Jak pojala tutéž zprávu ČT a BBC:
Drama ve Wasserbilligu: stejné téma, stejné místo, různé televize a především různí reportéři
Události, 1. 6. 2000:
Studio, moderátor Bohumil Klepetko: "Muž ozbrojený pistolí, granátem a nožem, který včera odpoledne přepadl mateřskou školku v lucemburském Wasserbilligu stále drží jako rukojmí 25 tří- až sedmiletých dětí a jejich tři vychovatelky. Psychicky nemocný devětatřicetiletý Tunisan s lucemburským pasem původně požadoval výkupné ve výši 60 milionů belgických franků a patnáctimístné letadlo k odletu do Libye. Teď už výkupné nechce a bez rukojmí chce aspoň odletět z Lucemburska. Přímo na místě ve Wasserbilligu máme našeho zpravodaje Pavla Boudu. První otázka je jasná: Aktuální situace dramatu ve školce je jaká?"
Rozdělená obrazovka, vlevo Klepetko, vpravo Bouda. V pozadí parkoviště. Nápis "Živě". Živý vstup je prostřídáván předtočenými záběry.
Pavel Bouda (hovoří s velmi plochou intonací): "Tak tady ve městečku Wasserbillig na německo-lucemburské hranici je situace velmi napjatá, je to pochopitelné, drama se odvíjí už více než 30 hodin a i když se na první pohled dlouhé hodiny nic neděje, tak se situace zatím nevyvíjí nijak příznivě, alespoň v tom smyslu, že by ten, kdo děti zadržuje, chtěl všechna zadržovaná rukojmí propustit. I když během dne dnes byly propuštěny 4 děti, nadále jich 25 únosce zadržuje a spolu s nimi tři vychovatelky, tři učitelky. Městečko Wasserbillig je doslova obležené policií, jsou tu dokonce dvě speciální jednotky ostřelovačů, jedna ze sousedního Německa, jedna je z Lucembursku, nicméně policie trvá na tom, že situaci a krizi lze řešit vlastně nenásilnou cestou a doufá, že dojde k dohodě, dokonce se věří, že k řešení dojde během následujících pár hodin."
Klepetko: "Kdo je muž, který jako rukojmí drží malé děti? Jaké jsou jeho motivy?"
Na parkovišti se mezitím začíná něco dít, mezi automobily pobíhají zdravotníci a záchranáři.
Bouda: "Ty motivy ukazují, že pravděpodobně celé drama je výsledkem jedné dlouhé rodinné krize, protože se ukazuje, že přibližně čtyřicetiletý muž tuniského původu, který žije v Lucemburku už od roku 1982 tady založil rodinu, oženil se, rozvedl a z toho manželství zbyly dvě děti, které soud přiřkl manželce a dokonce vlastně zamezil tomu, aby docházelo ke styku s otcem. On sám je dlouhodobě léčen u psychiatra, dokonce jeho osobní lékař byl první, kdo vlastně zprostředkoval celý kontakt, no a jak jsme slyšeli, požadavky muže, který děti unesl, se během dne velmi měnily, od letadla přes výkupné ve výši přibližně půldruhého milionu dolarů, dokonce požadoval velkou tiskovou konferenci uspořádat, na které by mohl vystoupit a vlastně odmítnout rozhodnutí lucemburského soudu, no a to vše dokazuje, že postavení, pozice policie ve vyjednávání je velmi obtížné, protože s člověkem, který je takto labilní a takto mění své požadavky, se samozřejmě nejedná lehko."
(Celková délka: 3 minuty 6 sekund)
BBC World, World News, 1. 6. 2000, 18:00 GMT:
Studio, moderátorka Nisha Pillai, pod logem stanice nápis "Breaking News". (Právě přicházející zpráva) Titulek "Nisha Pillai".
Pillai: "The armed man holding children and teachers hostage in a day-care centre in Luxembourg has been shot by snipers as police stormed the nursery more than 28 hours after the hostage crisis began. Towards the end, 25 children and three teachers were being held hostage in a nursery in the town of Wasserbillig. All of them are reported to be safe now. The gunman was said to be of Tunisian origin, he'd apparently demanded a plane to fly him to Libya, there were reports that he'd been suffering from psychiatric problems in the past. We're going now to Luxembourg, to the town of Wasserbillig, where we're joined by our correspondent James Coomarasamy."
(Pillai: "Ozbrojený muž, zadržující děti a učitele jako rukojmí ve středisku pro děti v Lucembursku byl zastřelen střelci ze zálohy, když policie na školku zaútočila více něž 28 hodin poté, co krize s rukojmími začala. Nakonec bylo zadržováno 25 dětí a tři učitelé ve školce v městě Wasserbillig. Podle zpráv jsou všechny tyto osoby nyní v bezpečí. Ozbrojenec byl prý tuniského původu, údajně se dožadoval letadla, které by ho dopravilo do Libye, podle zpráv v minulosti trpěl psychiatrickými problémy. Nyní se přepojíme na Lucemursko, na město Wasserbillig, kde na nás čeká náš dopisovatel James Commarasamy.")
Na obrazovce se objevuje reportér, před stejným parkovištěm jako před chvílí Pavel Bouda.
Po celou dobu vstupu titulky, v tomto uspořádání:
Horní řádek, stálý: LUXEMBOURG HOSTAGES (LUCEMBURŠTÍ RUKOJMÍ)
Spodní dva řádky, mění se: "Armed police storm nursery school/all hostages released", "Armed police storm nursery school/gunman shot", "Voice of JAMES COOMARASAMY/Wasserbillig" ("Ozbrojená policie zaútočila na školku - všichni rukojmí osvobozeni", "Hovoří JAMES COOMARASAMY, Wasserbilig") (objevuje se, když běží předtočené záběry).
Pillai se obrací k obrazovce: "James, we're getting conflicting reports about the gunman. He's been shot, apparently. What is his condition, has he survived?" ("Jamesi, dostáváme rozporné zprávy o ozbrojenci. Údajně byl zastřelen či postřelen. V jakém je stavu, je naživu?")
Záběry projíždějících sanitek a vozidel civilní ochrany.
Coomarasamy (mluví rychle): "Well, the initial report we're being given from the ministers, ministers from the Portugese Foreign Ministry, who were involved in the negotiations, was that he had been shot and killed, but now it seems he was seriously wounded in the head, and they say that he probably won't survive, at the moment, they say, he is alive, but probably won't survive. What is clear though is that the children, the 25 children and the 3 adults who were with them, have been released, are safe and well, we've seen some of them as they were coming up just behind me, have been walking around here, reunited with their parents, who'd been staying at the crisis centre, which is this building just behind me, which has been turned into a crisis centre for the past 24 hours or so. So, not clear yet whether or not the gunman has died or has been critically wounded - that's what we've been told at the moment."
("No, podle původní zprávy, kterou jsme dostali od ministrů, z portuugalského ministerstva zahraničních věcí, které se podílelo na vyjednávání byl ozbrojenec zastřelen, ale nyní se zdá, že byl vážně zraněn na hlavě, a uvádějí, že asi nepřežije, v současnosti, konstatují, je na živu, ale pravděpodobně nepřežije. Je ale jasné, že děti, 25 dětí a 3 dospělí, kteří byli s nimi, byli propuštěni, jsou v bezpečí a v pořádku, viděli jsme některé z nich, jak vycházely zrovna za mnou, chodí tady kolem, setkávají se s rodiči, kteří pobývali v krizovém středisku, to je tato budova hned tady za mnou, ta byla v posledních přibližně 24 hodinách proměněna v krizové středisko. Tak není ještě jasné, jestli ozbrojenec zemřel anebo byl kriticky zraněn - to je vše, co nám bylo zatím sděleno.")
Pillai: "So after this rather decisive police operation against the gunman, there must be scenes of joy, there must be great jubilation at Wasserbillig at the moment...?"
("Takže po této velmi rozhodné policejní operaci proti ozbrojenci musí docházet ke scénám radosti, ve Wasserbilligu musejí všichni být teď velmi šťastni...?!")
Coomarasamy: "It's difficult to hear, Nisha, but what I can say is that it does appear that it was a Luxembourg policeman, marksman who actually killed him. There is some speculation that perhaps the gunman had been trying to escape. It's not clear whether or not that's true. But certainly, it was a softly-softly-up operation, until then, there'd been negotiations with his psychologist over the phone, clearly the situation had been becoming more tense, he'd been becoming more and more tired. It does appear that in the end, the police decided it was time to make their decisive move and it does appear to have been successful.
("Je špatně slyšet, Nisho, ale mohu říci, že to asi byl lucemburský policista, střelec, který ho usmrtil. Existují spekulace, že se možná ozbrojenec snažil utéci. Není jasné, jestli je to pravda. Ale v každém případě to byla velmi opatrná operace, až do té chvíle se vyjednávalo telefonicky prostřednictvím psychologa, zjevně začínala být situace napjatější, byl stále více unavený. Zdá se, že se nakonec policie rozhodla učinit rozhodný zásah a zdá se, že to bylo úspěšné.")
Pillai: "You'll probably never know now, Jamie, what the gunman's real motives were, but anyway, there must be great relief for the children and their families that their ordeal is all over."
("Asi se, Jamie, nikdy nedovíte, jaké byly ozbrojencovy skutečné motivy ale v každém případě to musí být pro děti a pro jejich rodiny obrovskou úlevou, že jejich trápení skončilo.")
Coomarasamy: "That's right, there has been quite a lot of speculation, it's been said that pehaps he bore grudge against some social workers at the day centre because his children had been taken into care, but really nobody has yet given the full story of what he was talking about in his negotiations. He's known to be mentally unstable, we do know that he'd asked for an airplane to take him possibly to Libya, and possibly for some money again, that's unclear. And around now the police are expected to be giving a fuller statement, so soon we should know exactly what went on, exactly what he was demanding, exactly how it came that the hostage drama finally ended."
("To je pravda, hodně se tu spekulovalo, říkalo se, že možná byl rozhněván na některé sociální pracovníky ve středisku pro děti, protože, jeho vlastní děti mu byly oficiálně odebrány, ale nikdo dosud plně nezveřejnil, o čem při vyjednávání hovořil. Je známo, že byl mentálně nestabilní, víme, že požádal o letadlo, které ho mělo odvézt snad do Libye, a možná chtěl také nějaké peníze, to je nejasné. Přibližně asi teď bude policie poskytovat podrobnější prohlášení, takže brzo budeme vědět přesně, co se dělo, přesně, co požadoval, přesně, jak se stalo, že drama s rukojmími skončilo.")
Pillai: "James, just remind us for a moment... the ages of the children - some of them were very young, weren't they? Perhaps to stay in there for more than a day must have been quite an ordeal for them..."
("Jamesi, připomeňte nám na okamžik ... jak staré byly ty děti - některé byl velmi malé, že? Možná muset tam být déle než den pro ně muselo být opravdu trápení...")
Coomarasamy: "It must have been. We were told that the children, certainly those that had been released earlier this morning were in good physical health, but clearly, it's taken a toll of those who stayed there more than 28 hours... must be quite worried, quite in a tense state. All the ones who we've seen coming out seem to be relatively calm, clearly they'll be talking now to police, the professionals, their parents will be there as well, but it has been incredible ordeal for these children, some as small as two or three... and everyone here is quite relieved that this is finally over."
("Muselo to být trápení. Bylo nám řečeno, že ty děti, v každém případě ty, které byly propuštěny dnes dopoledne, byly v dobrém psychickém stavuu, ale zjevně, postihlo to ty, které tam byly déle než 28 hodin... musejí mít velký strach, musejí být ve velkém napětí. Všechny ty děti, které jsme viděli vycházet, se zdají být relativně klidné, zjevně teď budou hovořit s policií, s profesionály, rodiče tam budou také, ale pro tyto děti to bylo nesmírné trápení, některým jsou jenom dva nebo tři roky... a všichni tady jsou nesmírně rádi, že už to skončilo."
Pillai: "Have you been able to witness some of the reunions for yourself between the families and the children as they've been released, James?"
("Byl jste Jamesi osobně svědkem některých setkkání mezi rodiči a dětmi, jak byly propouštěny?")
Coomarasamy: "Well, from a distance we can see some of the children with their parents, not the actual reunions as those are happening behind in the crisis centre, but I've seen certainly some of the parents... one mother and her daugher who appears to be one of the earlier-released children coming out, clearly they didn't really want to talk to anybody, just seemed to be very relieved that the whole thing was over."
("No, z dálky vidíme některé ty děti s rodiči, ne skutečná setkání, k těmu dochází vzadu v krizovém středisku, ale viděli jsme v každém případě některé rodiče... jednu matku a její dceru, která je zřejmě jedním s dříve propuštěných dětí, jak vycházely, zjevně nechtěly mluvit s nikým, měly jen obrovský pocit ulehčení, že to už skončilo.")
Pillai: "James Coomarasamy, thanks so much for joining us from Wasserbillig in Luxembourg."
("Jamesi Coomarasamy, děkujeme, že jste nás informoval z Wasserbilligu v Lucembursku.")
(Celková délka: 4 minuty 25 sekund)
Události Plus, 1. 6. 2000:
Studio, moderátorka Marcela Augustová: "Drama ve školce v lucemburském Wasserbilligu po čtyřiadvaceti hodinách skončilo. Všechny děti jsou v pořádku, jejich únosce policie zneškodila."
Statický záběr, v insetu Pavel Bouda, vlevo dole symbol telefonu. Předtočeno. Následují záběry z okolí školky, nesynchronizované se zvukem.
Bouda: "Dvoudenní drama v lucemburském městečku Wasserbillig nakonec vyřešilo speciální komando. Vyjednávání policie s ozbrojeným únoscem se stále jen bezvýsledně protahovalo a tak po více než třiceti hodinách došlo k zásahu. Kolem půl osmé večer obsadila mateřskou školku speciální jednotka. Její členové doslova během pár sekund osvobodili všechna rukojmí. V té době bylo v budově stále ještě 25 dětí ve věku do sedmi let a jejich tři učitelky. Nikomu z nich se nic nestalo. Jedinou obětí se stal sám únosce, devětatřicetiletý muž původem z Tunisu. Podle prvních informací ho zneškodnil odstřelovač a rychle se roznesla zpráva, že na místě zemřel. Teprve následně policie uvedla, že byl s vážným zraněním převezen do nemocnice. Lékaři označují jeho stav za kritický - byl totiž zasažen přímo do hlavy - a šance na přežití mu nedávají prakticky žádné."
(Celková délka: 1 minuta)
Komentář
Přestože Pavel Bouda předvedl v Událostech na svůj standard dobrý až velmi dobrý reportérský výkon, z přímého srovnání s britským kolegou vyšel jako poražený.
Problematický byl - jako obvykle - už Klepetkův úvod. Není možné začínat takovou zprávu podružnou informací, čím vším byl muž (kterého Česká televize nepochopitelně označovala jako únosce, ač nikoho nikam neunesl) ozbrojen. Proč nešlo říct např. "Už více než den trvá drama v mateřské škole v lucemburském Wasserbilligu. Ozbrojený muž tam drží 25 dětí a 3 učitelky a požaduje... atd."? Zpráva musí být strukturována od důležitého k méně důležitému a nakonec k ilustrativnímu, a informace musejí být kromě toho podávány přiměřeným tempem, aby je divák dokázal strávit.
Ani Bouda ani Coomarasamy neměli v přímých vstupech dost informací (a Coomarasamy evidentně ani dobré spojení se studiem), ale pouze druhý z nich dokázal předat něco z dramatičnosti okamžiku divákovi. Boudova intonace působí dojmem nezájmu, jakoby se reportér staral víc o to, jak dát svým větám korektní podobu, než o obsah sdělení. Coomarasamy ví velmi dobře, proč říká "the crisis centre right behind me" ("krizové středisko za mnou") a proč se snaží uvést co nejvíc ilustrujících detailů. Troufám si tvrdit, že Pavel Bouda by nedokázal zaujmout, ani kdyby v přímém vstupu informoval o přistání prvních lidí na Marsu.
Za pozornost stojí otázky Nishi Pillai (kterou, michodem, považuji za nepříliš dobrou moderátorku), jimiž se snaží od Coomarasamyho získat informace s emocionálním nábojem. Pro reportéra jeho zkušeností by bylo hračkou začít si vymýšlet a hovořit o "hugs and kisses" mezi vystrašenými dětmi a jejich rodiči, jichž byl před malou chvílí svědkem, ale Coomarasamy je profesionál a suše odpovídá: nic nevím, nic takového jsem neviděl.
Zásadním prohřeškem proti novinářské etice byl ovšem Boudův telefonát, zařazený do Událostí Plus. Člověk není mina, proto nemohl být "zneškodněn", nejvýš zastřelen, eventuálně těžce postřelen, a tato informace je zásadní, proto patří na začátek, ne na konec zprávy. Rovněž není přípustné zamlčet před divákem informaci o pravděpodobné duševní nemoci ozbrojeného muže.
