Petr Pithart a moc
Souhlasím s hodnocením Jan Čulíka, že vyčítat Petru Pithartovi členství v KSČ je hodně nefér. Petr Pithart svůj „mladický poklesek“ dostatečně odčinil svými postoji a činy v roce 1968 a posléze v hnutí Charta 77, za které byl komunisty tvrdě pronásledován. Lze-li Petru Pithartovi v jeho politické kariéře z posledních let něco vyčítat, pak je to totéž, co vytýká John Keane Václavu Havlovi - touha po moci, která ho zbavuje kritičnosti. Připomeňme, že se nechal zvolit předsedou senátu svým vlastním hlasem, a dlouho to nepociťoval jako morální poklesek. Jako důkaz jeho nekritické touhy po moci uvádím záznam části mého rozhovoru s Petrem Pithartem v anketě pořádané MF Dnes, kdy mu čtenáři kladli otázky prostřednictvím internetu.
Otázka byla odeslána elektronickou poštou 3.4.1998 v 16:23:02 hod. Odpověď zveřejněna v internetovém vydání MF Dnes v následujících dnech.
Vážený pane senátore,
Již dvakrát jsem zaregistroval, že jste uhnul z odpovědi na dotaz, zda považujete za morální skutečnost, že jste svým hlasem rozhodl o své funkci. Myslím, že poprvé jste řekl, že "když člověk vstupuje do vysoké politiky, tak nemůže takto uvažovat". To mě dost zarazilo, protože by se to dalo také vyložit, že když člověk vstupuje do vysoké politiky, tak morálka musí stranou (tuto interpretaci Vám nechci podsouvat, jistě jste to tak nemyslel, ale vyznělo to tak). Podruhé jste se z odpovědi "vykroutil" v nedávné televizní besedě, že "nevíte, čí hlas rozhodl o Vašem zvolení". Nebylo by čestnější přiznat, že z etického hlediska to byla chyba. Každý, kdo má smysl pro korektnost, přece cítí, že když se hlasuje o tak vysoké funkci, měl by se ten, kdo se o ni uchází, zdržet hlasování. Vy to tak nevnímáte?
Odpověď Petra Pitharta:
Díky za přímou otázku: vnímám to tak. Už dva roky předtím bylo možné číst, že o předsedovi Senátu je rozhodnuto (měl to být pan Filip Šedivý z ODS). Byla to tedy pro mne silná výzva jít do tvrdého boje.
