádná agentura Epicentrum v ČR neexistuje - není registrována jako podnik.) - (Jaromír Štětina je ve správní radě Člověka v tísni, Petra Procházková také přiznává spolupráci s touto institucí.) - Dodejme, že Jan Čulík konstatoval, že je Jaromír Štětina závislý na Grigoriji Javlinském. Vyplývá to zjevně z jeho článků, publikovaných v českém tisku, divíme se, že to budí v proštětinovských kruzích tak obrovské pozdvižení. Možná by bylo dobré postupně uspořádat seriál citátů z článků Jaromíra Štětiny o Grigoriji Javlinském. Zde je například pár vět z jeho textu v Lidových novinách z 11. dubna 1998:
Největší senzací minulých dnů je šéf demokratického hnutí Jabloko Grigorij Javlinskij. Jeho šance stouply během měsíce o 4 procenta. Dnes dává Javlinskému hlas 12 procent občanů. Odstoupení vlády vyneslo Javlinského do centra pozornosti. Vystupoval vtipně, glosoval krizi s přehledem. Ve chvíli, kdy se hroutila celá struktura moci, stál nad věcí. Pokud však Jabloko nezazáří v parlamentních volbách, jeho šance v roce 2000 budou mizivé. V seznamu uchazečů o prezidentské křeslo tedy zeje díra.
Dále např. Petra Procházková a Jan Tobiáš psali v Lidových novinách dne 10. června 1996 toto:
Grigorij Javlinskij je jediným kandidátem, který si zaslouží zařazení mezi demokraty. Je to politik evropského typu, vzdělaný, plynně hovořící anglicky, s vybranými mravy, a to je také jeho nejvážnějším handicapem v ruské předvolební kampani.
Atd. Nenašli jsme v žádných článcích Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové žádnou kritickou zmínku vůči Javlinskému; možná jsme špatně hledali a pan Štětina nám pošle své kritické články o Javlinském. V normálním prostředí není nutno zdůrazňovat, že už jen jediný nekriticky obdivný článek o nějakém politikovi navždy zpochybňuje novinářovu integritu! Proč je tohle tak těžké pochopit?
Aktivismus je při etické novinářské práci nepřípustný. Novinář si nemůže předem rozhodnout, kde je pravda, a pak podle toho psát. Petra Procházková nedávno bezelstně uvedla v rozhovoru pro ČTK, že spolupracuje s organizací Člověk v tísni. Nezávislý novinář by se za něco takového měl stydět! Novinář musí o událostech nekriticky psát, ne se účastnit aktivistických akcí. Jak může nezávislý novinář zároveň působit aktivisticky v rámci nějaké jiné organizace! Vždyť to jeho novinářskou práci i objektivitu - nutnost zpochybňovat všechno - diskredituje! Mrzí mě, že to nechápe ani Jakub Patočka, který se zjevně nyní identifikoval s novinářským aktivismem, jak ho představuje organizace Člověk v tísni (proč je proboha zřejmě státem financovaná (určitě podle své jediné na internetu dostupné výroční zprávy z r. 1997) "humanitární organizace" umístěna v ČR zrovna v televizi)? - Jestlipak by Jakub Patočka dokázal projevit svou nezávislost až do takové míry, že by v Literárkách otiskl článek kritizující Člověka v tísni - anebo vedle vedení kampaně proti Temelínu by třeba zveřejnil na titulní stránce svých Literárek článek, přesvědčivě hájící Temelín? Zmatek v myslích je tristní. Mnozí prostě nedokáží přijmout kritický a pluralitní pohled na svět, přičemž jedině aproximace vůči pravdě prostřednictvím střetu názorů má nějaký smysl. Vnucování jakéhokoliv názoru apriori předem vede do slepé uličky. Musím se přiznat, že mi spadl kámen ze srdce, že nyní nemusím psát pro Literární noviny, pro časopis, který se teď tak jednoznačně identifikuje s jednou politicky aktivistickou skupinou... Diskreditovalo by mě to. Jistě, Česká republika a česká společnost je malá a ono to přímo svádí k vytváření kamarádšoftských srozumění, ale neměli bychom tomu podléhat. Novinář musí být kritický outsider. JČ
Problém Echelon. Konstatuje Petr Bradáč: Posílám
několik zajímavých adres k tématu Echelon:
Shrnutí
z amerického pohledu s řadou širších souvislostí a odkazů je zde:
http://www.shire.net/big.brother/echelon.htm
Aktuality i historie případu je také na http://www.aclu.org/echelonwatch/faq.html
Zde
je stránka novináře, který na to přišel, a nenechal si to pro sebe:
http://www.gn.apc.org/duncan/ (Zajímavá stránka skutečně nezávislého novináře už kvůli jejímu étosu, pozn JČ.)
O problému dohledu obecně a v širších
evropských souvislostech http://www.statewatch.org/eufbi/index.html.
Aktuality
z německých zdrojů, mj. o parlamentním šetření v Nizozemsku a o stanovisku
Evropského parlamentu z 5.7.2000 zde: http://www.heise.de/tp/english/default.html
Leccos
zajímavého navíc lze snad najít i na http://mprofaca.cro.net/echelonfr.html
Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo 