Kateřina Dostálová řekla to, co jsem citoval
Vazeny pane Culiku,
dovolte, abych reagoval na stanovisko pani poslankyne Dostalove k me citaci jejiho vyroku v poradu CRo "Ozveny dne".
Pani poslankyne ma pravdu, jeji vyrok skutecne nemohu dolozit magnetofonovym zaznamem, nas rozhovor jsem si nenahraval.
Mozna to clenku medialni komise snemovny udivi, ale patri k beznym postupum novinarske prace (a to nikoliv pouze v Ceske republice), ze si pri sberu materialu pro text, v nemz jsou uvedeny kratke citace zucastnenych akteru, reporter dela jen poznamky do bloku.
Jde o ciste praktickou zalezitost, ktera s sebou pochopitelne nese sva rizika. Osobne tak postupuji skoro celych osm let, co pracuji pro Respekt, a tato metoda neprinesla mne ani memu zamestnavateli zadne vazne problemy.
(Jinak pochopitelne pracujeme napriklad pri velkych profilovych rozhovorech nebo pri praci na predem zjevne kontroverznich materialech, pri nichz od zacatku hrozi soudni dohra. Tam je pouziti magnetofonu nezbytne.)
Nevim, z ceho pani poslankyne usoudila na mou "bohorovnost" pri odpovedi na jeji uvodni otazku naseho pondelniho telefonniho rozhovoru: "Mate to, co tvrdite, ze jsem rekla, nahrane?".
Rekl jsem, ze nemam, ale ze za svou vypovedi pro CRo plne stojim. (Ostatne netusim, jestli si nas rozhovor nenahravala sama pani poslankyne.)
Rekl jsem take, ze jeji vyrok slysel jeste treti clovek, pritomny fotograf Respektu Ludvik Hradilek. Zcela ovsem take chapu pochybnosti pana Culika, nakolik muze byt tento muj blizky spolupracovnik povazovan za objektivniho a nezaujateho svedka.
Nevim, co ma dokazovat fakt, ze jsem vyrok pani poslankyne o Intoleranci nepouzil v textu o odvolani Rady CT, na nejz pani poslankyne poukazuje. (Byt v prvni verzi clanku tento citat skutecne uveden byl, vypadl az pri nutnem redakcnim kraceni.)
Pani poslankyne jsem se ani na jeji nazor na porady Intolerance, Katovna ci Snezi neptal. Sdelila mi ho sama, pote, co jsme v nasem rozhovoru narazili na tema kontroly vynakladani penez danovych poplatniku resp. koncesionaru.
Pani poslankyne tvrdila, ze je to primo zakladni povinnost poslancu.
Polozil jsem otazku, nakolik muze verejnost uprimnost teto snahu poslancum verit pri sve zkusenosti napriklad s budovanim sidla snemovny, ktere se behem nekolika let prodrazilo radove o stovky milionu korun proti puvodnim planum a slibum.
Pani poslankyne si hned vzpomnela na nedavno odvysilanou Intoleranci, pod niz jsem byl podepsan jako spoluautor nametu a scenare a po strucnem uvodu: "Ja jsem ten vas porad videla..." presla k vete, kterou jsem citoval v CRo. Tuto vetu jsem take kdykoliv ochoten zopakovat pri prime konfrontaci s pani poslankyni - pokud by to samozrejme melo nejaky smysl.
Zbyva odpoved na otazku, jak se vlastne k cele veci dostal Cesky rozhlas.
Nazor pani Dostalove jsem prevypravel nekolika lidem, mimo jine i reziseru Intolerance a spoluautorovi jejiho dilu o stavbe poslaneckeho mestecka Bretislavu Rychlikovi. Kdyz mi pak zavolal kolega Daniel Tacha, zda jsem ochoten celou vec zopakovat i na mikrofon, nevidel jsem jediny duvod, proc to neudelat.
Secteno: v celem pripade skutecne stoji pouze slovo moje proti slovu pani poslankyne. Jsem ovsem presvedcen, ze ani tak nelze nechat podobne temne hrozby vyslovovane v pritmi zrekonstruovanych poslaneckych pracoven, jen tak plynout kolem nas.
Jindřich Šídlo, Respekt
Mimochodem, nechapu, co je to za "zranitelnost", ktera pani poslankyni brani "uvadet jmena" a nuti "hovorit o institucich".
Poznámka JČ: Předpokládám, že i v České republice by dal při případném soudním sporu nezávislý soudce na hodnocení bezúhonnosti charakteru svědku. Ze zcela nezávislých pramenů jsem se včera dověděl, že fotograf Hradílek je z rodiny s dlouhou a vážnou katolickou tradicí a že je v jeho případě křivé svědectví téměř stoprocentně vyloučeno. Kdosi se ptal, zda to myslím ironicky - ne naprosto vážně.
