Chyby českých lékařů nadále tajeny před veřejností
Britské listy zveřejnily informaci, která názorně ukazuje, jak se v právně
vyspělém státu (V. Británii) vláda stará o evidenci lékařských pochybení a o
možnosti snížit jejich počet.
Podobným způsobem se postupuje i v ostatních
vyspělých zemích. To znamená jak v civilizované části Evropy, tak v Kanadě
nebo USA veřejnost zná statistiku lékařských pochybení, zástupci občanů se
účastní přípravy systémových nápravných kroků a občané také znají konkrétní
případy postihů lékařů.
Veřejnou statistiku přitom nikdo ze zúčastněných
nezpochybňuje a bonton dobré společnosti vede i lékařské organizace k tomu,
aby samy vystupovaly proti nekvalitní zdravotní péči.
V ČR neexistuje veřejná a nezpochybnitelná statistika o chybách lékařů.
Ministerstvo spravedlnosti na toto téma se zástupci občanů odmítlo
komunikovat, ačkoli v SRN nebo v Rakousku je to právě ministr spravedlnosti,
který pečuje o statistické podchycení kauz, v nichž se prokázalo pochybení
lékaře.
Občanské sdružení na ochranu pacientů zkusilo oslovit i například
policii ČR, neboť ani orgány činné v trestním řízení neevidují počet
podezření na lékařská pochybení ve zvláštní statistice (tyto kauzy dodnes
nejde "oddělit" od hospodských rvaček či autonehod, protože trestní oznámení
se nevedou podle povolání zúčastněných aktérů).
Ovšem vše je marné, ani
policie se zatím nehlásí ke zprůhlednění chodu spravedlnosti v českém státu,
takže občané nevědí, kolik trestních oznámení ve vztahu k lékařům bylo za
rok učiněno a kolik návrhů na soudní žalobu vůči lékařům bylo vypracováno na
úrovni vyšetřovatelů a státních zástupců.
Potřebné informace dnes nemá ani ministerstvo zdravotnictví, ani profesní
komory ve zdravotnictví, takže tyto instituce pro dohled nad kvalitou
lékařské péče s klíčovým postavením pro školení lékařů nemají téměř vůbec
přehled o tom, zda je v ČR poskytována péče lege artis, nebo non lege artis.
Evidence stížností pacientů u lékařské a stomatologické komory nepodléhá
žádné kontrole ze strany vlády ani ze strany veřejnosti - je supertajná.
Evidence stížností na lékaře u zdravotních pojišťoven je opět tajnou
záležitostí - nemá k ní přístup ani veřejnost, ani vláda, ani poslanci, ba
ani členové správních a dozorčích rad těchto pojišťoven.
Stížnosti pacientů směřující na ministerstvo zdravotnictví jsou jen dílčím
výsekem - všichni občané nespokojení s lékaři se na tuto instituci
neobracejí, protože většinou dopředu vědí, že je to zbytečné (není znám
jediný případ postihu lékaře rozhodnutím MZ na základě stížnosti pacienta,
MZ postihlo některé lékaře jen tehdy, když se nelíbili ministrovi -
veřejnost má podezření, že tresty souvisejí jen s osobním přáním ministra
uvolnit v některé nemocnici funkci vedoucího pracovníka pro jinou osobu).
Takže v ČR neexistuje jednotná celostátní statistika o míře pochybení
lékařského stavu, protože žádná politická strana dosud neměla zájem chránit
veřejnost před špatnou zdravotní péčí, před špatně proškolenými profesními
pracovníky či před pracovníky ve zdravotnictví, kteří nejsou na potřebné
mravní úrovni nebo příliš holdují alkoholu či drogám, anebo se taky někdy
zblázní.
Nesmějte se, zahraniční zdravotnické zákony věnují značnou
pozornost včasnému zásahu proti lékaři, u něhož vzniklo podezření na duševní
onemocnění. V ČR se však nepočítá s tím, že by doktor mohl duševně onemocnět
a být nebezpečný pacientům.
Občanské sdružení na ochranu pacientů v současné době poskytlo Kanceláři
prezidenta republiky malou ukázku stížností pacientů nebo pozůstalých
rodinných příslušníků, a to jednak na lékařské pochybení, jednak na
instituce, které jejich stížnost řádně nepřezkoumaly.
V naší ukázce pro
prezidentskou kancelář existují signály o možném šokujícím pochybení lékařů:
např. rodina pozůstalých se rok od nemocnice a později ani od lékařské
komory nedověděla příčinu úmrtí jejich syna.
Naše ukázka kauz ovšem
signalizuje i šokující postupy institucí, které jsou zákonem zřízeny k
dohledu nad lékařským povoláním.
Prezident ČLK David Rath se např. pokusil
jednoho ze stěžovatelů zbavit svéprávnosti (naštěstí soudci byli rozumní).
Šokující stížnosti pacientů se týkají nejen rodin "obyčejných" občanů, ale
také rodin lékařů, právníků, architektů - podezření na nedbalou lékařskou
péči prostě zasahují všechny skupiny populace bez rozdílu. Tato podezření
bohužel končí stejným výsledkem: kauza se odloží ad acta bez řádného
přešetření.
Vladimíra Bošková
předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů