Zátiší s plechovou vaničkou a hlávkou zelí ve stínu třešně (o panu Z. nemluvě).
Koncem května 1953 vystoupil Československý ušatý prezident Z. v československém státním rozhlase (TV ještě nebyla), a sdělil svému národu, že se nemusí obávat o svoji měnu, úspory atd.
Moje matka ho poslechla a nebála se, druhý den pak šla nakoupit a vše, co TEN DEN mohla ještě koupit, byla plechová vanička a tři hlávky zelí. V té vaničce jsem se pak koupal jako dítě narozené v roce 1953, to zelí už jsem nezažil.
Lidé se strašně naštvali a když v den mého narození vypukl požár v továrně 100 metrů od našeho domu, můj otec, (ač byl v tu dobu na Slovensku) si preventivně sbalil kufr s tím, že půjde zpátky do TNP Mírov, odkud se teprve před rokem vrátil.
Začátkem června 2000 vystoupil Český premiér Z. v české televizi a zakysanými koutky svých úst sdělil svému národu, že se nemusí obávat o svou měnu, úspory atd. Volič se mu změnil na drobného střádala. (O co lehčí to měli v Byzantské říši).
Mé matce je už 70 let, vanu má vířivou a když krájí zel,í tak si vždycky vzpomene na ty nejdražší nahnilé vládní hlávky.
Opět, jako už mnohokrát v dějinách Koruny České (země i platidla) má zase nějaký premiér/prezident PLÁN.
Novým prvkem ovšem je, že premiér působí také jako šéf Public Relations soukromé banky.
Chudák Barbora T.
(Na co by se ho asi ptala, sedíc ještě v 21 od něho nalevo a uprostřed stolu a on v opozici ?).
28 bank a finančních institucí, které vlastnily české subjekty, jsou podle premiéra s hlavou našišato pracně VYTUNELOVANÉ svým vedením - jen ta jedna, (která půjčila a kapitálově vstoupila ) dvěma televizím (je to poprvé, co televize uklidňují národ, a z toho jde strach), VYVEDLA svá aktiva cestou Nomury.
Pracně tunelovat per partes je nanic, říkají si ti co sedávají v studené parádě Kožených křesel - v časech globalizace je třeba myslet komplexně - pěkně všechno na jednu hromadu a potom teprve...tak nějak celej balík, tak nějak 35% všeho co ještě zbylo najednou....
Po smrti Rudolfa II. jeho oblíbený LEV ve své UMĚLÉ JESKYNI pod Hradem pošel - Čeští páni měli jiné starosti a zapomněli ho krmit...
Zachovejte klid, občané, říká guvernér ČNB s tváří hráče pokru, a balí kufry (nebo prostě jen ví a opouští loď ?).
Zachovejte klid, občané, říká premiér ČR, hypnoticky poulí oči a doufá, že mu to ještě jednou někdo uvěří.
Zachovejte klid, občané, říká ministr a spěchá s několika variantami na NOČNÍ KRIZOVÉ zasedání vlády - dobře ví že :
(varianta 1)
Konsolidační banka (tak strašně malá) je už na huntě a půjčovala si i u LVA - kdyby tak šlo (varianta 2)
navýšit státní rozpočet (HDP) stejně snadným trikem jako základní jmění každé akciovky, nebo snad
(varianta 3)
rozdělit HDP na zdravou a nezdravou část, anebo
(varianta 4)
založit ČR s.r.o. a prohnat přes něj všechny vládní výdaje s týdenním zpožděním na účtu - ale proboha u které banky ?, nebo
(varianta 5)
postavit na Staroměstské náměstí kádě na drahé kovy a k nim zručného rétora (mohl by se jmenovat Volnost, Rovnost nebo Bratrství (V.K. by dodal nového neokoukaného jménem Národní Hrdost) - připravené kamiony s bruselskou poznávací značkou na chvíli zakrýt plachtou, nebo se rovnou
(varianta 6)
zastřelit.
Když nebudou prachy v Českých bankách KDO ??? Bože půjčí zahraničním investorům - nákláďáky s logem Nomury už jsou za celnicí. Dokud si zahraniční investor mohl půjčit z našeho, to se mu investovalo - model vymysleli na přelomu roku 90/91 naši hoši, když privatizovali - tak moc bych chtěl ve volebním roce klepat na základní kameny, ale ta Nomura to chce mít doma - prostě fuj, to se nedělá, ale co naplat, asi už to začalo.
Která místní banka půjčí své konkurenční bance ? - které to nařídit, když už jsou všechny soukromé ?
Co takhle ČNB, ale za co bude pak intervenovat, když kurzový polštář je značně prosezený a za 1/2 dne může být hotovo - státní dluh v dolarech může narůst během dopoledne výše celého HDP ? a zdržet se s placením je zdržet se se vstupem do EU.
Pan profesor už dělá z nouze ctnost.
Vlevo Scylla, vpravo Charybda, Miloši. LVU se za dva dny zkrátil ocas o 1/3. Brr.
Sirény tak pěkně zpívají - alespoň na chvíli do Hannoveru pro pár fotek před Potěmkinovou vesnicí 2000 (proč ten speciál letí zpátky tak rychle ?, - z té výšky vypadají pole jako již sklizená).
Ale pavilon na EXPU jsem postavil o kousek větší než Mamula památník v Hrabyni, to zas musí Severní Morava uznat - ještě že je nad Prahou bez mráčku a nemusím nouzově přistát v Ostravě.
Proč už lidi nezajímají diskuse o potratech, trestu smrti, zlaté hokejce a ukřivděné penaltě, vždyť v Bruselu mi říkali, že jim to vydrží navěky a nasadit se to dá vždy, když je nejhůř. To je asi setrvačnost národa stát pořád někde fronty - ale zase ať svět vidí jak si za mé vlády Češi váží koruny, například Rakušani by na šilinky frontu nestáli.
Národu jsem sdělil, že na pomoc státu BANCE doplatí její akcionáři, Nováci budou z obliga.
CO ale slíbím BANCE ? když :
Nejbohatší Český finančník (t.č. na Bahamách) nabízí 1 Kč,- za CELOU BANKU - vláda se tím vážně nezabývá. Bude se tím zabývat až poté, co do ní vrazí 96 miliard z peněz mých a mé matky - pak ji se slávou prodá nastojato za 24 miliard komukoli, a bude si hrát na machra ve dveřích růžového AUTOBUSU.
Můj dědeček (otec té matky s plechovou vaničkou) byl ředitel Živnobanky, neměl velký osobní majetek, kupoval si AKCIE, aby měl na stará kolena dividendy k důchodu.
Vstoupil tak majetkově do ŽB (všimněte si koupil si - ne optoval - akcie vlastní banky), Škodovky, spousty pivovarů, cukrovarů, sem tam nějaké zbrojovky, sem tam nějakého dolu, pojišťovny a tak dál.
Pak mu režim akcie procvakl - jen prostě a jednoduše do nich udělal dvě malé dírky - a uložil je hluboko v trezorech SBČS a dokonce na ně vydal potvrzení. (Tenkrát se to nejmenovalo Kupónová knížka, ale to potvrzení mám dodnes).
Potom mu vyměřili důchod 600 Kč,- a poslali dopis, že má platit milionářskou dávku, ale jen 33% z těch šesti stovek (stát si uvědomoval, že víc to nejde) - zato pravidelně až do smrti - pak se na to nějak zapomnělo a neplatil nic.
Potom na něm ještě chtěli, aby na Den znárodnění mával mávátkem. Vyhověl jim. Na nic už nečekal, (rozuměj NIC UŽ NEOČEKÁVAL), chodili jsme spolu na zahradu, pumpovali vodu na jahody a na zelí a pod třešní hovořili o světě a době - bez emocí a bez iluzí.
V deseti letech jsem mu pod tou třešní řekl, že byl KAPITALISTA, vždyť půjčoval peníze za ještě víc peněz a když někdo nemohl platit, tak ho zničil (byl jak říkám ředitelem Živnobanky) a to v mých dětských očích bylo nemorální. Řekl mi, že byl jen úředník a dělal jen svou práci.
Na pekaře, nebo truhláře, kteří zbankrotovali, nedohlédl - jejich děti neznal - možná, že to byli oni co mu pak vyměřovali důchod - to už se dneska nikdo nedozví.
Možná, že nějaký bývalý nezaměstnaný, kterého doporučila (v rámci ozdravění všech ostatních) propustit Živnobanka, mu udělal tu malou dírku do akcií, nevěda jinak co si s nimi počít - dělal taky jen svou práci.
Český premiér chce (v rámci svého - dnes již evidentně zapomenutého- volebního programu) dohlédnout na všechny pekaře a truhláře svého stádečka, ale bude se na ně muset dívat těmi dvěma malými dírkami ve virtuálních znehodnocených akciích, čímž bude jeho pohled rozostřen přesně tak, jak si budou banky přát.
Bratr Miloš Zeman si může ještě malou chvíli namlouvat, že něco řídí, ale v tom horkém letošním létě, kdy třešně dozrávají strašně rychle, si už může zazpívat (sborově s celou vládou) spolu s Karlem K. : "...Ne nejsme na kolenou - RYJEME DRŽKOU V ZEMI...".
Zbývají mu dvě možnosti buď jít a nebo obejmout strom, aby nabral sílu jak říká (v tomto případě nejlépe třešeň - ale jak to udělat a nezalepit se od smůly ze záseků do kůry, které si sám nadělal).
Dilema mezi tolerančním patentem a slučovacím sjezdem vyřeší pak naše burza za něho. Možná to bude v úterý, možná ve středu, ale nejspíš zase v pátek.
V rámci zabránění bankrotů doporučí vláda v podnicích, kde je částečným vlastníkem, vyplatit za akcie důchodovým fondům jen za 30% ceny, tedy přivodit těmto důchodovým fondům/pojišťovnám ztrátu 70%, aby zachovala úvěrovou hodnotu pro příští hrátky.
A tak sbor vládních hasičů čerpá bezohledně dál z Artézských studní hluboko pod povrchem svého současného vidění, jež byly 50 let plněny vodou, (která byla dlouho na příděl a které slíbili dopřát žíznivému národu na všech náměstích ze svých stranických píp plnými doušky) své miliardy kubíků (pár kapek jsou i nikdy nevrácené akcie mého dědečka) čím dál širšími hadicemi po čím dál rozsáhlejším požářišti za přihlížení již značně dehydrovaného a přehřátého obyvatelstva (malá část populace jejich švagrů ovšem již leží u svých modrých bazénů), rafie manometru klesá k nule, ale strojník nedbá, jeho pohled už vidí nové moře zvané EVROPSKÁ UNIE, vždyť stačí jen vydržet a pak přehodit sací koš, ubezpečuje národ..
Tam ve vládě asi nevědí nic o funkci sifonu, který má každý hajzl (aby oddělil žumpu od sterilního prostředí - do něho je třeba vždy trošku vody nalít, - a ztráty jsou i u splachování), natož o přetrženém vodním sloupci (..již Pascal a Bernoulli..), myslí si, že toto PERPETUM MOBILE vodního světa (ze str. 69 příručky) bude fungovat, (když teorie říká že ano, pomineme-li gravitaci) - až skončí u splasklých hadic s propálenými podrážkami a umouněnou tváří a ještě i potom budou ve svých řadách hledat žháře a pohořelcům vysvětlovat, že vody nebylo dost pro všechny neboť právně nešlo vypustit soukromý bazén.
Pan profesor pak všem pod ohořelým krovem hospody U Kaštanu zdůrazní, že každý přece měl návod z Davosu jak uříznout virguli a stejnou šanci si svůj pramen najít - vrtací soupravu půjčujeme pak oproti sponzorskému daru mateřské straně - dodal.
Někdo vrtal do hloubky, někdo pak HORIZONTÁLNĚ (spolupředseda tomu říká nehezky tunel, ale v naší dohodě tomu říkáme jen vrtání špatným směrem - pardon špatným podnikatelským záměrem).
Oba předsedové, (bratr Zeman jako prognostik spálenou zemi předpovídal), pak poprosí pohořelce o konsensus při vytvoření vlády národní záchrany a požádají obyvatelstvo, aby nosilo zbytky zachráněné vody do státního vodojemu (bazény u vil preventivně vypuštěny do Ženevského jezera i za cenu netěsných potrubí na cestě).
A budou k tomu ochotni vyhlásit i referendum s jedinou otázkou : CHCE SE VÁM JEŠTĚ ŽÍT ?
Hned potom vyletí z davu směrem k nim jako výraz díků první vidle s ohořelou násadou ......
Jaroslav Pour
Chyby českých lékařů nadále tajeny před veřejností
Britské listy zveřejnily informaci, která názorně ukazuje, jak se v právně
vyspělém státu (V. Británii) vláda stará o evidenci lékařských pochybení a o
možnosti snížit jejich počet.
Podobným způsobem se postupuje i v ostatních
vyspělých zemích. To znamená jak v civilizované části Evropy, tak v Kanadě
nebo USA veřejnost zná statistiku lékařských pochybení, zástupci občanů se
účastní přípravy systémových nápravných kroků a občané také znají konkrétní
případy postihů lékařů.
Veřejnou statistiku přitom nikdo ze zúčastněných
nezpochybňuje a bonton dobré společnosti vede i lékařské organizace k tomu,
aby samy vystupovaly proti nekvalitní zdravotní péči.
V ČR neexistuje veřejná a nezpochybnitelná statistika o chybách lékařů.
Ministerstvo spravedlnosti na toto téma se zástupci občanů odmítlo
komunikovat, ačkoli v SRN nebo v Rakousku je to právě ministr spravedlnosti,
který pečuje o statistické podchycení kauz, v nichž se prokázalo pochybení
lékaře.
Občanské sdružení na ochranu pacientů zkusilo oslovit i například
policii ČR, neboť ani orgány činné v trestním řízení neevidují počet
podezření na lékařská pochybení ve zvláštní statistice (tyto kauzy dodnes
nejde "oddělit" od hospodských rvaček či autonehod, protože trestní oznámení
se nevedou podle povolání zúčastněných aktérů).
Ovšem vše je marné, ani
policie se zatím nehlásí ke zprůhlednění chodu spravedlnosti v českém státu,
takže občané nevědí, kolik trestních oznámení ve vztahu k lékařům bylo za
rok učiněno a kolik návrhů na soudní žalobu vůči lékařům bylo vypracováno na
úrovni vyšetřovatelů a státních zástupců.
Potřebné informace dnes nemá ani ministerstvo zdravotnictví, ani profesní
komory ve zdravotnictví, takže tyto instituce pro dohled nad kvalitou
lékařské péče s klíčovým postavením pro školení lékařů nemají téměř vůbec
přehled o tom, zda je v ČR poskytována péče lege artis, nebo non lege artis.
Evidence stížností pacientů u lékařské a stomatologické komory nepodléhá
žádné kontrole ze strany vlády ani ze strany veřejnosti - je supertajná.
Evidence stížností na lékaře u zdravotních pojišťoven je opět tajnou
záležitostí - nemá k ní přístup ani veřejnost, ani vláda, ani poslanci, ba
ani členové správních a dozorčích rad těchto pojišťoven.
Stížnosti pacientů směřující na ministerstvo zdravotnictví jsou jen dílčím
výsekem - všichni občané nespokojení s lékaři se na tuto instituci
neobracejí, protože většinou dopředu vědí, že je to zbytečné (není znám
jediný případ postihu lékaře rozhodnutím MZ na základě stížnosti pacienta,
MZ postihlo některé lékaře jen tehdy, když se nelíbili ministrovi -
veřejnost má podezření, že tresty souvisejí jen s osobním přáním ministra
uvolnit v některé nemocnici funkci vedoucího pracovníka pro jinou osobu).
Takže v ČR neexistuje jednotná celostátní statistika o míře pochybení
lékařského stavu, protože žádná politická strana dosud neměla zájem chránit
veřejnost před špatnou zdravotní péčí, před špatně proškolenými profesními
pracovníky či před pracovníky ve zdravotnictví, kteří nejsou na potřebné
mravní úrovni nebo příliš holdují alkoholu či drogám, anebo se taky někdy
zblázní.
Nesmějte se, zahraniční zdravotnické zákony věnují značnou
pozornost včasnému zásahu proti lékaři, u něhož vzniklo podezření na duševní
onemocnění. V ČR se však nepočítá s tím, že by doktor mohl duševně onemocnět
a být nebezpečný pacientům.
Občanské sdružení na ochranu pacientů v současné době poskytlo Kanceláři
prezidenta republiky malou ukázku stížností pacientů nebo pozůstalých
rodinných příslušníků, a to jednak na lékařské pochybení, jednak na
instituce, které jejich stížnost řádně nepřezkoumaly.
V naší ukázce pro
prezidentskou kancelář existují signály o možném šokujícím pochybení lékařů:
např. rodina pozůstalých se rok od nemocnice a později ani od lékařské
komory nedověděla příčinu úmrtí jejich syna.
Naše ukázka kauz ovšem
signalizuje i šokující postupy institucí, které jsou zákonem zřízeny k
dohledu nad lékařským povoláním.
Prezident ČLK David Rath se např. pokusil
jednoho ze stěžovatelů zbavit svéprávnosti (naštěstí soudci byli rozumní).
Šokující stížnosti pacientů se týkají nejen rodin "obyčejných" občanů, ale
také rodin lékařů, právníků, architektů - podezření na nedbalou lékařskou
péči prostě zasahují všechny skupiny populace bez rozdílu. Tato podezření
bohužel končí stejným výsledkem: kauza se odloží ad acta bez řádného
přešetření.
Vladimíra Bošková
předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů
Chci reagovat na některá tvrzení z druhého textu. Nejprve věcný omyl. D.Macháčková píše: "K problému se vyjádřili i zástupci Ústavu pro jazyk český, konkrétně všichni čtyři jeho pracovníci..." (zvýraznila mr). Možná je to jen stylistická neobratnost, možná měla D.Macháčková na mysli "všichni čtyři pracovníci jazykové poradny", nicméně to čtenář nemůže tušit. Jak jsem zjistila z webových stránek ÚJČ ( http://www.ujc.cas.cz), ústav má pět různých oddělení v Praze a dvě v Brně. Pracovníci uvedení pod odpovědí pracují v oddělení gramatiky a jazykové kultury, a ani tady nejsou čtyři, ale je jich pět, ovšem - jak uvedeno - dr. Štícha je na zahraničním pobytu na univerzitě v Heidelbergu.
K otázce: "Chcete snad tvrdit, že když jsem citovala dlouholeté profesionály českého jazyka (...), že jsem tím citovala mylná tvrzení?" Nevím, proč by se jakýkoli profesionál českého jazyka nemohl dopustit mylného tvrzení. A jestliže M. Pilař tvrdí, že slovo ostřelovač je v SSČ z r. 1998, a L. Křížek píše, že je toto slovo v Pravidlech českého pravopisu z r. 1993, když tam ve skutečnosti nejsou (zde mi nezbývá než v obou případech věřit odpovědi ÚJČ, sama si to bohužel ověřit nemohu), tak to mylná tvrzení jsou.
Hned v další větě "Ale vážení, jazyk je flexibilní útvar a podobné diskuse byste měli oceňovat, a ne hanět..." se objevují dvě věci. V odpovědi ÚJČ jsem nenašla jediný náznak toho, že by autoři podobné diskuse haněli, vůbec se k tomuto problému (k přínosnosti podobných jazykových diskusí) nevyjadřovali. Dále D.Macháčková píše, že jazyk je flexibilní útvar. Má pravdu. Je tedy velmi těžké sešněrovat ho do jazykových pravidel a norem, a proto není divu, že "se v nich (v jazykových příručkách - pozn. mr) ve výjimečných případech dá dopátrat až čtyř různých řešení jednoho jevu." (I. Železný)
Z čeho, D.Macháčková usuzuje, že "si z čtenářů dělají pracovníci ÚJČ blázny"? Píše, že autoři tvrdí, že jazykové příručky "žádný úzus pro slovo o(d)střelovač neuvádějí, neboť jsou v nich uvedena jen slovesa ostřelovat a odstřelovat" (D.Macháčková má na mysli zřejmě normu, neboť úzus je ustálená jazyková zvyklost, a může být i nesprávný; viz V.Šmilauer, Nauka o českém jazyku, SPN 1972, s.24), a poučuje je, že existují i slova příbuzná, tedy odstřelovač, ostřelovač, odstřelující atd. Dál už bohužel svůj výklad nerozvádí. Pokud chtěla D.Macháčková říct, že ze sloves si tedy můžeme odvodit ta zmíněná podstatná jména a tím získáme výklad jejich významu, dává za pravdu ÚJČ. Autoři píší: "Od obou sloves lze příponou -(a)č utvořit podstatné jméno činitelské. Tato podstatná jména nejsou synonymní, ale zachovávají základní významový rys svého základového slovesa. Ostřelovač by tedy měl být ten, kdo někoho nebo něco ostřeluje: střílí z dálky (...); zásah sice nelze vyloučit, ale nemusí se ani předpokládat. Zato odstřelovač své cíle střelbou likviduje, zpravidla jedním, přesně zacíleným výstřelem. (...)" Myslím si, že toto vysvětlení může být dostatečnou oporou pro správné užívání slova o(d)střelovač. Nevím, proč si D.Macháčková myslí, že jí "svrchované vědecké pracoviště zabývající se češtinou" nebylo schopno "nabídnout argumentovou analýzu, podle níž bychom se mohli orientovat".
V závěru článku autorka velmi přesně vystihla jazykovou situaci: "Jazykáři s problémem nemohou nic dělat, protože "jazyk" si udělal, co chtěl, a na nic se jich neptal." Jazyk je samostatný systém, vyvíjí se, podléhá změnám a jazykovými příručkami se příliš neřídí. Jak bychom potom mohli vysvětlit, že se v současné češtině (přinejmenším v Čechách, situací na Moravě si nejsem jistá) stále více prosazují formy bysme, (udělal) by jsem, (koťata) byly atd.? Ve všech gramatikách se uvádějí "správné" tvary, stejně tak jsou vyučovány ve školách.
Ne všechna rozhodnutí ÚJČ byla správná (třeba poslední Pravidla českého pravopisu nejsou, podle mého názoru, příliš šťastná), ale obávám se, že některé útoky na ÚJČ (viz také BL 17. a 19.4.2000) jsou zbytečné. Zdá se mi, že si někteří pisatelé hledají jakoukoli záminku, aby ukázali, jak neschopní lidé rozhodují o "našem" jazyku.
P.S. Důkazem, že členové ÚJČ jen nepijou kafe a nepřemýšlejí, "o čem budou přemýšlet v příštím tisíciletí" (P.Jánský, BL 17.4.2000), může být knížka Čeština, jak ji znáte i neznáte (Academia 1996), ve které někteří z pracovníků ÚJČ velmi přístupnou formou pojednávají o různých aspektech českého jazyka.
Služebníci veřejné služby v roce 00
(Ve zkrácené verzi vyšlo v LN 15.06.00 str.11. pod redakčním názvem: Česká televize hledá svou tvář. To, co je označeno kurzívou, bylo odstraněno krácením či redakčně pozměněno.)
Když ČTK přinesla zprávu, že "Šéf zpravodajství TV Prima odstoupil z funkce," málokteré noviny ji přetiskly. Bylo tomu snad proto, že se jednalo o bezvýznamnou změnu v soukromé televizi, na které je snad zajímavé jen to, že jeho práci převzala sama generální ředitelka stanice.
Když však odvolali moderátora dlouhodobě skomírajícího pořadu televize veřejné služby "V pravé poledne", spustil se poprask. Došlo k jeho odvolání v nešťastném okamžiku - den poté, kdy v přímém přenosu se do milého moderátora pustili hosté, které si pozval do studia. Nebyli to ledajací hosté, ale představitelé mocných parlamentních stran, kteří svoji moc po minulých volbách bez ohledu na sliby voličům umocnili vzájemně podpůrným smluvním ošetřením společných zájmů.
Komentátoři se ptají: je nebo není ohrožena nezávislost České televize? Odpověď je jednoduchá. Nezávislost televize veřejné služby je ohrožována permanentně. Je skutečností naší politické kultury.
Na jedné straně se jedná o stav, který je součástí našeho právního řádu - vyplývá ze stávajícího znění zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, jejíž radu volí sněmovna na základě předem - mezi parlamentními stranami - ujednaného politického klíče. Stejný zákon zatím nepřikazuje této radě jednat veřejně a pro radní je pohodlnější jednat (jménem veřejnosti) na uzavřeném zasedání. Právě schválený jednací řád Rady ČT pro jistotu neříká, zda jednání rady je veřejné nebo uzavřené. Rada však zpravidla jedná za turnikety České televize. Prostor pro dohady o politickém vlivu na televizi veřejné služby se otevírá - možná i zbytečně. Nahlédneme-li do výčtu agend, které zákon Radě přikazuje, ukáže se, že není ve veřejném zájmu skrývat mluvčí veřejnosti před ní samotnou. Podobnými úkoly jako tyto rady se již léta zabývají např. akademické senáty vysokých škol - na veřejných zasedáních
Druhý zákon, který vrhá Českou televizi do područí vůle politických stran, je zákon č. 252/1994 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č. 135/1997 Sb., který ponechává veřejnoprávní média a jejich radní u dveří parlamentních politických stran v roli prosebníků o navýšení televizního poplatku. Vůle ke změně v dnešním parlamentu údajně není a prý nebude až do voleb. Inflace jakoby během tří minulých let neexistovala. Parlament ani nevede veřejnou rozpravu o tom, zda si veřejnost přeje televizi nebo rozhlas levnější nebo kvalitnější. Povinnosti rozsahu veřejné služby ze zákona v závislosti na inflaci nesnížil a ekonomické síly České televize i Českého rozhlasu logicky poklesly. Kde se to podepisuje? Výroba se pod tlakem "zlevňuje"- není čas ohlížet se na kvalitu, točí se za peníze "ber kde ber" - není vůle k nezávislosti.
Stále přitom platí "Mathého rovnice" (75 x 12 / 365 3D 2,46 koruny). To je kolik přispíváme denně na program České televize a její kontrolní orgán - Radu ČT. Pro nás, kteří kupujeme každý den noviny za šest, deset, nebo čtrnáct korun je to přesvědčivé srovnání: za poměrně málo peněz dostáváme relativně velkou směs novinek, zábavy i ponaučení.
Veřejnost by se měla ozvat a dát parlamentu a Radě ČT zadání: jsme ochotni připlatit, když vytvoříte podmínky pro kvalitní a nezávislou televizi. Nechceme tuhle dýchavičnou chudinku.
Na druhé straně však nelze nevidět i jistou necitlivost, bezradnost a snad i nadbíhání těmto politickým tlakům (někdy i nevysloveným politickým (ne)vůlím) ze strany samotné České televize (upraveno LN). Je zbytečně tajnosnubná a nedokázala veřejnost ani sněmovnu přesvědčit o efektivitě poskytované služby. Výroční zprávy Rady ČT jsou již několik let pro sněmovnu nepřijatelné. Atmosféra nedůvěry trvá.
Když jsem loni v létě napsal na www stránky "TV.CULTURE.CZ", že ". . . Po odvysílání komunistického propagandistického seriálu "30 případů majora Zemana" již nebude nic jak bývalo. . .", považoval jsem to tehdy za nadsázku. Měl jsem na mysli především to, že skončí zdrženlivé a tolerantní mlčení veřejnosti a tištěných médií vůči České televizi. Jejich šéfům se tehdy zdálo, že hemžení uvnitř instituce veřejné služby jejich čtenáře nemůže zajímat, nemůže zvýšit prodej a tudíž neláká inzerenty, že je tedy pro ně výhodnější uzavřít s Českou televizí pakt o neútočení, společné zakázky na sociologické průzkumy, reklamní kampaně apod. Ředitelé i radní odcházejí, noví přicházejí, jen Česká televize a potřeba veřejné služby v oblasti televizního vysílání pro demokracii je věčná.
V průběhu vysílání seriálu o příkladném estébákovi Zemanovi se stavidla zdrženlivosti protrhla a České televizi se dodnes dostává zasloužené kritické pozornosti i ze strany médií (zkráceno M.V.).
Sto dní hájení po nástupu nového ředitele dávno uplynulo a média se ptají po výsledcích jeho působení ve funkci. Některým novinářům znovu není dáno získat rozhovor s ředitelem televize veřejné služby. Pan ředitel a jeho mediální poradci si novináře rozdělili na ty, které "jsou na seznamu" a na ty, kteří tam již nejsou: Jaroslava Sedláčková, ČT: "V seznamu periodik, jimž poskytneme možnost rozhovoru s panem generálním ředitelem, Britské listy nebudou". Stalo se tak jen 5 měsíců poté, kdy bývalému kandidátovi na ředitele právě Britské listy na jeho žádost uveřejnily projekt, se kterým se ucházel u bývalé zdiskreditované Rady ČT o post ředitele. Je asi škoda, že BL už nejsou na seznamu pana ředitele, jsou to ony, kdo věnují ČT soustavnou pozornost a zcela zdarma ji zahrnují aktuální a zpravidla i poučenou reflexí (kráceno LN).
Po více než čtyřech měsících vlády ředitele Chmelíčka se na kvalitě vysílání ČT mnoho nezměnilo. Byl zveřejněn záměr "ubavit nás k smrti", což je cesta ne nepodobná komerčním televizím. Vyvolává to však otázku, zda právě důraz na zábavu je opodstatněním existence televize veřejné služby v duálním systému? Zápisy ze zasedání rady naznačují symbiotické porozumění nové Rady ČT a ředitele (kráceno LN). Do toho přichází zčeření hladiny nešťastným načasováním změny na postu moderátora - kdysi pro ČT prestižního - nedělního diskusního pořadu, který Česká televize dnes vysílá pod názvem "V pravé poledne".
Minulý týden jsme byli bombardováni titulky novin: Televize k politování - Jiří Leschtina - MFDnes 00-06-08, "V pravé poledne" jako recidiva (Černého) Debaty - Miloš Štěpánek BL 00-06-06, Obranný val kolem ředitele Chmelíčka a soubor privileegovaných periodik - Zdeněk Fekar BL 00-06-09, Doma Prorokem - Jiří Franěk - (R) P 00-06-08, ČT: odchod Proroka rozbouřil atmosféru (uj) MfD 00-06-09 (kráceno LN).
Inovace a zkvalitňování pořadů by měly být běžnou a hlavní agendou zaměstnanců veřejné služby. Že se však rozhodnou činit tak až tehdy, kdy na ně zaštěkají ve vzácné (přesněji řečeno výmluvné) shodě vrcholní představitelé exekutivní a legislativní moci, je na pováženou. Vzpouzení se odvolaného Proroka, stejně jako odmítnutí ředitelem Hodačem vyhlédnutého moderátora Dědiče, nesvědčí o koncepční práci managementu. Výsledné řešení - povolání právě volného veřejnoprávního bojovníka Antonína Zelenky, který zatím nemá za sebou přesvědčivé výsledky v audiovizuálním médiu, nového moderátora předem defavorizuje a zkvalitnění veřejné služby činí obtížnějším.
V malé České republice se nutně pohybujeme v kruhu: Byl to právě Zelenka, kdo v roce 1997 odmítl převzít novinářskou Cenu křepelek, protože mezi devíti oceněnými byl také Otakar Černý, jehož moderování tehdejší Debaty na ČT považoval Zelenka za neprofesionální a neodpovídající. Zelenka odešel z Českého rozhlasu loni v listopadu s odůvodněním, že Radiožurnál již nenaplňuje veřejnou službu: "Ztratil jsem důvěru ve veřejnoprávnost této stanice," objasnil v tisku důvody odchodu. Musíme Zelenkovi přát, aby odvaha, kterou projevil přijetím úkolu moderovat "V pravé poledne", mu zůstala i v přímém střetu s představiteli moci - tentokrát pod drobnohledem kamer a jeho případný budoucí odchod z pořadu nebyl doprovázen stejným výrokem, jako tomu bylo při opouštění rozhlasu.
lin0 Pro člověka mimo ČT je obtížné představit si, v jaké "tvůrčí" atmosféře pracují její zaměstnanci. Z novin se dozvídáme, že ke každodenním ranním rituálům pracovníků ČT náleží civění do intranetových e-mailových schránek, kde zjišťují, zda ještě mají vynakládatúsilí veřejných služebníků, nebo zda Česká televize o jejich služby již nestojí. Proč se tak děje? (kráceno LN). Nikdo jim neumí říci, co po nich vlastně chce- sněmovna, rada, management - veřejnost.
Spojené státy neustále zaměřují další a další jaderné střely
Chovají se Spojené státy agresivně a neodpovědně, protože jsou nyní jedinou světovou supervelmocí, která nemá konkurenci? Bruce C. Blair, který působil po dobu pětadvaceti let jako odborník na strategické operace v americké armádě a po určitou dobu pracoval jako důstojník odpovědný za odpalování řízených střel na velitelství strategické vzdušné obrany, zveřejnil v deníku New York Times dosud utajované skutečnosti, že Spojené státy dál zaměřují své jaderné střely na stále větší množství cílů po celém světě.
V roce 1995 měla Amerika 2500 jaderných střel, zaměřených na potenciálně nepřátelské cíle v zahraničí, v současnosti je to už 3000 jaderných střel. Z toho jich je 2260 zaměřeno na cíle v Rusku, avšak jen 1100 těchto ruských cílů obsahuje jaderné zbraně. Američané zaměřili své jaderné střely i na 500 základen rozkládající se ruské armády, na 500 továren na munici, mnohé z nichž loni žádnou munici vůbec nevyrobily, a na sídlo Vladimíra Putina v Kremlu. Čím víc je střel, tím větší je pravděpodobnost, že některá z nich bude odpálena omylem.
Blair také odhalil, že americké jaderné střely nyní míří i na Čínu, Írán, Irák a Severní Koreu.
O záležitosti hovořil tento týden v americkém Senátu na základě Blairových informací senátor Robert Kerrey, zrovna během týdne, kdy se Clinton setkal s Putinem. Clinton chce Putina přesvědčit, aby Rusko souhlasilo se změnami v dohodě proti užívání řízených střel z roku 1972 a umožnilo Spojeným státům prosazovat "svůj projekt globální nestability" (jak to nazval deník Guardian), totiž celoamerický obranný systém řízených střel.
Kerrey si představoval rozhovor mezi Clintonem a Putinem: "Pane prezidente Putine, jste ochoten modifikovat tu protibalistickou smlouvu? Mimochodem, máme na vás a na celé ruské vedení zaměřeno 160 jaderných zbraní, každou o síle 100 kilotun.
Jiné znepokojení ohledně Spojených států vychází od Theodora A. Postola, profesora na Massachusetts Institute of Technology, který pracoval v Reaganově vládě na projektu "hvězdných válek", strategické protivzdušné obrany, která se mezitím stala kontroverzním protiraketovým deštníkem, zvaným National Missile Defence. Realizace tohoto projektu, který má ubránit Spojené státy před případným jaderným útokem odjinud, tím, že zničí přilétající jaderné střely už ve vzduchu, má stát Američany 60 miliard dolarů, ale hrozí vyvolat rozpory v organizaci NATO, protože tento obranný systém bude sotva chránit i Evropu. Postol poukázal na to, že dosavadní zkoušky spolehlivosti tohoto systému byly provedeny podvodně. Má-li systém řádně fungovat, musí být schopen rozlišit útočné střely, přilétající od nepřítele, od letících atrap. Právě tyto klíčové zkoušky byly zfalšovány. Tak velký je tlak, aby byl vytvořen tento obranný systém, že i výsledky zkoušek musejí být zfalšovány, což se možná nedoví ani prezident, argumentoval Postol. Američtí státní činitelé, uvedl Postol v deníku New York Times, systematicky lhali ohledně schopnosti zbrojního systému, který má údajně ochránit lid Spojených států před jaderným útokem..."
Hugo Young v deníku Guardian vyjadřuje názor, že obě tyto historie dokazují, jak se jediný globální hegemon může lehce stát příliš arogantním a nezodpovědným. Obě tyto odhalení odhrnují oponu nad utajovaným světem, proti němuž je naší nejlepší obrano prezident, který se musí voličům řádně zodpovídat.