Co je nového v České republice

Vazeny pane Culiku,

s radosti Vam oznamujeme, ze pan Zheng jiz obdrzel dlouhodoba ceska viza, a v pondeli 5.6. prileta do Prahy. Stihne se tudiz zucastnit i konference, na ktere ma prispevek.

Jak uz jsme Vam psali, ozveme se Vam pozdeji se shrnutim cele zalezitosti. Obavame se, ze i kdyz "nas" pripad skoncil stastne, moznost vzniku podobnych problemu v budoucnosti pretrvava.

Jak mě včera informoval mluvčí ČT Jiří Tráva, žádná směrnice pro komunikaci s institucemi a jednotlivci mimo ČT, předložená 23. května generálním ředitelem Radě ČT (jak dokládá zápis: http://www.czech-tv.cz/ct/radact/jednani2000/20000523.htm) neexistuje. Kdo ví, možná neexistuje ani ředitel, Rada a dokonce ani Česká televize... Zkuste se zeptat pana Trávy (Jiri.Trava@czech-tv.cz)!

V souvislosti s diskusi prave probihajici v Britskych listech na tema sikanovani v ceskych skolach potazmo chovani dospelych, mozna by vas zaujal i tento priklad mene okate sikany schopneho nepohodlneho jedince skupinou az detinsky nesikovnych a malichernych 'zastupitelu' ceskych pomeru.

Vsadim se, ze obdobnych jevu je na ceskem venkove pozehnane, ale za ukazku to stoji.

http://www.knihzdar.cz/odvolani.htm

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný. Druhého výboru se minulý týden prodalo v knihkupetví Fišer za jediný den padesát výtisků, takže kdo má o knihu zájem, nechť její koupi příliš neodkládá.)

Upozorňujeme všechny čtenáře, kterým není lhostejná současná politika českého státu a kteří se zajímají o její historii, že nakladatelství Academia vydalo první analytickou knihu o rozpadu Československé federativní republiky s názvem Česko – Slovensko. Autorem je profesor ústavního a mezinárodního práva na Michiganské univerzitě, rodák z českých Holic, Eric Stein. Jedná se o zatím nejrozsáhlejší a nejpodrobnější, v češtině dosud jedinou monografii věnovanou rozpadu našeho dřívějšího dvojnárodnostního státu.

Zájemci o tuto publikaci si ji mohou zakoupit v každém kvalitním knihkupectví, nebo si ji objednat na adrese nakladatelství Academia, či prostřednictvím jejích webových stránek http://www.cas.cz/ACADEMIA

Cílem diskuse je seznámit publikum s odlišnými pohledy na současnou situaci českého vysokého školství a možnostmi dalšího vývoje. Studenti i širší veřejnost by měli mít možnost vytvořit si představu o směru uvažování přítomných zodpovědných politiků, státních úředníků i představitelů akademické půdy a zároveň jim tlumočit své názory. Předpokládáme, že přínosem večera by mělo být zjištění nutnosti dalších reforem českého vysokého školství a tedy i podnět k další reformní práci.

Koná se 6.6. 2000, od 17.00 do 19.00 hod. v pražské Městské knihovně.

Hosté:

http://www.ceskaliteratura.cz byla doplnena o nove texty:

anonym: Drevo se listem odievá,

Capek: O peti chlebich,

Kolar: Basen ticha,

Dekuji Vam za zajem o stranku Ceska literatura na Internetu (v kvetnu ji navstivilo 700 surfaru) a preji Vam hezky 1. cerven 2000.

Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

"Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

Výběr textů z posledních dní:

Jan Sammer

Upozornění !

Obce vyvinuly v poslední době zvýšené úsilí privatizovat svůj domovní majetek. Je pro to mnoho rozumných důvodů. Zapomíná se přitom na závažnou skutečnost, že mnoho domů nebo jejich částí, určených k privatizaci, patří obcím podle zabavovacích rozsudků z doby komunismu, a že tyto rozsudky byly zákonem 119/1990 zrušeny ke dni, kdy byly vysloveny.

Zabavení těchto domů tedy bylo zrušeno, ale mnoho jich nebylo původním majitelům vráceno a je dosud v majetku obcí. Zabavení těchto domů a tedy i držení jich v majetku obcí je v rozporu se zákonem 119/1990, ale i se zákonem 198/1993, který říká, že komunistický režim systematicky a trvale porušoval lidská práva, porušoval základní zásady demokratického právního státu, a že k perzekuci občanů používal všech mocenských nástrojů a to zejména, že je popravoval, vraždil a žalářoval a zbavoval je svévolně majetku a porušoval jejich vlastnická práva.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku bude, pravděpodobně na podzim, projednávat mnoho stížností proti České republice. Převážná většina těchto stížností se týká právě toho, že rozsudek zabavení byl zrušen, ale zabavený přednět nebyl vrácen, a pak toho, že čeští občané, kteří, většinou v důsledku emigrace o své občanství podle českých zákonů přišli, jsou z restitucí vyloučeni. Tato podmínka byla odsouzena Výborem pro lidská práva Spojených národů v jeho usnesení ze dne 19. 7. 1995 jako diskriminace odporující závazkům přijatým Českou republikou a bude teď o ní jednat i Evropský soud.

V zájmu držitelů neprávem zabaveného majetku, jejich oprávněných majitelů i možných kupců je, aby držitelé neprodávali a kupci nekupovali takový majetek, protože držitelé nemohou prokázat, že majetek drží plným právem a kupci budou zapleteni do sporů, v kterých jim bude prokazováno, že vědomě koupili majetek, ke kterému prodávající neměl dispoziční právo.

Jan Sammer

Česká koordinační kancelář

1103-100 Toronto, Ontario

Canada M2R 3N1

Pavel Kocián

Již přes dva měsíce se snažíme obhájit pravdu a spravedlnost, týkající se MOÚ včetně jeho ředitele ( důkazní materiály a podklady máme kdykoliv k dispozici ). Ačkoliv na ministerstvo zdravotnictví přesně do rukou ministra zdravotnictví zasíláme dopisy, tyto vůbec nejsou brány na zřetel. Nikdo z ministerstva ani sám pan ministr nemá zájem nám odepisovat. Názory spokojených pacientů pana ministra nezajímají.

Ministerstvo nereaguje ani na petice občanů, kteří žádají v rámci pravdy a spravedlnosti zastavení výběrového řízení, vypsaného na post ředitele prosperujícího MOÚ. Je to totiž velmi dobře předem organizačně a rafinovaně připravený podvod na občany tohoto státu. ( Mohu kdykoliv na požádání dokladovat.) Výběrové řízení vypsáno též v souladu s mocenskými zájmy jednotlivců a na základě lží a pomluv.

Domníváme se a jsme přesvědčeni, že ministerstvo zdravotnictví, konkrétně pan ministr Fišer nechce a nemá zájem vyslyšet pravdu. Pane profesore, co se vlastně téměř po deseti letech změnilo?? Požádal jsem pana prezidenta Havla osobním dopisem, oslovil jsem pana Václava Klause a ostatní členy vlády. Zareagoval pouze předseda KDU-ČSL ing.Jan Kasal a to v Poslanecké sněmovně interpelacemi. Dle informací ani on neměl šanci výběrové řízení zastavit. Jdeme-li hlouběji do tohoto problému, zjišťujeme, že výběrové řízení je vypsáno s jistým záměrem dosadit do této funkce bývalého komunistického chlebodárce a bývalého předsedu CZV KSČ v MOÚ v letech 1982-1987 soudruha Žaloudíka (výběrové řízení je mu šito přesně na míru).

Vzhledem k tomu, že máme vážné pochybnosti, jak to vlastně s tou naší demokracií je u nás ve skutečnosti, dovolujeme si Vás oslovit. V roce 1989 razila tato současná vládnoucí garnitura heslo "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí ." Tenkrát jsme všichni věřili, ale dnes?

Ne, pravda v této České republice nevítězí a nikdy zvítězit nemůže, protože do politiky jsou zatahovány a prosazovány mocenské zájmy jednotlivců a lživé faktory. Jeden s druhým je svázán z minulosti pevným provazem a do toho nelze nikdy proniknout. A s pravdou už vůbec ne. Masarykův onkologický ústav a následné vypsání výběrového řízení je toho jasným příkladem. Asi se mi to jenom zdá, ale jsme zase tam, kde jsme byli-v socialismu. Ale to prosím posuďte sám.

Závěrem si Vás dovoluji požádat, zda by jste si alespoń Vy našel čas a po poskytnutí dalších pravdivých důkazů a materiálů ( na požádání mohu kdykoliv zaslat) se přesvědčil, na čí straně je pravda. Věřte mi, když teď vidím, za co se v roce 1989 bojovalo, tak je mi z toho velmi, velmi smutno.p V příloze si Vám dovoluji zaslat poslední část materiálů, zaslaných vládním činitelům.

Do dalšího spravedlivého a objektivního posuzování Vám ze srdce přeji jen to nejlepší.

S úctou k Vám

Pavel Kocián

Brno

Tomáš Pecina

Události, 1. 6. 2000:

Bouda: "Ty motivy ukazují, že pravděpodobně celé drama je výsledkem jedné dlouhé rodinné krize, protože se ukazuje, že přibližně čtyřicetiletý muž tuniského původu, který žije v Lucemburku už od roku 1982 tady založil rodinu, oženil se, rozvedl a z toho manželství zbyly dvě děti, které soud přiřkl manželce a dokonce vlastně zamezil tomu, aby docházelo ke styku s otcem. On sám je dlouhodobě léčen u psychiatra, dokonce jeho osobní lékař byl první, kdo vlastně zprostředkoval celý kontakt, no a jak jsme slyšeli, požadavky muže, který děti unesl, se během dne velmi měnily, od letadla přes výkupné ve výši přibližně půldruhého milionu dolarů, dokonce požadoval velkou tiskovou konferenci uspořádat, na které by mohl vystoupit a vlastně odmítnout rozhodnutí lucemburského soudu, no a to vše dokazuje, že postavení, pozice policie ve vyjednávání je velmi obtížné, protože s člověkem, který je takto labilní a takto mění své požadavky, se samozřejmě nejedná lehko."

(Celková délka: 3 minuty 6 sekund)

BBC World, World News, 1. 6. 2000, 18:00 GMT:

Studio, moderátorka Nisha Pillai, pod logem stanice nápis "Breaking News". (Právě přicházející zpráva) Titulek "Nisha Pillai".

Pillai: "The armed man holding children and teachers hostage in a day-care centre in Luxembourg has been shot by snipers as police stormed the nursery more than 28 hours after the hostage crisis began. Towards the end, 25 children and three teachers were being held hostage in a nursery in the town of Wasserbillig. All of them are reported to be safe now. The gunman was said to be of Tunisian origin, he'd apparently demanded a plane to fly him to Libya, there were reports that he'd been suffering from psychiatric problems in the past. We're going now to Luxembourg, to the town of Wasserbillig, where we're joined by our correspondent James Coomarasamy."

(Pillai: "Ozbrojený muž, zadržující děti a učitele jako rukojmí ve středisku pro děti v Lucembursku byl zastřelen střelci ze zálohy, když policie na školku zaútočila více něž 28 hodin poté, co krize s rukojmími začala. Nakonec bylo zadržováno 25 dětí a tři učitelé ve školce v městě Wasserbillig. Podle zpráv jsou všechny tyto osoby nyní v bezpečí. Ozbrojenec byl prý tuniského původu, údajně se dožadoval letadla, které by ho dopravilo do Libye, podle zpráv v minulosti trpěl psychiatrickými problémy. Nyní se přepojíme na Lucemursko, na město Wasserbillig, kde na nás čeká náš dopisovatel James Commarasamy.")

Na obrazovce se objevuje reportér, před stejným parkovištěm jako před chvílí Pavel Bouda.

Po celou dobu vstupu titulky, v tomto uspořádání:

Horní řádek, stálý: LUXEMBOURG HOSTAGES (LUCEMBURŠTÍ RUKOJMÍ)

Spodní dva řádky, mění se: "Armed police storm nursery school/all hostages released", "Armed police storm nursery school/gunman shot", "Voice of JAMES COOMARASAMY/Wasserbillig" ("Ozbrojená policie zaútočila na školku - všichni rukojmí osvobozeni", "Hovoří JAMES COOMARASAMY, Wasserbilig") (objevuje se, když běží předtočené záběry).

Pillai se obrací k obrazovce: "James, we're getting conflicting reports about the gunman. He's been shot, apparently. What is his condition, has he survived?" ("Jamesi, dostáváme rozporné zprávy o ozbrojenci. Údajně byl zastřelen či postřelen. V jakém je stavu, je naživu?")

Záběry projíždějících sanitek a vozidel civilní ochrany.

Coomarasamy (mluví rychle): "Well, the initial report we're being given from the ministers, ministers from the Portugese Foreign Ministry, who were involved in the negotiations, was that he had been shot and killed, but now it seems he was seriously wounded in the head, and they say that he probably won't survive, at the moment, they say, he is alive, but probably won't survive. What is clear though is that the children, the 25 children and the 3 adults who were with them, have been released, are safe and well, we've seen some of them as they were coming up just behind me, have been walking around here, reunited with their parents, who'd been staying at the crisis centre, which is this building just behind me, which has been turned into a crisis centre for the past 24 hours or so. So, not clear yet whether or not the gunman has died or has been critically wounded - that's what we've been told at the moment."

("No, podle původní zprávy, kterou jsme dostali od ministrů, z portuugalského ministerstva zahraničních věcí, které se podílelo na vyjednávání byl ozbrojenec zastřelen, ale nyní se zdá, že byl vážně zraněn na hlavě, a uvádějí, že asi nepřežije, v současnosti, konstatují, je na živu, ale pravděpodobně nepřežije. Je ale jasné, že děti, 25 dětí a 3 dospělí, kteří byli s nimi, byli propuštěni, jsou v bezpečí a v pořádku, viděli jsme některé z nich, jak vycházely zrovna za mnou, chodí tady kolem, setkávají se s rodiči, kteří pobývali v krizovém středisku, to je tato budova hned tady za mnou, ta byla v posledních přibližně 24 hodinách proměněna v krizové středisko. Tak není ještě jasné, jestli ozbrojenec zemřel anebo byl kriticky zraněn - to je vše, co nám bylo zatím sděleno.")

Pillai: "So after this rather decisive police operation against the gunman, there must be scenes of joy, there must be great jubilation at Wasserbillig at the moment...?"

("Takže po této velmi rozhodné policejní operaci proti ozbrojenci musí docházet ke scénám radosti, ve Wasserbilligu musejí všichni být teď velmi šťastni...?!")

Coomarasamy: "It's difficult to hear, Nisha, but what I can say is that it does appear that it was a Luxembourg policeman, marksman who actually killed him. There is some speculation that perhaps the gunman had been trying to escape. It's not clear whether or not that's true. But certainly, it was a softly-softly-up operation, until then, there'd been negotiations with his psychologist over the phone, clearly the situation had been becoming more tense, he'd been becoming more and more tired. It does appear that in the end, the police decided it was time to make their decisive move and it does appear to have been successful.

("Je špatně slyšet, Nisho, ale mohu říci, že to asi byl lucemburský policista, střelec, který ho usmrtil. Existují spekulace, že se možná ozbrojenec snažil utéci. Není jasné, jestli je to pravda. Ale v každém případě to byla velmi opatrná operace, až do té chvíle se vyjednávalo telefonicky prostřednictvím psychologa, zjevně začínala být situace napjatější, byl stále více unavený. Zdá se, že se nakonec policie rozhodla učinit rozhodný zásah a zdá se, že to bylo úspěšné.")

Pillai: "You'll probably never know now, Jamie, what the gunman's real motives were, but anyway, there must be great relief for the children and their families that their ordeal is all over."

("Asi se, Jamie, nikdy nedovíte, jaké byly ozbrojencovy skutečné motivy ale v každém případě to musí být pro děti a pro jejich rodiny obrovskou úlevou, že jejich trápení skončilo.")

Coomarasamy: "That's right, there has been quite a lot of speculation, it's been said that pehaps he bore grudge against some social workers at the day centre because his children had been taken into care, but really nobody has yet given the full story of what he was talking about in his negotiations. He's known to be mentally unstable, we do know that he'd asked for an airplane to take him possibly to Libya, and possibly for some money again, that's unclear. And around now the police are expected to be giving a fuller statement, so soon we should know exactly what went on, exactly what he was demanding, exactly how it came that the hostage drama finally ended."

("To je pravda, hodně se tu spekulovalo, říkalo se, že možná byl rozhněván na některé sociální pracovníky ve středisku pro děti, protože, jeho vlastní děti mu byly oficiálně odebrány, ale nikdo dosud plně nezveřejnil, o čem při vyjednávání hovořil. Je známo, že byl mentálně nestabilní, víme, že požádal o letadlo, které ho mělo odvézt snad do Libye, a možná chtěl také nějaké peníze, to je nejasné. Přibližně asi teď bude policie poskytovat podrobnější prohlášení, takže brzo budeme vědět přesně, co se dělo, přesně, co požadoval, přesně, jak se stalo, že drama s rukojmími skončilo.")

Pillai: "James, just remind us for a moment... the ages of the children - some of them were very young, weren't they? Perhaps to stay in there for more than a day must have been quite an ordeal for them..."

("Jamesi, připomeňte nám na okamžik ... jak staré byly ty děti - některé byl velmi malé, že? Možná muset tam být déle než den pro ně muselo být opravdu trápení...")

Coomarasamy: "It must have been. We were told that the children, certainly those that had been released earlier this morning were in good physical health, but clearly, it's taken a toll of those who stayed there more than 28 hours... must be quite worried, quite in a tense state. All the ones who we've seen coming out seem to be relatively calm, clearly they'll be talking now to police, the professionals, their parents will be there as well, but it has been incredible ordeal for these children, some as small as two or three... and everyone here is quite relieved that this is finally over."

("Muselo to být trápení. Bylo nám řečeno, že ty děti, v každém případě ty, které byly propuštěny dnes dopoledne, byly v dobrém psychickém stavuu, ale zjevně, postihlo to ty, které tam byly déle než 28 hodin... musejí mít velký strach, musejí být ve velkém napětí. Všechny ty děti, které jsme viděli vycházet, se zdají být relativně klidné, zjevně teď budou hovořit s policií, s profesionály, rodiče tam budou také, ale pro tyto děti to bylo nesmírné trápení, některým jsou jenom dva nebo tři roky... a všichni tady jsou nesmírně rádi, že už to skončilo."

Pillai: "Have you been able to witness some of the reunions for yourself between the families and the children as they've been released, James?"

("Byl jste Jamesi osobně svědkem některých setkkání mezi rodiči a dětmi, jak byly propouštěny?")

Coomarasamy: "Well, from a distance we can see some of the children with their parents, not the actual reunions as those are happening behind in the crisis centre, but I've seen certainly some of the parents... one mother and her daugher who appears to be one of the earlier-released children coming out, clearly they didn't really want to talk to anybody, just seemed to be very relieved that the whole thing was over."

("No, z dálky vidíme některé ty děti s rodiči, ne skutečná setkání, k těmu dochází vzadu v krizovém středisku, ale viděli jsme v každém případě některé rodiče... jednu matku a její dceru, která je zřejmě jedním s dříve propuštěných dětí, jak vycházely, zjevně nechtěly mluvit s nikým, měly jen obrovský pocit ulehčení, že to už skončilo.")

Pillai: "James Coomarasamy, thanks so much for joining us from Wasserbillig in Luxembourg." ("Jamesi Coomarasamy, děkujeme, že jste nás informoval z Wasserbilligu v Lucembursku.")

(Celková délka: 4 minuty 25 sekund)

Události Plus, 1. 6. 2000:

(Celková délka: 1 minuta)

Komentář

Problematický byl - jako obvykle - už Klepetkův úvod. Není možné začínat takovou zprávu podružnou informací, čím vším byl muž (kterého Česká televize nepochopitelně označovala jako únosce, ač nikoho nikam neunesl) ozbrojen. Proč nešlo říct např. "Už více než den trvá drama v mateřské škole v lucemburském Wasserbilligu. Ozbrojený muž tam drží 25 dětí a 3 učitelky a požaduje... atd."? Zpráva musí být strukturována od důležitého k méně důležitému a nakonec k ilustrativnímu, a informace musejí být kromě toho podávány přiměřeným tempem, aby je divák dokázal strávit.

Ani Bouda ani Coomarasamy neměli v přímých vstupech dost informací (a Coomarasamy evidentně ani dobré spojení se studiem), ale pouze druhý z nich dokázal předat něco z dramatičnosti okamžiku divákovi. Boudova intonace působí dojmem nezájmu, jakoby se reportér staral víc o to, jak dát svým větám korektní podobu, než o obsah sdělení. Coomarasamy ví velmi dobře, proč říká "the crisis centre right behind me" ("krizové středisko za mnou") a proč se snaží uvést co nejvíc ilustrujících detailů. Troufám si tvrdit, že Pavel Bouda by nedokázal zaujmout, ani kdyby v přímém vstupu informoval o přistání prvních lidí na Marsu.

Za pozornost stojí otázky Nishi Pillai (kterou, michodem, považuji za nepříliš dobrou moderátorku), jimiž se snaží od Coomarasamyho získat informace s emocionálním nábojem. Pro reportéra jeho zkušeností by bylo hračkou začít si vymýšlet a hovořit o "hugs and kisses" mezi vystrašenými dětmi a jejich rodiči, jichž byl před malou chvílí svědkem, ale Coomarasamy je profesionál a suše odpovídá: nic nevím, nic takového jsem neviděl.

Zásadním prohřeškem proti novinářské etice byl ovšem Boudův telefonát, zařazený do Událostí Plus. Člověk není mina, proto nemohl být "zneškodněn", nejvýš zastřelen, eventuálně těžce postřelen, a tato informace je zásadní, proto patří na začátek, ne na konec zprávy. Rovněž není přípustné zamlčet před divákem informaci o pravděpodobné duševní nemoci ozbrojeného muže.

Petr Možný

O tom, že sexuální obtěžování u nás se vyskytuje a může být pro ženu velmi traumatizující hovořila pouze přestavitelka Ústavu pro gender studia a to spíše v teoretické rovině.

Já sám neznám ve svém okolí ženu, která by si stěžovala na problémy se sexuálním obtěžováním (tím nemyslím chování úchylných jedinců, kteří se obnažují v parcích nebo osahávají ženy v dopravních prostředcích. Mám na mysli zneužívání moci na pracovišti typu "Když na mě nebudeš milá, nedostaneš prémie, neprodloužíme ti smlouvu, doplatíš na to".)

Jsem však přesvědčen, že tyto případy existují a že by se jim mělo dostat podstatně větší pozornosti a publicity. Proto bych byl rád, kdyby do Britských listů napsaly svůj autentický příběh ženy, které byly sexuálně obtěžovány, jak to řešily a jak to pro ně dopadlo. Dokud totiž ženy samy nezačnou o tomuto problému hovořit konkrétně a adresně a nebudou na  jedince, kteří se takto vůči nim projevují, konkrétně poukazovat, bude pro většinu mužů snadné obhajovat tvrzení, že ženy jsou sexuálně obtěžovány pouze velmi výjimečně, že našim ženám se pozornost ze strany nadřízených vlastně líbí a že si stěžují pouze ty, které jsou nějaké "divné".

Domnívám se, že změnit chování neslušných mužů může pouze odvaha a solidarita žen. Jenže - najde se u nás dostatek odvážných a solidárních žen?

Petr Možný

Odpověď Petra Možného:

Stejně tak nevím, zda dojem, že "většina žen tento problém nepovažuje za  závažný a že si věří, že se případnému obtěžování dokáží ubránit samy, bez pomoci vyšetřovatelů a právníků." odpovídá naší realitě nebo ne.

Nevím, zda ženy zastávající jiný názor se nedostaly do pořadu proto, že o ně autoři dokumentu neměli zájem, nebo proto, že je jich u nás skutečně minimum. Ale moc by mě to zajímalo. Hlas obětí sexuálního obtěžování je v debatě zatím povážlivě slabý. Třeba se naše ženy, až na vyjímky, opravdu dokáží ubránit sexuálnímu obtěžování samy jiným způsobem a proto nástroj v zákoníku práce nepovažují za potřebný. Já nevím, opravdu nevím a chtěl bych vědět. Od žen, od těch, které to zažily.

Jan Čulík:Pořad ČT vás právě zřejmě zmanipuloval, že vytvořil dojem, že "že většina žen tento problém nepovažuje za závažný a že si věří, že se případnému obtěžování dokáží ubránit samy, bez pomoci vyšetřovatelů a právníků." Jinými slovy: "jen nedávejme ženám nástroj, aby se mohly samy bránit". Nezdá se vám to od České televize poněkud neetické?

Petr Možný:

Přesně! Jenže - dokud o tom ženy nebudou chtít mluvit, do té doby mohou muži tvrdit, že se to neděje. Proto jsem vyzval ženy - mluvte o tom, konkrétně a  adresně! Buďte navzájem solidární a své nepříjemné zkušenosti si navzájem potvrďte. Když pět žen nezávisle na sobě vypoví, že byly určitým mužem sexuálně obtěžovány, bude pro něj velmi těžké to popírat. Když se ozve jen jedna a ostatní o tom "nebudou chtít mluvit", tak na to ta jedna doplatí. A  to je právě to, co mi vadí.

Co myslíte, ozve se větší množství čtenářek BL? Kéž by.

Ondřej Čapek

Člověk, který by čekal, že právě tyto malonákladové noviny, po dlouhou dobu podporované státem, budou dbát na publikování nových provokativních názorů z více úhlů pohledu, je krutě zklamán hned v úvodním článku Jakuba Patočky Dva světy.

Jestliže se v Britských listech před časem kdosi pozastavoval nad adorací Václava Havla ze strany pana Peheho, co by asi dotyčný pisatel říkal nad článkem, v němž je dána do protikladu Havlova účast na akci pořádané organizací Člověk v tísni, která se týkala porušování lidských práv v Čečně, se schvalováním nového volebního zákona?

Aby bylo jasno: oceňuji jakoukoliv aktivitu, která upozorňuje na situaci v Čečensku, a nelíbí se mi nový volební zákon, jenže dávat tyto dvě věci do přímé spojitosti je podle mě naprosto tupá nic neřešící propaganda, vhodná maximálně do přísně stranického tisku. Za citování stojí poslední odstavec: „Václav Havel, proti němuž se oba maločeští politici [rozuměj: Klaus a Zeman] spojili, ve chvíli, kdy jejich mašinérie šrotovala další díl víry veřejnosti v klady demokracie, na Pražském hradě dával rozpomenout na listopadového ducha nezištné občanské společnosti a solidarity.“ Tento dutý namyšlený žvást myslím legitimizuje otázky zdali se Jakub Patočka vůbec nějakým způsobem snaží o alespoň zdání nezávislosti a nebo chápe svou pozici jako „jeden z bojovníků proti Klausovi“ .

Leč pokračujme dále: v dobře napsaném článku by měly být zmíněny (alespoň ve zhuštěné podobě) i argumenty protistrany a snad by měl i obsahovat nějaké nové informaci či alespoň informace v nových objevných souvislostech. Bohužel, pokud sledujete delší dobu články v LtN, máte neodbytný pocit, že jsou psány podle jednotného kosíkovsko – patočkovského mustru s téměř manicheistickým protikladem dobra a zla. Síly dobra jsou občanská společnost, Havel, neziskový sektor, křesťanství (obzvláště katolicismus, protestanti to mají o něco horší, neb není jisté zdali nemohou za moderní ekonomiku), hnutí Duha, Nedej se a přírodní národy. Zlo je „hnědá limonáda a značkové hamburgery“ (termín A. Kosíka), nadnárodní společnosti a kapitalismus, reklama, konzumní způsob života… a samozřejmě arcisatan Klaus. Vědci mají možnost volby: ty dobří (často pod označením „americký profesor“) pochopitelně zastávají názor, např. že oteplování Země je způsobeno lidskou činností, ti špatní pochopitelně opak. Tento půdorys transcenduje jakýmikoliv článkem a činí z LtN cosi žánrově podobného westernu, ve kterém (zatím – a chce se mi dodat naštěstí – pouze na papíře) to vždy ten Dobrý natře tomu Špatnému.

V posledním čísle jsou dva články věnované reklamě (viz č. 23 str. 5). První se zabývá pronikáním reklamy do školních budov a s jeho závěrem (reklama do školy nepatří) souhlasím. Přesto se mi zdá, že autorova argumentace trochu míjí jádro problému. Reklama ve školách nemá co pohledávat nikoliv proto, že je to pseudoumění (věc, která se u části reklam obtížně prokazuje), ale proto, že by prostor škol měl být k dispozici především jejich žákům.

Měřítkem kvality školy jsou i aktivity „mimoškolní“, kam spadá (alespoň podle mého laického názoru) vše od sportovních aktivit, školního časopisu, kapely až po výtvarné aktivity a jejich prezentaci ve školních prostorách. Především kvůli poslednímu případu si nedokážu představit možnost, že by na nástěnce bylo místo na reklamu na kokakolu. Nejde však o nějakou ochranu vkusu žáků, ale o prosazení vlastnických práv státu na státem financovaných školách. V konečném efektu je pronájem prostor školy komerční aktivitě útokem proti žákově svobodě. Tento fakt však článek nezmiňuje – ono je vůbec zajímavé, jak moc jsou v LtN posedlí regulací a zákazy a jak málo se hovoří o lidské svobodě ve smyslu neregulace, určitého spolehnutí se na rozum každého jednotlivce (článek končí varováním, že až vyroste nová generace, reklama se škol zmocní již naprosto a „učebnice fyziky budou plné reklam na například elektrárenské společnosti“). Jinak samozřejmě je svoboda zmiňována v souvislosti s jejím omezením prostřednictvím spiknutí reklamních agentur, nadnárodních společností a Václava Klause. Nechci tvrdit, že současný kapitalismus je bez chyb, ale jeho podání v LtN si nezadá s komunistickým obrazem „zlého kapitalisty.“

Jestliže autor Karel Kuna ve svém článku alespoň přináší nové informace a nechává prostor pro názory protistrany (reklamní agenturu Reblok), druhý článek Václava Drbohlava se nese plně v duchu aktivistického nenávistného diletantismu. Opět citace: „Reklamní agentury v českých zemích utrží asi 12 miliard korun. Tyto peníze platíme v ceně výrobků. Nepřidávají žádnou hodnotu, jenom nás „informují“. Hlupák dá peníze do výzkumu, chytrý do reklamy.“ Opravdu nevím, co autor vystudoval, či kde ke svým tvrzením přišel. Podle současné mikroekonomie nelze stanovit nějakou objektivní teorii hodnoty a nelze tedy ani určit, co se se subjektivní hodnotou děje při reklamní kampani. Existuje samozřejmě hned několik hypotéz o působení reklamy i o její společenské prospěšnosti. Kategorické tvrzení, že nepřidávají žádnou hodnotu, jenom nás „informují“, je nesmysl tradovaný snad jen v rámci kosíkovsko – patočkovského ghetta s pečlivým selektivním výběrem informací od těch „dobrých“ společenských vědců.

Zbytek článku se zabývá mírou regulace a zdaněním reklamy podél komunikací a v obcích. Opět je čtenář stavěn před hotovou věc – reklama „zohyzďuje“ města a vesnice a země lze dělit na ty „dobré“, které reklamu zakázaly úplně (Finsko, Norsko), či jí podstatně omezují (Velká Británie) a ty špatné (samozřejmě trpící i řadou dalších neduhů – Čína a Chile). Autor cudně zamlčuje, jak je tomu v USA, ale soudě podle věty „V Americe zjistili, že v úsecích dálnic, kde jsou umístěny billboardy je třikrát více nehod…“, znamená to, že regulace tam zřejmě neexistuje (či neexistovala). Jenže USA nemá to správné image „špatné země“.

Smutné je, že reklama je velice zajímavý a důležitý faktor ovlivňující kulturu a měla by být analyzována na základě znalosti faktů „z obou stran barikády“. <> Co říci závěrem: v současných Čechách se mi zdá se začínají rozmáhat dva typy kariér mladých intelektuálů, které však mají máloco společného s nějakou kultivací společnosti: vyber si hochu nějakého vlivného protektora (CEP Václava Klause nebo rovnou Václava Havla) a pilně chval vůdce a hanob nepřítele. Pro mě je smutné na celé věci, že v posledku jsou mi oba dva postkomunističtí Titáni zhruba stejně (ne)sympatičtí - VK je horší stylista než VH a ten zase je mizerný řečník (a tím nemám na mysli ani tak výslovnost, jako spíš schopnost zformulovat srozumitelnou větu, či nadužívání vulgarismů). Jestliže VK se pokládá za kompetentního architekta transformace bez znalosti reálného podniku, „mistr pera“ VH zase vypouští do oběhu fráze typu „blbá nálada“ či „mafiánský kapitalismus“ (a přiznávám se, že hlavně v případě druhého výroku platí ono „po bitvě je každý generálem“ a nerozumím jeho načasování) . A rozhodně bych nerad soudil, zdali VK rozumí míň Hayekovi, či VH Heideggerovi. Tím samozřejmě nechci pomíjet rozdíl v míře odvahy, kterou projevili ve svém odporu proti komunismu, ale je otázkou, zdali přistupovat k Havlovu disidentství jako ke generálnímu pardonu všech jeho chyb.

Ondřej Čapek

Jiří Jírovec

Seznam sám je pozoruhodný tím, že klade kontakty s Stb a KSČ na stejnou úroveň jako styky jmenovaných (údajných) mafiánů s ODS, ČSSD, ODA a třeba KDU-ČSL. Kdo tedy ještě zbývá - snad kromě neangažovaných nestraníků? I taková Unie svobody je přece odštíplá z ODS...

Dopis, pokud jej chápu správně, ovšem jen naznačuje, že jmenovaní občané se mohli, ale nemuseli podílet na vytunelování miliard, o nichž president Havel před časem oficiálně informoval své spoluobčany. Předkládaná informace totiž neříká nic o tom, jak vlastně tato nová elita konkrétně hospodařila.

Podle mého názoru byl dopis poslán na špatnou adresu. Měl být adresován nezávislým novinářům a soudům, aby se konečně začali věnovat pátrání, jak to s těmi prošustrovanými miliardami vlastně je.

Žádat presidenta, aby "zmobilizoval své síly a postavil se do čela zápasu proti těmto konkrétním lidem (to je panečku jazyk!), byť jsou někteří z nich jeho osobními přáteli" je absurdní, zejména když si uvědomíme, že se Václav Havel sám stal jedním z nejbohatších lidí v ČR a nemá žádný důvod tento stav měnit. Navíc jeho majetkové transakce jsou spojeny se jménem Junek a patrně i Čalfa, tedy s (údajnými) mafiány ze seznamu, takže místo slepé důvěry by bylo na místě jejich prověření.

V seznamu se objevuje i tato informace: Kožený Viktor, Harvardské investiční fondy, agent StB, kontakty s ODS.

Zastavme se u tohoto jména, protože symbolizuje, jak věci ve světě chodí a jak těžké je, aby řadový občan něco dosáhl.

Nedávno proběhla tiskem zpráva, že jakýsi zahraniční soud zmrazil Koženého konta v USA a na Bahamách. Za tímto rozhodnutím stála skupina investorů, kteří se domnívali, že "pražský pirát" zopakuje svůj český privatizační trik o pár poledníků na východ a že se oni na tom podstatně přiživí. Účel světí prostředky a tak ty investory ani za mák nezajímalo, co udělal Kožený v ČR a kolik dluží českým investorům Harvardských fondů. A teď křičí faul, zrada - Kožený nestáhl druhé, ale nás.

Tihle lidé, naprosto nepoznamenaní postkomunistickými syndromy a spoluprácí s Stb, kupodivu nemají žádnou morálku a žádné ohledy. Chtějí víc a ještě víc a využívají k tomu každou příležitost. A my se divíme, že to malý český člověk dělá taky?

Je Kožený podvodník nebo ne? Pokud ano, jak je možné, že žádost o zmrazení jeho kont nepřišla již dávno z české strany? Pravda je nejspíš taková že Kožený byl jen jedním z mnoha (ne jen jeden z 99) a těch mnoho se bojí, že by otevře-li se jeden případ, bude následovat další.

Řadový člověk proti nim nemá šanci, už jen proto, že si nemůže dovolit komplikované a nesmírně nákladné soudní akce. Musel by bojovat proti chamtivosti a proti moci, která ji podporuje. A to je příliš velké sousto.

Jiří Jírovec

Jiří Jírovec

Vojtěch Polák popsal v Britských listech svoji konsternaci, z toho, že jakýsi chlapeček střílel v tramvaji po lidech kuličkovou pistolkou.

A proč by nestřílel? Nedělá přece nic jiného, že se (nevědomky ovšem) podílí na skvělém kšeftu se zbraněmi - napřed dětskými a pak opravdovými - a násilím, které mu dospělí v bohaté míře dopřávají, protože na něm bohatnou.

Původně jsem se chtěl pozastavit nad tím, že po tom spratkovi pan Polák neskočil, pistoli mu nesebral a nepožádal někoho s přenosným telefonem, aby zavolal policii. Jenže to není tak jednoduché. Jako jednotlivec by to mohl udělat, ale kam by se s tím dostal? Nejspíš by ho ještě spratkovi rodiče soudili, že se dotkl jejich synáčka a jeho soukromého vlastnictví. A pak, to dítě si přece jen hraje.

Vojtěch Polák vysvětluje spratčí chování možným selháním rodiny. Možná, že to je poněkud nespravedlivé, protože rodiny vedou velmi nerovný boj s přílivem násilí, které se v neuvěřitelné intensitě objevuje ve zpravodajských relacích, filmech, televisních seriálech i sportu.

Jeden čtenář BL mi nedávno napsal něco v tom smyslu, abych se raději věnoval událostem místním (tedy kanadským) a ne českým.

Pokusím se mu vyhovět, protože americká pakultura, o níž se chci zmínit, přichází i do ČR a od ní se odvíjí mnohé z toho, čemu se pak podivují třeba cestující v pražské tramvaji.

Zdejší společnost žije ve znamení násilí. Je to život schizofrenický, na jehož jedné straně je kšeft, který násilí přeměňuje na zisk a na druhé straně stojí snaha alespoň nějak omezit vliv této, podle mého názoru kriminální činnosti, na vlastní děti nebo komunitu.

Před násilím ve sportu, zpravodajství a zábavním průmyslu není úniku, ledaže se odstřihnete od televisního kabelu a rozhlasu, nebudete kupovat noviny a přestanete chodit na sportovní podniky. Ale ani tehdy nemáte vyhráno, protože násilím vymyté mozky jsou kolem vás a hlavně kolem vašich dětí.

Můžete stokrát ochránit svoje dítě třeba před idioty, kteří v zájmu kšeftu nechají hokejisty - měl bych spíš říct, že je k tomu nutí - aby si holými pěstmi roztloukali huby do krvava (za přihlížení sudích, jejichž povinností je bitku ukončit v okamžiku, kdy jeden z hokejistů spadne na led), ale jak zamezíte tomu, aby se mu sousedův synek nepokusil při "uličním" hokeji přerazit ruku sekem, jaký odpozoroval v NHL.

Nevím, zda je v Evropě k mání vrcholný produkt americké pakultury, totiž profesionální zápas. Je těžké si představit, jak nízké pudy vedou severoamerické publikum k tomu, aby vůbec takovou věc konsumovalo. Nad jejich mentální úrovní a vůbec nad celou věcí by se dalo mávnout rukou, kdyby této zrůdnosti nebyly vystaveny i děti, které dostávají názornou lekci, že při likvidaci protivníka není zakázáno nic, že svalovec může decimovat střízlíka, že "vítězná" skupina může skopat do kulata soupeře ležícího bezmocně na zemi. Dítě zjistí, že - nejspíš v rámci emancipace - může svalovec tlouct i ženu (typu, který Jiří Suchý kdysi popsal zkratkou "k čemu ruce, k čemu hlava"), kterou producenti začínají stále častěji používat v ringu, aby to bylo trochu sexy.

Perou se basketbalisté, perou se baseballoví hráči. Nemáte-li dost umělé krve z filmů můžete si dopřát skutečnou třeba z hokeje, můžete se dívat na záběry z pohotovostí v nemocnicích nebo na videa z policejní akcí. Můžete si koupit video z války v Zálivu nebo z masového střílení v Columbine v ve státě Colorado. Dolar světí vše. Kupujte si pistolky a střílejte se. Od toho přece jsou. Možná se dostanete do televise a všichni se na vás budou dívat.

Není bez zajímavosti, že jeden z prvních snímků naznačujících, jak dobře se Elian Gonzales přizpůsobil na Floridě, ukazuje tohoto chlapce, an pobíhá s pistolkou v ruce po zahradě.

Neutuchající příliv (tak říkajíc spotřebního) násilí je ovšem jen jednou složkou, která významně ovlivňuje severoamerické společnosti. Tou druhou je strach z možných důsledků dané situace.

Strach z násilí je vyvoláván nejen skutečnými událostmi (které sdělovací prostředky nafukují do co nejprodejnější podoby), ale stejně často i politiky, pro něž je občanova obava velmi dobrým nástrojem maniplace.

Výsledkem je podivná situace, která je obtížná zejména pro mladé lidi, jejichž systém hodnot se teprve vytváří. Jedni dospělí jim předkládají násilím (jako nástroj řešení problému) a jiní dospělí je trestají, když jednají podle návodu. A v tom všem se ztrácí dětský svět.

Tak, jak pan Polák naznačuje, dětský svět, pokud existuje, je odrazem primitivního světa těch dospělých, proti nimž rodiče v podstatě nic nezmohou. A tak je možné, že ten chlapeček, co jsem ho označil za spratka vlastně dělá společnosti dobrou službu tím, že jí dává na vědomí jaká je - zatím neškodným střelivem který.

Jiří Jírovec

PPS Šikana v armádě a třeba ve vězeních a nemá nic společného s bolševismem. Je to prostředek, který se velitelům hodí k udržování pořádku. Významným prvkem v jejím snášení je víra, že si to trpící jednou vynahradí na bažantech. Sadisti a jiní choří se najdou všude, ale většina lidí se zapojuje, protože si myslí, že to tak má být.

Ke zneužívání mladistvých

Už jsme si nějak zvykli na tuhle novořeč a tak pro zpestření něco jiného.

Kdyby existoval, Üřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů kapitalismu (jako že neexistuje) tak by mohl konstatovat, že v ryze kapitalistické Kanadě byli v ústavech a dětských domovech mladí lidé zneužíváni. A to především v těch v nichž byli indiánské děti násilně poslané na převýchovu pod křídla některé z církví. Z nich ta Anglikánská je v Kanadě na prahu finančního krachu protože hormony pod kněžskými hábity si tehdy žádaly svoje a zneužití si svoje žádají teď.

Jiří Jírovec

Vít Novotný

Cvrt ted ozila rodinami a detmi, podle vzhledu, reci a ruznych stylu odevu jsou to azylanti z ruznych zemi. Nedavno jsem se dal do hovoru s malym chlapcem, a ukazalo se, ze to byl Rom z Polska. Uz pochytil anglictinu a se sestrou si v ni nadavali. Nove prichozi, ktere potkavam, vypadaji spokojene, nevim bohuzel, co se honi v hlavach rodicu.

Azylanti prinesli do Sighthillu temer nevidany jev - uplne rodiny. Muj dojem je, ze nove prichozi ozivili tu sed a beznadej, ktera zde vladne. Pripada mi, ze Glasgow (mesto, ktere ma nejvice mestskych bytu v cele Evrope), ma azylantum co nabidnout, a rozhodne nepatri mezi mesta, ktera nemaji dostatecnou infrastrukturu, jak se zminuje zprava, o ktere se pise v clanku.

Podle teto (omezene) zkusenosti bych rekl, ze azylanti by mohli prinest trochu civilizace do chudinskych ctvrti britskych mest. Proc by meli zustavat v Doveru, kde na ne utoci neonaciste?

Tak znovu úplně od začátku: O rasismu Josefa Pospíšila

Jan Čulík

Je nutno se odpoutat od pohledu české společenské většiny a pokusit se vnímat okolní svět, ony "špinavé, zlé, nepřátelské a asociální" Romy zkusmo z jejich hlediska. Zkoumat, proč se asi chovají z českého hlediska tak "nepřijatelně". Co toho bylo původem. Je skutečně konstruktivní, když po nich jako po celku budeme plivat nenávistnou slinou? To opravdu pomůže spřátelení obou komunit, české a romské. Je skutečně řešením, budou-li si obě komunity zlým způsobem nadávat? Která komunita by měla mít víc rozumu, ta "vyspělejší" česká, anebo ta "nedospělá" romská?

Nevím, jak vás o tom mám přesvědčit, ale způsob, jak argumentuje Josef Pospíšil, jeho nenávistné připisování kolektivní viny, je skutečně nepřijatelný a opravdu by mohl posloužit jako dobrý podklad pro žádosti o asyl. Tímto v podstatě "nacistickým" způsobem se většinou v západní Evropě skutečně nemluví.

K některým jednotlivým výrokům pana Pospíšila:

Proč ten posměšný postoj? Je skutečně pro pana Pospíšila tak neuvěřitelné, že by nějaký Rom mohl někdy studovat? Proč ta ironie? I v Británii žije většina Romů normálním, spořádaným životem. Co opravňuje pana Pospíšila k automatickému úsudku, že všichni Romové jsou kriminálníci? A co když Romové žijí asociálním způsobem jen v českém prostředí a dostanou-li se do sofistikovanějšího kulturního prostředí s větším množstvím sociální pomoci, jak se z případné zaostalosti vyhrabat, dostanou se z toho?

Britský ministr vnitra popsal činnost Vašich spoluobčanů v Anglii značně odlišně.

Britský ministr vnitra šíří účelovou demagogii ve snaze zalíbit se určitým xenofobním voličům. V české televizi šířil náměstek ministra vnitra Mike O´Brien skutečné lži, aniž by mu kdokoliv informovaně oponoval, například že v Británii neexistuje rasismus.

Takže - buď lžete, nebo se do Kanady vystěhovala Vaše opravdová elita. Tak teď abyste se obávala, aby nepřijeli i ostatní Romové, viďte.

Mluví se takovýmto způsobem s člověkem, kterého považujeme za spolubližního, anebo je to způsob, jímž dáváme dotyčnému najevo, že ho automaticky považujeme za podřadnou bytost, za zvíře. A z jakého titulu. Vy Karolinu Bánomovou, pane Pospíšile, znáte osobně? Máte nějaké důvody, proč jste na ni takto sprostý? Zaměňte si na chvíli slovo Rom za slovo Čech: bylo by vám milé, kdyby na vás při pobytu v Německu mluvil jako na Čecha takto nějaký Němec?

Znovu: je skutečně přípustné obviňovat z trestných činů jednotlivců celou etnickou skupinu? Představte si, že nějaký Čech někoho v Rakousku či v Německu okrade či zavraždí. Je přípustné z toho generalizovat na celou českou populaci? Jsou všichni Romové vinni tím, že někteří jednotlivci údajně přepadávají ve Skandinávii staré lidi? Nikde jinde na světě zločinci staré lidi nepřepadávají? V Británii je to úplně běžný zločin. Že by to tam zanesli Romové, pane Pospíšile?

[Romové v Kanadě ... si chtějí založit vlastní podniky.] Proč takto neřeší svoji osmdesáti, místy až devadesáti (!!!) procentní nezaměstnanost v České republice, je mi záhadou. Myslíte, že je vinen rasismus, špatný vzduch či blbá nálada?

Skutečně neexistují v ČR žádní romští podnikatelé, pane Pospíšile? A je pro romské podnikatele lehké působit v České republice, kde je Romům často upírán vstup do restaurací či do různých veřejných prostranství? Je skutečně docela dobře možné, že v Kanadě mohou zahájit nerušeně podnikání, protože v ČR jim v tom mnohým brání rasismus.

Tohle není urážlivé?

Vzhledem k tomu, že v některých černošských jazycích neexistuje ekvivalent pro výraz údržba a - pokud jsem správně informován - v romštině nemáte výraz pro věšák a příbor ( proč? ), jak se řekne romsky povinnost? Máte takové slovo? Je frekventované?

Představa, že některé kultury jako celek jsou méněcennější než "kultura bělošská" (která se vyznačovala ve dvacátém století především rozsáhlým vyvražďováním, kdo dokáže, například, že komunismus nebyl režim, který mnohým Čechům velmi vyhovoval, vzhledem k tomu, že se mu velmi přizpůsobili nejen v sedmdesátých a v osmdesátých letech, ale mnozí už v letech padesátých) je velmi sporná. Nemají-li Romové slovo "věšák", možná mají řadu jiných slov, které chybějí češtině. Nemají-li slovo příbor, jistě mají slovo pro lžíce, vidlička a nůž. Je obscénní vyvozovat z těchto jazykových zvláštností sociální závěry.

Všichni občané mají jistě povinnost dodržovat zákony. Před zákonem mají však právo na to, aby byli posuzováni jako jednotlivci, nikoliv jako nositelé břemena kolektivní viny. Právě na základě textů, jaké plodí Josef Pospíšil, je mi konečně jasné, proč Romové emigrují a opravdu znepokojující je, že se k jeho názorům hlásí takový počet čtenářů.

Musíme se také ptát, co způsobuje, že se mnozí Romové chovají asociálně? Nemohla by to náhodou být většinová česká společnost? Neexistují vůbec žádné problémy v interakci mezi sociální skupinou Čechů a Romů? Nechovají se mnozí Romové vůči Čechům záměrně asociálně a nevyužívají toho jako zbraně ve svém odporu? Jak je možné, že když s Romy začal pracovat prostředník Ind, Nečech, spolupráce byla možná? Proč považují evropští Romové, nikoliv jen ti, pocházející z Čech, Českou republiku za daleko nejrasističtější zemi?

Otázky, které si jistě zaslouží úvahy a odpovědi.

Atd. Přeložím příspěvek pana Pospíšila do angličtiny pro Central Europe Review a požádám čtenáře o reakce. Nevím ovšem, zda to nebude kontraproduktivní, protože podle článků v Central Europe Review si vytvářejí různé západní vládní organizace svou politiku vůči střednní Evropě. Seznámím vás s reakcemi.

K napsání tohoto ohlasu mě doslova vyprovokoval příspěvek pana Pospíšila ze dne 24.5.2000.

Václav Just

Zacnu tedy Vasim sokujicim citatem pod vyse uvedenym clankem, "tyto reakce by mely slouzit jako material k tomu, aby cesti obcane romskeho puvodu dostavali azyl v zapadnich zemich v podstate automaticky." Je to skutecne podivne a az neuveritelne, ze na realny a pragmaticky clanek Josefa Pospisila reagujete tak iracionalne, ci nesmyslne. V porovnani s realistickym rozborem situace Romu pana Pospisila, napsala pani Karolina Banomova pouhe pohadky pro male deti. Tak to take normalni ctenari berou a k tomu rozhodne neni zapotrebi pripojovani nejakych provokujicich poznamek.

Kdyz uz ale propagujete "automaticky azyl (by birth or colour)" pro urcitou skupinu lidi, pasujete se do role jakehosi podivneho a samozvaneho soudce. Jiny takovy soudce bude chtit automaticky azyl pro vsechny Mexikance do Kalifornie. Dalsi uz pro celou sub-saharskou Afriku. Potom se pripoji narok automatickeho azylu pro lidi nejvetsiho kontinentu, Asie - a vsichni hura do Evropy ci Severni Ameriky. Pri Vasem privilegovanem prirknuti automatickeho azylu pro Romy zcela prehlizite motto pani Banomove (i Vseobecne deklarace lidskych prav): Vsichni lide se rodi svobodni a sobe rovni co do dustojnosti a prav.

Pane Culiku, kdyz uz tak zamyslite, proc by podle Vas meli byt Romove dovazeni pouze do zapadnich zemi a ne jinam? Pri Vasem automatickem azylovem pravu, budete se vubec ptat na souhlas k dovozu do techto jednotlivych zapadnich zemi? A proc nazyvat rasisty lidi, kteri maji opravnene obavy o dalsi civilizacni vyvoj teto planety?

Prichod Romu do Kanady neni tak jednoduchou zalezitosti jak se jevi z nekterych jednostrannych informaci a zprav. Priliv zacal zadostmi casto postavenych na lzich a nasledkem padl bezvizovy styk s Ceskou republikou. Vubec se nepise o multi-milionovych soudech vyvolanych advokatem, ci advokaty Romu, na tzv. rasovych zakladech. Pan Pospisil ma naprostou pravdu, kdyz konstatuje, ze diky politicke korektnosti se v Kanade ani neda publikovat pravda. Spravne ovsem dodava, ze ani v Kanade nejsou lide slepi, hlusi a retardovani.

Kdyz uz tedy musite psat komentare pod clanky tohoto tematu, je treba se postavit do neutralni pozice. A kdyz presto zacnete preferovat jednu stranu pred druhou, musite zcela jasne vysvetlit proc, nebo svou pozici. (Napr., ze se jedna o pouhou provokaci, nebo prosty fakt, ze Romove v Ceske republice neukradli ani zlomek ze 700 miliard Kc., ktere byly "vytunelovany" ne-Romy.) Jako journalista, cteny po celem svete, by jste mel tuto etiku vzdy zasadne dodrzovat.

Take prece vite, ze kazdy z ctenaru ma sve osobni nazory i zkusenosti s Romy, ktere mohou byt od tech pozitivnich az do extremne negativnich. Tyto nazory ani sebelepsi novinarinou neovlivnite a nezmenite. Ba naopak, vyvolate emocialni debatu a vyhranene nazory, ktere nasi spolecnost jen vice polarizuji.

Poznámka JČ: Argument, že se o rasismu některých Čechů nesmí mluvit, protože by se urazli a "naši společnost to ještě více polarizuje", je nepřijatelný.Tvrdím, že na základě způsobu psaní Josefa Pospíšila by Romové měli dostat azyl v zemích, které uznávají azylové právo, protože argumentace Josefa Pospíšila je obscénní a rasistická - právě v tom že nepřípustně aplikuje kolektivní vinu. To dělali nacisté a slušná společnost to nečiní. Obscénní je i argumentovat, že "nás" Romové poškodili, protože západní státy (rasisticky) zavádějí proti "nám" v důsledku jejich exodu víza... Takže vlastně je to všechno vina Romů a my nemůžeme za nic...

Miloš Zahradník

jsem taky jednim z tech. kteri, slovy JC, "vrele souhlasi s Vasim dnesnim dopisem v BL prodchnutym nenavisti".

Rekl bych to ale trochu jinak:

Vas dopis povazuji za OK, s tim ze jde o polemiku a ne o esej na tema "romsti spoluobcane v nasi multikulturni spolecnosti".

V polemice uz to byva tak, ze clovek obvykle zdurazni JEDEN nazor, a oponent pak zduraznuje zas nazor druhy...

Nesleduji televizi, verim ze s nastupem interaktivnich medii jako je internet se klasicka televize postupne stane mediem sledovanym prave spis jen tou zaostalejsi a manipulovatelnejsi casti populace.

Na zaklade mych (sporadickych) pozorovani televiznich novin nemohu ale rict o jejim romskem hlasateli (nepamatuji si uz, zda je na Nove ci na Ct) vubec nic spatneho !

Takze pokud bych Vam neco vytkl, tak tento uplne zbytecny utok na nej.

Jan Schejbal

ta Vase poznamka pod clankem pana Pospisila (jeho odpovedi na dopis z Kanady) je minena vazne? Ono to dost dobre nejde zaridit, abyste se sebral a treba rok, dva nebo deset zil jen tak zkusmo hned vedle romske komunity. I otrli jedinci, zvykli prosazovat sva prava a obhajovat nedotknutelnost vlastni osoby fyzickou silou zahy rezignovali a v ramci moznosti volili primerena opatreni. Budete-li zit v chude spolecnosti (a ceska spolecnost chuda je - minimalne podstatne chudsi nez britska), bude se vam zatezko hledat zbytek energie na to ustat problematicke sousedy. Takze si budeme spolu jen obtizne rozumet, nebot mi o koze a vy o voze. Podle meho nazoru je dopis azylantky z Kanady podstatne vice prostoupen nenavisti nez konstatovani pana Pospisila. Realita nema rada zadne prikraslovani. Mimochodem, vrele s Vami souhlasim, aby Romove dostavali automaticky azyl, treba v Britanii nebo i jinde v Evrope. Tam se mozna nauci zit, mozna, ze bohatsi spolecnost utahne jejich nakladny zpusob zivota, ktery je orientovan hedonisticky. Ostatne konzumni spolecnost taky. V Cechach se bude jeste nejaky patek vyzadovat tvrda prace. A ta voni jen mensine romskeho etnika (a mezi nimi mam dost znamych a kamaradu). Kdyz jim zacnu povidat o tom jaky jsem rasista, tak se smeji. Podle nas totiz bordel dela jenom clovek nikoliv Rom ci bily. A kdyz se nekdo neumi chovat, tak at tahne. S pozdravem hezkeho dne

Jan Schejbal

Zdeněk Maštalíř

BL jsou zajimave prave tim, ze se v nich stretavaji ruzne nazory. Tech nazoru, ktere Vam nevoni v posledni dobe ubyva. Nejspis autori ztraceji chut si v  poznamce JC precist ,ze jsou rasiste, nebo uplne hloupi, aniz by se s jejich argumenty nekdo zabyval.

Nerad bych se dockal toho, ze v BL budu cist pouze nekonecne litanie pana Peciny na tema Ceska televize.

Odpověď JČ:

Jestli vás situace s veřejnoprávní Českou televizí nezajímá, máte na tento nezájem právo. Potíž je, že v zavedenějších demokraciích se sleduje vývoj sdělovacích prostředků velmi bedlivě, nejméně tak intenzivně, jako to dělají Britské listy, často daleko víc.

Myslíte si, že existují důležitější témata, než jak funguje nástroj, jehož prostřednictvím společnost o sobě diskutuje?

nevycitam Vam debaty o CT. Jen mam pocit, ze posledni dobou nepisete o nicem jinem. No a protoze za posledni rok me zaujal pouze Cerveny trpaslik,bylo by mi jedno i kdyby televizi parlamentnim vynosem zrusili.

Chapu ,ze vetsinu lidi televize nesmirne ovlivnuje a ze muze udelat nebo znicit kohokoliv a je dulezite zabranit, aby si ji parlament omotal okolo prstu.

Pro me jsou vsak BL zajimavejsi nez cela CT i s Novou dohromady, proto se vyjadruji k BL.Nazorove vetsinou stojim jinde nez Vy, ale prave rozdilnost nazoru me na BL laka. Posledni dobou mam vsak dojem, ze tech protichudnych nazoru ubyva.Mozna je to prave Vasim odsouzenim na konci vetsiny proti Vasi srsti jdoucich clanku.

Jinak jak argumentacne rozbit Vasi poznamku na konci clanku pana Pospisila? Pan Pospisil uvede konkretni argumenty, pro svuj nazor, ze situace Romu je zpusobena hlavne nedostatkem snahy na jejich strane. Vy napisete , ze Pan Pospisil je rasista a basta. Ja bych mohl pouze opakovat nektere argumenty pana Pospisila a Vy mne take nazvete rasistou.

Bud pan Pospisil nerika pravdu a pak reknete ve kterych faktech se konkretne myli, anebo pana Pospisila nazyvate patologickym rasistou, pouze proto ze konstatoval fakta i kdyz ponekud nediplomatickym jazykem.

Skutecnost, s jakou rychlosti zeme EU uvaluji viza vuci Slovensku, ukazuje, ze rasismus neni pouze na strane Cechu nebo Slovaku. Mam dojem ze i obyvatele EU maji neco proti Romum. A treba je i  zrnko pravdy na tom, ze i Romove maji na tom svuj podil.

Poznámka JČ: Jistěže rasismus vládne i ve všech západních zemích, a jejich vlády mu trestuhodně podléhají, a zdaleka se to netýká jen Romů z ČR, ale i skutečně tvrdě pronásledovaných uprchlíků třeba z Iráku nebo z Afghánistánu nebo ze Somálska, kteří se tvrdě ztraumatizováni dostanou na Západ a tam je pak terorizují místní fašistické bojůvky a státní úředníci jim odpírají azyl. Je to však omluva pro Čechy? A není nečestný alibismus prostě říct, že si za všechno mohou Romové sami a náš způsob, jak s nimi jednáme, je naprosto správný?

Jaroslav Teplý

Její pro "české" Romy specifický argument, že Romové nejsou cizinci a že žijí v Čechách už 700 let, je ovšem nutno trochu upřesnit. Za války Němci české cikány podobně jako české židy téměř úplně vyvraždili. Odhaduje se , že válku přežilo asi 500 českých cikánů a to je asi důvod, proč poslanec KDU-ČSL Štemberk se zmínil nedávno o odhadech, že mezi v současné době v ČR žijícími Romy je nejvýše 5% těch, jejichž alespoň jeden předek žil na území ČR před rokem 1945. Ti ostatní museli zřejmě v poválečné době odněkud (hlavně z východněji ležících zemí zemí) přijít. Přišli za okolností srovnatelných s okolnostmi, za jakých se už dlouho stěhují přistěhovalci z třetího světa do vyspělých demokratických zemí a chovají se obdobně.

Dánská ministryně Karen Jespersen vyložila 4. května v otevřeném dopise holandskému deníku De Telegraaf zásady dánské politiky vůči asylantům a jejich integraci, jejíž významnou součástí je m.j. tříletá lhůta, během které se asylanti mají naučit jazyk a seznámit se s normami a hodnotami dánské společnosti.

Na dopis téměř zuřivě reagoval 11. května v témže listu Basky Quraishy, místopředseda Federace organisací etnických menšin v Kodani. Stěžuje si na striktní politiku ministryně proti "nuceným manželstvím", ačkoliv mnoho allochtonů včetně dívek s vyšším vzděláním se prý pokoušelo jí vysvětlit rozdíl mezi "nuceným" a "aranžovaným" (či "sjednaným") manželstvím. Pan Quraishy konstatuje, že nucená manželství jsou již zakázána dánským trestním právem. Udělat z toho také součást cizineckého zákona je podle něho čistě politické opatření.

(Srovnejte to prosím s článkem Drastické kulturní rozdíly: vraždění žen v Pákistánu pokračuje 1.6.2000 v BL.)

Další jeho stížnosti (m.j.): Přistěhovalci po oněch třech letech nedostanou automaticky povolení k trvalému pobytu.

Mezi etnickými menšinami je velká nezaměstnanost, ani jejich vzdělaní a kvalifikovaní, dánsky dobře mluvící příslušníci neseženou zaměstnání.

Politici jako Karen Jespersen, premiér Paul Rasmussen a dokonce šéf největší socialistické strany Holger Nielsen, označili veřejně menšiny za primitivní a jejich normy a hodnoty za inferiorní. Dánská společnost otevřeně odmítá stát se společností multikulturní a chce jednostranně stanovit a prosadit podmínky integrace. Vinu za nedostatky integrace svaluje úplně na allochtony.

Závěrem vyložil pan Quraisky karty na stůl: Ministryně Jespersen by se měla zaměřit na sociálně ekonomické problémy allochtonů místo, aby trvala na podivné představě o nadřazenosti evropské kultury nebo obhajovala pomyslnou dánskou identitu.

Pro multikulturistu Quraisky je tedy dánská identita pomyslná, jeho vlastní však ne. Není vyloučeno, že bojovný způsob myšlení pana Quraisky má své kořeny v soudobé africké mentalitě, podle jména nepoznám, odkud pochází.

Nigerijec, který se dostal do Holandska, byl nesmírně udiven, že se EU státy "složí" na podporu hospodářsky slabšího Portugalska. "To by v Africe nebylo možné. My se díváme na jiné africké státy jen jako na soupeře!"

Nositel Nobelovy ceny za literaturu, Nigerijec Wole Soyinka konstatuje v rozhovoru s Los Angeles Times (převzatým LN 18.5.2000 pod názvem "Afriku ničí syndrom moci") hroucení humanitních hodnot v Africe a zvrácení pokroku, který se zdál přicházet po konci éry apartheidu. Jistě, utrpení dnešní Afriky není způsobeno vnějšími nepřáteli, přichází zevnitř. Afričtí vládci ze sebe navzájem vytvořili své nejhorší nepřátele. Jejich snaha dosáhnout konečné nadvlády strhává do propasti i obyvatelstvo vlastních zemí…Neumím si vysvětlit ani to, proč Afrika tak prudce upadla do barbarismu . Byl to současný konžský diktátor Laurent Kabila, který zahájil taktiku amputování rukou dětí svých nepřátel. Tato brutální metoda se rozšířila jako nějaký psychovirus a napdla i ostatní válečníky, včetně Fodaye Sankoha, povstaleckého vůdce v Sieře Leone. Tyto muži indoktrinovali své následovníky a donutili je, aby se zřekli jakéhékoliv povědomí o humanitě. Takové zrůdy se zrodily v Africe…

Ty následníky není někdy ani potřeba indoktrinovat. Pavel Luke Dobrovský referuje o svých zážitcích v Neviditelném Psu 28.3.2000 (Zimbabwe:…trpitelsky do pekla) m.j. …Nic není, jako bývalo. V době, kdy jsem byl v Zimbabwe zrovna probíhala aféra s místním novinářem, který si dovolil napsat pravdu o vojenských metodách, byl unesen vojenskou policií a několik týdnů vystaven mučení, ponižování a brutálním útokům. Ptal jsem se tehdy místních, co tomu říkají:"Mučení je správné," řekl mi jeden."Je to naše tradice a běloši se do toho nemají co cpát. Dovolil si psát proti vládě, tak ho mučili. Je to správné."

Dá se vyloučit, že by imigranti s takovou mentalitou mohli v budoucnu strhnou do propasti hostitelský evropský stát, jakmile jejich počet dosáhne potřebné hodnoty, což nemusí být ani zdaleka nadpoloviční většina? Před asi dvěma lety se mohli čtenáři dočíst v BL, že početné skupiny neintegrovaných přistěhovalců tvoří v terminologii druhé světové války v hostitelských zemích tzv. "pátou kolonu" doslova monumentálních rozměrů. Toho si všimla už i BVD, jakýsi holandský ekvivalent české BIS, která referuje o svých poznatcích ve výroční zprávě za rok 1999. (de Telegraaf 31.5.2000), předložené parlamentu.. Podle ní se různé arabské státy, zejména Libye, Spojené arabské emiráty a Saudská Arábie pokoušejí získat vliv v islamských skupinách v Holandsku m.j. pumpováním peněz do mešit, islamských škol a center. ( S tím souvisí i ti laskaví boháči z arabských zemí, kteří občas v Čechách nabízejí postavit mešitu za mnoho milionů třeba ve městě, kde není ani jeden mohamedán). Holandská BVD si dělá starosti, že tento vývoj ztěžuje integraci, protože přistěhovalci z jednotlivých arabských zemí jsou pod kontrolou agentů odpovídajících arabských států. Další starostí je rostoucí ilegální imigrace přistěhovalců, kteří si přinášejí s sebou určité konflikty ze svých domovských zemí.

Z prohlášení Karoliny Bánomové a Bashy Quraishy lze odvodit dva základní principy hájené přistěhovalci se značně nižším stupněm vývoje, než má hostitelský stát.

Ten se podle jejich názoru musí stát multikulturním, čímž se rozumí, že nikdo nebude k integraci do místní společnosti nucen, t.j. nemusí přijmout normy a hodnoty hostitelského státu za své. Hostitelský stát se musí postarat o to, aby přistěhovalci mohli žít na jeho úrovni.

Nedivím se, že tyto požadavky kladou, protože se jim doposud dařilo je prosazovat díky slabošskému postoji demokratických vlád kontrolovaných politickými korekčníky. Ale toto období asi spěje ke konci, alespoň v Evropě. Nicméně nechtějí tito přistěhovalci z pochopitelných důvodů veřejně přiznat velmi důležitou okolnost, že totiž vzhledem k jejich množství a chování nejsou už ve vyspělých zemích vítáni. Takoví ovšem nejsou všichni, abych jednou udělal radost vydavateli BL.

Současný vývoj vyvolává obavy v řadách těch (solidních) imigrantů, kteří si nekladou žádné podmínky a chtějí se co nejrychleji přizpůsobit poměrům v hostitelské zemi. Hned vedle dopisu pana Quraisky otiskl De Telegraaf dopis S.A. Vahidiana, který píše: Konečně zřetelná a spravedlivá integrační politika dánské ministryně vnitra. Ta přehnaná tolerance vůči cizincům má opačné následky. Sám pocházím z ciziny a mám mohamedánské vychování a jsem přesvědčen, že to jde někdy příliš daleko. Ti lidé si sami zvolili tuto zem, aby zde žili a musí se proto přizpůsobit jejím pravidlům. Když naši ministři chtějí řešit problém slabé znalosti holandštiny, musí přestat s vydáváním informací v tureckém a marokánském jazyce. Ostatní cizinci je také nedostávají ve svém jazyce. Mnozí přistěhovalci očekávají od Holanďanů, že pochopí vše z jejich kultury a zvyků a že se přizpůsobí životnímu stylu přistěhovalců, místo co by tomu bylo naopak. Vezměme na příklad nesmyslný návrh, aby (mohamedánský) "obětní svátek" byl prohlášen za státní (holandský) svátek. Mimo to musí Holandsko přestat s přehnanou poddajností…jinak tady zakrátko budeme mít extremistickou pravicovou stranu a ostatní cizinci, kteří se plně přizpůsobili jako já, to odnesou. Proto, Holandsko, vezmi si příklad z dánské ministryně.

P.S. Vydavatel tohoto listu v komentáři k článku Z konference o české vědě: Petr Matějů o obstrukcích české byrokracie vůči zahraničním vědcům zapomněl na své zásady o kolektivním odsuzování a poněkud nadšeně prohlásil, že přistěhovalectví všeho druhu je pro každou zemi ekonomicky i kulturně prospěšné. Na základě shora uvedeného a s odkazem na vzpomínky na své mládí v komunistickém režimu se cítím oprávněn označit jeho prohlášení za nevědeckou metafysiku.

J. Teplý, 1.6.2000

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Jmenoval do této funkce bývalou redaktorku České televize Ditu Fuchsovou, která k aktuálním otázkám v resortu do konce měsíce uspořádá tiskovou konferenci.

I přesto, že ministr Dostál je novinářem a kontakt s médii pro něj tím pádem nepředstavuje žádný problém, obecně je vhodné, aby do problematiky úřadu byl zasvěcen někdo, kdo je na rozdíl od zaneprázdněného šéfa kdykoli k zastižení.

Mluvčí musí být profesionál, měl by být diplomat a je skvělé když má i jemný smysl pro humor.

Uveďme příklad z Českého Krumlova, kde se mluvčí radnice vyjadřoval pro ČTK k případu, kdy provozovatel hospůdky U Josefa vyvěsil na dveře letáček s oznámením, že představitele a zaměstnance radnice odmítá obsluhovat na protest proti výzvě radnice, aby v předzahrádce nahradil plastový nábytek dřevěnými stoly a lavicemi.

Mluvčí Vladimír Zunt k tomu věcně uvedl, že povolení o zřízení předzahrádky se týkalo záboru pěti čtverečných metrů komunikace, kde s ohledem na bezpečnost hostů měly stát dřevěné stoly a lavice.

Provozovatel v rozporu s vlastní žádostí zaplnil plastovým nábytkem metrů devět.

”Věřím” dodal mluvčí na adresu provozovatele Kamila Oušky, ”že po přehodnocení svého stanoviska rád vyhlásí den degustace pro úředníky a představitele města zdarma.

Je však otázkou, kolik jich tuto nabídku využije. Omluva by však byla v každém případě na místě.”

A jak zareagoval na stanovisko mluvčího českokrumlovské radnice pan Ouška? Řekl že bude o návrhu na degustační den pro radnici uvažovat.

Prý pouze symbolicky bouchnul do stolu, aby upozornil úředníky na nesmyslný postup. Hezký konflikt.

Vysílá se v pátek 2.6. ráno.