čtvrtek 25. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby K obhajobě Jana Kavana v Rudém právu:
  • Případ "KATO": Proč se necháváte zneužívat, Jene Čulíku? (Tomáš Pecina) Britské listy:
  • Pravda spočívá v diskursu o jejím hledání: prosím, moderujte BL trochu víc (Jaroslav Hradecký) Pozoruhodný úředník z české státní správy:
  • Žije Jindřich Marek z Úřadu vlády na jiné planetě? (Jan Čulík)
  • Dotaz Liboru Roučkovi: souhlasíte s chováním Jindřicha Marka? (Tomáš Pecina)
  • Ubohé! Zastavte hysterickou likvidační kampaň proti mé osobě (Jindřich Marek)
  • Nad případem Jindřicha Marka: proč se chovají státní úředníci tak arogantně? (Juliana, Jan Hora, Petr Možný) Případ KATO:
  • Ztratil Jan Čulík soudnost nad Janem Kavanem? (Jiří Jírovec) Podnikatelství a internet:
  • Zákon o elektronickém podpisu schválen (Štěpán Kotrba) Politika:
  • Volební systém v ČR a v Itálii (Ivan Hoffman) Česká politika:
  • Lidi chtějí klid (Ivan Hoffman) Romové a Češi:
  • K článku pana Jodlovského: nejen Romové si říkají "lidé (Jiří Kouba)
  • Romové jsou asociální - ale jak dál? (Ludvík Vavřina)
  • Romové jsou asociální (Milan Cihlář) Oznámení:
  • CME: Ukradené dokumenty Železnému nepomůžou Jakési nepřesné zlaté míry v ČR a na Slovensku:
  • Zlaté srovnání (Václav Pinkava)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Žije Jindřich Marek z Úřadu vlády na jiné planetě? Ve včerejších Britských listech jsme zveřejnili nehorázně nezdvořilou odpověď Jindřicha Marka z Úřadu vlády ČR na oprávněný a legitimní dotaz Michala Škopa, zda ministr Karel Březina vykonal svou povinnou vojenskou službu. Jindřich Marek se za své nehorázné vystupování, které se pokusil alibisticky zakrýt absurdním tvrzením, že jeho odpověď na dotaz člena veřejnosti z oficiální adresy Úřadu vlády byla prý soukromá (!!) nejenže neomluvil, ale na dotaz Britských listů vůbec neodpověděl. Namísto toho, pozoruhodně, soptí dál. Viz blok věnovaný Jindřichu Markovi v tomto čísle BL. Za způsob jednání tohoto pracovníka Úřadu vlády jsou ovšem odpovědní jeho nejvyšší činitelé. Doufáme, že se k věci přesvědčivě vyjádří mluvčí Libor Rouček, který nedávno kritizoval Českou televizi.

    Neefektivita a arogance české státní správy je vážnou věcí, která ochromuje život v České republice a zbytečně znepříjemňuje lidem život. Proč například znemožnilo Kavanovo ministerstvo zahraničních věcí postgraduálnímu studentu z Číny, aby pokračoval ve své vědecké práci v pražském Geofyzikálním ústavu AV ČR? Jeho pracovníci už dlouhé týdny bezvýsledně usilují o to, aby se jejich vysoce ceněný student mohl do ústavu vrátit. České úřady už jim neodpovídají, poté, co pracovníci ústavu vznesli otázku, kdo bude platit studentovu letenku,která propadla v důsledku nesmyslných, jistě právně přesvědčivě zdůvodnitelných byrokratických odkladů. Jan Kavan má na ministerstvu zahraničních věcí takový zmatek, že faxy, adresované konkrétním ministerským činitelům, se ztrácejí. To jsou závažnější a pro českou ekonomiku i školství důležitější věci než nedokozatelná obvinění o údajné Kavanově spolupráci s Stb před třiceti lety. Viz blíže o tom na tomto místě v Britských listech.

  • Na policistu zřejmě v ČR podat žalobu nesmíte. Účastnice Global Street Party neuspěla s žalobou. Městský soud v Praze zamítl žalobu na ochranu osobnosti účastnice předloňské Global Street Party Markéty Polanské, která ji podala proti ministerstvu vnitra. Spor se týkal policejního zásahu ve Vodičkově ulici, při němž jeden z policistů údajně žalobkyni napadl a obuškem jí rozbil hlavu. Polanská se domáhala veřejné omluvy a finančního odškodnění ve výši 100.000 korun za nemajetkovou újmu.

  • Město Ústí nad Labem nemá podle konzultanta Rady Evropy Robina Oakleyho žádnou zvláštní historii špatných vztahů mezi Romy a ostatními občany. Oakley to uvádí ve zprávě o situaci zhruba 15 000 Romů ve stotisícovém městě Ústí nad Labem, kterou vypracoval pro Radu Evropy, českou vládu a město Ústí nad Labem. Romové jsou podle této zprávy kvůli předsudkům a nedostatku vzdělání nejvíce ohroženi nezaměstnaností. "Jak naznačila epizoda v Matiční ulici, existuje vážné nebezpečí, že situace Romů ve městě se zhorší spolu s etnickými vztahy všeobecně, což je tendence evidentní i v jiných oblastech České republiky," uvedl Oakley.

  • Hodinovým zpravodajským blokem pořadem zahájí ve čtvrtek 25. května v 19:00 vysílání televizní stanice TV 3. Nová televizní stanice chce dávat důraz na tzv. "infotainment", což je hrůzný vynález ze Spojených států: znamená to, že zpravodajství je plně podřízeno tržnímu principu a jeho účelem není informovat, ale televizního diváka bavit! Zpravodajství na stanici TV 3 má být ještě "rychlejší" než na ostatní televizních stanicích - to si už nedovedu představit. Televizí stanice TV 3 bude intenzivně využívat zpravodajské sítě deníku Mladá fronta dnes a společnosti Mafra, dá se tedy asi očekávat, že bude v České republice šířit konvenční, polobulvární, nestimulující informace. Pozitivem u nové stanice může být její důraz na lokální zpravodajství (o to lidé mají zájem) a snad i to, že by mohla narušit komerční víceméně monopol Novy. To je však velká otázka: má-li totiž se televizní stanice výrazn prosadit na národním trhu, potřebuje velmi podstatné financování (musí mít možnost kupovat ze zahraničí dobré pořady a vyrábět dobré domácí pořady, a to stojí mnoho peněz) a zároveň přístup k divákům. Jenže TV 3 bude moci sledovat jen asi 30 procent českého obyvatelstva. Financování pokud víme je zajištěno sotva na jediný rok.

  • Poslanci schválili zákon o elektronickém podpisu. Sněmovna schválila poslanecký návrh zákona o elektronickém podpisu, který by měl občanům umožnit, aby například daňová přiznání podávali prostřednictvím Internetu.

  • Nedělní noviny se neprodávají a vyhodily šéfredaktora Jana Šmída, bývalého reportéra ČRo v USA i šéfa politického oddělení listu Jakuba Puchalského, který teprve nedávno nastoupil.

  • Účast ve švýcarském referendu byla jiná. Napsal Jan Berdník:

    Vasemu dodavateli I.Hoffmannovi unikla v Radiojournalu chybicka: Ucast na nasem referendu o minulem vikendu byla 49% a ne 67, jak on onde uvadi. I tak byla nadprumerna. Svycarska referenda jsou platna pri jakekoliv ucasti, zazil jsem i 12%. Zavedenim hlasovaciho prava zen se snizila prumerna ucast na referendech z ca. 60% na ca. 35%. Tech ca. 67% souhlasu bylo z platnych hlasu.

  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, obálka je tady.

  • Evropské ceny za internetovou novinářskou práci. Zbývají už jen tři týdny pro nominace na  European Online Journalism Awards. Loni dostávali ceny jen britští novináři, letos se mohou účastnit novináři z celé Evropy a soudci jsou vybráni z čelných sdělovacích prostředků po celém kontinentě. Podrobnosti jsou na adrese:

    http://www.net-media.co.uk/eolja/form.html

  • O novém tažení proti Janu Kavanovi v souvislosti s blížícími se senátními volbami a o knize Přemysla Vachalovského a Johna Boka "KATO: Příběh opravdového člověka", jejíž manipulaci někteří Češi kupodivu přijímají zcela nekriticky, píše v angličtině Jan Čulík v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review na tomto místě.

  • Profesionalita a nezávislost nové Rady České televize se už projevuje? Napsal Tomáš Pecina, který požádal nového člena Rady České televize Františka Mikše o rozhovor pro Britské listy:

    Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

    "Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

    Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

  • Zveme vás na literární Luhačovice - setkání mladých a zavedených autorů, pod záštitou Klubu českých spisovatelů v Praze. Informace, podrobný program a přihlášky (nutno odeslat do 30. května) viz na této adrese.

  • Časopis Integrace, ktery je prvnim ceskym mediem venujicim se kriticky problematice evropske integrace, je na adrese http://www.integrace.cz.

  • Čtěte revui Souvislosti. Píše Jakub Krč:

    Posílám vám odkaz na nové číslo revue Souvislosti (vycházíme od r. 1990, na internetu 3 roky). Ač jsme zaměřeni filosoficko-teologicko-literárně, máme v posledním čísle dva příspěvky, které možná mají aktuálnost i publicističnost v sobě. Je to jednak úplný soubor dokumentů ke kauze Pražská katolická teologická fakulta (Wolf, Štampach, Halík a spol.), jednak edice e-mailů jihoslovanských intelektuálů z doby bombardování NATO. Jelikož "žijeme" pouze z dotací a nevyděláváme (spíš naopak), neberte prosím můj dopis jako nevyžádanou reklamu, prostě jen jako tip, možná nejen pro vás... Pěkné čtení a pěkné léto!

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Proč se necháváte zneužívat, Jene Čulíku?

    K obhajobě Jana Kavana v Rudém právu

    Tomáš Pecina

    Přiznám se, že nad Čulíkovým článkem Knize o "Katovi" chybí důvěryhodnost otištěném ve včerejším Právu, mne přepadly velmi rozporné pocity. Nebylo to právě Právo a konkrétně redaktor Robert Dengler, který Čulíkovi odmítl publikaci jakéhokoli materiálu o situaci v České televizi v době po odchodu Ivana Kytky? Není Právo tím deníkem, který za "objektivní" psaní pochválil premiér Miloš Zeman, pro něhož jsou jinak novináři póvl, hyeny a blbci (a který později podržel patronát nad knihou Přemysla Svory)? A není náhodou pravda, že redakční praxe Práva, s rozsáhlými tabu, nepoctivostí v myšlení, ochranou sociálnědemokratických politků - často v pozici privilegovaných nekritizovatelných autorů a dokonce komentátorů - a poklonkováním inzerentům musí odradit každého publicistu, který má základní smysl pro fair play?

    Pocit, že je zde čtenář manipulován a že Právo zneužilo prestiže Jana Čulika na podporu své ideologické linie, mě neopustil ani po přečtení textu Čulíkova článku. Věcně nelze nic namítat: materiály StB jsou velmi specifickým informačním zdrojem, k němuž je nutno přistupovat kriticky, Kavanova spolupráce StB byla zpočátku patrně nevědomá, později pro estebáky naprosto bezcenná.

    Souhlasím. Nicméně povinností novináře je usilovat o vyváženost informací; Čulík se místo toho omezuje na poznámku: "Nijak se nechci vyjadřovat ke kvalitám Jana Kavana jako politika."

    Dobrý novinář by se naopak ke kvalitám ministra Kavana vyslovit měl, aspoň rámcově, i v textu, který se omezuje na jediný aspekt jeho kauzy. I když budeme předpokládat, že svazek Kato, jak ho publikovali Vachalovský a Bok, je zcela autentický (byť neúplný), nenajdeme nic, co bychom mohli Kavanovi vytknout, snad kromě počáteční nerozvážnosti, s níž se dostal do maléru se zabavenými valutami a dokumenty a která z něj učinila cíl estebácké "verbovky".

    Je pozoruhodné, že podobné schéma se v Kavanově životě opakovalo několikrát. Nejprve nedostatek úsudku, poté snaha ze vzniklé nepříjemnosti se vylhat, nakonec celoživotní trauma a marná snaha svou chybu obhájit. Podobného druhu byla neúspěšná Kavanova stížnost k britské Broadcasting Complaints Commission (BCC), záležitost v Mostecké (a nedůstojná lež o zádech natřených francovkou), a konečně způsob, jakým Kavan po několik měsíců kryl Zemanův výmysl o desítkách smluv Josefa Zieleňce s novináři.

    Mezi přehmaty ministra Kavana z poslední doby pak patří trapnost při návštěvě Madeleine Albrightové (ministr dal do souvislosti diplomatickou službu Josefa Korbela a svého otce Pavla Kavana a jaksi mu ušlo, že jeden před komunistickým režimem prchal, kdežto druhý mu sloužil), a zejména pak nápad britské strany zřídit pracoviště imigrační služby na ruzyňském letišti, který by kterýkoli jiný ministr zahraničí bez diskuse shodil ze stolu (a ani by k tomu nemusel strávit dvacet let v Anglii).

    Nemám mnoho důvodů vážit si Jana Kavana jako člověka (přestože uznávám jeho zásluhy o domácí disent v 80. letech), považuji ho za mizerného a arogantního politika a nemyslím si, že by názor Jana Čulíka byl od mého výrazně odlišný. Přesto Čulík napsal do Práva půl pravdy a velmi dobře ví, že druhou půlku (stejně jako devět desetin ostatní agendy Britských listů) by tento list nikdy nepublikoval.

    Ptám se: kdyby Jana Čulíka v 80. letech požádalo Rudé právo o recenzi některé méně povedené Havlovy hry a on věděl, že napíše-li tam jen zmínku o Havlově disidentské činnosti, stranický deník ji buď vypustí, nebo článek vůbec neotiskne, vyhověl by?

    Nemohu se zbavit dojmu, že v případě Jana Kavana se dopustil něčeho velmi podobného...

    Poznámka JČ: Přiznám se, že v této věci nevím, co je správné. Hovořil jsem o vydání knihy "KATO" při autogramiádě knihy ...jak Češi jednají minulý čtvrtek v pražském Pen klubu, protože v knize ...jak Češi jednají, se o Kavanově případě podrobně píše,kniha obsahuje brilantně zpracovaný materiál od Tomáše Peciny na toto téma i jeho velmi podnětné zhodnocení celého případu - materiály, které, když byly v roce 1998 v Britských listech publikovány, česká média zcela ignorovala. V Pen klubu přítomný Pavel Verner mě požádal, abych o věci napsal článek pro Právo. Zásadně neodmítám zveřejňovat články v českém tisku, i když jsem vůči němu kritický: vzhledem k tomu, že většina českých novin nějak manipuluje to, co tiskne, znamenalo by to, že by nebylo možno nikdy zveřejnit nic. Zastávám názor, že je v každém případě lepší, když se do českých médií dostanou zvnějšku alespoň útržky reality, než vůbec nic. Možná je chybný, nevím. - Před vydáním knihy ...jak Češi jednají jsem se obrátil e-mailem na Dušana Chmelíčka z České televize a vyzval jsem ho, aby ČT konečně ve svých hlavních politických pořadech přerušila mlčení o své vlastní roli a pozvala mě při příležitosti vydání této knihy, která podrobně mapuje selhání reformy zpravodajství v ČT, do Jednadvacítky. Dušan Chmelíček neměl ani tu slušnost, aby na e-mail odpověděl. Zřejmě netuší, že člověk ve funkci, jakou on zastává, má povinnost odpovídat na dopisy. Měl jsem proto odmítnout účast v brněnském Netopýru? Nemyslím. - Článek pro Právo jsem nepsal nijak opatrně, napsal jsem bez obalu všechno, co si v té věci myslím. Považoval jsem za důležité říci to, co jsem do článku zahrnul. Překročil jsem dohodnutou délku a v žádném případě by se do článku už nevešla debata o efektivnosti Jana Kavana jako politika: redakce by asi právem namítla, že to je jiné téma. Jiná věc je, že je možné, že článek kritizující Jana Kavana jako politika by mi Právo už asi neotisklo, to má Tomáš Pecina snad pravdu. Co je ale v této situaci správné? Přiznám se, že nevím, a sleduji v této věci praxi českého exilového kulturního publicisty Daniela Strože, který vždycky vyznával zásadu, že bude publikovat všude tam, kde se mu podaří prosadit alespoň útržky svých informací. Je to také pokorná služba české společnosti. Možná je to názor nesprávný: rádi vyslechneme, co si o tom myslí čtenáři, a jejich reakce zveřejníme.


    Pravda spočívá v diskursu o jejím hledání

    Jaroslav Hradecký

    Vážený pane Čulíku,

    dočetl jsem včerejší BListy a po včerejšku + dnešním ránu mi to opravdu nějak nedá - mám potřebu se s Vámi (s úmyslem prospět "mým" BL) o pár dojmů rozdělit - dovolíte-li. Bude-li to podle Vás, pro Vás ztrátou času, prosím předem za prominutí. Dopředstavím se; v sobotu na Výstavišti jsem Vás prošvihnul, nicméně jsem měl to potěšení loni v oné mizzerii v Praze (nevlídné pizzerii, pozn. JČ), jak nám nechtěli vypnout ten randál... Dbaje přísloví, jsem tam jen naslouchal. Je mi 60+, krom technické a teoretické kybernetiky mám též certifikáty elektrikáře na velkorypadlo KU800 a motorovou pilu Husqvarna (s níž jsem nevrátil široké, oranžové kšandy, předmět to všeobecné závisti).To "řízení změn" v podpisu je eufemizmus pro "krizové řízení a insolvenci". Per analogiam - užije-li managero slova "krize" je to v Česku job pro správce konkursní podstaty - což jest má druhá role. Toužím, jako to udělal B. Tapie, podniky v konkursu kupovat, stavět je zpět na nohy a prodávat je. Hádejte výsledek.

    Píši, jak pravím, bezprostředně po dočtení včerejších BL, aby ze mne nevyprchal ten dojem, který se Vám teď budu snažit (já, technik) popsat.

    Nemohu se zbavit dojmu, jako by se tou nervozitou, která zde bezpochyby panuje a kterou BL místy skvostně reflektují, nechaly tu a tam infikovat samy. Namátkou nedávné dlouhé ubíjenímluvčího České pošty, dnes (pro mne dost nervózní a hlavně neplodná) skrzprsní výměna řetězců znaků mezi paní M. a p.D. - kde to budí dojem, že se cestou jejich dopisy minuly a že byly zveřejněny najednou, aniž se ti dva mohli domluvit na tom(?), že anglický text je mezinárodní jazyk a ona metoda jen nový minipřínos, který kdosi cestou přifouknul,

    Mnohem vážnější téma jsou Cikáni. Mrzí mne, že jsem to nepublikoval dříve, až "mi na ten objev" přišli Dzurinda se Zemanem, (sec. R.W.Emerson, Sebedůvěra) - že je to nejméně evropský problém, kde jde především o lidi a který je, chceme-li být Romy (roz. Lidmi) třeba vyřešit. A že můj protějšek v diskusi je mým druhem na cestě za řešením nikoli soupeřem, natož nepřítelem - jak jste prý okusil - TV newočuju. Takto mi ty články pro a proti (byť se s oběma mohu často dílem ztotožnit) řazené volně za sebou připadají málo - na BL. Evokují, pravda, hledání názoru, ale (a teď Vás prosím o vlídnou snahu, porozumět mi): můj dojem je, že (roz. BL) místy, jakoby ztrácí sílu a zůstávají "jen" v pozici "poskytovatele prostoru". Jakoby se ten nešťastný český dialog (spíše "duplexní debata" - to je vzato z dob, kdy pro nás radioamatéry byl vymožeností provoz TAM na jedné a ZPĚT na druhé frekvenci. Jenže my ladili přijímač na tu jeho vysílací FRQ - ok?) - tedy jako by se to naše trumfování se přenášelo i do BL. A to by byla škoda.

    V době, kdy český papírový tisk, až na výjimky vzorně vyplňuje prof. Wienerovo trefné - přenést co největším počtem znaků co nejméně informace, je každý pokus dobrého facilitátora, jehož schopnosti jste mnohokrát prokázal, zlatem k nezaplacení. Váš zvyk, komentovat články na jejich konci mi dost dlouho vadil. Jaksi z principu. Zeptejte se mne jakého a budu blekotat. Dnes po něm volám - viz dále:

    Články typu Cikáni tu hru na stát a demokracii s námi nehrajou mi připadají málo objevné. Nehrajou. Stánkaři z nich nebudou, oni nebudou sloužit, stejně jako nebudou dávat své starce do ústavů. Jsou líní jak poslanci (to je ode mne, smíte to užívat). Ano, jsou. A také jsou v začarovaném kruhu. Četl jste o tom psychiatrovi, co se nechal na zapřenou zavřít do blázince? Oni také nemají šanci. Ani v multikulturách to nemají tak jednoduché. Etc. Čím tedy autor přispěl k řešení? To je, oč mi běží :-)

    Vážený pane Čulíku,

    nejsem -li se svým dojmem - že se tou zdejší nervozitou a co horší, nekonstruktivností dialogů, ještě lépe snad multimonologií (Multimonologia Bohemica) tu a tam zavirovávají BL - zcela sám, pak Vás moc prosím,

    vynasnažte se užít svého Daru k facilitaci příspěvků ještě energičtěji směrem do hledání.

    Možná, že by na Vaši výzvu mnozí debatéři publikovali společné stanovisko. Jsem snílek? A co víme?

    Znám naše šéfstva (t.č. managementy) mnoho let, posledních deset velmi zblízka, oni neumějí kooperovat ani na pracovních poradách. Co dodat ? Nelze jim dát více, než schopnost uvažovat o tom, co říká ten druhý. Zatím to v osobních kontaktech běží tak, že zatím, co jeden mluví, druhý konstruuje odpověď a začasté, zcela mimo mísu, startuje slovy "Ano, ale..." na zcela jiné frekvenci (v. výše) - kde zas není na příjmu tamten. V širších debatách zpravidla nikdo.

    Papírové noviny s tím oslovit vůbec nemohu - ty pustí nad 200 slov jen zavedené autory, kteří spolehlivě neprovedou šéfredaktorovi nějakou tu neplechu - ne tak v řádcích, jako mezi nimi. Navíc zde vidím jednu ohromnou přednost internetových novin, že se totiž skutečně může na jednou nakousnuté téma otevřít debata mimo prostor BL a po čase publikovat výsledek a třeba zpřístupnit celou korespondenci. To může jen Internet.

    Budu zkoušet, Vám přispívat, protože mám neskromný dojem, že tam často vidím možnost, potěšit se ze  společně z nalezeného kousíčku řešení - který zatím jako drobty sbírám a dávám na balkon.

    Příkladmo: ta nedostatečnost cikáňat v prvém ročníku spočívá podstatnou měrou jistě v tom, že naši zamindrákovaní rodiče posílají děti do prvé třídy s průpravou, která se hned tak nevidí - jinými slovy kradou jim čas na hru již v předškolním věku pro své zamindrákované já. Vyprávěla nám paní Cooková v kursu jak pozvolna se rozbíhá učení a smysl pro kázeň v Irsku, kde je vdaná. A jde to. Nebylo by tedy nakonec i ve prospěch našich dětí, rozbíhat se pomaleji?

    To pomíjím další, pro mne úděsné zjištění, že já zvyklý ze školních lavic být za jinou, než standardní kresbičku vysmíván, jsem se až na prahu stáří dověděl, že jsou kantoři, kteří na tutéž situaci reagují slovy (opět od pí. C.) "... podívejte, jak to vidí Jarda, Pepík, ... zajímavé, což ?! Pepíku, řekni ... atd". Od nejútlejšího věku vštěpovaná tolerance k jinakosti. A i tam jsou s ní potíže.

    Ponechávám stranou politický kontext - registruji jej, pochopitelně, ale v tomto - v širším slova smyslu - stavu, bych si v EU připadal jaksi underdressing.

    * Budu ovšem psát pod pseudonymem Jaroslav Hradecký a důvody k tomuto činu slibuji vysvětlit hned v prvém příspěvku proto, že jde po mém soudu o daleko závažnější věc, než jsem doposud v tisku registroval. Bude-li Vám hned to prvé téma a jeho zpracování připadat pro české prostředí "o něčem". Je to ostatně mnou dlouho si slibovaná reakce na páně Maděrovo - také jsem jej v BL zahlédl ale měli jsme i kus e-řeči: "... jsme hrdí občané, svobodné země!". Hovno, pane Maděro, pravím vám.


    Žije Jindřich Marek z Úřadu vlády na jiné planetě?

    Jan Čulík

    Hodně se píše o nedostatku kvalifikace a o aroganci státních úředníků, ale to, co předvedl Jindřich Marek z Úřadu vlády přesahuje všechny meze. Připadá mi, jako by tento člověk žil na jiné planetě. Jak je možné, že státní úředník nechápe, že jeho úkolem je sloužit občanům, reagovat zdvořile a pokud možno bezodkladně na dotazy veřejnosti.

    Otázka, zda ministr Karel Březina vykonal či nevykonal svou vojenskou službu je naprosto legitimní a zcela legitimní je i způsob, jímž se na tuto věc dotazoval Michal Škop.

    Je naprosto nepřijatelné, aby zůstávaly dotazy občana dlouhé týdny bez odpovědi, tak jak to zažil Michal Škop. To, že byl příslušný úředník delší dobu nemocen, je politováníhodná individuální skutečnost, avšak chod státního úřadu to v žádném případě nemůže ovlivnit. V případě onemocnění úředníka má úřad povinnost zajistit, aby jeho agendu vyřizoval někdo jiný.

    Normální by bylo očekávat, že po upozornění na tyto skutečnosti se Jindřich Marek za nedostatky svého úřadu zdvořile omluví a věcně odpoví na otázku, kterou nastolil Michal Škop.

    Je naprosto neuvěřitelné, nehorázné a nepřijatelné, reaguje-li Jindřich Marek namísto toho hysterickým a urážlivým dopisem, který jsme zveřejnili ve včerejších Britských listech. Něco takového si státní úředník nikdy nesmí dovolit. Jakou průpravou, jakým školením procházejí zaměstnanci úřadu vlády, že tyto naprosto zásadní skutečnosti nevědí?

    Nehorázným alibismem byl i pokus Jindřicha Marka označit odpověď na dotaz člena veřejnosti (Michala Škopa) jako "soukromé sdělení". Domníval se snad, že to bude znamenat, že jeho nehoráznosti zůstanou očím veřejnosti skryty? Byl snad přesvědčen, že státní úředník smí urážet občany, kteří se na něho obrátí se žádostí o dotaz, sprostými dopisy, pokud je označí jako "soukromé sdělení"?

    U státního úředníka nic takového neexistuje. Lehce prokážeme, že je ve veřejném zájmu upozornit českou veřejnost, jak strašlivým způsobem komunikují s občany členové úřadu vlády.

    Nejhroznější však na věci je, že se Jindřich Marek nijak nepoučil a soptí dál. Skutečně, zdá se, že to není člověk, který by měl pracovat v takové vrcholové instituci. Dokonce se v dalších dopisech, které označuje znovu za údajně "soukromé" Jindřich Marek nepřípustně odvolává na jakousi osobní známost a místo, aby se omluvil, Britským listům vyhrožuje. To všechno z oficiálního e-mailu na Úřadu vlády ČR. Co na to premiér Zeman, který je za poměry na tomto Úřadu odpovědný?

    Dosud Britským listům pan Marek stále ještě nesdělil, proč Karel Březina nebyl na vojně. To jaksi v jeho hysterickém hluku zapadlo.

    Jak napsal 27.9. 1999 v Britských listech Václav Pinkava v souvislosti s jiným, podobně jednajícím mluvčím pro styk s veřejností:

    "Tomu, kdo se nechává vytočit a soptí nečistoty, přísluší role rotačního pohnojovacího zařízení na docela jiném poli.

    Ano, věru těžké jest býti ve styku s veřejností a nezešílet z toho, jak zabednění a zlomyslní jsou prostí lidé.

    Každé povolání je však dobrovolné."


    Dotaz Liboru Roučkovi: souhlasíte s chováním Jindřicha Marka?

    Tomáš Pecina

    Vážený pan
    dr. Libor Rouček
    Úřad vlády ČR, tiskové oddělení
    Fax: (02)2313693

    24. května 2000

    Vážený pane,

    do redakce našeho deníku se dostal následující pozoruhodný email:

    Date: 23.5.2000 12:57
    Od: Marek Jindřich (marek.jindrich@vlada.cz)
    Komu:michal.skop@post.cz

    (Ne)vážený pane Michale Škope! Přečetl jsem si Vaše ubohé mudrování v Britských listech a mohu Vám sdělit, že jsem již dlouho něco tak ubohého nezaregistroval. Rád bych Vás při Vaší honbě za senzacemi upozornil, že můj kolega dr. Vladimír Petřík je již delší dobu vážně nemocen, proto neodpovídá na Vaše snažení být novodobým Egonem Erwinem Kischem. Vy však naštěstí novinářům ostudu neděláte, protože jste, jak všude hrdě hlásíte "nezávislý internetový publicista", což přesně přeloženo do češtiny znamená "moderní grafoman". Graffiti také nedělají umělci, ale... Proto příště své dotazy stran Úřadu vlády ČR adresujte místo na tiskové oddělení na odbor pro styk s veřejností, na což máte jako občan naší republiky svaté právo. Jindřich MAREK

    Jedná se o reakci na dotaz pana Škopa, zda ministr bez portfeje Karel Březina absolvoval prezenční vojenskou službu a pokud ne, z jakého důvodu nebyl odveden. Nechci se s Vámi přít o to, zda je nebo není povinností tiskového oddělení takové dotazy zodpovídat (osobně se kloním k názoru, že tato informace není předmětem veřejného zájmu a pan Škop by si ji měl, pokud ji ke své práci potřebuje, zjistit z jiných zdrojů), nicméně formulace Jindřicha Marka jsou, jak jistě uznáte, velmi nestandardní.

    Vím, že jste si nedávno stěžoval na neprofesionalitu zpravodajského týmu České televize; proto bych chtěl vědět, považujete-li uvedenou ukázku z korespondence státního úředníka za profesionální způsob, jak komunikovat s veřejností, a pokud ne, jaké důsledky z toho budou vyvozeny.

    Zároveň Vás žádám o informaci, je-li pan Marek placen z rozpočtu Úřadu vlády a je-li tomu tak, jaký plat pobírá.

    Těším se na Vaši odpověď, kterou Britské listy rády uveřejní.

    S pozdravem,

    Tomáš Pecina

    moderní grafoman


    Ubohé!

    Jindřich Marek

    -----Original Message-----
    From: Marek Jindřich [mailto:marek.jindrich@vlada.cz]
    Sent: Wednesday, May 24, 2000 9:37 AM
    To: 'jcu2@cableol.co.uk'
    Subject: UBOHÉ!
    INTERNÍ SDĚLENÍ!!! Pane Čulíku,

    když jsem Vás před čtyřmi roky jednou přijal jako šéfredaktor Svobodného slova, působil jste na mne dojmem velice seriozního člověka. Bohužel musím svůj názor změnit. Těžce jste mě zklamal!

    Moje osobní sdělení panu Škopovi, na jehož obsahu (především pod dojmem nemoci mého kolegy a přítele Vl. Petříka) nehodlám nic měnit, jste bez mého vědomí otiskl "jako oficiální stanovisko vládního úředníka". Je to neetické a nízké. Hysterické a urážlivé reakce několika čtenářů BL považuji za produkt Vaší laciné honby za senzacemi. Čtenáři BL nic nevědí o pozadí celé trapné kausy, ale o to Vám přece nešlo. Hlavně to nandat těm, co se nemohou bránit a nic vysvětlovat.

    Cítím se Vámi těžce společensky a občansky poškozen a při případném osobním setkání, budu podle toho adekvátně reagovat...

    Styďte se.

    J.Marek


    Zastavte hysterickou likvidační kampaň proti mé osobě

    Jindřich Marek

    From: Marek Jindřich [mailto:marek.jindrich@vlada.cz]
    Sent: Wednesday, May 24, 2000 12:07 PM
    To: 'jcu2@cableol.co.uk'
    Subject: Pro pana Pecinu
    Vážený pane,

    jestli máte v sobě kousek cti v těle, tak zastavíte hysterickou likvidační kampaň, kterou jste proti mé osobě rozpoutali. A především začnete přemýšlet, kde jste udělali chybu Vy! Vaši čtenáři vůbec nevědí, že mé zřetelně označené osobní sdělení panu Škopovi (on to ví a moc dobře snad již také proč) jste bez mého vědomí uvedli i s informací o závažném onemocnění mého kolegy jako úřední odpověď arogantního vládního úředníka. V kontextu celé věci je to zbabělé a nechutné. Navíc proti intertenovým časopisům (a už vůbec ne proti lidem, kteří se představují jako "nezávislý internetový publicista") se nelze bránit. To lze vůči novinám a televizi. Zřejmě si toho jste vědomi a podle toho se chováte.

    Přiznáte se z tohoto podrazu svým čtenářům? Asi ne, že...

    O omluvě také nelze uvažovat. Máte svoji aférku a ta vám k životu stačí.

    J. Marek


    Nad případem Jindřicha Marka: proč se chovají státní úředníci tak arogantně?

    Juliana

    Vážený pane Čulíku, státní úředníci si asi neuvědomují, že jsou placeni z našich daní. Jinak by se nemohli chovat tak, jak bylo dokumentováno např. včera a dnes v BL. Mám na mysli vyřizování víz Ministerstvem zahraničí a korespondenci tohoto úřadu s občanem I. Pšenčíkem nebo kultivovanou odpověď Jindřicha Marka z Úřadu vlády ČR občanu M. Škopovi.

    Zajímavé jsou také postupy vyřizovánístížností Radou ČT. Na podněty občana T. Peciny téměř nereagují; dotazy politiků je zaujmou mnohem více.

    Jak by se tito úředníci dali pohnout ke slušnějšímu chování? Vznášejí se nad občany jak duch nad vodami.


    Jindřich Marek: "Jsem šokován a zhnusen" (kupodivu však nikoliv svým vlastním chováním)

    Jan Hora

    Pane Culiku,

    rano jsem Vam a panu Markovi posilal reakci na "odpoved" pana Marka panu Skopovi. Nyni Vam posilam "odpoved" pana Marka mne. Nestacim se divit. Jan Hora.

    Date: 24.5.2000 8:30
    Od: Marek Jindřich, marek.jindrich@vlada.cz
    Komu: janhora@post.cz
    Vazeny pane,

    jsem sokován a zhnusen, ze soukroma sdeleni grafomanum o zavazne nemoci meho kolegy, ktereho pan Skop zostudil v Britskych listech, jsou dale sirena a takto potom Vami demagogicky nekompetentne interpretovana. Navic mi podsouvate vyroky, ktere jsem nerekl, a ohanite se demagogii hodnou komunistickeho rezimu (tehdy se rikalo "my delnici platime a zivime inteligenty", dnes se rika "my danovi poplatnici zivime uredniky" - vezte, ze i ja, moje rodice, sourozenci, pratele, znami a sousedi platime dane - nedeljte ze sebe danoveho oha, ktery muze kazdeho ponizovat a urazet).

    Je sice dnes modni delat "hon na uredniky", ale Vase vyzvy, abych se omluvil panu Skopovi - a dokonce "vsem obcanum CR", radeji nebudu komentovat, abych neurazil Vasi jemnocitnou dusi.

    Jelikoz jste mne nestydate urazil ve veci, ktera nesouvisi s Vasi osobou a  svym zpusobem ani s mym zamestnanim (ohradit se proti hyenismu grafomanu ma pravo kazdy obcan), koncim s Vami tuto - soukromou!!! - rozpravu.

    J.Marek


    Na obranu Jindřicha Marka

    Petr Možný

    Jako čtenáře mě poněkud popudila nevlídná odpověď J.Marka M.Škopovi na jeho dotaz ohledně důvodů, proč nebyl ministr Březina na vojně. I zaslal jsem na  adresu J.Marka značně ironický dopis. Překvapilo mě, že jsem dostal slušnou a věcnou reakci, vysvětlující, že tento dopis nebyl určen ke zveřejnění a že k jeho formulacím vedly autora osobní důvody mezi ním a adresátem. Že ministr Březina na vojně nebyl, protože měl zdravotní potíže nikoli psychického rázu a že o konkrétní povaze těchto potíží pisatel neví, protože informace o zdravotním stavu jsou soukromou věcí každého jednotlivce. Takže - jednak je třeba pamatovat, že dopisy zasílané e-mailem jsou věcí veřejnou, i  když je pisatel považuje za soukromé, jednak na můj dotaz odpověděl J.Marek slušně a věcně. Pozitivní, ne?

    Poznámka JČ: Rád bych opravil dva omyly.Odpovědi na dotazy veřejnosti z Úřadu vlády nikdy nemohou být označovány jako soukromé, ani tehdy, kdy tím pisatel, státní úředník chce skrýt svou vulgárnost. Veřejnost má plné právo vědět, proč nebyl pan ministr Karel Březina na vojně. Pan Březina nemá jako ministr právo tyto skutečnosti skrývat. Pokud je chtěl skrývat, neměl se stávat ministrem. To je cena, kterou musí člověk při vstupu do veřejné sféry zaplatit.


    Případ "KATO": Ztratil Jan Čulík soudnost nad Janem Kavanem?

    Jiří Jírovec

    K rozhlasové debatě s Ivanem Hofmanem a Přemyslem Vachalovským

    Pane Čulíku,

    myslím, že nemáte pravdu v argumentech, kterými uzavíráte v BL z 24. května diskusi o publikování svazku Kato. Nevím, proč Vás pohoršují výroky Přemysla Vachalovského a nikoli jednání ministerstva vnitra, které zjevně nakládá se svazky a údaji, jak se mu zachce.

    Vaše zásada nepoužitelnosti neověřitelných textů je jistě upřímně míněna, ale kdybyste ji dotáhl do konce, musel byste skončit s Britskými listy. V podstatě nemůžete ověřit vůbec nic, protože kdokoli Vás může kdykoli napadnout, že jste určitou informaci dostal buď od nepovolaného člověka nebo, že je stejně všechno jinak nebo tajné. Jak jistě víte, jediné východisko z tohoto začarovaného kruhu je zdravý selský rozum a přehled, který umožňuje dávat si věci do souvislostí. Nevyčítejte panu Vachalovskému, že je vidí.

    V textu, který jsem Vám poslal (email se možná ztratil a tak článek přikládám ještě jednou) jsem se pokoušel naznačit, že nejde o Kavana, ale o princip. Buď svazkům věříme nebo ne. Pokud se jim věří v případě "nýmandů" a nevěří u vybraných prominentů, pak je něco v nepořádku.

    Stejně jako je v nepořádku to, že nikdo stejně nemůže dokázat pravost nebo nepravost jakéhokoli svazku ani jakékoli manipulace s ním, a to i kdyby měl nakrásně přístup k celému archivu MV.

    Domnívám se, že by Vás tato situace měla jako novináře svrchovaně zajímat. Mimochodem, proč se nepozastavujete nad tím, že televisní stanice Thames dostala onen svazek v roce 1991 a pracovala s ním, přestože nemohla vědět, zda je autentický nebo ne. Byl tehdy porušen zákon tím, že byl svazek předán britské televisi? Pokud ano, byl za to někdo odsouzen? Ví premiér Zeman, že k svazek někdo zveřejnil už před léty? Pokud ano, jak může hrozit soudem českým vydavatelům spisu Kato za to, že vydali něco, co je dávno ve veřejné doméně a to bez jejich přičinění? To je otázek, pane Čulíku, to je otázek a vy byste to chtěl zamést pod koberec?

    Přečetl jsem si pozorně Vaši diskusi s Ivanem Hofmanem a Přemyslem Vachalským. Vy argumentujete tím, že se svazek, který Benjamin Kuras dostal od televisní stanice Thames se nezachoval a o několik výměn dál tím, že (neexistující) první správa považuje Kavanův svazek za živý. Tak kolik těch Kavanových svazků vlastně je a kdo s nimi na ministerstvu vnitra manipuloval a manipuluje? A vy, místo abyste připustil, že tady něco silně nehraje, se pouštíte do Přemysla Vachalovského za to, že sdělil posluchačům osobní zkušenost s tím, jak ho Jan Kavan přesvědčoval, aby nestávkoval. Nějak to mi to k Vašemu bývalému stylu nesedí. Nevím, proč jste se změnil.

    Vachalvského vzpomínka je pravděpodobně dokazatelná svědecky, protože těch studentů držících hladovku bylo jistě víc a lecos ještě pamatují.

    Zcela paradoxně i vy sám dáváte v rozhovoru k lepšímu neověřitelné informace o živých svazcích. Kdo Vám ty informace poskytl (pokud to nebyl mluvčí MV) a jak můžete dokázat, že jsou pravdivé? No vidíte, a jste u Janouchů - což byl eufemismus mého nezapomenutelného kanoistiky a noblesního jednání, Jeronýma Řepy, pro "být v pytli" (nebo ještě hůře).

    Chtěl bych Vás ještě upozornit na to, že je dost pravděpodobné, že soudní rozsudky týkající se Kavanovy záležitosti, nejspíš znamenají pouze to, že materiály, které měl soud k dispozici, neprokázaly, že Kavan s Stb spolupracoval vědomě. Těžko totiž lze předpokládat, že jakýsi obvodní či městský soud měl neomezený přístup do archivů MV a ke svědkům, aby mohl uzavřít, že materiály ministerstva vnitra prokázaly, že Kavan nespolupracoval vědomě. Což jsou dvě diametrálně odlišné věci.

    Ať je to jakkoli, jakou máte záruku, že ministerstvo vnitra materiály pro soud nezfalšovalo. Jaký máte důkaz, že soud posuzoval autentický svazek? Na základě čeho věříte soudnímu výroku? Jak víte, že soud nebyl ovlivněn politiky?

    Na závěr mám ještě podnět pro pana Pecinu. Místo pátrání po platech v televisi by mohl dělat něco důležitějšího: potrápit Parlament, premiéra i presidenta žádostí o objasnění toho, kdo vlastně MV kontroluje, kdo je zodpovědný za chaos, který tam evidentně ve svazcích vládne a kam se poděla jejich osobní odpovědnost za možné zneužívání moci, kterou vlastníci estébácké pozůstalosti nesporně mají.

    Zdraví Vás

    JJ


    Znovu Kavan

    Jiří Jírovec

    Knižní vydání svazku STB týkající se Jana Kavana přivedlo presidenta Václava Havla k pozoruhodnému výroku: "Ale abych si obrázek o člověku dělal ze spisů 1. správy Státní bezpečnosti, to zase tak daleko nejde. Vím, že to není validní zdroj informací".

    Presidentův názor je zajímavý proto, že on sám podepsal lustrační zákon, který informační zdroje Stb považuje za apriori spolehlivé a na jejich základě nálepkuje občany ČR. Protože Havel má s Stb svoje zkušenosti, je třeba silně pochybovat o tom, že k výše uvedenému úsudku o nespolehlivosti jejich informací dospěl teprve včera nebo předevčírem.

    Z článku v Lidových novinách, které citovaly Havla podle českého vysílání BBC, bohužel nevyplývá, zda se presidenta někdo zeptal, jak dlouho ve své moudrosti ví, že se spisům Stb nedá věřit a jaká je záruka, že pozitivně lustrovaní lidé nejsou obětí stejného posmrtného žertu Stb jako Kavan.

    Byl-li a je-li president Havel přesvědčen o tom, že zdroje Stb jsou nespolehlivé, bylo a je jeho morální povinností neustále vystupovat proti jejich používání a zamezit tak škodám, které mohl lustrační zákon napáchat na lidech.

    V souvislosti s Stb je zajímavé i to, že její činnost, alespoň jak se mi zdá, jakoby končí někdy v padesátých letech - řekněme mučením velebného pána Toufara za čihoštský zázrak. Zabýváme se staříky, kteří "byli u toho" a je jim sedmdesát, osmdesát let. A přitom Stb byla při silách ještě před deseti lety. To znamená, že mnozí z lidí, kteří rozpracovávali disidenty, a třeba i Kavana jsou ještě v nesklerotickém věku a  mohli a měli by lecos z toho, jak se vlastně věci měly, objasnit. Právě kvůli těm možným omylům.

    Zveřejnění spisu Stb je věc pro politiky nepříjemná, protože není vyloučené, že přijdou další materiály, týkající se jiných osob.

    Za povšimnutí stojí ukvapený výrok premiéra Zemana, který rovněž přinesly Lidové noviny. Podle něj prý porušili vydavatelé svazku zákon, protože vyzradili státní tajemství. Jediný zákon, který mohli porušit, je ovšem zákon o lustracích, který nařizuje, že informace o stycích občana s Stb nesmí být zveřejněna bez jeho souhlasu. Například vydání tak zvaného Cibulkova seznamu je zcela jasně protizákonné, ale nikdo proti němu neprotestoval.

    Jaké státní tajemství (ČR) mohl svazek Stb, uzavřený nejpozději v roce 1989, obsahovat je u boha. To si spíš Zeman si nedal pozor na jazyk a nepřímo potvrdil, že vláda kryje Kavanovu minulost, aby mohl jako ministr zahraničí přicházet do styku s informacemi NATO.

    Veřejně činné osoby se nemohou ubránit tomu, aby jejich skutky a přístupy nebyly zkoumány. A používány i v politickém boji. To se ostatně děje kdekoli jinde.

    Například v USA je běžné, že nominace politiků do funkcí padá v okamžiku, kdy se objeví podezření, že není v šechno zlato, co se třpytí.

    Kdybychom přenesli americký přístup (obratně využívaný opozicí zrovna vládnoucího presidenta) do českých poměrů, viděli bychom, že je zcela jedno, zda Kavan o spolupráci s Stb lže nebo mluví pravdu. Vtip totiž je v tom, že svými hloupými styky s velvyslanectvím země z níž emigroval, vzbudil pochybnosti o své minulosti. V USA by to stačilo na vyloučení z vládních funkcí.

    Pokračování Kavanova případu odráží neschopnost české společnosti - přesněji řečeno českých politiků - vyrovnat se s vlastní minulostí. Lustrační zákon k tomu zjevně nepomohl. Patrně ani nemohl, protože byl počat politiky, z nichž mnozí měli sami máslo na hlavě. Považujeme-li spolupráci s Stb za klíčový prvek minulosti i současnosti české společnosti, pak se nemůžeme divit, že existuje hlad po informacích a že tyto informace budou používány v politickém boji tak dlouho dokud pamětníci časů Stb nebudou pod drnem.

    Kavan sám má smůlu v tom, že přes všechna privilegia, kterých se mu dostává díky jeho pozici, že existuje přírodní zákon precisně formulovaný Járou Cimrmanem: "Dokázat se dá všechno, kamaráde, ale to že nejseš fízl, to nikomu nedokážeš."

    Kavanův případ není o absolutní pravdě (viz PS). Je o tom, jak je Kavan vnímán. Je o vzájemně podpůrném systému politiků, kteří vytvářejí pravidla hry tak jak se jim to hodí, a pokud se do nich nevejdou, hledají zadní vrátka.

    Jiří Jírovec

    PS Člen Výkonné rady evropské asociace soudců, Jan Viklický (mimochodem jedno z jmen objevujících se v souvislosti s funkcí českého ombudsmana) řekl v rozhovoru pro Právo zajímavou věc: "Další velká inspirace (pro Viklického, který zjevně americký systém obdivuje - poznámka JJ) je ve vnímání spravedlnosti. Amerika má racionální systém, který není zdaleka tolik o absolutní pravdě, ale spíš o tom, jak je lidmi vnímána na základě úspěchu procesních stran."

    Poznámka JČ: 1. Pohoršuje mě, že za posledních deset let činitelé ministerstva vnitra nakládalo se svazky a údaji od bývalé Stb, jak se mu zachtělo, často k účelovým kauzám.

    2. Neověřitelné texty jsou skutečně nepožitelné. Nechápu, co lze z třicet let starého policejního svazku, anonymně sestaveného pod ideologickými, účelovými a jinými tlaky použít. Přesvědčivější by bylo svědectví pana Vachalovského a kolegů u soudu, jenže mám dojem, že více než dohady o případné spolupráci Jana Kavana s případnými různými tajnými službami nemají. Britské listy nepublikují neověřené informace. Vznášejí ovšem otázky, na něž se dožadují odpovědi. V Kavanově případě je však pravda nezjistitelná, pokud například časem nevyjde najevo z Británie, že byl třeba agentem MI5.

    3.Jde o nedorozumění, domnívá-li se Jiří Jírovec, že zastávám názor, že v některých případech jsou snad policejní svazky průkazné. Zastávám názor, že v žádných případech nejsou průkazné.

    4. Jistěže byl porušen zákon, byl-li svazek předán začátkem devadesátých let komerční britské televizní stanici, která měla s  Kavanem spor. Jenže jestliže za to nebyl nikdo stíhán v tehdejším Československu, domníváte se, že je realistické, že by česká vláda stíhala zahraniční firmu?

    5. V rozhlasové diskusi jsem neargumentoval, že se původní policejní svazek nedochoval a zároveň, že je živý. Argumentoval jsem, že vzhledem k tomu, že se lidé, kteří organizují protikavanovské kampaně, dopustili už dvakrát, určitých, řekněme, nepřesností, nemohu považovat to, co vydali, za průkaznou věc, konec konců pan Vachalovský konstatoval, že "on tady není od toho, aby něco dokazoval". Zároveň vím, že svazky, které byly na někdejší 1. správě, nebyly nikdy předány do archívu a jsou považovány za svazky živé. Tím se nijak nevyslovuji ke kvalitě svazků ani k tomu, do jaké míry je svazek "KATO" případně totožný s tím, co vydali pánové Bok a Vachalovský. Nemám možnost to ověřit, a i kdyby tato možnost existovala, i výchozí "autentický" materiál Stb je zjevně pochybné kvality.

    6. Informace o tom, že svazky z 1. správy nebyly uloženy do archívu,jsou ověřitelné.

    7. Je velmi nepravděpodobné, že by se soud při rozhodování o Kavanově vině či nevině rozhodl pod politickým tlakem v jeho prospěch, protože tou dobou byla česká vláda proti Kavanovi velmi ostře zaujata a tisk proti němu vedl kampaně.

    8. Veřejně činné osoby sice musejí ve zralé demokracii odstoupit, vznikne-li proti nim podezření, avšak v těchto demokraciích existují většinou dosti nezávislé a soudné sdělovacíí prostředky, které ve většině případů dokáží rozlišit, zda jde o autenticky vážné podezření, anebo o uměle vyvolanou PR kampaň, jejímž prostřednictvím se snaží určitá dílčí nátlaková skupina zničit kariéru politika-protivníka. Otázka pro pana Jírovce: budou-li PR agentury vyrábět placené kampaně ve sdělovacích prostředcích proti jednotlivým ministrům, bez samostatného soudného rozhodování sdělovacích prostředků, o co ve skutečnosti jde, mají ti ministři při vzniku každé takové kampaně automaticky odstupovat?

    9. Jsem přesvědčen, že jsou daleko vážnější záležitosti, pro něž by měl být ministr Kavan kritizován. Například chaos na jeho ministerstvu, v jehož rámci je zabraňováno studentům ze zahraničí, aby pokračovali ve svém postgraduálním studiu v ČR (viz v Britských listech publikovaný případ čínského studenta) a dále nehorázný ústupek britské vládě, v jehož důsledku budou zabraňovat cestě do Británie britští imigrační úředníci už na ruzyňském letišti!! To prosím Jan Kavan schválil!


    Prostor pro e-business hladce otevřen

    Dokáží se takto schvalovat i další zákony?

    Štěpán Kotrba

    Irena Mikotová ze Sdružení pro informační společnost sdělila potěšujíci zprávu všem příznivcům informačních a telekomunikačních technologií a novinářům zvlášť. Zákon o elektronickém podpisu byl s definitivní platností schválen.

    Gratulovat se nemusí sněmovně, ale ocenit se musí buldočí vytrvalost a liščí chytrost, vedoucí k naprostému vítězství lobbyistické skupiny výrobců a prodejců informačních technologií, sdružených pod značkou SPIS (www.spis.cz) I když odborníci měli k prvním verzím návrhu zákona, který SPIS zpracoval, zásadní výhrady a vypadalo to na vleklý souboj argumentů ( [I růže může kvést modře), politického kalkulu i demagogie ve sněmovně, nakonec byl cestou "velké dohody" návrh schválen. Tak jak se předpokládalo. Za pritomnosti 186 poslankyn a poslancu se pro zakon vyslovilo 169 pritomnych a nikdo nebyl proti. Tváří v tvář elektronickému obchodu a jeho propojení na sněmovnu se odpůrci zákona o elektronickém podpisu odvážili při hlasování tak akorát "jít se vyčůrat".

    Pro práci sněmovny tak vzniká nový precedens průchodnosti multipartajního "pragmatického posunu". Třeba to dopadne tak, že vznikne SVK - Strana Velké Koalice, a činnost parlamentu se vrátí k ospalému klidu normalizačních husákovských let ... :))) Nicméně - gratuluji.


    Volební systém

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Drtivou většinou hlasů schválila včera sněmovna důležitý zákon o elektronickém podpisu a peripetie této předlohy ve vládě je rázem zapomenuta.

    Dobrých zpráv nikdy není dost, přidejme tedy radost z toho, že se nepotvrdila jedna špatná, totiž podezření, že se premiéři Zeman a Dzurinda místo se zlatou cihlou nechali fotografovat s atrapou.

    Cihla byla pravá, navíc ji guvernérovi Národní banky Slovenska, který ji přivezl na oficiální ceremonii, nikdo neukradl.

    Ostraha byla bdělá, politici nelhali - lepší konec ten příběh nemohl mít.

    Opačně se bohužel vyvíjí příběh s italským referendem o změně volebního systému, o kterém byla řeč v pondělí. Vydávat respekt italských politiků k hlasu lidu jako dobrý příklad pro politiky naše, bylo zdá se předčasné.

    Po té co změnu volebního systému na většinový neodhlasoval lid, naznačují poslední reakce italských politiků, že možná volební systém velké strany změní samy, podobně jak se k tomu schyluje v ČR: Bez referenda, v parlamentu.

    Silvio Berlusconi, šéf pravicové opozice, prý po úspěchu v dubnových krajských volbách a po té, co mnoho Italů o víkendu uposlechlo jeho výzvy bojkotovat referendum, začíná kalkulovat s možností, že by v případě vítězství v předčasných volbách nemusel být závislý na kompromisech s malými stranami.

    V Itálii by změna volebního systému podle odborníků znamenala redukci parlamentních stran na pět až sedm, tedy na polovinu současného stavu.

    Vypadá to zkrátka tak, že místo toho, aby italští politici dali těm našim dobrý příklad respektu k občanům, ocení naopak inspiraci, jak občana obejít.

    V pátek dostanou Italové z České republiky vzkaz, že i pět stran je příliš. Náš recept na stabilitu je prostý: Třicet procent hlasů jako mandát pro vládu jedné strany. Bez referenda, právem vyvolených.

    Vysílá se ve čtvrtek 25. května 2000.


    Lidi chtějí klid

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Při pohledu na čerstvé průzkumy veřejného mínění je zajímavé, že zatímco podle Střediska empirických výzkumů klesá popularita premiéra, podle Institutu veřejného mínění naopak roste důvěra ve vládu.

    Pokles popularity Miloše Zemana přisuzuje STEM způsobu, jakým měnil ministry, nicméně z výsledků IVVM se zdá, že tyto výměny obraz vlády v očích veřejnosti nezhoršily.

    Politikové výzkumy podle stranické příslušnosti buďto vítají, anebo zpochybňují, někteří je pak nepřeceňují, a konečně někteří o nich nahlas přemýšlejí.

    Jaroslav Bašta se domnívá, že premiér doplácí na nepopulární kroky vlády, Lubomír Zaorálek naopak soudí, že se vládě daří zachovat sociální smír a pomáhat podnikům a tomu vděčí za rostoucí důvěru.

    Takto asi vysvětlení dramatického poklesu přízně Miloše Zemana u voličů ČSSD hledat nelze.

    Více asi napovídá třetí průzkum, který se nezabývá politiky, ale společností, která je hodnotí. Když se STEM zeptal občanů na to, které životní hodnoty jsou pro ně nejdůležitější, osmdesát procent tázaných uvedlo na prvním místě klid. Sedmdesát jedna procent lidí u nás považuje za podstatné mít zajímavou a užitečnou práci, ale na úspěchu a uznání záleží pouze osmačtyřiceti lidem ze sta a na kvalifikaci čtyřiačtyřicet. Většina prostě touží po klidu, rodinném štěstí, k čemuž je pro ně důležité mít zajímavou práci a hodně peněz, které umožňují dobře si žít. Není ničím překvapivé, že takto převážně orientovaná společnost pociťuje sympatie k Petře Buzkové, Václavu Fischerovi a Stanislavu Grossovi, kteří vystupují klidně a slušně. Spíše je překvapivé, že si tento způsob chování neosvojují politikové neoblíbení. To že politikovi nezáleží na popularitě ještě nevysvětluje, jaký smysl má pro něj být nepopulární. Zjevně žádný.

    24. května 2000


    K článku pana Jodlovského: nejen Romové si říkají "lidé"

    Jiří Kouba

    Drobná poznámka k článku p. Jodlovského.

    Pan Jodlovski se mj. podivuje nad výlučností vyjádřenou povýšením obecnějšího "lidé" na jméno celého národa:

    Proč říkáte cigánům "romové"? Odjakživa to přece byli cikáni (tady na severní Moravě "cigáni") a jestli se dá věřit aspoň některým novinám, tak slovo "rom" v cigánštině znamená "člověk".

    Takže pokud by se tak označovali, tvrdili by, že oni jsou lidi a my ne.

    Ať už tomu tak je nebo ne, jako amatérský etnograf bych chtěl ujistit p. Jodlovskiho i ostatní čtenáře o tom, že by šlo o jev zcela standardní. Příklady, které uvedu, se týkají severoamerických Indiánů, avšak odborníci na Asii, Afriku by můj výčet jistě potvrdili nepřebernou řadou dalších příkladů.

    Většina kmenových společentví, spojených jazykem, rity, kulturou, obrannou politikou vůči jiným podobným komunitám sebe označuje termínem, který ve vlastním jazyce znamená "lidé", někdy s přívlastky výlučnosti. Tentýž kmen je ale v širším povědomí díky druhému jménu, které vytvořilo okolí a které v některých případech již tak lichotivě nezní.

    Znáte Indiány Ndé ? Asi ne. A co Lenapy? A kmen Nýc ? O všech jste četli v mayovkách a cooperovkách, jenže pod těmi druhými jmény.

    Ndé (místně a nářečně Na Diné, Indé, N'Né, Tindí , De Indei) , významem "Lidé" ---alias---Apači , významem "Nepřátelé"

    jejich příbuzní, také Na Diné ---alias---- Navahové , významem eufemisticky "Velká pole" , možná ale "Zloději z polí"

    (a pro úplnost dalších 51 kmenů Na Diné v Kanadě a na Aljašce, známí jako Otroci, Králíci, Lidé od Měděné řeky atd., od nichž se kdysi dva právě zmínění bratranci odtrhli)

    Dakota, Lakota, NAkota, významem "Lidé", "Spojenci" ---alias--- Nadoweiswi , významem "Hadi, zmije", zkomoleno na Sioux

    Lenni Lenapé, významem "Jediní opravdoví lidé" ---alias------ Delawarové , pojmenováni podle jistého evropského diplomata

    Nýc , významem "My" ------alias--------- Ute, Utahové

    Kaigwu, významem "Královští lidé" -------------------- zkomoleno na Kiowa

    a to je jen nepatrný zlomek.

    Původ jmen "civilizovaných národů" , které se hrdě stavěly (a jednotlivci dodnes staví) třeba nad ty výše jmenované a třeba nad Romy je spíše zastřený( ví někdo stoprocentně, co znamená Čech ? ) , přesto popsaný fenomen žije dál. Ne zrovna ve jménech, s větší schopností abstrakce nám zobecněl a povýšil.

    POřád je ale slyšet ty dva hlasy:

    "To my jsme ..... Lidé"

    "To jsou ty Zmije (kurvy, mrchy....) zrádný (mizerný, všivý, ...atd)".

    Služebně starší princip kolektivně glorifikujícího (nás) a kolektivně defamujícího (ty jiné) jména nahradil princip generalizujícího přejného přístupu k nám a neméně generalizujícího odmítavého k těm druhým. Některé články z diskurzu o Romech tím směrem ukazují vcelku zřetelně.

    Jiří Kouba

    Poznámka JČ: A z hlediska Čechů jsou die Deutsche, the Germans, Němci, tedy lidé němí, tj. do určité míry také bytosti zbavené jednoho základního rysu lidství, totiž řeči,

    Romové jsou asociální - ale jak dál?

    Ludvík Vavřina

    ] Vazeny pane Culiku,

    prispevek pana Pospisila bohuzel konstatuje fakta. Co se tyce pani Banomove, chapu, ze se dere za sve, ale tvrzeni, ze tu jsou 700 let, je trosku nepresne. Z teto skupiny valku prezila jen hrstka a soucasna 200 tisicova populace tohoto etnika se zde objevila jako nasledek presunu ze Slovenska a snad i Madarska. Souviselo to tusim se znovuosidlovanim pohranici. Co se tyce zdi, to je velmi vdecna medialni bublina, rekl bych, ze proromsti aktiviste vyvadeli jak rabini pred pojistovnou. Pripad prasecaku neni jednoznacny, vetsina tabora byla mimo areal a muzeme se prit, do jake vzdalenosti od pietniho mista bude teren zplanyrovan. Nemyslim si, ze pamatnik by byl tak giganticky, aby se kryl s pudorysem tabora. Vetsim problemem je priserny smrad z prasat, ktery silne rozptyluje pietni myslenky.

    Problem je, jak dal. Zatim se opravdu na cikany-Romy divame z hlediska sto let stareho Ottova slovniku naucneho : ".. stiti se prace a nemysli na budoucnost" a vetsina z nich se moc nesnazi nas pohled zmenit. Co s tim delat?

    Masivni zvyhodnovaci akce podle mne jen povedou k zvyseni drzosti nekterych jedincu, nebot se bude osvedcovat postup "ty jsi povinen mi dat penezenku, jinak jsi rasista". Parazitismus se pouze posili. Uz dnes nekteri pseudoaktiviste zasantrocili statni prostredky venovane na ruzne bohumile akce. Jeste ke vsemu kazda akce plodi reakci a vysledkem bude pronikave zvyseni rasistickych nalad ve vetsinove populaci.

    Pristup "padni komu padni" vypada dobre, horsi bude vydrzet dost dlouhou dobu, nez prinese vysledky. Vzpominam si, jak stary cikan na pile knoural, ze ho mistr honi do prace protoze je cernej. Duvod byl jen ten, ze se priserne flakal a s barvou kuze to nemelo nic spolecneho. Proste pri tomto pristupu budou vsichni slusni rasisti, kteri ublizuji tem hodnym, lec neprizpusobivym. A zatimco vetsinova cast populace bude platit pokuty a chodit do basy, kazdy soud s cikanem bude mit dohru nekde jinde (nejlepe v kongresu USA).

    Zrizeni rezervace, kde by si zili po svem mi prijde trochu anachronicke, i kdyz jsou vlady, ktere by nam mohly poskytnout cenne rady.

    Snad by byla pouzitelne cesta maleho zvyhodnovani tech slusnych a postupneho ubyvani tolerance v pripadech kdy ma clovek nejen prava, ale i povinosti (napr. platit najemne, elektrinu apod). Zvyseni vzdelanosti je dulezitym faktorem, ale zajem je zatim maly a mnozi ve snahach vladnich i nevladnich vidi cestu, jak absolvovat skolu bez uceni.

    Poznámka JČ: Cestou vpřed je energická kampaň proti proticikánským předsudkům ve většinové české populaci ("Je nespravedlivé tvrdit, že všichni cikáni jsou zloději", atd. - nynější plakáty s nápisem "Poznáte barvu jeho kůže?" jsou neúčinné a nesmyslné, protože Češi nereagují na kůži, ale přenášejí podle její barvy na Romy jako na celek určité společenské zvyky) a zároveň tvrdý postih veškeré kriminality, ať je o Romy či Neromy, kteří ji páchají. Tedy: budovat policii a bojovat proti uplatňování kolektivní viny ve společnosti.


    Romové jsou asociální

    Milan Cihlář

    Vážený pane Čulíku,

    již delší dobu se chystám reagovat na nářky Vaše i jiných o českém rasismu a diskriminaci Romů u nás, avšak pan Josef Pospíšil v BL z 24.5.2000 vyjádřil svými slovy můj názor zcela přesně.

    Znám tyto naše spoluobčany velmi dobře, neboť pocházím z města na severní Moravě, kde tvoří zhruba 10% obyvatel (důsledek promyšlené demografické politiky komunistické vlády po vyhnání sudetských Němců v roce 1946) a strávil jsem v jejich sousedství celé své dětství a rané mládí. Vím, že tito chudáci umějí nejlépe vše zničit, spotřebovat a pak jen přijít s nataženou rukou. A přestože ve valné většině neplní své základní občanské povinnosti, jsou v pohodě a vůbec jim to nebrání dožadovat se práv, o kterých se bílé většině zpravidla ani nesní. Za naprostou nehoráznost a výsměch všem, kteří pracují a poctivě odvádějí státu všechny desátky, považuji například zpětné vyplácení sociálních dávek těm, kteří se vrátili z několikaměsíční placené dovolené v západní Evropě či Kanadě. Neviděl jsem však nikdy, že by si naši spoluobčané tmavší pleti za ušetřený peníz sami postavili vlastní dům. Naopak. Nové domy, které pro ně postavili bílí rasisté, dokázali velmi brzy zničit a vybydlet. V našem městě proto tyto rodiny vždy fungovaly spolehlivě jako předdemoliční četa. Kde územní plán počítal s demolicí budov, tam byli z již vybydlených domů přestěhováni Romové. Tak postupně úspěšně infiltrovali do všech částí města, které dokázali dokonale zohyzdit. S výjimkou čtvrtí nových soukromých rodinných domků postavených po roce 1970, kde dosud nebydlí ani jedna rodina Romů. Nikoliv však proto, že by jim bylo kdykoliv upíráno právo zakoupit si v těchto lokalitách pozemek.

    V této souvislosti mi poznámka o 700 letech spolužití v příspěvku Karolíny Banomové připadá poněkud kontraproduktivní, protože není pro Romy příliš lichotivé, že se za těch sedm století pobytu v kulturních zemích nedokázali, až na výjimky, pozvednout ze své takřka středověké úrovně (viz i v těchže BL kritizovanou reportáž pana Velíška o Romech ve Španělsku). A jestliže někdo nechce, je to horší, než když nemůže.

    Nikdy jsem netrpěl žádnými předsudky vůči jiným národům či rasám, rozlišuji pouze lidi slušné (které lze jistě nalézt i mezi Romy) a ty ostatní. Domnívám se však, že všichni naši halasní a velkohubí zastánci práv našich nepřizpůsobivých romských spoluobčanů, kteří si ve skutečnosti jen přihřívají svoji polívčičku, by měli nějaký čas žít v jejich společnosti či okolí. Rovněž pak Ti, kteří zpoza hranic pokrytecky hlasitě křičí, přestože sami mají máslo na hlavě (nemyslím tím teď Vás, pane Čulíku, ale oficiální představitele států). Nebyla snad Británie největší koloniální mocností světa, která s domorodými obyvateli zacházela jako s občany té nejnižší kategorie? A co nedávné rasové nepokoje v Británii? Proč se Británie přílivu našich ubohých slušných romských spoluobčanů tak vehementně brání, když jim zde hrozí smrtelné nebezpečí? Nejsou snad Spojené státy vlastí toho nejhoršího rasismu, o jakém se našim ubohým utlačovaným spoluobčanům nikdy nezdálo ani v nejhorších snech. Potomci afrických černochů i "Native Americans" by mohli jistě vyprávět.

    Nezbývá mi proto, než se pod článek pana Josefa Pospíšila stokrát podepsat.

    Poznámka JČ: Jste si jist, pane Cihláři, že takoví jsou všichni Romové? A jak bude situaci řešit (rasistický) přístup, jaký zastáváte?


    Ukradené dokumenty Železnému nepomůžou

    Praha 24. května 2000 - Společnost Central European Media Enterprises (CME) dnes oznámila, že holandský soud 17. května potvrdil své dřívější rozhodnutí, že holandští právní zástupci Vladimíra Železného nemají právo zadržovat či používat dokumenty ze záznamového média odcizeného CME. Holandský soud tak rozhodl na základě zákona na ochranu duševního vlastnictví, podle kterého nesmí Železný ani jeho právní zástupci disponovat ukradenými dokumenty bez povolení CME. Počítačový disk CME obsahoval mimo jiné i pět dokumentů, které Železný, a nikoliv CME, předložil v důkazním řízení arbitrážnímu tribunálu v Amsterodamu. Tam probíhá arbitráž vyvolaná společností CME kvůli závažnému porušování Železného smluvních závazků vůči CME.

    „Rozhodnutí holandského soudu potvrdilo, že Železného pokus zlepšit vlastní pozici ve sporu i za cenu dalšího porušení zákona je nepřípustný,“ řekl Fred Klinkhammer, prezident a výkonný ředitel CME. Soud jednoznačně potvrdil, že dokumenty na disku CME jsou chráněny zákonem, a to včetně těch napsaných třetími stranami. „Navíc máme také důvodné podezření, že Železný mohl k ukradeným dokumentům přidat jiné nepravé nebo že některé jiné mohl účelově upravit. ČNTS totiž v minulosti českým soudům konkrétní forenzní důkazy o takovém postupu ze strany Železného již předložila,“ řekl Jan Vávra, generální ředitel ČNTS.

    V souvislosti s předloženými listinnými důkazy z odcizeného disku rozhodl arbitrážní tribunál o tom, že posoudí námitky CME vůči přípustnosti těchto dokumentů odděleně pro každý zvlášť. Žádný z dokumentů předložených v arbitráži však podle CME ani nenaznačuje, že by CME získávala nepřípustným způsobem informace od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, jak tvrdí Železný.

    Rada pro rozhlasové a televizní vysílání 16. května oznámila, že na základě dokumentů, které jí Železný doručil jako důkazy použité v arbitrážním řízení, zvažuje v této souvislosti podání trestního oznámení. Společnost CME se však nedomnívá, že by takový postup byl opodstatněný. „Obvinění vznesené Železným vůči CME ve vztahu k Radě jsou nepodložená, nepravdivá a absurdní,“ řekl Klinkhammer. „To, že Rada veřejně prohlásila, že podá trestní oznámení pouze na základě Železného jednostranné informace, aniž by před tím kontaktovala CME a zjistila pravdu, je přinejmenším zarážející,“ dodal.

    Kontakt:
    Donath-Burson-Marsteller
    Michal Donath
    Tel.: 02/2421 1220
    Fax: 02/2421 1620


    Zlaté srovnání

    Václav Pinkava

    Na internetových stránkách Ceských novin http://www.ceskenoviny.cz/ jsem našel tyto zprávy:

    PRAHA 22. kvetna (CTK) - Premiéri Ceské a Slovenské republiky Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda podepsali v sídle ceského kabinetu spolecné prohlášení k vyrešení cesko-slovenských majetkových vztahu. Zeman pri té príležitosti pre dal svému protejšku ctrnáctikilogramovou zlatou cihlu v cene asi ctyr milionů korun, která je soucástí zhruba ctyr tun zlata, které ceská centrální banka predala minulý týden na Slovensko. Puvodne mel Dzurinda dostat pouze symbolickou zlatou cihlu. "Protože oba premiéri zastávají názor, že politika má být pruhledná a verohodná, rozhodli jsme se pro predání originální, to znamená opravdu zlaté cihlicky, která má hodnotu ctyri miliony korun," uvedl Zeman. Zlato se stane soucástí slovenských rezerv a "sebevedomí", rekl novinárum Dzurinda. vh mhm

    PRAHA 22. kvetna (CTK) - Predsedové ceské a slovenské vlády Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda dnes udelají symbolickou tecku za delením zbytku spolecného majetku z dob cesko-slovenské federace. Podepíší prohlášení a Dzurinda prevezme symbolickou zlatou cihlu. Delení majetku uzavreli oba premiéri podpisem smlouvy 24. listopadu. Na jejím základe odevzdá Ceská národní banka Slovensku 4,1 tuny zlata, které zadržovala za pohledávku 25,8 miliardy korun po delení ústrední federální banky. Banka vrací zlato s tím, že ceská vláda od ní pohledávky vykoupí za symbolickou jednu korunu. Ceská republika a Slovensko si rovnež vymení akcie v Komercní a Všeobecné úverové bance. Dzurinda se dnes setká i s predsedou Poslanecké snemovny a ODS Václavem Klausem. V úterý plánuje schuzku s predsedkyní Senátu Libuší Benešovou (ODS) a prezidentem Václavem Havlem. Týž den budou oba premiéri jednat o celní unii a pruchodnosti spolecné hranice. Vymení si také zkušenosti s integracním procesem Evropské unie. vh vb

    Ve skutecnosti to bylo trochu jinak, Zeman nemohl cihlu ze stolu zvednout, a by ji predal (nebot byl v hlubokém predklonu), a na vysvetlenou rekl novinárum, že cihla váží 14 kilo. Pak s ní názorne zacvicil obouruc. Všudyprítomný rasputinovský samorost ceských medií Ivan Hoffman, kterého s oblibou ctu, však tvrdí ve svém clánku Atrapa v BL zde že cihla skutecne byla atrapou, a zlato se aktuálne pohybuje kolem 275 USD za trojskou unci.

    Máme dost informací si neco z toho logicky overit od stolu?

    Pocítejte se mnou:

    1Kg = 32,151 trojských uncí = 8 841,525 USD = cca 353 661 Kc (pri kursu 1:40)

    1 Zemanova cihla = 14Kg = 450,114 trojských uncí = 123 781,35 USD = cca 4 951 254 Kc (4 miliony jen velmi zhruba, soudim)

    4,1 tuny = 4100 Kg = 131 819,1 trojských uncí = 36 250 252,5 USD = 1 450 010 100 Kc.

    Cili jedna a pul miliard korun ve zlate, výmenou za neuznanou pohledávku 25, 8 miliardy korun, kterou však ceská vláda velkoryse koupila od CNB za symbolickou kacku. Jako další téma vyrovnání prícházejí na radu souvislá témata cesko-slovenského hranicního styku a celní unie. (Takový kamion se zlatem by se jinak mohl pri prechodu Lanžhot-Kuty dosti prodražit...)

    Mimochodem, když vydelím 4,1 tuny 14ti kg, vyjde mi to na 292,857142857142857142857142857143... cihel. Ty drobné nugety na konci by mely hodnotu asi 4,2 milionu Kc. Že by sponzorský dar, ci provize? Spíše nebude pravda, kolik ta Zemanem neudržitelná cihla vážila. Podle mezinarodnich norem (podrobnosti zde totiž váží největší zlatá cihla typu London Good Delivery 400 uncí, neboli 12,5Kg. To pak 4,1 tu n vyjde na rovnych 328 cihel. Zatímco zemanovská cihla nám vychází na milionu bezmála pet, ta skutecná má hodnotu 4,4 milionu kacek neboli zaokrouhleno na nejbližší milion, ctyri. To je zaokrouhlení dolu o deset procent. Když už jsme u tech procent, k navršení 12,5 kg na 14 kg je treba 12 procent (což je asi tak soucasná hladi na volicských preferencí CSSD.

    Drobné rozdíly, keré se snadno rozplynou v oparu becherovky, kupríkladu té nové, majetkove vyrovnané, slovenské.

    Václav Pinkava



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|