 |
"Ostřelovač" a "odstřelovač": Některé útoky na Ústav pro jazyk český jsou zbytečnéMarcela ReslováZ druhého článku D.Macháčkové v Britských listech jsem dost dobře nepochopila, co od Ústavu pro jazyk český požaduje. Nevím, jak přesně formulovala otázku zaslanou ÚJČ, ale ve svém prvním článku se D.Macháčková ptala, jak je možné, že v novém vydání Slovníku spisovné češtiny z roku 1998 je uvedeno slovo ostřelovač namísto dříve uváděného odstřelovač (resp. otázka vyplynula z citované korespondence), a doufala, že "někdo z ÚJČ AV ČR bude schopen na tuto otázku kompetentně odpovědět a že vznese hodnověrný a fundovaný názor na problematiku slova odstřelovač x ostřelovač." Myslím si, že takového "hodnověrného a fundovaného názoru" se D.Macháčkové dostalo, odpověď jazykové poradny ÚJČ byla na velmi dobré odborné úrovni, takže nevím, proč psala ještě podruhé. U mě osobně to vyvolalo dojem, že si problém o(d)střelovače vybrala jako zástupný a že jejím hlavním záměrem bylo dokázat nekompetentnost ÚJČ.
Chci reagovat na některá tvrzení z druhého textu. Nejprve věcný omyl. D.Macháčková píše: "K problému se vyjádřili i zástupci Ústavu pro jazyk český, konkrétně všichni čtyři jeho pracovníci..." (zvýraznila mr). Možná je to jen stylistická neobratnost, možná měla D.Macháčková na mysli "všichni čtyři pracovníci jazykové poradny", nicméně to čtenář nemůže tušit. Jak jsem zjistila z webových stránek ÚJČ ( http://www.ujc.cas.cz), ústav má pět různých oddělení v Praze a dvě v Brně. Pracovníci uvedení pod odpovědí pracují v oddělení gramatiky a jazykové kultury, a ani tady nejsou čtyři, ale je jich pět, ovšem - jak uvedeno - dr. Štícha je na zahraničním pobytu na univerzitě v Heidelbergu. K otázce: "Chcete snad tvrdit, že když jsem citovala dlouholeté profesionály českého jazyka (...), že jsem tím citovala mylná tvrzení?" Nevím, proč by se jakýkoli profesionál českého jazyka nemohl dopustit mylného tvrzení. A jestliže M. Pilař tvrdí, že slovo ostřelovač je v SSČ z r. 1998, a L. Křížek píše, že je toto slovo v Pravidlech českého pravopisu z r. 1993, když tam ve skutečnosti nejsou (zde mi nezbývá než v obou případech věřit odpovědi ÚJČ, sama si to bohužel ověřit nemohu), tak to mylná tvrzení jsou. Hned v další větě "Ale vážení, jazyk je flexibilní útvar a podobné diskuse byste měli oceňovat, a ne hanět..." se objevují dvě věci. V odpovědi ÚJČ jsem nenašla jediný náznak toho, že by autoři podobné diskuse haněli, vůbec se k tomuto problému (k přínosnosti podobných jazykových diskusí) nevyjadřovali. Dále D.Macháčková píše, že jazyk je flexibilní útvar. Má pravdu. Je tedy velmi těžké sešněrovat ho do jazykových pravidel a norem, a proto není divu, že "se v nich (v jazykových příručkách - pozn. mr) ve výjimečných případech dá dopátrat až čtyř různých řešení jednoho jevu." (I. Železný) Z čeho, D.Macháčková usuzuje, že "si z čtenářů dělají pracovníci ÚJČ blázny"? Píše, že autoři tvrdí, že jazykové příručky "žádný úzus pro slovo o(d)střelovač neuvádějí, neboť jsou v nich uvedena jen slovesa ostřelovat a odstřelovat" (D.Macháčková má na mysli zřejmě normu, neboť úzus je ustálená jazyková zvyklost, a může být i nesprávný; viz V.Šmilauer, Nauka o českém jazyku, SPN 1972, s.24), a poučuje je, že existují i slova příbuzná, tedy odstřelovač, ostřelovač, odstřelující atd. Dál už bohužel svůj výklad nerozvádí. Pokud chtěla D.Macháčková říct, že ze sloves si tedy můžeme odvodit ta zmíněná podstatná jména a tím získáme výklad jejich významu, dává za pravdu ÚJČ. Autoři píší: "Od obou sloves lze příponou -(a)č utvořit podstatné jméno činitelské. Tato podstatná jména nejsou synonymní, ale zachovávají základní významový rys svého základového slovesa. Ostřelovač by tedy měl být ten, kdo někoho nebo něco ostřeluje: střílí z dálky (...); zásah sice nelze vyloučit, ale nemusí se ani předpokládat. Zato odstřelovač své cíle střelbou likviduje, zpravidla jedním, přesně zacíleným výstřelem. (...)" Myslím si, že toto vysvětlení může být dostatečnou oporou pro správné užívání slova o(d)střelovač. Nevím, proč si D.Macháčková myslí, že jí "svrchované vědecké pracoviště zabývající se češtinou" nebylo schopno "nabídnout argumentovou analýzu, podle níž bychom se mohli orientovat". V závěru článku autorka velmi přesně vystihla jazykovou situaci: "Jazykáři s problémem nemohou nic dělat, protože "jazyk" si udělal, co chtěl, a na nic se jich neptal." Jazyk je samostatný systém, vyvíjí se, podléhá změnám a jazykovými příručkami se příliš neřídí. Jak bychom potom mohli vysvětlit, že se v současné češtině (přinejmenším v Čechách, situací na Moravě si nejsem jistá) stále více prosazují formy bysme, (udělal) by jsem, (koťata) byly atd.? Ve všech gramatikách se uvádějí "správné" tvary, stejně tak jsou vyučovány ve školách. Ne všechna rozhodnutí ÚJČ byla správná (třeba poslední Pravidla českého pravopisu nejsou, podle mého názoru, příliš šťastná), ale obávám se, že některé útoky na ÚJČ (viz také BL 17. a 19.4.2000) jsou zbytečné. Zdá se mi, že si někteří pisatelé hledají jakoukoli záminku, aby ukázali, jak neschopní lidé rozhodují o "našem" jazyku. P.S. Důkazem, že členové ÚJČ jen nepijou kafe a nepřemýšlejí, "o čem budou přemýšlet v příštím tisíciletí" (P.Jánský, BL 17.4.2000), může být knížka Čeština, jak ji znáte i neznáte (Academia 1996), ve které někteří z pracovníků ÚJČ velmi přístupnou formou pojednávají o různých aspektech českého jazyka.
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|