Nerikam, ze vim, jak toho vseho dosahnout. (Kdybych to vedel,
mozna bych uz take mel Nobelovu cenu za ekonomii.) Ovsem vim
celkem jiste, ze penize venovane do bydleni jsou investice a ne
projedene pujcky.
Je skutecne nutne polozit si otazku, zda dnesni starnouci
generace politiku nevychazi z (ne)slavneho hesla "Po nas potopa".
Ocekavame-li celkove starnuti populace, bylo by mozna dobre
udelat neco proto, aby se znovu zacaly rodit deti.
Dat mladym rodinam do zacatku bydleni je snad to nejmensi, co
stat pro tuto vec muze udelat. Domov si z toho uz udelame sami.
Krize české veřejnoprávní televize
Vážený pane Pecino. Napsal jste:
(Bl 5.4.2000 - Veřejní služebníci nebo volená vrchnost?
Krize veřejnoprávní televize a její souvislosti,
Tomáš Pecina)
"...Do té doby jsou - aspoň v případě ČT - možné dvě přechodné varianty: buď
Mathého model, tj. dobře spravovaná televize s úmyslně zdrženlivým,
neprovkujícím a tedy nekvalitním zpravodajstvím, umně balancující v okolí
meze únosnosti politické třídy, nebo slovenský (slovensko-ruský) model
partajních, záměrně neobjektivních médií, veřejnoprávních i soukromých,
které budou v područí vlivových skupin..."
Nejsem odborník na média, pouze občasný divák-amatér, ale měl bych k danému
tématu malou poznámku. Jak je možné, že obě rakouské televize (jsem z Brna,
takže ORF1 a ORF2 mám denně na talíři), pokud vím, jsou veřejnoprávní a
přitom vysoká úroveň jejich vysílání daleko převyšuje úroveň ČT1 a ČT2, o TV
Nova nemluvě?
"...Důvodů k optimismu není tedy mnoho. Současný proces zániku nezávislé
veřejnoprávní České televize a její přeměnu v polostátní médium považuji za
nezvratný. Těším se však nadějí, že během 10-12 let dospěje česká společnost
do stavu, kdy bude schopna si na svých politicích média veřejné služby (bez
ohledu na způsob jejich financování) opět vynutit..."
Asi máte pravdu a nejedná se zde bohužel ani tak o pesimismus, ale o tvrdou
realitu. A pokud se na politické scéně za čas opět objeví pan profesor
Klaus&hisboys, kterému v mnoha ohledech mečiarovské vidění světa vůbec není
cizí, mám obavy, že oněch deset 10-12 let bude nakonec ještě žalostně málo.
Napadá mě - nejsme my Češi v nepolitických funkcích náhodou tak trochu
političtí masochisté?
Aleš Karpíšek, Brno
Zrušte české zdravotnické předpisy, které jsou v rozporu s mezinárodními úmluvami
Občanské sdružení na ochranu pacientů se sídlem v Praze požádalo 5. dubna
Ústavní soud ČR o zrušení části zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,
a dále o zrušení vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 221/1955 Sb., o
znaleckých komisích. Zmíněné právní předpisy jsou totiž v rozporu s
mezinárodní Úmluvou na ochranu lidských práv a základních svobod (čl. 6) a s
českou ústavní Listinou základních práv a svobod.
Podle úmluvy i listiny má mít občan zaručeno právo na nezávislé přešetření
svého sporu za své osobní účasti. Právní předpisy uplatňované v českém
zdravotnictví však toto právo občanům upírají.
Podle zákona o péči o zdraví lidu může občan podat stížnost vedoucímu
pracovníkovi zdravotnického zařízení, který o stížnosti "rozhodne". V praxi
to znamená, že ředitel zdravotnického zařízení, často lékař, rozhodne o
stížnosti bez přítomnosti občana - stěžovatele, který také nemá přístup k
podkladům, na jejichž základě se o sporu rozhoduje (nemá právo na znalost
zdravotní dokumentace, nemůže žádat přešetření svého zdravotního stavu
nezávislým orgánem, nezná protiargumenty druhé strany).
Naopak lékař je v
takovémto sporu zvýhodněn, neboť zná veškerou zdravotní dokumentaci (pokud s
touto dokumentací manipuluje, není za to žádný postih) a ze strany ředitele
zdravotnického zařízení bývá ve věci dotazován (od pacienta nikdo doplňující
informace nepožaduje).
Pacient se poté zpravidla odvolává buď k okresnímu úřadu nebo k ministerstvu
zdravotnictví - tyto úřady mohou ustavit tzv. znaleckou komisi, jejíž
činnost však neupravuje zákon, ale pouze vyhláška MZ ČR. Podle této vyhlášky
však ve znalecké komisi zasednou převážně jen lékaři, vybíraní zcela
nahodile. Přizván má být jeden právník, jenže ten je vybrán zúčastněnými
lékaři - jedná se vždy o zaměstnance zdravotnického zařízení, případně
ministerstva zdravotnictví. A tento jediný právník stejně nemá žádný vliv na
řádnost projednání stížnosti - převahu hlasů mají lékaři, které do komise
částečně deleguje lékařská komora.
Vyhláška MZ ČR neumožňuje osobní účast občana - stěžovatele ani vypořádání
jeho námitek proti způsobu šetření. Navíc tato vyhláška legalizuje to, aby
komise provedla jen neúplné šetření, neboť komise se má zabývat zdravotní
dokumentací, "pokud ji zdravotnické zařízení komisi poskytne".
Nespokojený občan, který od této komise dostane do ruky pouze stručný závěr
(případ lékařského pochybení nelze prokázat) bez doprovodných argumentů a
důkazů, se poté obrací na soud nebo na orgány činné v trestním řízení. I
když na této další úrovni někdy vznikne znalecký posudek se zcela jinými
závěry, protistrana (lékař) se odvolá na původní závěry mimosoudní znalecké
komise - a kauza převážně končí odložením stížnosti ad acta.
Pokud Ústavní soud nepřinutí ministerstvo zdravotnictví k legislativní
činnosti, která by směřovala do vyspělého světa, nelze očekávat ani do
budoucna žádnou změnu k lepšímu. MZ ČR totiž právě zpracovalo návrh nového
zákona o veřejném zdravotním pojištění, který v některých směrech stávající
právní stav ještě zhoršuje - návrh nového zákona není daleko od právních
předpisů vyráběných v 50. letech bývalým komunistickým režimem.
Postavení
pacienta v českém zdravotnictví se tak překvapivě může v nejbližším období
ještě výrazněji zproblematizovat. Příčinou tohoto zvláštního postupu nového
ministra zdravotnictví je přítomnost velkého počtu lékařů ve vedení
resortního úřadu, naopak nepřítomnost právníků, kteří by znali zahraniční
právní předpisy, ale i navázání spolupráce mezi novým ministrem a JUDr.
Machem, který je pražským advokátem a zároveň placeným právníkem
zastupujícím zájmy České lékařské komory.
Vladimíra Bošková
předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů
Pehe nás už zase vychovává
Juliana
Vazeny pane Culiku,
v LtN 14/2000 je clanek J. Peheho "Kdo se boji Madeleine
Albrightove?" Autor tvrdi, ze "v diskusi o Albrightove
neslo o Albrightovou, ale o nase politicke
sebevnimani." (Nevim, proc zde neuvadi ceske, ale pise
"nase" - ja s nim nechci byt v zadne "nasi"
skupine.)
Dale nasleduji duverne zname reci o "politicich, kteri jsou
vernymi obrazy komunismem zdecimovaneho lidu" a hagiograficka
cast o V. Havlovi: "v presidentske funkci mame, v duchu
masarykovske tradice, nekoho, kdo nastavuje lidu neprijemne
zrcadlo." Albrightova take neni zdevastovana jako cesky lid, a
proto ji lid nechce.
"Chceme v prezidentskem urade vskutku cloveka (myslen Klaus),
ktery bude harmonicky souznit s moralni prumernosti naroda a jehoz
nezpochybnitelna "ceskost" bude predevsim synonymem
cechackovstvi?", vola pateticky Pehe.
Proc zase my? Ze vy
(Pehe a Zantovsky) Klause nechcete, to je mi celkem jasne. Osobne
take nejsem nadsena tim, ze by presidentem mel byt bankovni urednik, ale
k cemu pateticke reci o cechackovstvi a moralni prumernosti? A proc by
si nakonec nemohl lid vybrat toho, kdo se libi jemu, i kdyz se pripadny
kandidat nelibi vam?
Pristup J. Peheho k "lidem" me udivuje. Patrne se domniva, ze
kdyz bude do lidi hucet horem dolem, ze jsou moralne zdevastovani Cechacci,
lidi nadsene zvoli Peheho favority.
Predstavme si konkretni pripad
podobneho pristupu. A: Jsi uplne nemozna, moralne zdevastovana,
nastavim zrcadlo tvoji trapne provincni prumernosti a ty pak zvolis meho
kandidata. B: Vis, kam muzes jit i se svym kandidatem.
Toto nemusite publikovat. Chtela jsem se jen odreagovat. V nekterych
mimoprazskych okresech se pry prodavaji nalepky na auta s napisem
"Nejsem Prazak". (Jestlize se nemeni SPZ, nekteri lide by
mohli byt omylem za Prazaky povazovani, coz nechteji.) Staci si precist
par "vychovnych" clanku prazskych intelektualu a uplne chapu,
jak podobne pocity v lidech vznikaji.
Blahobyt generující sobectví
ad stárnoucí Evropa
Je nesporné, že počet novorozenců a rodin s více dětmi v Evropě klesá. ALE PROČ ?
Blahobyt generující sobectví :
Prosperita a Ego jako měřítko úspěchu, nesporně vysoké pracovní nasazení, které vyžaduje svobodu v čase a prostoru a (podvědomý) strach z toho, že při jakémkoli životním lapsu na jednání jednotlivce doplatí (celá) rodina - hranice mezi blahobytem a nouzí se v moderní době může překročit velice rychle tam i zpět.
Tradovaná teze je, že většinou sociálně slabší skupiny mají vícečetnou rodinu (příčina a následek jsou v jednotě). Obava, kdy ve společenstvích (Afrika, Asie), které mají vysoký počet lidí má lidský (fyzický) život jen malou cenu je denně potvrzována TV zpravodajstvími - (jeden mrtvý je tragedie, milion mrtvých je statistika& ).
Doposud fungující penzijní systém (svým objemem zatím zaručující jak jistotu stáří tak i stabilitu národních měn).
Vysoké ceny nemovitostí (uměle udržované bankami), používané jako záruky pro úvěrování. Zemědělská politika EU (kvóty a trend nepěstovat NIC za peníze - pregnatně viz. Hlava XXII. - & jeho otec nepěstoval nejvíc podzemnice olejné na světě ).
Vysoce zpoplatněné vzdělání (při vyspělých technologiích jen ono zaručuje blahobyt)a zdravotní péče, explicitně nezaručuje vícečetným rodinám zachování stávajícího trendu.
Vědomí, (ve slepé uličce problému), že KAŽDÝ v "geometrické řadě" nové populace může mít zachovánu alespoň stejnou (enormně předimenzovanou) životní úroveň jako její předchůdci v řadě (55 let nebyla v Evropě válka, která ji v minulosti periodicky srážela) dostává jedince na hranici názoru "po nás potopa".
(Představte si situaci, kdy KAŽDÁ baletka, aby zachovala svou životní úroveň neodejde z jeviště v (cca 40ti) letech (do divadelní šatny), ale založí baletní školu !!!).
Možnosti (a nabídka) současné střední třídě co do zábavy, poznávání světa, relaxace atd. jsou na takové úrovni, že se to (jednoduše řečeno) "nedá za život stihnout" a povinnosti (včetně těch rodinných) se odsouvají ke středu fyzického věku - což v rodině s čím dál tím víc staršími rodiči navozuje generační rozdíly (a problémy), které neseny další generací (dětmi) zase působí jako retardér pro tvorbu rodiny vlastní.
Antikoncepce a umělé přerušení (s nimiž osobně souhlasím), nedoplňuje racionální uvažování o rodině o náhodný prvek, který zvyšoval natalitu (snad až o 7% ?) a nevyváží ho ani vysoce snížená dětská úmrtnost.
Přirozený egoismus ( SVÉ daně chci investovat prostřednictvím státu ZPĚT do SVÉHO prostředí - ať již regionálního nebo kontinentálního (EU)) a na něm postavená politika, která slibuje voličům té které úrovně JEJICH blahobyt jako zpětnou vazbu, je základna do níž se celoevropsky vkrádají prvky xenofobie, neboť přerozdělovací mechanismy již narazily na své limity.
Globální pohled demografů a (nemnoha politiků) je vždy smeten problémem bližším - problémem prosperity, která nedovoluje se zastavit a nadechnout se, natož odbočit z cesty, kteréžto odbočení by vyžadovalo absolutní konsensus všech, neboe ten kdo by šel dál současnou cestou měl by před těmi, kdo na chvíli investovali do demografie (a dejme tomu předčasně) obrovský náskok. (Kdo chvíli stál - stojí opodál).
Nesporně se tento krok bude muset udělat, ale právě jeho načasování (kdo déle vydrží s dechem), je to o co se tu v současné době hraje jak uvnitř EU, tak mezi EU a USA.
Zvýšení imigračních kvót do vyspělých zemí (a jen toto bude asi jediné řešení) sebere z ostatního světa "smetanu" těch a jen těch, kteří budou nejlehčeji integrovatelní a akceptovatelní (viz nabídka 20.000 míst počítačových odborníků pro práci v SRN) a těm, kteří zůstanou v (dejme tomu) třetím světě, tak budou odebrány potenciální zárodky vlastní ekonomiky.
Pokud se tito lidé (imigranti) nepřizpůsobí majoritě, nebudou šeastni, pokud ano, jen posunou problém dál ke kvantitě, neboe přijmou principy shora uvedené za své.
Na druhé misce vah zůstanou miliardy lidí exploatováni materiálně i intelektuálně a tento nerovnovážný stav bude vyvolávat na jedné straně pohrdání (u vědomí "každý svého štěstí strůjcem") a na straně druhé bezmeznou nenávist z špatně pochopeného rovnostářství.
Vyspělým zemím pak nezbude než vytvořit (směrem od středu) : sanitární kordon (Česko, Polsko, Maďarsko), nárazníkové pásmo (Slovensko, Slovinsko) a pásmo v němž se sociální emoce vybijí (pomocí dodávek zbraní a diplomacie a la Britanie a indické sultanáty v 19.stol.) -Ukrajina, Pobaltí, Balkán.
Tento stav nebude trvat věčně - posléze se bude smyčka stahovat kolem do té doby poživačného hrdla (srovnej již dnes jak se pomalu nepokoje, terorismus, ekologické katastrofy, infekce a bída blíží pomyslnému středu) Evropy.
V té době sjednocená EVROPA se za pomoci Unie seřadí do taktického ČTVERCE, ne nepodobnému věrné Napoleonově Gardě u Waterloo (v Belgii - kousek od Bruselu !), která na výzvu přesily těch kdo, je beznadějně obklíčili nepožádala o smír, ale zmohla se na to hrdé, leč svědčící jen o tom, že ani v okamžiku svého osudu nic nepochopila - MERDE .
P.S. Pak (asi) začne nová Evropa, ale to nás (současníky) nemusí bolet - děti nemáme, my se toho nedožijeme a po nás potopa. (Možná že to MERDE bude už SHIT, ale i to záleží na nás Evropanech).
Jaroslav Pour
Československý případ Elian
P.S. "Pripad" deti Gabrielovych a "pripad" kubanskeho
Eliana maji mnoho spolecneho. I dnes se v kubanskych
sdelovacich prostredcich a ve vyrocich kubanskych
predstavitelu ozyva, ze kubansti emigranti
"neznaji zivot na Kube": "Lzi, pomluvy, ale hlavne
neznalost zivota v Ceskoslovensku..." psaly
ceskoslovenske Kvety za komunismu.
V clanku reportera Rudeho prava Jelinka se hovori
o "stvacich a funkcionarich zijicich z emigrantskych
fondu...", kteri "organisovali proticeskoslovenskou
kampan..." atd.
V dobe, kdy po uteku z Ceskoslovenska deti Gabrielovy
zily nejdrive s otcem, potom se svou babickou,
a posleze s adoptivni rodinou Smithovych v Kalifornii
se nikde zadna "proticeskoslovenska kampan"
nekonala... Po prijezdu pani Zludkynove s pravnikem-
komunistou ovsem vypuklo pozdvizeni, stejne jako
panuje dnes pozdvizeni mezi kubanskymi emigranty
v Miami, a sice propuklo ne jak tvrdi reporterka pani Wagnerova v Kvetech
"z neznalosti zivota
v Ceskoslovensku..."
Pozdvizeni tohoto druhu obvykle propukaji tehdy,
kdyz si totalitni moc dovoli zasahovat do zivotu
tech, kdo se rozhodli zit ve svobode, daleko
z dosahu teto totalitni moci... Cechoslovaci
v Kalifornii roku 1972 se nechovali
"proticeskoslovensky," ceskoslovensti exulanti a
emigranti se nikdy v historii ve sve vetsine
nechovali "proticeskoslovensky..."
Stejne jako dnesni Kubanci miluji svou rodnou
Kubu ale nesnaseji diktatora Castra, Cechoslovaci
v Kalifornii nikdy neprestali milovat sve Ceskoslovensko. Jejich protesty
nebyly namireny
"proticeskoslovensky," jak se snazi posluchace
presvedcit komunisticky reporter Jelinek,
byly namireny protikomunisticky...
Na dobrocinnem plesu se rozdavaly pamatecni
knizecky. Byly ozdobeny ceskym lvem, a bylo
v nich 18 cernobilych fotografii ceske Prahy...
Na vnitrni desce knizecky je napsano:
"Existuji dva mozne popisy zemepisne polohy
Ceskoslovenska. Nase zeme je srdcem Evropy,
a zaroven je i krizovatkou Evropy. Srdce je
nejcitlivejsim organem, a v teto souvislosti nas
historie uci, ze kdykoli bylo srdce Evropy
zdrave, mir a prosperita panovaly ve Starem Svete.
Zaroven ale tato poloha krizovatky, ve spojeni
s prirodnim bohatstvim a prumyslovym potencialem
promenila nasi zemi v hledanou trofej pro kohokoli,
kdo si chtel podmanit nas valkou pretrzeny kontinent.
Tak se stalo, ze po stastnych dvaceti letech
od vyhlaseni ceskoslovenske nezavislosti, ktere
bylo podepsano ve Spojenych statech, zeme se
stala koristi nacismu na dlouhych sest let.
Vytrysk radosti ze svobody, ktery nasledoval
po skonceni valky trval jen kratce a svoboda byla
opet ztracena. Konecny uder prisel zasahem vojenske
intervence Sovetu a okupace v srpnu 1968.
A znovu jsme poslouchali zpravy o persekucich,
o zatykani, o plneni veznic - a znovu jsme
slyseli o exulantech...
Vsichni znate pribeh jednoho z nich, ktery si pral, aby jeho deti
vyrustaly ve svobode a ktery zemrel
brzy po tom, co sve deti ke svobode dovedl.
Jeho poslednim pranim bylo, aby deti zustaly v Americe.
Toto se stalo i pranim jeho deti.
Ale tomu, aby se i jejich prani mohlo naplnit,
predchazel tezky zapas."
Poznámka JČ: Případ kubánského chlapce Eliana, který je na Floridě nyní bez přímých příbuzných, jsem bohužel neměl čas pro Britské listy zpracovat. Potíž je, že má zřejmě celou řadu sporných aspektů a chlapec se jasně stal politickým míčem mezi Castrem, americkou vládou a kubánskými emigranty. Pokud vím, jeho matku přesvědčil k pokusu emigrovat z Kuby její milenec, chlapec nechtěl jet, protože se uprchlíci pokusili z Kuby uniknou na naprosto nedostatečném člunu - bál se; také většina uprchlíků zahynula. Jistě je nepřijatelné, aby Castro na Kubě zabraňoval jejímu obyvatelstvu v cestování do zahraničí, jenže na druhé straně si dovedu velmi jasně představit, co se stane, až na Kubě komunistický režim padne - američtí pohraničníci budou honit kubánské imigranty a budou se jim snažit zabraňovat v přístupu do Spojených států, tak jak to nyní dělají s imigranty mexickými.
Veřejné stanovisko CEO ke způsobu liberalizace
telekomunikačního trhu v ČR
Protestujeme proti špatnému zákonu o liberalizaci telekomunikací
Centrum pro elektronický obchod (CEO) považuje za potřebné veřejně vyjádřit své odborné stanovisko ke způsobu liberalizace tuzemského telekomunikačního trhu.
Nový telekomunikační zákon, který již byl schválen Poslaneckou sněmovnou a je předkládán do Senátu, podle našeho názoru nenaplňuje hlavní cíl strategického dokumentu Národní telekomunikační politika (přijatého vládou 14. dubna 1999 usnesením č. 324 ), který je formulován následovně:
Cílem NTP je uspokojování potřeb české ekonomiky, požadavků fyzických a právnických osob a zájmů státu na zajištění kvalitních, spolehlivých a široce dostupných telekomunikačních služeb za optimálních podmínek v rozsahu odpovídajícím vyspělým státům Evropské unie a světa s cílem zapojit Českou republiku do globální informační společnosti 21. století. Prostředkem pro zabezpečení cílů NTP jsou zejména nediskriminující a transparentní podmínky stanovené zákonem o telekomunikacích a prováděcími právními předpisy.
Nový telekomunikační zákon ve verzi, která prošla třetím čtením v Poslanecké sněmovně, však odkládá o další dva roky povinnost dominantního operátora umožnit svým zákazníkům svobodnou volbu operátora (ve variantě s tzv. pevnou předvolbou). Jednodušší a méně komfortní variantu volby operátora (tzv. jednorázovou volbu) návrh odkládá o rok a půl, přičemž relevantní direktiva EU 98/61/EC takovýto odklad vůbec nepřipouští. Tyto odklady považujeme za diskriminující vůči novým alternativním telekomunikačním operátorům a za kontraproduktivní vzhledem ke snahám dosáhnout dynamického rozvoje telekomunikací.
Stejně tak považujeme za nedostatečný i způsob, jakým jsou v návrhu zákona vymezeny vztahy mezi subjekty které budou působit v celém sektoru telekomunikací. Zákon sice řeší postavení nezávislého regulačního orgánu a vytváří základní rámec pro navazování vztahů mezi jednotlivými operátory (zejména pokud jde o tzv. propojovací dohody, sdílení prostředků a přístup k sítím). Podle našeho názoru tak ale činí způsobem, který není dostatečný co do přesnosti, explicitnosti i okruhu problémů, kterými se zabývá.
Možnou cestu ke zmírnění negativních dopadů, které by odklad volby operátora a přenositelnosti čísla bezesporu přinesl, spatřujeme v tom, aby zákon udělil Českému telekomunikačnímu úřadu pravomoc stanovit kratší lhůty pro splnění těchto povinností, pokud je bude možné splnit dříve - tak jak to navrhovaly nehlasované pozměňovací návrhy E.3 poslance Pavla Suchánka a K.14 parlamentního zpravodaje k předkládanému zákonu, poslance Zdeňka Švrčka, obsažené v usnesení č. 195 z 35. schůze hospodářského výboru ze dne 17. února 2000 (parlamentní tisk 390/3, dostupný i na Internetu na adrese http://www.psp.cz).
Centrum pro elektronický obchod (CEO) bylo založeno v roce 1998 při odborné sekci České společnosti pro systémovou integraci (ČSSI). Posláním CEO je podporovat a systematicky mapovat rozvoj elektronického obchodu a informační ekonomiky v ČR, být pojítkem mezi komerční sférou, státní správou a vysokoškolskými pracovišti při koordinaci aktivit v oblasti rozvoje informační společnosti, plnit funkci informačního a komunikačního uzlu ve vztahu k centrům a strukturám podobného typu v zahraničí a v neposlední řadě též popularizovat Internet a elektronický obchod mezi odbornou i laickou veřejností. Aktuální informace viz http://www.e-commerce.cz.