Pravda spočívá v diskursu o jejím hledání
Jaroslav Hradecký
Vážený pane Čulíku,
dočetl jsem včerejší BListy a po včerejšku + dnešním ránu mi to opravdu nějak nedá - mám potřebu se s Vámi (s úmyslem prospět "mým" BL) o pár dojmů rozdělit - dovolíte-li. Bude-li to podle Vás, pro Vás ztrátou času, prosím předem za prominutí. Dopředstavím se; v sobotu na Výstavišti jsem Vás prošvihnul, nicméně jsem měl to potěšení loni v oné mizzerii v Praze (nevlídné pizzerii, pozn. JČ), jak nám nechtěli vypnout ten randál... Dbaje přísloví, jsem tam jen naslouchal. Je mi 60+, krom technické a teoretické kybernetiky mám též certifikáty elektrikáře na velkorypadlo KU800 a motorovou pilu Husqvarna (s níž jsem nevrátil široké, oranžové kšandy, předmět to všeobecné závisti).To "řízení změn" v podpisu je eufemizmus pro "krizové řízení a insolvenci". Per analogiam - užije-li managero slova "krize" je to v Česku job pro správce konkursní podstaty - což jest má druhá role. Toužím, jako to udělal B. Tapie, podniky v konkursu kupovat, stavět je zpět na nohy a prodávat je. Hádejte výsledek.
Píši, jak pravím, bezprostředně po dočtení včerejších BL, aby ze mne nevyprchal ten dojem, který se Vám teď budu snažit (já, technik) popsat.
Nemohu se zbavit dojmu, jako by se tou nervozitou, která zde bezpochyby panuje a kterou BL místy skvostně reflektují, nechaly tu a tam infikovat samy. Namátkou nedávné dlouhé ubíjenímluvčího České pošty, dnes (pro mne dost nervózní a hlavně neplodná) skrzprsní výměna řetězců znaků mezi paní M. a p.D. - kde to budí dojem, že se cestou jejich dopisy minuly a že byly zveřejněny najednou, aniž se ti dva mohli domluvit na tom(?), že anglický text je mezinárodní jazyk a ona metoda jen nový minipřínos, který kdosi cestou přifouknul,
Mnohem vážnější téma jsou Cikáni. Mrzí mne, že jsem to nepublikoval dříve, až "mi na ten objev" přišli Dzurinda se Zemanem, (sec. R.W.Emerson, Sebedůvěra) - že je to nejméně evropský problém, kde jde především o lidi a který je, chceme-li být Romy (roz. Lidmi) třeba vyřešit. A že můj protějšek v diskusi je mým druhem na cestě za řešením nikoli soupeřem, natož nepřítelem - jak jste prý okusil - TV newočuju. Takto mi ty články pro a proti (byť se s oběma mohu často dílem ztotožnit) řazené volně za sebou připadají málo - na BL. Evokují, pravda, hledání názoru, ale (a teď Vás prosím o vlídnou snahu, porozumět mi): můj dojem je, že (roz. BL) místy, jakoby ztrácí sílu a zůstávají "jen" v pozici "poskytovatele prostoru". Jakoby se ten nešťastný český dialog (spíše "duplexní debata" - to je vzato z dob, kdy pro nás radioamatéry byl vymožeností provoz TAM na jedné a ZPĚT na druhé frekvenci. Jenže my ladili přijímač na tu jeho vysílací FRQ - ok?) - tedy jako by se to naše trumfování se přenášelo i do BL. A to by byla škoda.
V době, kdy český papírový tisk, až na výjimky vzorně vyplňuje prof. Wienerovo trefné - přenést co největším počtem znaků co nejméně informace, je každý pokus dobrého facilitátora, jehož schopnosti jste mnohokrát prokázal, zlatem k nezaplacení. Váš zvyk, komentovat články na jejich konci mi dost dlouho vadil. Jaksi z principu. Zeptejte se mne jakého a budu blekotat. Dnes po něm volám - viz dále:
Články typu Cikáni tu hru na stát a demokracii s námi nehrajou mi připadají málo objevné. Nehrajou. Stánkaři z nich nebudou, oni nebudou sloužit, stejně jako nebudou dávat své starce do ústavů. Jsou líní jak poslanci (to je ode mne, smíte to užívat). Ano, jsou. A také jsou v začarovaném kruhu. Četl jste o tom psychiatrovi, co se nechal na zapřenou zavřít do blázince? Oni také nemají šanci. Ani v multikulturách to nemají tak jednoduché. Etc. Čím tedy autor přispěl k řešení? To je, oč mi běží :-)
Vážený pane Čulíku,
nejsem -li se svým dojmem - že se tou zdejší nervozitou a co horší, nekonstruktivností dialogů, ještě lépe snad multimonologií (Multimonologia Bohemica) tu a tam zavirovávají BL - zcela sám, pak Vás moc prosím,
vynasnažte se užít svého Daru k facilitaci příspěvků ještě energičtěji směrem do hledání.
Možná, že by na Vaši výzvu mnozí debatéři publikovali společné stanovisko. Jsem snílek? A co víme?
Znám naše šéfstva (t.č. managementy) mnoho let, posledních deset velmi zblízka, oni neumějí kooperovat ani na pracovních poradách. Co dodat ? Nelze jim dát více, než schopnost uvažovat o tom, co říká ten druhý. Zatím to v osobních kontaktech běží tak, že zatím, co jeden mluví, druhý konstruuje odpověď a začasté, zcela mimo mísu, startuje slovy "Ano, ale..." na zcela jiné frekvenci (v. výše) - kde zas není na příjmu tamten. V širších debatách zpravidla nikdo.
Papírové noviny s tím oslovit vůbec nemohu - ty pustí nad 200 slov jen zavedené autory, kteří spolehlivě neprovedou šéfredaktorovi nějakou tu neplechu - ne tak v řádcích, jako mezi nimi. Navíc zde vidím jednu ohromnou přednost internetových novin, že se totiž skutečně může na jednou nakousnuté téma otevřít debata mimo prostor BL a po čase publikovat výsledek a třeba zpřístupnit celou korespondenci. To může jen Internet.
Budu zkoušet, Vám přispívat, protože mám neskromný dojem, že tam často vidím možnost, potěšit se ze společně z nalezeného kousíčku řešení - který zatím jako drobty sbírám a dávám na balkon.
Příkladmo: ta nedostatečnost cikáňat v prvém ročníku spočívá podstatnou měrou jistě v tom, že naši zamindrákovaní rodiče posílají děti do prvé třídy s průpravou, která se hned tak nevidí - jinými slovy kradou jim čas na hru již v předškolním věku pro své zamindrákované já. Vyprávěla nám paní Cooková v kursu jak pozvolna se rozbíhá učení a smysl pro kázeň v Irsku, kde je vdaná. A jde to. Nebylo by tedy nakonec i ve prospěch našich dětí, rozbíhat se pomaleji?
To pomíjím další, pro mne úděsné zjištění, že já zvyklý ze školních lavic být za jinou, než standardní kresbičku vysmíván, jsem se až na prahu stáří dověděl, že jsou kantoři, kteří na tutéž situaci reagují slovy (opět od pí. C.) "... podívejte, jak to vidí Jarda, Pepík, ... zajímavé, což ?! Pepíku, řekni ... atd".
Od nejútlejšího věku vštěpovaná tolerance k jinakosti. A i tam jsou s ní potíže.
Ponechávám stranou politický kontext - registruji jej, pochopitelně, ale v tomto - v širším slova smyslu - stavu, bych si v EU připadal jaksi underdressing.
*
Budu ovšem psát pod pseudonymem Jaroslav Hradecký a důvody k tomuto činu slibuji vysvětlit hned v prvém příspěvku proto, že jde po mém soudu o daleko závažnější věc, než jsem doposud v tisku registroval. Bude-li Vám hned to prvé téma a jeho zpracování připadat pro české prostředí "o něčem".
Je to ostatně mnou dlouho si slibovaná reakce na páně Maděrovo - také jsem jej v BL zahlédl ale měli jsme i kus e-řeči: "... jsme hrdí občané, svobodné země!". Hovno, pane Maděro, pravím vám.
