Kosovo - jeden rok poté
Tento komentář vyšel v deníku Guardian v úterý 13. června 2000.
Rok po zahájení západní vlády nad Kosovem slaví OSN a NATO nepříliš příjemné výročí. Pro OSN přichází litanie špatných zpráv: roste počet útoků na srbskou menšinu, umírněné srbské síly odešly z dočasné vlády a je pravděpodobné, že Srbové budou bojkotovat letos na podzim volby. Pro NATO je špatnými zprávami série retrospektivních analýz, které kritizují letecké údery, stejně jako chyby, k nimž došlo, než byl zmáčknut první knoflík pro odpálení bomb.
Obě záležitosti nelze směšovat. Chyb, k nimž dochází při poválečném řízení záležitostí v Kosovu, nelze užívat k argumentaci, že byl vojenský zásah nesprávný, stejně jako lze těžko argumentovat, že se neměla vést válka proti Hitlerovi, protože jejím důsledkem bylo rozdělení Německa. Jestliže byl útok na Jugoslávii nesprávný, nebylo to pro to, co se stalo, poté, co se prezident Miloševič vzdal, ale pro to, co se stalo před tím.
Prvním obviněním je, že NATO spáchalo válečné zločiny bombardováním cílů jako jsou mosty, elektrárny a srbská vládní televizní stanice, a že se dostatečně nesnažilo uchránit při tom civilisty. NATO v této věci shledala nevinným hlavní prokuratura mezinárodního trestního tribunálu v Haagu i Human Rights Watch. Amnesty International s tím nesouhlasí.
Mezinárodní právo se vyjadřuje mlhavě ohledně okolností, za nichž je možno bombardovat cíle, které mají vojenské i civilní využití, a jaká opatření na ochranu civilistů musejí být přijata. Mezinárodní právo však mluví jasně ohledně jednotlivými vojáky prováděného násilí vůči civilistům - znásilňování, vraždění a nucených deportací - z čehož byli obžalováni srbští velitelé.
Nejpodrobnější z těchto nedávných zpráv pochází od zahraničního výboru britské Dolní sněmovny. Ta se zabývá důležitou otázkou, zda byl útok na Jugoslávii legální, a dochází k závěru, že nebyl, ale že byl morálně ospravedlnitelný. To je závěr, který lze lehce parodovat - jako pozoruhodnou obranu pro každého obžalovaného, ať už to je Jánošík anebo Jack Rozparovač. Skutečné argumenty jsou složité a těžko srozumitelné, ale důkazy, které britskému parlamentnímu výboru předložila celá řada významných právních odborníků, jsou pravděpodobně dosud nejpodrobnější.
Stále více se nyní kritizuje pojem "humanitární intervence" a britský parlamentní výbor poukázal na to, že je nutné vyjasnit ty případy, kdy mezinárodní právo má silnější platnost než národní suverenita, i když k nim Rada bezpečnosti OSN nezaujala stanovisko.
