Vítejte v zemi umírajících
Shrnujeme reportáž Maggie O´Kanové z Chiradzulu v republice Malawi, které věnoval celou svou titulní stranu v sobotu 8. července deníku Guardian.
Malita Maxwellová má AIDS. Ale AIDS mají skoro všichni zde na ženském oddělení nemocnice v Chiradzulu, s rozbitou klimatizací, zápachem staré, sladké moči a mastnými matracemi, pokrytými brčálově zeleným igelitem.
V kanceláři ředitelky nemocnice hovoří Margaret Kalandová o potížích se zaměstnanci. Dvě zdravotní sestry zemřely na AIDS a nebyly nahrazeny. Nemocnice také za poslední rok přišla o laboratorní techničku, o elektrikáře a o dva nemocniční zřízence. Kalandová je absolventkou Chancellor College na University of Malawi. V ročníku jich bylo dvacet, tři spolužáci už zemřeli a dva mají AIDS.
James Morris, zřízenec v márnici, ví, co se v tomto městě v jižním Malawi děje. Ale mohlo by to být jakékoliv město v jižní části Afriky, kde umírá celá generace. Po prvním onemocnění na AIDS umírá průměrný občan Malawi do pěti let. Ženy umírají ještě před dosažením třiceti let, v důsledku oslabení jejich organismu vůči tomuto viru porodem.
Všichni umírají, aniž by měli možnost být léčeni drahými léky proti AIDS, které by jim mohly poskytnout dalších 10 let života.
Pan Morris má márnici v pořádku, každé dopoledne ji myje zelenou zahradní hadicí, kterou věší na obílenou zeď páchnoucí chlórem. Mrtvoly jsou nakládány na sebe, až jsou připraveny dva náklady pro sanitky - jeden směřuje na sever, druhý na jih. Čekají, až bude sanitka úplně plná, aby se ušetřilo na benzínu. "Měl jsem tady minulý měsíc dva učitele. Teď to jsou, jak se zdá, většinou paní. Šest paní na každé čtyři muže, řekl bych. Porodí dítě a pak zemřou."
Malita Maxwellová je obklopena mlčícími, napuchlými a hnisajícími tvářemi mrtvých. Je jí pětadvacet let a chodí neohrabaně jako loutka. Snaží se, aby se navzájem nedotýkaly hnisající rány na jejích nohou a v rozkroku. Zotavovala se z úmrtí svého syna, který zemřel na její virus ve věku jednoho roku. Pak propadl její imunitní systém divokému aftóznímu zánětu kůže.
Zdravotní sestry konstatují, že nemohou ošetřit její otevřené, infikované rány, dokud se neomyje roztokem soli. Jenže Malita nemá peníze a nemůže si koupit sůl. "Poslala jsem vzkaz domů, že jsem v nemocnici, aby mě navštívili, ale nikdo nepřišel." Tady pacienti v nemocnici nepřežijí, pokud je příbuzní nekrmí - nemocnice jim jídlo poskytovat nemůže. Vláda je na mizině. V rádiu v poledne vysílají zprávy v angličtině informaci, že delegace z Japonska věnovala Národní bance rotačku a blahopřání vládě Malawi, že tak vzorně splácí dluhy Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu.
Malita Maxwellová stojí uprostřed nemocničního pokoje s dvěma panadoly v ruce, to jsou jediné léky, které jsou k dispozici. "Někdo mi sebral postel," říká.
Až zemře - a bude to brzo - zůstanou po ní tři děti sirotci. Do konce letošního roku bude v Africe žít 12,1 milionů sirotků.
V Durbanu v Jihoafrické republice se o víkendu sešlo 9000 delegátů na konferenci OSN o AIDS. Budou v první řadě apelovat na farmaceutické společnosti, které za poslední dva roky prodaly v rozvinutém světě léky proti AIDS v hodnotě více než 2 miliard liber (více než 100 miliard Kč).
"Potíž s velkými farmaceutickými společnostmi je to, že neexistuje konkurence, která by je přiměla snížit ceny. Vědí, že tady lidi umírají, ale je jim to jedno. Mohou si za léky účtovat, jaké ceny chtějí, tak v Británii chtějí za léky proti AIDS 100 liber měsíčně (cca 6000 Kč) a na tyto země prostě kašlou," vysvětluje Elisabeth Poulet z organizace Lékaři bez hranic, humanitární organizace, která stojí v Durbanu v čele kampaně usilující o snížení cen.
Masida Davila, čtyřicetiletý účetní odborník, také umírá na AIDS. Jeho manželka zemřela před pěti lety a on poslal své jediné dítě, jedenáctiletou dceru, do internátní školy. Je to katolický konvent a pan Davila doufá, že se o ni postarají, až umře. I když už dlouho žít nebude, jezdí ji navštěvovat jen jednou za čtvrt roku, aby se jí po něm moc nestýskalo. "Myslím na ni pořád. Jak se mohu postarat o svou dceru?"
Pan Davila vydělává 60 liber měsíčně (3600 Kč) a nemůže si dovolit zaplatit léky proti AIDS, které by mu poskytly dalších deset let života. Závodí s AIDS a s časem, aby mohl dceru zaopatřit. "Kupuju jí akcie. Tento měsíc jsem koupil tisíc akcií."
Pan Davila ve svém elegantním zeleném obleku kupuje akcie, Malita Maxwellová si nemůže dovolit koupit sůl, ale oba jsou vyloučeni ze světa, kde se léčí. V roce 2010 bude v Malawi průměrný věk jen 30 let, konstatuje nejnovější zpráva OSN.
"Důraz se klade na záchranu dětí, příští generace, jenže pokud nezůstanou rodiče naživu, nebude nikdo, kdo by je vychovával," říká dr. Pouletová
V 6.30 ráno zvoní městský zvon, aby zdraví vstávali a ženy už pod rezavějícími střechami z vlnitého plechu suší tabákové listí. Vůně buganvílie, tropického popínavého keře, který kvete po celý rok a poskytuje květy na pohřební věnce, je všude. Reverend Hesbesa má denně dva až tři pohřby. Dnes má dobrou náladu: "Nebyl ani jeden pohřeb." Ale večer mu telefonují se žádostí o další pohřeb.
Minulou neděli zemřela Gracie Awafiová, ležela na podložce z papírového kartónu pod jedním stromem. Pomalu se udusila, v důsledku kombinace tuberkulózy a laryngitidy - jsou to dvě z nemocí, které napadají pacienty trpící AIDS. V posledních hodinách ji silně otekl obličej. Byly k dispozici levné léky proti těmto infekcím, jenže její babičce se jí nepodařilo dostat ji do nemocnice. "Celá podpůrná infrastruktura se rozložila," konstatuje. Předtím Arume Awafie pochovala dceru i vnučku. "Ale babičky nám brzy dojdou," varuje Monique van de Kar, která také pracuje pro Lékaře bez hranic.
Mocné léky proti AIDS, jako je AZT, nejsou v Africe k dispozici, a tak musí Afrika spoléhat na prezervativy. Ale sex a rozmnožování je součástí kultury, která podporuje promiskuitu. V Africe se žije pro přežití. Lidi se rozmnožují, aby přežili. Je to kultura, kde je sex součástí svatebních večírků, dožínek, slavností po ukončení školního vzdělání. A zavádění prezervativů není lehké. Církve nepomáhají.
Katolíci, pentekostalisté, presbyteriáni a adventisté se všichni snaží spasit duše, stavějí kostely a vodovody a vyučují čtení a psaní, ale odmítají podporovat prezervativy.
A boží stádo na zemi bylo mezitím zmenšeno AIDS přibližně o 31 milionů lidí. Reverend Howard Mbeza z presbyteriánské církve vedle nemocnice, kde umírá Malita Maxwellová, konstatuje: "My je neodrazujeme. Mlčíme o tom. Ale říkáme lidem, že nesmějí praktikovat sexuální styk před svatbou a že cizoložství je hřích."
Před deseti lety, kdy v Malawi zuřil virus AIDS a přísný presbyteriánský prezident to ignoroval, byly mladé dívky odváděny do buše a tam byly připravovány na manželský život. Rituál zahrnoval sexuální styk se svobodným mužem, jehož zvolili vesničtí starší, musel to být zkušený muž, který připravil na manželský život a infikoval celou novou generaci žen. V některých částech Malawi se tento zvyk praktikuje dodnes.
Jméno tohoto vyvoleného muže, Faesis, znamená hyenu. Tradice, která dovolovala, aby celou generaci čtrnáctiletých dívek seznámil se sexem jediný muž, také požadovala, aby: vdova byla očištěna pohlavním stykem s mužem odjinud; v posledním měsíci těhotenství a v prvním půlroce po narození nové dítěte má manželka dovolit muži, aby si vyhledával jiné sexuální partnerky a mladá žena, která je stále ještě pannou, nesmí solit salát. V takové kultuře sexuálních přikázání, mnohonásobných partnerů a žen bez moci AIDS triumfovala.
Před místností č. 13 čeká Malita Maxwellová na svou sociální pracovnici, Angelu Makatovou - to je luxus, který poskytuje organizace lékaři bez hranic, která také financuje nemocnici.
"Přijala, že je HIV pozitivní, jen chtěla vědět, jak jí mohu pomoci od bolesti a od jejích otevřených, krvácejících ran. Nesehnala jsem pro ni nic silnějšího než ten panadol. Lékař odjel do Ameriky a nikdo ho nenahradil a klinický pracovník je na školení," konstatuje Makatová.
Matrace Mality Maxwellové se stále ještě nenašla, a tak si Malita lehla venku na beton a přikryla se tenkou žlutou bavlněnou látkou.
"Opravdu mám vztek. Západní svět si z nás dělá legraci. Má léky, ale prodává je do Afriky za nesmírně vysoké ceny, takže si je nikdo nemůže dovolit. Lidé jsou nakaženi a zemřou. Žijí ve světě beznaděje," říká její sociální pracovnice.
Pro některé lidi spočívá naděje v tom, že si popírají situaci, v jaké jsou. Na soukromém pokoji vedle velkého ženského pokoje leží Mary. Její matka je učitelka a ona je počítačovou programátorkou, která navrhovala jako koníček obaly na disky CD. Její partner byl členem prezidentské stráže. "Byl malý jako já, ale hezký," říká. Teď zmizel, odešel bez ní do Botswany.
Je velmi pravděpodobné, že má AIDS, ale nechce test. "Mám nízkou úroveň cukru v krvi. Asi je to tuberkulóza. Chtějí, abych tu zůstala dva měsíce, ale zůstanu jen měsíc. Je to tu trochu deprimující. Chci dál studovat počítačovou vědu."
Navrhuje obálky pro cédéčka se západní country a westernovou hudbu. Její oblíbená píseň se jmenuje Making Plans, Plánování. "Je to Dolly Partonová a jmenuje se to Plánování pro život."
