Umíme polemizovat?
Budiž chvála Britským listům, že poskytují takřka
neomezený prostor polemikám na nejrůznější témata. Jenomže, umíme této možnosti
využít? Polemizujeme na úrovni? A k věci? A taky, to zejména, slušně?
Anebo nám stačí, když označíme autora předmětného textu za burana a jeho výplod
za blábol?
Obávám se, že dobrou polemiku psát neumíme, a co je
horší, její úroveň se neustále snižuje. Použijme některé pasáže ze dvou článků
uveřejněných v poslední době v BL jako názornou pomůcku. Jde o
příspěvky Václava Pinkavy O kálení do vlastního hnízda (BL, 27.6.2000,
v dalším jen [Pinkava]) a Jiřího Janečka Nač máme Ústav pro jazyk
český? (BL, 28.6.2000, dále jen [Janeček]). Články jsem vybral namátkou,
stejně by posloužily i mnohé jiné.
Slušnost
Slušnost je hodnota, které se v naší společnosti příliš
nedaří, a je to znát i ve většině polemik. V [Janeček] můžeme číst například: Články v BL probírají různé
nedůležité otázky jako rozdíl mezi „odstřelovačem“ a „ostřelovačem“ nebo blábol
pana Motla o synonymu polovodičů a tranzistorů. Vida, pan Motl sepsal blábol a
jsme hotovi. Myslím, že se tehdy k danému tématu vyslovilo dost čtenářů,
kteří toto téma za blábol nepovažovali, přičemž kupříkladu fyzikům v tomto
případě velice záleží na terminologické přesnosti právě proto, aby ve svých
odborných textech nepsali bláboly. Přesnost ve vyjadřování je jazykový i věcný
úkaz dosti žádoucí a rozdíl mezi ostřelovačem a odstřelovačem
není nedůležitý, má-li být náš jazyk vůbec k něčemu.
Domnívám
se, že k neslušnosti se často uchyluje ten, kdo nerozumí popisovaným
skutečnostem.
Notnou
dávku neslušnosti nalezneme i v [Pinkava]: Kdo pere ‚své‘ špinavé prádlo
veřejně (to je anglické pořekadlo, mimochodem) ten je (v mých očích) bud
přihlouplý ochota, nebo zlomyslný a senzacechtivý bulvární buran. Hlásám-li
jistý názor (v tomto případě o praní špinavého prádla), asi bych neměl zastánce
jiného názoru zahrnout nadávkami. V takové polemice lze jen těžko
pokračovat, nechci-li klesnout na stejnou úroveň.
Budiž
spravedlivě podotknuto, že odpověď pana Čulíka (neboť jemu jsou tyto nadávky
adresovány) je vedena velice slušně, což lze ostatně říci o všech jeho textech
bez ohledu na to, jaké názory v nich hlásá.
Obraty
„domnívám se, že“, „obávám se“, „řekl bych“ anebo „mám zato“ přispívají nejen
k slušnému tónu celého polemického textu, nýbrž kupodivu i podstatně
zesilují argumentaci. Všem diskutérům bych je rád doporučil ke zvážení. Zní
rozhodně lépe „obávám se, že pan Novák nemá tak docela pravdu“ než „pan Novák
je blbec“. Čtenáři vám spíše uvěří.
Sloh a pravopis
V polemice
je nejsilnějším argumentem přesné, slohově správné a gramaticky bezchybné
vyjádření. Ve větě citované shora z [Pinkava], kde označujeme vcelku
inteligentního člověka za přihlouplého a nazýváme jej buranem, je silně
znevažujícím faktorem jedna chybějící a jedna přebývající čárka v souvětí.
Takto diskutující jen stěží získá důvěru čtenáře.
Velice
subtilní kategorií je přesnost vyjadřování. Věta vybraná z textu [Janeček]
je slohově správná a srozumitelná, přesto trpí drobnými nepřesnostmi. Obrat články
probírají není chybný, existují však lepší. Už zvratný tvar v článcích
se probírají zní lépe. Ani spojení blábol o synonymu polovodičů a
tranzistorů není ideální. Autor měl spíše na mysli blábol o tom, zda
jsou slova polovodič a tranzistor synonyma nebo blábol o rozdílu ve
významech slov polovodič a tranzistor. Ale jak říkám, toto jsou úkazy
subjektivní, poměrně těžko postižitelné a vyžadují cit, zkušenost
s jazykem a hodně přemýšlení.
Osočování
Osočování je zvláštním případem neslušnosti, avšak je třeba
je vyzdvihnout jako jeden z nejhorších nešvarů v polemikách a
diskusích. Projevuje se tak, že diskutující opouští téma, které si vybral ke
své polemice a zaměří se na inteligenci, bezúhonnost a někdy i likvidaci protivníka,
tedy nositele určitých názorů, z kterého se stane protivník. Zde jiný
úryvek z textu [Pinkava]:
Svévolně donášet do světa jen to špatné, navíc s tou
dávkou nadřazenosti, ze nepíšete o ‚nás‘ ale o ‚nich‘- to je parazitující
strefovačný exhibicionismus, který jsem na západě opravdu za 23 let nepoznal od
jiných než buranů. Já bych ale řekl, že vůbec nekálíte do vlastníiho hnizda,
spíš výkaly z vlastního hnízda rozesíláte abyste zostudil ty, kteří do
hnízda kálejí - jiná metoda prý nezabírá, psal jste již.
Jde totiž o to: Pan
Pinkava vytýká panu Čulíkovi, že překlady a publikacemi nejrůznějších textů
seznamuje s českými problémy anglosaskou veřejnost, čímž Čechy ostouzí.
Jde jistě o téma závažné, avšak argumentace o škodlivosti takového počínání je
rychle opuštěna a přechází se k osočování pana Čulíka výrazy limitujícími
k výrazům fekálním.
Podobného osočování se dopouští ve svém textu i pan Janeček,
který už v názvu naznačuje své úmysly: Nač máme Ústav pro jazyk český?
Odmítá český způsob abecedního třídění, a to konkrétně zařazení písmene ch za
h. Jistě jde o velice závažný problém v češtině, na druhé straně stěží
takový, že by nás diskvalifikoval vůči ostatní Evropě, jak říká pan Janeček.
Uvádí k problému různé argumenty, ty mu však záhy nestačí, neboť plynule
přechází do neslýchaného osočování: Ptám se tedy: Proč platíme vědce v ÚJČ, když jejich názor
nemá žádnou váhu a když jejich erudice skončila koncem padesátých let?
K tak
závažnému osočení dospěl pan Janeček na základě odlišného názoru na třídění písmene
ch.
Závěrem
Je škoda, že zapomínáme na to, jak uměli polemizovat Šalda,
Čapek nebo Peroutka. Zkusme si někdy pro ně sáhnout do knihovny. Najdeme
polemiky věcné, ostré, břitké a nesmiřitelné. Rozhodně však slušné, slohově i
gramaticky správné a zejména nikoho neosočující. Smiřme se se skutečností, že
můj odpůrce je blbec, a zkusme mu vytýkat jen jeho názory a chyby, kterých se
dopustil. Třeba na to přijde sám.
